Umělé světlo - 1. Základní charakteristika

::Umělé světlo - 1. Základní charakteristika
::Umělé světlo - 2. Barva umělých zdrojů světla a její korekce
::Umělé světlo - 3. Horké zdroje
::Umělé světlo - 4. Zářivky a úsporky
::Umělé světlo - 5. Kombinované osvětlení

Přestože čas strávený lidmi v prostředí osvětleném stálými umělými zdroji světla je poměrně dlouhý, snímků pořízených čistě v tomto světle moc nebývá. Příčinnou je fakt, že všechny tyto zdroje světel jsou velmi slabé, a tak fotografovat v jejich světle je poměrně obtížné. V tomto kontextu také vylézá na povrch, jak je fotoaparát stále nedokonalé zařízení oproti oku, které často slabost světla ani nevnímá a dokáže se skvěle přizpůsobit často velmi dramaticky se měnícím světelným podmínkám.

Pokus o fotografické zachycení atmosféry a dění ve světle umělých zdrojů často bohužel selhává jednak z hlediska expozice, tak ale i z hlediska barev či kontrastu. Výrobci jsou si tohoto problému vědomi, a proto programují expoziční automatiky tak, aby fotoaparáty při poklesu světla zhruba pod 8-10 EV automaticky zapnuly blesk. Tím se sice snáze fotografuje, ale atmosféra snímků je nenávratně pryč.

Podobné snímky jsou s bleskem nevyfotografovatelné – atmosféra je potom totiž nenávratně pryč. Bez blesku je to ale trochu oříšek – zde ISO 500, clona f/3.5, čas 1/20 sec. Snímek byl pořízen z ruky uvnitř katedrály St. John v holandském městě 's-Hertogenbosch.

Pokud si položíte za cíl pořídit fotografii skutečně v běžném umělém světle, zachováte sice na snímku maximálně atmosféru, ale budete se muset vypořádat s celou řadou technických problémů – zejména s expozicí, pohybem, barvou, kontrastem či odlesky. Nic jiného vám ani nezbude v situacích, kdy potřebujete zachytit noční scénu venku, fotografovat v interiérech, kde je zákaz fotografování s bleskem, v interiérech rozměrově obrovských či tam, kde je atmosféra skutečně alfou a omegou snímku – například u ohně, ohňostroj atp.

Tento snímek byl pořízen v Thajsku, kde postavení stativu v buddhistickém chrámu je nemožné. Čas 1/60 sec při cloně f/2.8 a ISO 800 se dal udržet z ruky. Otevřená clona ale způsobila malou hloubku ostrosti (viz rozmazané květiny v popředí) a vyšší ISO zvýšilo šum, i když vzhledem ke kvalitě fotoaparátu typu DSLR stále přijatelně.

Kontrast
Umělé zdroje světla vytvářejí obvykle vysoký kontrast osvětlení. Lidské oko má vynikající schopnost se bleskurychle přizpůsobit světelným podmínkách, kam se právě dívá, kdežto fotografie zachycující scénu jako celek tuto možnost nemá. Proto fotografie mají často problémy s prokreslením stínů a/nebo s přeexponovanými světly, a to i přesto, že oko osvětlení jako příliš kontrastní nevnímá a vidí všude "vcelku dobře". Jinými slovy – na scéně je často obrovský kontrast mezi místy blízko nasvícenými světly a místy hluboko ve stínech.

Nerovnoměrnost nasvícení způsobená umělými zdroji vytváří na scéně obrovský kontrast mezi světlem a tmou. Efekt je nejhorší venku za tmavé noci, ve velkých či tmavých prostorách a při nasvícení malým počtem přímých bodových světel.

Příčinou tohoto jevu je fakt, že umělé zdroje světla jsou většinou bodové zdroje, jsou velmi blízko nás a chybí jim difuzér. Světla potom rychle ubývá s druhou mocninou vzdálenosti od zdroje, což vytváří vysoký kontrast. Pro představu – má li běžný digitální fotoaparát dynamický rozsah cca 7 EV (asi 1:100) a předpokládáme-li žárovku v otevřeném prostoru, potom tento dynamický rozsah je zcela vyčerpán různým nasvícením stejných předmětů ve vzdálenosti 1 metr a 10 metrů od světelného zdroje. Jinými slovy – vše blíže než 1 metr bude přeexponované a vše dále než 10 metrů bude na fotografii zachyceno jen jako černá tma.

Ve vzdálenosti 10x větší od zdroje světla je osvětlení 100x slabší, což zhruba odpovídá dynamickému rozsahu digitálních fotoaparátů 1:100 (7 EV). Tento výpočet platí venku v úplné tmě či ve velkých a tmavých prostorech, kde nejsou významné odrazy od stěn.

Situace se mírně zlepší v menších a bíle vymalovaných místnostech, kde se uplatní vliv odrazů světla. Prostor je potom rovnoměrněji osvětlen a kontrast není tak veliký. Podobného efektu je možné docílit i více zdroji světel, které rovnoměrně osvětlí celý prostor. Situaci ale komplikuje fakt, že v záběru jsou často i vlastní světelné zdroje, které samy o sobě i jejich bezprostřední okolí musí být přeexponované. Pamatujte také, že žárovka či zářivka v záběru, ale i těsně mimo něj může snadno vytvořit odlesky a různá prasátka na snímku, a proto je třeba se proti nim bránit sluneční clonou stejně jako proti přímému slunci.

Expozice
Pokud se rozhodnete fotografovat ve světle umělých světel, nejprve je třeba vypnout plně automatické režimy označené obvykle jako AUTO. Vhodný je zejména režim A (Av), který umožní nastavit ISO a clonové číslo a expoziční čas nechat na automatice. Jsou-li světelné podmínky relativně stálé, lze použít i plně manuální režim M. Nemá-li váš fotoaparát tyto pokročilé režimy, použijte režim "vypnutý blesk". Jinak automatika bude blesk stále zapínat.

Hlavní problém fotografování v umělém světle je jeho nedostatek. I když očima tento problém jinak dramaticky nevnímáme, na kvalitní fotografii je světla tragicky málo. Je třeba se připravit na dlouhé expoziční časy řádu 1/30 vteřiny až 1 vteřina! Ty lze jen stěží udržet z ruky, a tak stativ nebo nějaká nouzová opora bývá nutností. V umělém světle proto téměř nelze zmrazit pohyb, a tak je nutné z nouze udělat ctnost a úmyslně pohyb objektů či samotných světel (auta) rozmazat.

Noční nasvícená pevnost v holandském Den Helderu. ISO 200, čas 0,6 sec, clona f/4.5, stativ, fotografováno ve 22:45.

Vzhledem k vysokému kontrastu často nelze scénu zaznamenat světelně celou. Zejména máte-li na snímku světelné zdroje, tak ty budou vždy přeexponované. Naštěstí jejich přeexpozice nijak nevadí, jen je třeba dát pozor na odlesky. Objevuje se ale jiný problém, a tím je obtížné čtení histogramu. Světelné zdroje na snímku, s jejichž přeexpozicí jsme se smířili, maskují správnou expozici, často matou automatiku a i čtení histogramu je kvůli nim obtížné. Často nezbude než se orientovat podle náhledu na displeji či pořídit více expozičních variant.

ISO, čas, clona
Jako i v jiných druzích scén, klíčový problém při hledání správné expozice u scén nasvícených umělými zdroji světla je stanovit  vhodnou trojici ISO - clona - čas. Přičemž právě nedostatek světla úlohu komplikuje. Volíte-li expoziční čas delší než cca 1/30 sec, je velmi problematické snímání z ruky a snímky vyžadují stativ. Časy delší než 1/30 sec také znemožňují zmrazit pohyb a i běžně se pohybující lidé se nepříjemně rozmažou.

Tento snímek byl pořízen na diskotéce s fotoaparátem položeným na stole a podloženým krabičkou od cigaret. Expoziční čas 2 vteřiny vše rozmazal a vznikl tak abstraktní snímek dobře dokumentující atmosféru.

Otevřít clonu, a tím dopravit na senzor větší množství světla k řešení problému s časem, pomůže, v praxi však narazíte na světelnost objektivu (světelnost = jak nejvíce dokáže objektiv clonu otevřít, a tudíž kolik světla je schopen poskytnout senzoru). Otevřená clona také způsobí malou hloubku ostrosti – zejména u ohnisek nad cca 50 mm. To bývá problém zejména při fotografování interiérů. Nejlepší tedy je zvyšovat ISO, a tím poskytnout prostor na kratší časy a zavřenější clonu, v praxi ale ISO vyšší než 400 až 800 (podle typu fotoaparátu) generuje již velmi zašuměné snímky. Ideální strategie proto neexistuje, správné stanovení expoziční trojice totiž silně závisí na tom, jak vypadá scéna, jak se pohybuje a co je cílem zachytit.

Stanovit správnou expozici je často oříšek, zejména v reportážním stylu práce, kdy stativ a cílené nasvícení není možné. Čas 1/10 sec z ruky je velký risk, který zde díky pečlivému držení fotoaparátu a ohnisku 28 mm vyšel. Clona f/4 zařídila přijatelnou hloubku ostrosti popředí i pozadí a ISO 400 rozumný šum. Jakýkoliv pohyb na scéně se ale při čase 1/10 sec již rozmaže – viz osoby vlevo a ruce prodavačky. Všechny tyto faktory je nutné bleskově zvážit v hlavě, nechcete-li či nemůžete-li zapnout blesk.

Pokud zakážete použití blesku, má expoziční automatika poměrně jednoduchou, ale logickou strategii. Otevře clonu seč objektiv dovolí, nastaví ISO na hodnotu, o které je výrobce přesvědčen, že je z hlediska šumu maximální rozumná (kolem 300), a dále reaguje již jen prodlužováním expozičního času. Čas tak může podle množství světla na scéně vycházet i velmi dlouhý, a tak je třeba ho v hledáčku či displeji pečlivě hlídat a snímek nerozhýbat. Pokud chcete záměrně zvolit jiný kompromis, zejména vyšší ISO výměnou za kratší čas, je třeba přejít do poloautomatických režimů, nejlépe A (Av) či S (Tv).

Pamatujte ale, že:

1. Bez obav z rozmazání lze snímat běžně se pohybující lidi časy kolem 1/80 sec
2. Lidi zcela v klidu lze snímat časy do cca 1/20 sec
3. U časů delších již velmi hrozí rozmazání jejich vlastním pohybem, což ale nemusí být vždy na závadu
4. Rozmazání obličejů je obvykle nepřijatelné
5. Z ruky bez obav udržíte čas odpovídající převrácené hodnotě ohniska přepočítaného na kinofilm (při ohnisku 50 mm tedy čas 1/50 sec)
6. Při pečlivém soustředění na záběr lze udržet čas cca 3x delší, než je uvedeno výše

Známka: 2.84 (1962)
 Způsob hodnocení: 1 - výtečné, 3 - dobré, 5 - vysloveně špatné