Zkusim trochu pichnout do vosiho hnizda.
[ital]třeba ta dívka s ubrouskem vedle gestikulující učitelky. Mám za to, že na filmu by její tmavá bunda odhalila víc viditelných detailů (různé záhyby, prošití atd.), zkrátka, že by bylo vidět víc odstínů šedé, velmi jemně odstupňovaných.
.
.
.
Kdyby tohle neexistovalo, nebyla by stále řazena černobílá fotografie z filmu nad odbarvený digitál. [/ital]
S filmy jsem delal o mnoho vic let nez s digitalem, ale jak se od toho puvodniho zpusobu mysleni postupem casu odpoutavam, vidim to jinak. Ta tmava bunda je tmava tak, jaky jas mas nastaveny na monitoru. Kdyz pridas jas, bude tam kresby vic. To je volba autora, ne omezeni media. Josef to volil pri zpracovani takto, ale kdyby chtel, mohl by ty stiny projasnit vic - M9 ma ve stinech obrovskou rezervu.
Pokud se tyce nadrazenosti CB fotografie - o tom v poslednich letech docela ztracim iluze. Jeden priklad tady z fora - Lubovy fotografie z Ameriky. Myslim, ze te tonalite neni co vytknout. Charakter filmu tvori vice ci mene senzitometricka krivka, spektralni citlivost, lokalni kontrast a zrno. U filmu tohle muzes do urcite miry ovlivnit vyberem filmu, filtru a vyvojky. U digitalu se da tohle ovlivnit taky, jen to chvili trvalo, nez jsme se to naucili. Tisk uz dnes se stredne kvalitni tiskarnou neni taky problem a ma moznosti sirsi, nez klasicke zpracovani, at uz se tyce typu materialu, nebo moznosti delat fotky vetsi nez 50x60.
[ital]S tonalitou to vidím tak, že film má tu krásnou prohnutou gradační křivku, kdežto snímač má víceméně přímku. A pokud se začne v editoru upravovat do tvaru S, tak si myslím, že se dostanou horší výsledky, než by se dostaly, kdyby měl snímač rovnou "eskovou" charakteristiku.
Kromě toho jsem přesvědčen, že s černobílým filmem se dá po stránce gradace doslova kouzlit.
Vezměte si třeba scénu s velkým rozsahem jasů. U černobílého filmu mohu expozici záměrně prodloužit a potom zkrátit dobu vyvolávání, mohu ještě nasadit i hodně vyrovnávací vývojku nebo rovnou vyvolávat v dělené vývojce atd. A pár praktik mohu nasadit i v pozitivním procesu. Výsledkem potom budou fotky s obrovskou škálou polotónů, s velice jemnými tonálními přechody. Na to digitál + tiskárna zatím sotva má. [/ital]
Snimac ma primku. Muzu ji ale pokroutit jak chci a peclive si vyhrat s tim, abych mel detaily presne tam, kde je potrebuju. Je to interaktivni, vizualni a vratny proces, kde vidim, co delam. U vyvolavani filmu nevidim nic a jen tusim, jak to dopadne. A musim to delat pro cely film stejne, takze kdyz tam mam snimky focene s mekkym objektivem bez antireflexnich vrstev na plnou diru a jine, focene zaclonenym Zeissem, nektere z nich to zpracovani odnesou. Navic u filmu u tzv. modernich emulzi se ta krivka taky spis podoba primce, aspon ve svetlech. Tohle krouceni pak vubec nepripada v uvahu u barevnych filmu, kde zadne vyrovnavaci vyvojky neexistuji. Nemluve o tom, ze u digitalu lze delat lokalni upravy a vselijaka maskovani, o jakych se nam u filmu ani nesnilo, muzeme "nasazovat" barevne filtry az po vyfoceni, menit lokalni kontrast neostrou maskou s velikym polomerem a jinak ovlivnovat tonalitu...
Pokud dnes digitalni fotka (zejmena, hovorime-li o tom na foru Leica) nestoji za nic, je to spis problem remesla - tak jako u filmu.
Zkusim trochu pichnout do vosiho hnizda.
[ital]třeba ta dívka s ubrouskem vedle gestikulující učitelky. Mám za to, že na filmu by její tmavá bunda odhalila víc viditelných detailů (různé záhyby, prošití atd.), zkrátka, že by bylo vidět víc odstínů šedé, velmi jemně odstupňovaných.
.
.
.
Kdyby tohle neexistovalo, nebyla by stále řazena černobílá fotografie z filmu nad odbarvený digitál. [/ital]
S filmy jsem delal o mnoho vic let nez s digitalem, ale jak se od toho puvodniho zpusobu mysleni postupem casu odpoutavam, vidim to jinak. Ta tmava bunda je tmava tak, jaky jas mas nastaveny na monitoru. Kdyz pridas jas, bude tam kresby vic. To je volba autora, ne omezeni media. Josef to volil pri zpracovani takto, ale kdyby chtel, mohl by ty stiny projasnit vic - M9 ma ve stinech obrovskou rezervu.
Pokud se tyce nadrazenosti CB fotografie - o tom v poslednich letech docela ztracim iluze. Jeden priklad tady z fora - Lubovy fotografie z Ameriky. Myslim, ze te tonalite neni co vytknout. Charakter filmu tvori vice ci mene senzitometricka krivka, spektralni citlivost, lokalni kontrast a zrno. U filmu tohle muzes do urcite miry ovlivnit vyberem filmu, filtru a vyvojky. U digitalu se da tohle ovlivnit taky, jen to chvili trvalo, nez jsme se to naucili. Tisk uz dnes se stredne kvalitni tiskarnou neni taky problem a ma moznosti sirsi, nez klasicke zpracovani, at uz se tyce typu materialu, nebo moznosti delat fotky vetsi nez 50x60.
[ital]S tonalitou to vidím tak, že film má tu krásnou prohnutou gradační křivku, kdežto snímač má víceméně přímku. A pokud se začne v editoru upravovat do tvaru S, tak si myslím, že se dostanou horší výsledky, než by se dostaly, kdyby měl snímač rovnou "eskovou" charakteristiku.
Kromě toho jsem přesvědčen, že s černobílým filmem se dá po stránce gradace doslova kouzlit.
Vezměte si třeba scénu s velkým rozsahem jasů. U černobílého filmu mohu expozici záměrně prodloužit a potom zkrátit dobu vyvolávání, mohu ještě nasadit i hodně vyrovnávací vývojku nebo rovnou vyvolávat v dělené vývojce atd. A pár praktik mohu nasadit i v pozitivním procesu. Výsledkem potom budou fotky s obrovskou škálou polotónů, s velice jemnými tonálními přechody. Na to digitál + tiskárna zatím sotva má. [/ital]
Snimac ma primku. Muzu ji ale pokroutit jak chci a peclive si vyhrat s tim, abych mel detaily presne tam, kde je potrebuju. Je to interaktivni, vizualni a vratny proces, kde vidim, co delam. U vyvolavani filmu nevidim nic a jen tusim, jak to dopadne. A musim to delat pro cely film stejne, takze kdyz tam mam snimky focene s mekkym objektivem bez antireflexnich vrstev na plnou diru a jine, focene zaclonenym Zeissem, nektere z nich to zpracovani odnesou. Navic u filmu u tzv. modernich emulzi se ta krivka taky spis podoba primce, aspon ve svetlech. Tohle krouceni pak vubec nepripada v uvahu u barevnych filmu, kde zadne vyrovnavaci vyvojky neexistuji. Nemluve o tom, ze u digitalu lze delat lokalni upravy a vselijaka maskovani, o jakych se nam u filmu ani nesnilo, muzeme "nasazovat" barevne filtry az po vyfoceni, menit lokalni kontrast neostrou maskou s velikym polomerem a jinak ovlivnovat tonalitu...
Pokud dnes digitalni fotka (zejmena, hovorime-li o tom na foru Leica) nestoji za nic, je to spis problem remesla - tak jako u filmu.
Citovat příspěvek