|
Technická specifikace
Srdcem fotoaparátu je CCD snímač s efektivním rozlišením 10,2 MPix a rozměry 23,6 x 15,8 mm (formát APS-C). Jedná se zřejmě o stejný snímač, jaký byl použit v Nikonu D200. Sony přebralo od Konica Minolta systém Anti-Shake, který pomocí speciálního uchycení uměl pohybovat snímačem tak, aby kompenzoval vlivy pohybu fotoaparátu. Stabilizaci Sony pojmenovalo jako Super SteadyShot a ta umí vychýlit snímač o 5 mm na každou stranu. Celkově má tedy rozsah až 1 cm. Účinnost stabilizace závisí na mnoha faktorech, ale faktem je, že ve zhoršených světelných podmínkách umí pomoci. Snímač je také vybaven antistatickým povrchem, čímž redukuje množství usazeného prachu. Při každém vypnutí přístroje se automaticky snímač "oklepe" čímž dále pomáhá redukovat problém s prachem na snímači. Snímky umí A100 ukládat v rozlišení až 3 872 x 2 592 bodů ve formátu JPEG, nebo RAW (případně i oba formáty najednou). Citlivost lze nastavit na ISO 100, 200, 400, 800 a 1600. Dostupné jsou také režimy LO80 (ISO 80) pro scény s nízkým jasem (Low key) a HI200 (ISO 200) pro scény s vysokým jasem (High key). Vybrat si můžeme mezi zpracováním do barevného prostoru sRGB nebo Adobe RGB. Snímkům lze nastavit kontrast, saturaci a ostrost v 5 krocích. Redukce šumu se může aktivovat při expozicích delších než 1s.

Bajonet pro objektivy Sony Alpha je kompatibilní s bajonetem Minolta A. Používat lze tedy i objektivy vyrobené pro kinofilmové zrcadlovky Minolta. Počítat musíme s ořezovým faktorem 1,5x. Pro získání stejného úhlu záběru jako u kinofilmu musíme ohniskovou vzdálenost objektivu násobit 1,5x. Objektiv s ohniskovou vzdáleností 50 mm tedy poskytuje stejný úhel záběru jako 75 mm na kinofilmu, nebo DSLR se snímačem o velikosti kinofilmu. Automatické zaostřování pracuje na principu pasivního měření kontrastu. V horších světelných podmínkách pomůže sérií slabých záblesků vestavěný blesk. Zaostřování probíhá na celkem 9 bodech, 8 čárových a 1 křížovém uprostřed. Využít lze celoplošné zaostřování s využitím všech bodů, bodové ostření s výběrem jednoho z 9 bodů nebo ostření na střed. Na výběr je pak z režimů zaostřování: jednorázové zaostření, průběžné zaostřování, automatická volba ostření (vybírá automaticky ze dvou předchozích možností) a přímé manuální doostření (výsledek automatiky můžeme ovlivnit manuálním doostřením). Hledáček poskytuje 0,83x zvětšení. U hledáčku je také indikátor přiblížení. Pokud se tedy přiblížíme k hledáčku na určitou vzdálenost (několik cm), automaticky zhasne displej a pokud máme funkci aktivovanou, tak fotoaparát sám zaostří. Můžeme si tím urychlit zaostřování. Přístroj však zaostřuje "někam". Neoznačí, kam zaostřil a je určitě nutné namáčknout spoušť pro vlastní zaostření. Celý proces se tak ale většinou urychlí.

Měření expozice pracuje na 40 voštinově uspořádaných segmentech. Kromě scénických režimů, které u amatérské DSLR nemohou chybět, máme samozřejmě také možnost nastavit expozici manuálně (režim M), nebo použít jeden z poloautomatických režimů priority času (nastavíme čas a fotoaparát dopočítá clonové číslo) a priority clony (nastavíme clonové číslo a čas nastaví fotoaparát). Samozřejmostí je i režim P (automatika nastavuje čas i clonu). Korekce automatické expozice má rozsah +-2 EV po 1/3 EV krocích. Čas expozice lze nastavit od 1/4 000 s do 30 s (včetně režimu Bulb). Synchronizace s bleskem je max 1/160 s, resp. 1/125 s se zapnutým Super SteadyShotem. Součástí výbavy fotoaparátu je také funkce Dynamic Range Optimizer (DRO). Ten má za úkol řešit problém s příliš velkým dynamickým rozsahem, tedy rozdílem světel a stínů. Digitální fotoaparáty jsou známé tím, že jejich dynamický rozsah je výrazně menší než například lidského oka. Veškeré úpravy se dělají ještě před JPEG kompresí se surovými daty. Tyto úpravy jsou poměrně rychlé díky speciálnímu hardwaru. V režimu Standard zesvětluje fotoaparát pořízený snímek (okamžitě při fotografování) plošně a snaží se tak zesvětlit stíny pomocí úpravy gamma křivek. Druhý režim pracuje s jednotlivými oblastmi a při úpravách stínů nehrozí, že "přepálí" světlé části. Součástí úprav je i ovlivnění barevného podání, které by se mohlo ve stínech ztratit. Sériové snímání umí pracovat rychlostí až 3 snímky za sekundu pro neomezený počet snímků (ve formátu JPEG, omezeno pouze kapacitou paměťové karty). V RAWu můžeme pořídit až 6 snímků. Pokud budeme snímat RAW+ JPEG, pak pouze 3 snímky.

Vyvážení bílé barvy je choulostivá záležitost, a tak fotoaparát nabízí velké množství způsobů, jak jej nastavit. Kromě automatického měření máme k dispozici manuální měření, výběr z přednastavených předvoleb pro různá osvětlení a také manuální nastavení teploty v Kelvinech (2 500 - 9 900 K). Nechybí ani možnost korekce tohoto nastavení, nebo WB bracketing. Vestavěný blesk umístěný nad hledáčkem je nutno zvednout ručně, na těle nenalezneme žádnou pojistku, nebo tlačítko pro jeho aktivaci. Směrné číslo má 12. Úhel pokrytí odpovídá ohnisku 24 mm (ekvivalent kinofilmu). Pokud nám nestačí výkon vestavěného blesku, můžeme samozřejmě použít i externí blesk. Zvláštností Minolta vždy byla netradičně řešená patice pro blesky. Nesetkáme se zde s klasickou hot-shoe paticí, ale se speciální "Minolťáckou". Na Sony A100 tedy můžeme používat i staré blesky Minolta (a Konica Minolta). Existovat také budou časem i konverzní kostičky, které jsou však v současnosti vzácným zbožím.

LCD TFT displej s úhlopříčkou 2,5" má rozlišení 230 000 bodů. Vybaven je automatickým stmívačem, aby fotografa displej neoslňoval při fotografování. Stavový displej zcela chybí a informace se zobrazují na velkém zadním displeji. Hranolový průhledový SLR hledáček má zvětšení x0.83 a nabízí i dioptrickou korekci (-2,5 až +1). Konektivitu zajišťuje USB 2.0 a video výstup (PAL a NTSC). Jako paměťové médium lze použít karty Compact Flash (CF) typu I i II. Pro použití karet Memory Stick Duo a Duo Pro lze použít CF redukci, do které se Memory Stick (pouze zkrácená verze Duo) zasune. Napájení zajišťuje Li-Ion akumulátor NP-FM55H.
Známka: 2.93 (1802) Způsob hodnocení: 1 - výtečné, 3 - dobré, 5 - vysloveně špatné
|