Sto a tři rady pro lepší fotografie – 2. Co budeme potřebovat - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

Saal Digital

 

Jaký největší formát fotoknihy v řadě Professional Line ve formátu na šířku lze ve standardní nabídce Saal Digital Fotoservice objednat? Nápověda: Logo sponzora soutěže

V dnešní soutěži hrajeme o:



Tipy & triky

Sto a tři rady pro lepší fotografie – 2. Co budeme potřebovat

103rad_2_100px

15. dubna 2011, 00.00 | Minule jsme si na úplný úvod ujasnili, o čem se budeme bavit, komu jsou naše rady určeny, a hlavně jsme troufale tvrdili, že navzdory všemožné mediální masáži není nejnovější technické vybavení tolik důležité jako nápady, přemýšlení a znalosti, umožňující na maximum využít, co je k dispozici. Přesto alespoň nějaký fotoaparát a další vybavení potřebovat budeme. Rovnou se tedy můžete zeptat: Který je nejlepší?

Ideálním přístrojem pro většinu témat se jeví pravá digitální zrcadlovka s hranolem, optickým hledáčkem, výměnnými objektivy, s čipem o hustotě 10–20 megapixelů (Mpx), bez ohledu na konkrétní systém a fyzickou velikost čipu (4/3, APS-C, fullframe). V širokém cenovém rozpětí si vyberete např. u značek Canon, Nikon, Olympus, Panasonic, Pentax, Sony, Samsung a podobně.



Nikon D7000. S tímhle přístrojem se na nic vymlouvat nemůžete. Stále ještě dostupná, přitom ale prvotřídní digitální zrcadlovka s bezpočtem funkcí, připravená pro jakýkoli úkol. Nad ní jsou už jen drahé profesionální fotoaparáty.



Nikon D3100 je mnohem přístupnější, včetně podařené nápovědy v menu pro úplné začátečníky. S kvalitním objektivem zajistí ale stejně dobré výsledky, snad jen není tak rychlý a odolný, což v hobby praxi ve skutečnosti nevadí. Přitom ho pořídíte za cenu dobrého kompaktu.

Až na problém s příliš velkou hloubkou ostrosti jsou na běžné snímací vzdálenosti dobře použitelné i fotoaparáty s elektronickým hledáčkem (EVF; řada typů značek Canon, Nikon, Sony, Casio, Fuji, Panasonic, Olympus atd.), jen tolik nespoléhejte na nejdelší ohniska jejich často přemrštěně širokorozsahových (a nevýměnných) zoomových objektivů. Tyto přístroje jsou už jen pro možnost pevnějšího držení u oka mnohem vhodnější než jinak obdobné ultrazoomové kompakty bez elektronického hledáčku. S výjimkou kratšího rozmezí ohniskových vzdáleností jsou velice schopné a navíc příjemně skladné i hledáčkové poloprofesionální kompakty s kvalitní optikou (Canon, Nikon, Panasonic, Sony, Olympus, Samsung).



Canon G12. Zástupce vrcholných, tzv. „profi“ kompaktů. Je dražší než některé kompaktní zrcadlovky, dovolí vám ale nastavit vše přesně podle vašich představ a v rámci možností malého čipu nabízí maximum výbavy a pohotovosti. Ve většině situací s podobným aparátem pořídíte špičkové fotografie. Bez dalšího příslušenství je pro některé úkoly dokonce vhodnější než standardní zrcadlovky (makrofotografie, nenápadné pouliční momentky).

Značný problém s kompaktními fotoaparáty však může nastat (a nastává) při nedostatečném osvětlení nebo v případě nutnosti rychlé reakce jak zoomu, tak ostření, při potřebě nastavení vysoké citlivosti a zároveň nízkého šumu a podobně. Tyto přístroje až na výjimky neoplývají ani nějak zvlášť obdivuhodnou rychlostí ukládání, a to zejména surových dat RAW, pokud tuto funkci vůbec nabízejí. Hodí se proto spíše pro pomalejší, pohodovou práci. Výsledky, zejména při dostatečném osvětlení a potřebě větší hloubky ostrosti, bývají ale velmi přesvědčivé. Nepominutelné jsou nižší pořizovací náklady. Pravé zrcadlovky jsou sice již dostupné za podobné nebo i nižší sumy, ale většinou (pozor, trik) pouze za samotná těla nebo za sety s nejlacinějšími objektivy. Pokud u nich chcete využít možností čipu a nabízeného výkonu, bez investice do drahých objektivů a dalšího příslušenství se neobejdete.

Ideálním kompromisem mezi rozměry, cenou, rychlostí reakce a kvalitou výstupu (a to i při vysoké požadované citlivosti ISO) se tak mnohému zájemci může jevit nejnovější kategorie přístrojů, tzv. zrcadlovky bez zrcátka (Olympus Pen, Panasonic G Micro, Sony Alfa NEX nebo Samsung NX). Přístroje této třídy se teprve vyvíjejí, ale i přes některé dětské nemoci, jako pomalé reakce (zvláště Olympus) nebo místy zbytečně originální ovládání (Sony) jde o velice nadějnou kategorii s velkou perspektivou a již dnes pozoruhodnými výsledky.



Sony Alfa NEX-5. Příklad podařeného kompromisu ve velikosti a schopnostech. Rozměry malý kompakt, schopnostmi a kvalitou fotografií pravá zrcadlovka s čipem APS-C a výměnnou optikou. Nemá hledáček, některé jiné přístroje této nové třídy ale disponují i jím, k ostatním se většinou dodává jako volitelné (patřičně drahé) příslušenství. Ve většině situací se bez něho samozřejmě obejdete. Stejně velký obrazový snímač nabízí Samsung ve svých modelech NX10, NX5 a NX11, které mají zabudovaný elektronický hledáček.

Nikdo netvrdí, že dobrou fotografii nemůžete zhotovit i mnohem jednoduššími přístroji bez možnosti kontroly expozice a ostření, s automatickým nastavením citlivosti, doostřování, saturace, komprese nebo i formátu uložení. Budete ale mnohem víc odkázáni na náhodu, panující osvětlení a na to, jak se elektronika vašeho aparátku zrovna „vyspí“ a rozhodne. Pro vážně myšlenou tvůrčí práci je tedy bohužel nelze doporučit.

Dalšími kritérii kvality přístroje je podobně jako u klasických filmových fotoaparátů odolnost a promyšlenost konstrukce, její materiál (kov je kov a sklo je sklo), světelnost a ohnisko objektivu, provedení a snadnost ovládání a množství užitečných funkcí. Výsledné hodnocení je váženým průměrem všech těchto vlastností a vzhledem k bohaté nabídce na našem trhu velmi dobře koresponduje s cenou. Vyšší investice se vyplatí, protože, vyloučíme-li módní výstřelky, kvalitní přístroj dnes již tak rychle morálně nezastará.

A fyzické zastarání? Rozhodně neplatí, že digitální fotoaparát vydrží řádově méně než srovnatelně kvalitní a mnoha elektronickými funkcemi obdařená klasika. To jen jeho schopnosti lákají a samy vás poženou dál. Pokud vlastníte nebo zakoupíte kompaktní fotoaparát, dostali jste vlastně „vše v jednom“ a dalších investic nutně netřeba. Snad až časem utratíte za výkonnější externí blesk. Na optické předsádky raději zapomeňte. Zhoršují kresbu a práce s nimi je nepohodlná. To si raději pořiďte dobrou sluneční clonu, dostatečnou kapacitu záložních karet, stativ a jednu náhradní baterii.

Majitelům pravých zrcadlovek jistě nemusím vykládat, co všechno jim ještě chybí. Už dávno leží doma, zavaleni katalogy příslušenství. V přestávkách mezi jednotlivými epileptickými záchvaty zuřivě počítají, jestli koupit profesionální „třístovku“ se světelností 2,8, kvůli které bude třeba prodat auto, nebo je-li možné spokojit se s univerzálnějším a levnějším zoomem se stejně dobrou kresbou, ale se světelností o clonu nebo dvě horší. Vhodných objektivů jsou desítky, od originálních i „třetích“ výrobců. Filtry, blesky, spouště, akumulátory, bateriové držáky, síťové napáječe pro práci v ateliéru, nabíječky, ultrarychlé karty, atd., atd. A to je jen příslušenství vlastního fotoaparátu. Na další straně každého podobného katalogu totiž seznam pokračuje až do nekonečna a ještě dál.

Není ale pravda, že musíte nutně utratit majlant. Začněte s tím, co máte doma, anebo, chystáte-li se zrovna k nákupu, pořiďte ten nejkvalitnější fotoaparát, jaký si můžete dovolit, v základním setu. Ihned můžete fotit a teprve s rostoucími zkušenostmi a specializací doplňujte postupně další výbavu.



Větší je lepší? Digitální zrcadlovka má největší rozměr čipu, mívá nejvyšší rozlišení a její objektivy (když si připlatíte) mají nejlepší kresbu. Každý ji chce, protože dělá nejlepší fotografie! Opravdu? Ne vždycky budete chtít, aby na snímku byl ostře zobrazen každý detail nebo vráska. Třeba u portrétů si často se staršími nebo levnějšími, měkčeji kreslícími objektivy, které by žádný srovnávací test nevyhrály, ušetříte spoustu následného retušování nebo výčitek nespokojeného zákazníka. Technické detaily: Nikon D300, pevné ohnisko 85 mm 1:1,8, clona 5,6, čas 1/250 s, doplňkový záblesk.



I se starším kompaktním fotoaparátem můžete zhotovit kvalitní portrét, pokud zvolíte vhodné klidné pozadí, nebo jako tady záměrné přesvětlení okolí. Pak nebude rušit ani velká hloubka ostrosti. Počet polotónů a dynamický rozsah je ale omezen a barevný šum určitě může leckoho rušit. Technické detaily: Nikon Coolpix 5000, přepočítané ohnisko 80 mm, clona 5,6, čas 1/150 s.



Srovnejte s předchozím obrázkem! Na takovou fotografii potřebujete co největší fyzický rozměr čipu (ne nutně rozlišení!), světelný objektiv se schopností zaostřit jen přesně to, co chcete (malá hloubka ostrosti). Přechody mezi jednotlivými polotóny jsou tady mnohem hladší, šum nula. Rozdíly mezi touto a předchozí fotografií jsou ještě mnohem patrnější v originální velikosti nebo při pokusu o velkoformátový tisk. Technické detaily: Nikon D700, pevné ohnisko Sigma 150 mm 1:2,8 EX, clona 8, čas 1/200 s, ateliérové zábleskové osvětlení.

Bez počítače to jde ztuha, bez tiskárny se dá žít (chvíli)

Slíbil jsem v úvodu, že většinu zde publikovaných fotografií budete moci zhotovit s minimálním vybavením, ale bez dvou základních nástrojů to jde skutečně špatně. Fotoaparát jsme už probrali, tím druhým je počítač. A dodejme jedním dechem: počítač rychlý, výkonný, s velkým diskem i operační pamětí. Pokud jej máte doma, je vyhráno. Pokud ne, můžete dočasně obtěžovat své známé nebo zneužívat dobroty svých zaměstnavatelů. Ale doporučuji ušetřit zhruba stejnou sumu, jakou jste vydali za digitální fotoaparát, a pořídit si vlastní. Fotografie tu budete třídit, přejmenovávat, zálohovat, upravovat, skladovat.

Existují i „fotografové“, kteří počítač nepotřebují. Archivují svá veledíla na paměťových kartách a prohlížejí si je (dokonce snad i upravují!) na displeji fotoaparátu nebo po připojení přes kabel na obrazovce televizoru. Pokud náhodou potřebují fotografie tisknout nebo rozmnožit, zanesou kartu do obchodu a nechají si tam v nějakém „automatokiosku“ třeba i vypálit data na CD. Doufám, že vy k nim nepatříte!

Takže počítač, nouzově notebook. Ten umí totéž, co standardní stolní PC, až na to, že většinou pomaleji. Hlavně ale, bez další investice do pořádného externího monitoru, na tom přenosném nikdy nebudete přesně vidět, cože jste to vlastně vyfotografovali a jaké to má ve skutečnosti barvy. Kdo říká něco jiného, lže nebo netuší.

Nejspíš máte kromě PC doma i nějakou tu tiskárnu nebo multifunkci. Zapomeňte hned na možnosti přímého tisku a nejrůznější standardy, protokoly a barevné displeje, nabízené moderními tiskárnami. Je nesmysl tisknout formáty větší než dejme tomu 10 × 15 cm, bez předchozích barevných korekcí, retuší a dalších úprav, které dostatečně přesně vidíte jen na velkém monitoru počítače. Jinak jen plýtváte drahými fotografickými papíry a třeba desítkou inkoustů na nedokonale připravené tisky. To se raději dočasně obejdeme bez tiskárny, pořídíme si do našeho PC (čímž neříkám, že to nemůže být překrásně nakousnuté jablko) vypalovačku DVD nebo v současné době již výhodnější přenosnou flash paměť či externí disk. Hodí se na transport i zálohy dat a můžeme využívat služby minilabů.

Stejně dobře, ovšem bez osobního kontaktu s operátorem labu, poslouží internet. Minilaby i velkoformátové plotry jsou již (rozhodne-li se tak i obsluha) dostatečně kvalitní a jejich cenám nemůže žádná domácí tiskárna konkurovat. Zvláště u malých anebo naopak velmi velkých rozměrů tisku. Kdo o tomto tvrzení pochybuje, neměl by se nechat mýlit relativně nízkou cenou fotorealistických tiskáren. Již při druhé či třetí výměně toneru zaplatíte za něj a za speciální papír víc než jednou tolik, co stála tiskárna. To platí ještě více právě u nových, velmi kvalitně tisknoucích typů, které se ale právě proto nespokojí s pouhými čtyřmi základními tonery.

Tím nechci říci, že se domácí tisk nevyplatí. Peníze nejsou všechno a názor rychle změníte, zohledníte-li možnost zhotovení zkoušek, náhledů, netradičních formátů, pokud hodláte potiskovat barevné papíry, fólie, tisknete i běžné dokumenty atd. Nic z toho vám minilab nenabídne. Navíc nedisponuje ani zdaleka takovou škálou povrchů a gramáží, s leskem i bez, jakou si můžete dopřát doma. Zatímco ale s papíry můžete experimentovat dle libosti a po příslušné kalibraci se tím vzdáváte snad jen zaručené doby světlostálosti a opakovatelnosti výsledků, v případě tonerů neoriginální náplně doporučit nelze. Jste snad alespoň trochu nároční! Nebo je vám všechno jedno?

Ucpané trysky, proužkování, chuchvalce barev, zelené obličeje, zničené drahé papíry, případně neméně drahá tisková hlava? Opět a znovu: hodně lidí tvrdí opak, a to ze tří možných důvodů: jedni sami vyrábějí a prodávají neoriginální náplně, druzí lžou a třetí nevědí, jak má vypadat dobře vytištěná fotografie. Jediným akceptovatelným argumentem je cena. U textových dokumentů, faktur apod. souhlas, u fotografií nikdy! Až půjdete kupovat novou tiskárnu, nebo se na vaší výstavě budou všichni soudní diváci smát, zjistíte, že náklady jsou relativní pojem. To raději rezignujte na domácí tisk fotografií a noste je k odborníkům.



Levnou a šikovnou fototiskárnou je třeba HP Deskjet D2460. Tiskne do formátu papíru A4. Pokud chcete více, rozměr A3+ potiskne (za cenu levnější digitální zrcadlovky) třeba Canon PIXMA Pro 9000 (běžné inkousty) nebo jeho pigmentový bráška Pro 9500. Koho peníze netrápí, neudělá určitě chybu se špičkovým dvanáctibarevným Canonem iPF5000 formátu A2. K němu (když už, tak už) si kupte rovnou kvalitní tělo nové zrcadlovky a nebudete (možná) potřebovat ani celých sto tisíc korun českých.



Pořídíte-li si vlastní tiskárnu, můžete si řadou zkoušek a při dodržování stále stejné značky toneru a papíru celý systém poměrně přesně zkalibrovat. Když ale cokoli z toho změníte, může dojít k nepříjemnému překvapení. Barevné zrady a možné posuny očekávejte i tehdy, rozhodnete-li se podařenou a přesně barevně vyladěnou fotografii vytisknout, třeba z důvodu většího formátu, někde jinde. Když se budete ptát předem, dozvíte se určitě, že každý má své zařízení přesně (až exaktně) nastaveno. Bohužel většinou každý jinak, ať už se modlí k ICC profilům třeba dvakrát denně. Nové testy po změně každého prvku jsou nezbytností. Zvlášť to platí o jasných, pestrých barvách, jako je třeba tato červená. Technické detaily: Nikon D80, ohnisko 85 mm, clona 4, čas 1/60 s.

Programy a pár drobností

Bez vhodného a schopného grafického editoru jste nahraní a počítač je vám k ničemu. Nějaké programy naštěstí obdržíte většinou hned s fotoaparátem, nekonečno jich lze stáhnout z internetu, demoverze bývají součástí CD, přibalovaných k časopisům o digitální fotografii. Kdo to ale myslí s digitální tvorbou a počítačovou úpravou fotografií vážně (a věřte, je to rozkoš, srovnatelná jen s prací v té nejtemnější temné komoře), stejně časem skončí u jediného programu. Jmenuje se Photoshop a prakticky nemá konkurenci, byť je dostatečně použitelných soků dnes již několik, z nich jeden dokonce český (moravský Zoner).

Samozřejmostí dobrých editačních programů je schopnost komfortně a spolehlivě zpracovávat i formát RAW. Ten není nijak standardizován a programy musejí jeho nové verze u nových fotoaparátů řešit neustálou aktualizací svých knihoven, takže se připravte na pravidelnou nutnost aktualizace softwaru prakticky s každým pořízením nového fotoaparátu, ledaže byste se fotografování do RAWu vzdali, což je škoda. Photoshop v plné verzi stojí stejně jako nový fotoaparát (to nám to ale naskakuje). Potěšujícím faktem naopak zůstává, že jeho více nebo méně okleštěné, tzv. lite nebo Elements verze, se někdy dodávají jako součást balení kvalitnějších fotoaparátů a skenerů.

Možnosti úprav digitální fotografie jsou pro znalce klasiky často stěží představitelné. Vše, co bylo ještě nedávno možné jen na profesionální studiové úrovni, za pomoci hříšně drahých programů, superrychlých počítačů, skenerů a tiskáren, může se dnes odehrávat ve vašem obývacím pokoji. Naučit se s takovou technikou pracovat ale nelze za týden. Nestačí si jen něco koupit a přečíst návod. I základní popis možností takového Photoshopu vydá na hodně silnou knihu. Ale jde především o vlastní záměr, ideu, které se vše ostatní musí podřídit, o další praktické zkušenosti, zvládnutí teorie barev, nutných kalibrací, tiskových zkoušek. Po krůčcích však objevíte pohádkový svět s netušenými možnostmi a neuvěřitelnými obrazy, které získáte na konci této cesty. I tady můžete postupovat od jednoduchého ke složitému, mít celý proces pod kontrolou a časem se zdokonalovat. Stojí to za tu námahu a vydržíte-li s námi, to základní postupně probereme.

„Je to už konečně opravdu všechno, co k fotografování dokonalých obrazů potřebuji?“

„Ano! Vlastně ne!“

Pokud se chcete zabývat hlavně živou, dokumentární a reportážní fotografií, a spokojíte se s panujícími světelnými podmínkami, skutečně už prakticky nic dalšího nepotřebujete.

Jestliže vám ale jde hlavně o modelky anebo obecně o aranžovanou fotografii, hodí se ještě pár drobností. Nejsou nezbytné, ale hodně usnadní práci. Řada z nich, například ateliér a jeho vybavení, se dají pro začátek snadno provizorně nahradit a navíc je můžete pořizovat postupně. Jde zejména o trvalá nebo záblesková světla, jejich stojany, softboxy, odrazné desky, různá pozadí, pevný stativ (žádná plastová huspenina), kvalitní nenápadná fotobrašna (obrovský červený nápis Canon nebo křiklavě žlutý Nikon opravdu není ideální, pokud nehodláte každý měsíc pořizovat novou výbavu)… A ještě „seučit, seučit a seučit“, jak řekl jeden moudrý plešatý a po něm svou nedokonalou češtinou zkomolil jeden tmavý veselý.

Příště už vážně začínáme první radou!



Profesionální ateliér s několika špičkovými světly na pohyblivém stropním závěsném systému, aby nikde nepřekážely kabely, sloupovým stativem, řadou dalších stojanů, generátorů a stabilizátorů napětí, softboxů a nástavců vybavení a s fotografickou technikou, založenou na aparátech Hasselblad nebo Sinar s výměnnými digitálními stěnami pořídíte klidně za dva miliony a více. Naproti tomu amatérský ateliér v malé sklepní místnosti, halogenové světlo i se stojanem ze supermarketu, stolička od babičky, závěsný systém z konzole na záclony, odrazné desky z alobalu a polystyrenu, vás nemusí stát ani 5 000 Kč. Poznáte, ve kterém z nich vznikl tento portrét? Technické detaily: Nikon D70, pevné ohnisko 85 mm 1:1,8, clona 2, čas 1/125 s.

Obsah seriálu (více o seriálu):

Tématické zařazení:

 » Praxe  

 » Praxe  » Tipy & triky  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: