Blesk - 3. Stanovení expozice bleskem

::Blesk - 1. Základní charakteristika
::Blesk - 2. Technické parametry a funkce
::Blesk - 3. Stanovení expozice bleskem
::Blesk - 4. Použití v exteriéru a ve tmě
::Blesk - 5. Vykrývací blesk v exteriéru
::Blesk - 6. Použití v interiéru
::Blesk - 7. Příslušenství a makro blesky
::Blesk - 8. Dálkové řízení

Historické metody řízení blesku
Někdy na konci 19. století se objevily první blesky pracující na principu výbuchu magnéziového prášku. Expozice (respektive množství emitovaného světla při výbuchu) se regulovala množstvím prášku, což bylo velmi nepohodlné a nepraktické. Princip výbojky byl sice již dlouho znám, ale prakticky a opakovatelně použitelné blesky byly k dispozici až po 2. světové válce. Dokázaly ale blesknout vždy jen plným výkonem (svým směrným číslem) a fotoaparát je tzv. X kontaktem pouze startoval (tuto funkci převzal dnes středový kontakt hot shoe patice).

Jeden z prvních blesků firmy Kodak byl k dispozici na trhu po 2. světové válce.

Pokud uvážíte tehdy konstantní citlivost filmových materiálů kolem ISO 100 (o dnešní nabídce filmů, či dokonce změně ISO citlivosti u digitálních fotoaparátů pro každý záběr si mohli tehdejší fotografové nechat jen zdát), bylo expozici možné měnit pouze clonou. Tehdejší fotograf tak prováděl velmi jednoduchý výpočet:

Clonové číslo = Směrné číslo blesku / Vzdálenost k tomu, co fotí

Vynález tranzistoru a později tyristoru umožnil první blesky, na kterých šlo regulovat sílu jejich výboje, tedy regulovat jejich aktuální směrné číslo. Regulace expozice tak šla otočit - clonu nastavit podle požadované hloubky ostrosti a množství stálého světla na pozadí scény a sílu blesku regulovat podle vzorce:

Požadované směrné číslo = Vzdálenost * Clonové číslo

Stále však bylo třeba před každým záběrem blesk nastavit, což silně zpomalovalo a komplikovalo reportážní práci.

Programové blesky
S rozvojem elektroniky začaly blesky samy regulovat sílu svého záblesku pro každý snímek (stanovovat své směrné číslo) ve snaze správně osvítit scénu. K tomu nutně potřebovaly znát ISO používaného filmu (tehdy ještě digitální fotoaparáty neexistovaly) a aktuálně nastavenou clonu. Oboje se obvykle nastavovalo na zadní straně blesku. Programové blesky byly potom vybaveny vlastním čidlem, které bylo schopné měřit množství světla blesku odraženého od snímaných objektů. Po dosažení vhodného množství světla s respektem ke známé cloně a ISO citlivosti nastavené na fotoaparátu byl záblesk blesku elektronikou ukončen. Programové blesky sice osvobodily fotografa od výpočtů a nastavování blesku pro každý záběr, byly však velmi nepřesné.

Programový blesk potřeboval znát nastavenou clonu a ISO z fotoaparátu, což bylo třeba "opsat" ručně. Fotoaparát potom blesk jen spustil, tedy označil okamžik, kdy blesknout (X kontakt). Na základě sledování odraženého světla potom blesk sám rozhodl, kdy záblesk ukončit. Komunikace s fotoaparátem byla tedy omezena jen na X kontakt.

Jako příklad programového blesku je možné uvést zadní panel jednoho ze starších blesků Sunpak. Bylo třeba nastavit ISO citlivost (zde 400) a clonu (zde f/8). Po tomto nastavení blesk označil rozsah vzdáleností, kde byl schopen automaticky regulovat expozici (zde od 4 do 30 stop, tj. asi 1,2 až 9 metrů). V tomto rozsahu dokázala elektronika regulovat směrné číslo blesku.

Zadní panel staršího blesku, kde se ručně nastavovala ISO citlivost a clonové číslo a blesk potom reguloval záblesk sám v označeném rozsahu.

TTL měření
Významný posun směrem k přesné expozici bleskem zaznamenaly až TTL blesky. Ty  měří potřenou sílu záblesku až během vlastní expozice a na základě světla skutečně prošlého objektivem fotoaparátu (TTL = Through The Lens). Případný externí blesk však musí být velmi sofistikovaně elektronicky propojen s fotoaparátem, obvykle pomocí hot shoe patice, kterou si ale většina výrobců vytvořila po svém.

Princip měření je v tom, že senzor měřící správné množství odraženého světla od blesku je až za objektivem. Filmové fotoaparáty měřily světlo blesku během vlastní expozice a obvykle odrazem od filmu, čili čidlo bylo nasměrováno proti filmu. Tím se měřilo jen světlo skutečně prošlé objektivem s respektem k ohnisku, cloně a dalšímu případnému příslušenství na objektivu - například filtrům. Jakmile senzor ohlásil správné množství světla, blesk byl zhasnut. Fotoaparát současně získal úplnou kontrolu nad bleskem a vznikla funkce „expoziční kompenzace blesku“.

TTL měření poprvé oprostilo fotografy od jakéhokoliv nastavování. Bleskové světlo měří až za objektivem fotoaparát, který zná jak clonu, tak ISO, a tudíž expozice bleskem může proběhnout zcela automaticky. Vzniká ale požadavek čilé elektronické komunikace mezi externím bleskem a fotoaparátem, a tak začíná éra systémových blesků a problémy s kompatibilitou.

TTL měření s předbleskem
Mnoho současných fotoaparátů používá metodu měření TTL, avšak obohatily ji o předblesk. V klasickém TTL měření se totiž bleskové světlo měří až během vlastní expozice snímku. Princip předblesku je v tom, že už po stisknutí spouště, ale ještě před vlastní expozicí je vyslán slabý záblesk, který má za úkol jasově zmapovat scénu a vypočítat správnou hodnotu hlavního záblesku.

Při synchronizaci blesku na 1. lamelu je předblesk tak blízko hlavnímu blesku, že uživatelé si dvojího blesku ani nevšimnou. Přesto se výjimečně může stát, že předbesk donutí model mrknout a hlavní blesk potom vyfotografuje zavřené oči. S předbleskem mohou mít problém i fotografové zvířat. Předblesk také komplikuje snímky se synchronizací na 2. lamelu. I v tomto případě je totiž na začátku expozičního času vyslán měřící předblesk, který může objekty (zejména zvířata) na scéně ovlivnit. Není to ale žádné drama.

Jiný problém předblesku je, že spouští studiové blesky. Ty v režimu SLAVE pracují tak, že se spouští zábleskem řídícího světla - v tomto případě bleskem na fotoaparátu. Studiové blesky ale spustí již předblesk a při opravdové expozici potom studiové blesky chybí. Předblesk také komplikuje použití externích měřičů bleskového světla - tzv. flashmetrů. I přes tyto drobné nevýhody je ale TTL měření s předbleskem to nejlepší, co současná technika nabízí.

Co je správná expozice bleskem
Naskýtá se otázka, co je to vlastně správná expozice bleskem. Je to v principu opět velmi jednoduché a koresponduje to s běžným měřením expozice podrobně popsaným v díle o běžné expozici. Správná intenzita záblesku je taková, která osvítí hlavní objekt tak, aby byl exponován na střední šedou. Jinými slovy – fotoaparát se snaží spočítat takovou sílu záblesku, aby bleskem osvětlený hlavní objekt v popředí byl středně šedý.

Co ovlivňuje expozici bleskem
Nezávisle na metodě měření musí elektronika ve snaze určit správnou intenzitu záblesku vzít v úvahu mnoho faktorů. Přesné algoritmy měření a výpočtu expozice bleskem sice výrobci nezveřejňují, avšak na základě fyzikálních zákonů a logiky fotografie je možné nalézt ty základní:

1. Nastavená clona na fotoaparátu
2. Nastavené ISO na fotoaparátu
3. Co je na snímku hlavní objekt, který je třeba správně exponovat bleskem
4. Vzdálenost mezi bleskem a nalezeným hlavním objektem dle bodu 3
5. Způsob difúze světla mezi bleskem a hlavním objektem
6. Jak je nalezený hlavní objekt osvětlen stálým světlem
7. Úroveň světla na pozadí tedy mimo nalezený hlavní objekt
8. Expoziční kompenzace blesku

Za normálních okolností všechny tyto faktory vezme v úvahu automatika a vypočítá takovou intenzitu záblesku, která vede k správné expozici snímku. Častým předmětem nedorozumění fotografa a fotoaparátu však bývá zejména bod 3 a v přímé souvislosti s ním bod 4. Pro pokročilejší práci s bleskem je potom třeba chápat vliv všech faktorů a případné problémy nejen s expozicí předvídat a kompenzovat. Nyní k jednotlivým bodům:

1. Nastavená clona na fotoaparátu. Uzavřená clona v objektivu (vysoká clonová čísla) brání nejen průchodu stálého světla, ale stejně i světlu od blesku, a tak ji expoziční automatika blesku musí vzít v úvahu. Elektronika ale přesnou hodnotu nastavené clony zná, proto to není problém. Uzavřená clona ale nutí automatiku zvyšovat výkon blesku, a tím vybíjí baterie a zpomaluje regeneraci blesku.

2. Nastavené ISO na fotoaparátu. Vyšší citlivost senzoru se logicky projeví jako vyšší citlivost jak na stálé světlo, tak i na světlo od blesku, a z toho důvodu ji expoziční automatika blesku musí vzít v úvahu. Vyšší citlivost umožní exponovat nižším výkonem blesku, a šetří tak baterie a zrychluje regeneraci blesku. Stoupá ale šum na snímku.

3. Co je na snímku hlavní objekt, který je třeba správně exponovat bleskem. To je velký problém, zejména při použití přímého blesku. Ten totiž dokáže v jednom snímku správně exponovat jen v jedné vzdálenosti, a tak určení toho, co je na snímku hlavní objekt, je zcela klíčové! Fotoaparát ale na rozdíl od lidí nechápe obsah scény a musí se spoléhat jen na informace, které poskytuje senzor.
    


Důležitost stanovení toho, co je hlavní objekt, si můžete snadno ověřit sami. Na tomto snímku dvou různě vzdálených květin v noci se fotoaparát rozhodl, že za hlavní objekt bude považovat ten bližší. To je totiž obvyklá strategie, jak zabránit přeexpozici bleskem - za hlavní objekt se prohlásí ten nejbližší, a tedy nejvíce osvětlen při měřícím předblesku.


Pokud ale fotoaparát donutíte beze změny jeho polohy považovat za hlavní objekt ten vzdálenější, tak fotoaparát snadno zařídí jeho správnou expozici vyšším výkonem blesku, ale za cenu přeexponovaného popředí! Pamatujte, že přímým bleskem lze vždy exponovat dobře v jednom záběru jen v jedné vzdálenosti!

4. Vzdálenost mezi bleskem a hlavním objektem. Podle fyzikálních zákonů intenzita světla blesku ubývá s druhou mocninou vzdálenosti, a proto čím je hlavní objekt dále, tím silnější musí být výboj blesku. Proto výrobci do algoritmů pro stanovení expozice s bleskem zahrnují i vzdálenost k objektu, známou po zaostření objektivu. Ne všechny objektivy jsou toho ale schopny (zejména starší typy tento údaj neposkytují) a tato informace je z principu neznámá při ručním ostření a nefunguje ani při fotografování s bleskem odrazem, kdy délka dráhy světla blesku není známa.
    


Přímým bleskem lze dobře exponovat v jednom záběru jen v jedné vzdálenosti. Některé fotoaparáty si proto při určování, co je hlavní objekt, pomáhají místem zaostření a vybraným zaostřovacím bodem. Na snímku ukázka takového algoritmu, kdy pouhou změnou zaostřovacího bodu, a tím místa zaostření beze změny polohy fotoaparátu došla expoziční automatika blesku k dramaticky jiným závěrům!

5. Způsob difúze světla mezi bleskem a hlavním objektem. Cesta, jakou se blesk k hlavnímu objektu dostane, a překážky na ní samozřejmě ovlivňují nutné množství světla blesku. Vestavěné blesky jsou v drtivé většině přímé, a tak má elektronika tuto úlohu zodpovězenou. Externí blesky však umožňují natáčení a sklápění bleskové hlavy, a tím fotografování odrazem. Proto mají senzor, který informuje elektroniku, že blesková hlava není v přímé poloze a byla tedy pootočena či sklopena. Světlo měřícího předblesku však putuje stejnou cestou, a proto se automaticky tento fakt zohlední.

6. Jak je nalezený hlavní objekt osvětlen stálým světlem. Pokud fotografujete v úplné tmě, nebo je úroveň stálého světla zanedbatelná, blesk má poměrně jednoduchou práci. Má dodat takové množství světla, aby hlavní objekt byl "ideálně" exponován, tedy v průměru středně šedý. Pokud je ovšem hlavní objekt osvětlen i stálým světlem, má blesk světlo jen přidat, a to o to méně, o kolik je hlavní objekt více osvětlen stálým světlem.


Podobné snímky nejsou pro automatiku blesku těžké. Tím, že se exponuje v úplně tmě a hlavní objekt je de facto plochý, tak určení síly záblesku bývá vcelku úspěšné. Problémy jsou ale se zaostřením a často s nedostatečným maximálním výkonem blesku.

7. Úroveň světla na pozadí tedy mimo nalezený hlavní objekt. Pokud nefotografujete za tmy, ale naopak například za jasného dne, blesk neslouží jako primární zdroj světla, ale jen jako přisvětlovací nástroj pro vykrytí stínů. Tomuto režimu se říká fill-in blesk, kdy světlo blesku jen zesvětluje stinné partije hlavního objektu. A v takovém případě je třeba přidat světlo blesku citlivě, aby blesk příliš neovlivnil scénu. Proto výrobci při zjištění jasného světla na pozadí (od cca 8 EV výše) aplikují automatické snižování síly záblesku.


Snímek exponovaný bez blesku, kdy bylo nutné exponovat podle oblohy, aby obloha zůstala sytá a barevná. Díky tomu je ale popředí zcela tmavé, a to i přes to, že světla bylo na scéně stále poměrně dost. Příčinou je totiž vysoký kontrast, nikoliv absolutní nedostatek světla.
1/15 sec, clona f/5.6, ISO 200 (8 EV)
 

Stejný snímek ale s popředím přisvíceným bleskem. Obloha zůstala beze změny (viz pravá část histogramu), popředí se ale projasnilo (viz levá část histogramu ve srovnání s histogramem výše). To je princip fill-in režimu blesku, kdy blesk jen vykrývá stíny. Určit ale správnou sílu záblesku je oříšek - malé množství ponechá popředí příliš tmavé zatímco příliš silný záblesk vede k nepřirozeným fotografiím.
1/15 sec, clona f/5.6, ISO 200 (stejné hodnoty), blesk

8. Expoziční kompenzace blesku. Většina fotoaparátů umožňuje uživateli ovlivňovat množství světla vyslaného bleskem - nejčastěji pomocí funkce expoziční kompenzace blesku (FEC). Hodnota nula vždy odpovídá názoru automatiky, hodnoty + znamenají více blesku a hodnoty - méně blesku. Vždy se však jako základ považuje názor automatiky pro každý snímek a expoziční kompenzace blesku se tak jen přičítá k názoru automatiky. U pokročilejších fotoaparátů je tato stupnice kalibrována v jednotkách EV, kdy kompenzace + 1 EV znamená dvojnásobné množství blesku, + 2 EV čtyřnásobné, - 1 EV poloviční atp.

Poměr světla z pozadí a světla blesku
Jednou z klíčových dovedností při fotografování s bleskem je schopnost vyvážit vhodným způsobem světlo z pozadí se světlem blesku. A zásadní vliv na vyvážení má expoziční čas. Expoziční čas totiž není nic jiného než doba, po jakou senzor sbírá světlo. U stálého světla (např. světlo Slunce) se s prodlužujícím expozičním časem lineárně zvětšuje množství nachytaného světla, a proto se i snímky stávají světlejší. Avšak výboj blesku je velmi krátký (viz graf a tabulka), a tak se s prodlužujícím expozičním časem expozice od blesku nijak nemění. Jinými slovy - expoziční čas má vliv na expozici stálým světlem, nemá však žádný vliv na expozici způsobenou světlem blesku!

Expozice je množství světla nasbíraného v čase. S prodlužujícím se expozičním časem se expozice od stálého světla zvyšuje, kdežto od světla blesku zůstává neměnná. Expoziční čas proto nemá vliv na expozici bleskem.

Díky tomu, že expoziční čas nijak neovlivňuje expozici světlem od blesku, je možné vyvažovat oba druhy světel mezi sebou. Proto zkracujete-li expoziční čas (až do určité meze - viz dále), snímek tmavne, a to zejména pozadí exponované jen stálým světlem, na které nemá blesk žádný vliv (např. ve vzdálenosti 100 metrů je světlo od blesku již zcela zanedbatelné). Naopak pokud expoziční čas prodlužujete, stálé světlo začíná mít na snímek vliv a zesvětluje se zejména pozadí, kde se opět blesk prakticky neprojeví. Na tomto principu je založeno použití blesku obvykle označované jako Slow sync. Clona a ISO citlivost ovlivňuje stálé světlo i světlo blesku zcela stejně, a proto je na vyvažování použít nelze. Podrobně se vyvažování světla blesku s pozadím budeme věnovat v následujících článcích věnovaných strategii práce s bleskem v exteriéru a interiéru.

Doby trvání záblesku podle nastaveného výkonu blesku tak, jak je uvádí Nikon u externího blesku SB-800.

Shrnutí:

1. Blesk je velmi krátký výboj řádu 1/1000 vteřiny, a proto v absolutní tmě získáte stejné výsledky při expozičním čase např. 1/100 vteřiny i 10 vteřin. Světlo blesku ovlivňuje síla záblesku, clona, ISO a vzdálenost.
2. Ve vzdálenosti 15 metrů a více (u externích blesků 50 metrů a více) je prakticky možné světlo od blesku zcela zanedbat. Je již tak slabé, že se na snímku nijak neprojeví.
3. Expozici stálým světlem ovlivňuje expoziční čas, clona a ISO. Vzdálenost nikoliv - stálé světlo (za předpokladu rovnoměrného osvětlení např. od Slunce) je místně neměnné.
4. Změna clony či ISO citlivosti nijak nemění vzájemný poměr mezi světlem blesku a světlem na pozadí.
5. Čím lze měnit vzájemný poměr mezi světlem blesku a světlem na pozadí je expoziční čas, vzdálenost a síla záblesku.

U podobných snímků pořízených s bleskem je nutné se vzájemným vyvážením světel zabývat. Automatika to jistě nějak zvládne, ale k realizaci konkrétního záměru obvykle nestačí. Zde se kýženého výsledku dosáhlo při expoziční kompenzaci blesku +1. Příčina "chyby automatiky" je příliš vysoká odrazivost cedule.
1/125 sec, f/4.5, ISO 200, blesk + 1 EV

Synchronizační čas blesku (X-sync čas)
Fotografujete-li s bleskem kompaktním fotoaparátem, nejsou na expoziční čas ve vztahu k blesku kladeny žádná omezení. Můžete nastavit jakýkoliv čas a elektronika si se vším poradí. Trochu jiná situace ale nastává u digitálních zrcadlovek (DSLR), které používají mechanickou závěrku.

Tato mechanická (štěrbinová) závěrka je tvořena dvěma lamelami. Jedna lamela senzor odkryje a po nastavené době expozičního času druhá lamela senzor opět zakryje. Je však obtížné si představit, že u velmi krátkých časů (např. 1/1000 sec) se lamely dokáží tak rychle otevřít a opět zavřít, a závěrka si tedy pomáhá malým trikem. Lamely se pouze pootevřou a přes film/senzor přejede štěrbina. Výsledek je stejný, jako kdyby každá část filmu/senzoru byla exponována velmi krátkou dobu, avšak závěrka může přejet mnohem pomaleji.

Synchronizační čas závěrky X-sync je tedy nejkratší čas, kdy se ale ještě závěrka otevře celá (první lamela film/senzor odkryje a po uplynutí expozičního času ho druhá lamela zakryje). Kratší časy než X-sync čas jsou potom již realizovány přejezdem štěrbiny. Typický X-sync čas je kolem 1/125 až 1/250 sec.

Blesk je ale velmi krátký výboj. Musí tedy blesknout v době, kdy je závěrka bezpečně otevřená celá. Při časech kratších než X-sync nad filmem/senzorem jede štěrbina (čím kratší čas, tím je štěrbina užší) a ať by blesk blesknul kdykoliv, na fotce by byl jenom pruh. Proto když se u DSLR aktivuje blesk (ručně či automaticky), tak fotoaparát nikdy nedovolí nastavit kratší čas než X-sync. Je-li právě kratší čas nastaven (třeba 1/2000 sec), DSLR automaticky nastaví nejkratší možný čas, a sice právě X-sync.

Takto nějak by vypadal snímek exponovaný s bleskem a s nastaveným časem kratším než X-sync. Blesk by jen krátce zasvítil během přejezdu štěrbiny přes film/senzor. Zbytek snímku by tak byl exponován pouze stálým světlem.

Ruční expozice s bleskem
Řadu principů, podle kterých přemýšlí automatika blesku, je možné si uvědomit a ověřit při manuálním nastavení blesku. To umožňují externí blesky nejvyšší třídy. My se podíváme na manuální nastavení společně s funkcí stroboskop, což nám umožní uvědomit si spoustu faktů a souvislostí při práci s bleskem.

Pořídíte-li podobný snímek letící papírové vlašťovky, budete o vašem blesku a fotoaparátu vědět více, než leckterý profesionální fotograf.

Snímek byl pořízen digitální zrcadlovkou Canon s externím bleskem Canon Speedlite 580EX s aktivovanou funkcí stroboskop (MULTI), u které je nutné nastavit:

Fotoaparát s bleskem byl upevněn na stativ a na objektivu bylo nastaveno ohnisko 28 mm, co se ukázalo pro podobný snímek jako praktické. Vlašťovka byla vypouštěna ve vzdálenosti 1,5 metru před objektivem, takže na tuto vzdálenost bylo ručně zaostřeno a AF byl vypnut. V manuálním režimu byla nastavena clona na f/5.6, čímž byla zajištěna i dostatečně velká hloubka ostrosti. ISO bylo nastaveno na 200, vyvážení bílé na blesk.

Nyní byl čas na nastavení blesku. Zoom bleskové hlavy (šíře pokrytí světlem blesku) byl manuálně nastaven na 28 mm v souladu s ohniskem objektivu. Při tomto pokrytí má blesk 580 EX směrné číslo 30, což je třeba najít v manuálu. Pro správnou expozici vlaštovky ve vzdálenosti 1,5 metru při cloně f/5.6 a ISO 200 je však třeba směrného čísla:

1,5 * 5,6 / 1,4 = 6

, a tak byl na blesku nastaven výkon na 1/32 jeho maximálního výkonu, kdy dosáhne směrného čísla 5,3 - nejbližší k 6. Tento údaj je opět nejjednodušší najít v manuálu blesku.

Nyní zbývá počet záblesků, frekvence záblesků a expoziční čas na fotoaparátu. Pokusy bylo zjištěno, že let vlaštovky trvá asi 1,5 vteřiny. Expoziční čas byl tedy nastaven na 1,6 vteřiny, počet záblesků na 15 a frekvence záblesků taková, aby se všechny s rezervou vešly do času 1,6 vteřiny - tedy 10 Hz.

Potom stačí jen házet tolikrát, až let vlaštovky bude uspokojivý a podaří se ho sesynchronizovat se začátkem expozičního času. Na vybraném snímku je vlaštovka 15x v souladu s počtem záblesků blesku a směrem vlevo tmavne a stává se průhlednější, což je způsobeno jejím letem mírně od fotoaparátu, a tudíž ji blesk exponoval slaběji. Vzhledem k tomu, že bylo snímáno na zahradě v noci, tak na snímku je také vidět pokles světla blesku do dálky. Na závěr finální hodnoty:

Test  směrného čísla
Orientačně si můžete maximální směrné číslo vašeho blesku ověřit sami a provedením testu současně získáte mnoho poznatků o vašem fotoaparátu a blesku. Ve spoře osvětlené velké místnosti nebo venku za tmy upevněte fotoaparát na stativ a ve vzdálenosti přesně 2 metry od bleskové hlavy interního nebo externího blesku umístěte střední šedou tabulku. Nastavte zoom tak, aby zorné pole bylo celé vyplněno šedou tabulkou. K tomu budete potřebovat ohnisko kolem 200 mm. Na fotoaparátu nastavte manuální režim M, ISO 100 a expoziční čas 1/160 sec. Jakoukoliv expoziční kompenzaci blesku nastavte na 0.

Uspořádání k testu maximálního směrného čísla blesku není těžké, budete však potřebovat střední šedou tabulku.

Nyní nastavte clonové číslo na 4 a exponujte snímek. Ke správné expozici šedé tabulky ve vzdálenosti 2 metry při clonovém čísle 4 a ISO 100 je třeba výkon blesku odpovídající směrnému číslu 4 * 2 = 8. To váš blesk (interní či externí jistě zvládne). Expozici kontrolujte na histogramu, který by měl mít vrchol přesně ve svém středu.

Správná expozice střední šedé tabulky musí být opět střední šedá, tedy RGB=127 a tedy střed histogramu.

Nyní zvyšujte clonové číslo a exponujte snímky. Automatika blesku bude v souladu s teorií zvyšovat výkon blesku (zvyšovat jeho směrné číslo), a tím stále zajišťovat správnou expozici na střed histogramu. V jednu chvíli však narazí na limit směrného čísla. V tom okamžiku začnou být snímky podexponované, což poznáte podle toho, že se vrchol histogramu začne stěhovat vlevo směrem k tmavým tónům. V tom okamžiku blesk používá maximální směrné číslo kterého je schopen. Spočítáte ho jednoduše jako dvojnásobek clonového čísla, při kterém byla jako poslední správná expozice.

Poznámky k testu:

1. Uvedený test je samozřejmě pouze orientační, nicméně dobře dokumentuje celou teorii měření expozice bleskem a problematiku směrného čísla.
2. U externích blesků vybavených zoom hlavou bude zjištěné směrné číslo odpovídat ohnisku, které blesk ve své hlavě nastaví, u tohoto testu bude nejspíše kolem 105 mm.
3. Test můžete snadno zopakovat i pro různé jiné ručně nastavené hodnoty zoomu bleskové hlavy.
4. Pokud se stane, že blesk správně exponujete i při maximální hodnotě vašeho clonového čísla, tak má vyšší směrné číslo než 2 * maximální clonové číslo. V takovém případě umístěte tabulku do 4 metrů a směrné číslo je potom clonové číslo * 4.
5. Celý test můžete provést i pro ISO=200, výsledky je potom třeba dělit faktorem 1,4.

Známka: 2.74 (1036)
 Způsob hodnocení: 1 - výtečné, 3 - dobré, 5 - vysloveně špatné