Denní světlo - 3. Jasné slunce, modrá obloha - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Kde se koná výstava fotografií Luďka Vojtěchovského?

V dnešní soutěži hrajeme o:



Základní postupy

Denní světlo - 3. Jasné slunce, modrá obloha

16. května 2007, 00.00 | Pravděpodobně nejvíce fotografií vzniká za jasného slunného dne. Je to dáno jednak tím, že toto počasí je lidem příjemné, trvá po dlouhou dobu dne a také proto, že je světla dost, a tak se v něm z hlediska expozice dobře fotografuje.

::Denní světlo - 1.Základní charakteristika
::Denní světlo - 2.Barva
::Denní světlo - 3. Jasné slunce, modrá obloha
::Denní světlo - 4. Východ a západ slunce
::Denní světlo - 5. Úsvit, soumrak a v noci
::Denní světlo - 6. Ve stínu slunce (skylight)
::Denní světlo - 7. Zamračená obloha (cloudy)
::Denní světlo - 8. Déšť, po dešti, v mlze a v oparu
::Denní světlo - 9. Na horách a na sněhu
::Denní světlo - 10. Denní světlo v místnostech
::Denní světlo - 11. Filtry a jejich užití
::Denní světlo - 12. Infračervená fotografie


Slunečné počasí láká lidi ven od nepaměti. Slunce plní duši optimismem, dělá svět veselejší a hřeje, takže i v zimě není chladno. Zejména v létě trvá toto světlo velmi dlouho (od brzkého rána do pozdního odpoledne), a tak je na vše dost času a hodně se toho děje. Dostatek světla velmi usnadňuje expozici a expoziční trojúhelník "ISO - clona - expoziční čas" nenutí k žádným kompromisům. Je-li obloha zcela bez mraků či jen s malou oblačností nekryjící slunce a ani nejsou jiné zvláštní atmosférické jevy, jsou světelné podmínky poměrně stabilní a dobře odhadnutelné během celého dne.


V poledne, když je slunce vysoko, je kontrast modré oblohy oproti zbytku scény největší. Modrá obloha tak může dominovat na spoustě snímků. Ještě více ji může zdůraznit polarizační filtr. Španělsko, Andalusie, červenec, 14:00.

Barva
S barvou za jasného slunného dne nejsou obvykle žádné velké problémy a vyvážení bílé nastavené na je vyhovující. V zemích s vysokou vlhkostí vzduchu (zejména tropy) je i v situaci jasného dne dobré zkusit vyvážení bílé na , protože vysoké množství vodních par ve vzduchu oslabuje přímé světlo slunce a zvyšuje vliv modrého světla z oblohy. Snímky jsou potom poněkud studené a nastavení bílé na pomůže jejich oteplení (provede posun o cca 700K do červených barev). Snímky potom vypadají prostě lépe. Díky jasnému světlu ze slunce jsou barvy na snímku obvykle dostatečně syté a živé.


S barvami při jasném slunci obvykle nejsou problémy – jsou přirozeně syté a živé. Dobře pracuje i automatické vyvážení bílé, stabilnějších výsledků ale dosáhnete s volbou nastavenou na nebo . Pozor však na přepalování jednotlivých barevných kanálů! Thajsko, leden, 11:00.

Stíny a odlesky
Slunce je sice obrovské, ale je současně i velmi daleko, a tak v souladu s článkem o kvalitě světla je jeho úhlová velikost malá. Slunce tak tvoří bodový zdroj světla, který vytváří ostré (tvrdé) stíny na všech hranách. Je-li slunce vysoko na obloze (od pozdního rána do brzkého odpoledne), vytvoří tvrdé horní světlo, které špatně osvětluje svislé povrchy (obličeje) a vrhá ostré stíny pod bradu, nos, do očních jamek, pod pokrývky hlavy atp.


Polední slunce často bohužel stíní obličeje a svítí na temeno hlavy. Pokud není slunce zcela v nadhlavníku, dá se vhodným pootočením modelů i fotografa situace řešit – prostě pootočte model tak, aby mu slunce svítilo do očí. V reportáží je to ale nemožné. Lidé se však naštěstí rádi uchylují do stínu, kde jsou světelné podmínky pro portréty milosrdnější.

Množství stínů a jejich hloubka často také vytváří silně roztříštěný grafický vzorek, který, pokud není sám o sobě zajímavý, působí obvykle jako zmatek. Na snímku je toho díky stínům prostě moc a divák se ve snímku neorientuje. Takový snímek byl špatně komponován – příčinou je obvykle malá představivost, která nedostatečně zhodnotí promítnutí scény a stínů do fotografie. Náprava podobného snímku v PC je obvykle nemožná, pomoci může snad jen rozostření nezajímavých míst.


Množství stínů ve snímku vytvoří často zmatek, ve kterém se divák obtížně orientuje. Pomůže buď rozostřené pozadí, nebo nějaký méně kresebný detail. Španělsko, Andalusie, červenec, 15:00.


Z množství stínů lze ale udělat i ctnost jako na tomto snímku, kde přispívá k silnému grafickému vzorku. Řecko, ostrov Rhodos, září, 15:00.


I když se vám podaří umístit fotografovaný objekt do alespoň částečného stínu, nemáte zcela vyhráno. Sluncem nasvícené pozadí, byť rozostřené, se rádo leskne a vytváří kruhové fleky, a to i u velmi dobrých objektivů. Tento efekt ráda produkuje zejména sluncem osvícená vegetace (listy) v pozadí.

Kontrast
Ostré slunce vytváří vysoký kontrast. Sluncem osvícená místa jsou velmi jasná v protikladu se stinnými místy, které jen slabě osvětluje modré světlo rozptýlené oblohou, případně světlo odražené od okolních předmětů. Stíny tak typicky bývají velmi hluboké, tmavé a tvoří se vysoký kontrast mezi osvětlenými a stinnými místy.


Podobné scény z části zalité sluncem a z části v hlubokém stínu jsou pro digitální fotoaparáty kvůli vysokému kontrastu tvrdý oříšek. Všimněte si i problémů s vyvážením bílé. Nahoře vyváženo na podle horní části snímku, dole na podle spodní části snímku. Francie, Grand Canon du Verdon, září, 13:00.

S vysokým kontrastem mají digitální fotoaparát stále potíže (o kontrastu a dynamickém rozsahu viz článek Vše o světle - 12. Kontrast). Na rozdíl od fotoaparátu se totiž naše oči okamžitě přizpůsobí. Podíváte-li se na různá místa, tak duhovka v oku se okamžitě stáhne, či rozšíří, a tím zreguluje množství světla. V důsledku toho stále vidíte skvěle bez ohledu na rozdíl jasů v jednotlivých místech scény. Dílo k dokonalosti potom dovede mozek, který si pamatuje scény z minulého pohledu, a i když je aktuálně kvůli velkému kontrastu nemůžete vidět, tak vám je v mysli na základě paměti „domaluje“. Fotoaparát tuto možnost nemá a musí nastavit jednu clonu, expoziční čas a ISO stejně pro celou scénu. Snadno se potom stane, že některá místa jsou příliš tmavá a některá příliš světlá.


Tento snímek byl exponován tzv. na stíny, tedy zachovaly se tmavé části obličeje pod kloboukem, které tvoří to nejdůležitější. Zbytek snímku byl obětován (přeexponován) a tvoří tedy pouze kulisu. Toto rozhodnutí bylo nezbytné, protože díky vysokému kontrastu nebylo možné zachytit současně tmavé i světlé části snímku. Thajsko, Bangkok, únor, 13:00.

Často je kontrast ve scéně tak veliký, že si musíte vybrat, zda budete mít dobře světla (obloha, pozadí, sluncem zalité bílé košile, svatební šaty atp.) či stíny (často bohužel zastíněné obličeje, tmavé šaty ženicha atd.). Oboje mít současně nelze – technika to zatím neumožní. Zejména kuriózní je situace svatebních fotografií na plném slunci – ženich v černém, nevěsta v bílém. Obrovský rozsah jasů neboli kontrast scény vede k extrémním nárokům na správnou expozici a i tak to bývá kompromis. Mít jemnou kresbu na bílých šatech a současně vykreslené záhyby a stíny na černém obleku je obvykle nemožné.

Barevný kontrast
Vedle vysokého kontrastu jasů (luminance) je možné se za jasného slunce potkat i s vysokým barevným kontrastem. Ten vzniká v okamžiku, kdy jeden nebo dva RGB kanály jsou mimořádně silně exponovány, zatímco zbylé jsou exponovány jen málo. Je to častá situace např. u snímků květin. Nerovnoměrnou expozici jednotlivých RGB kanálů obvykle automatika vyřeší kompromisem – což je za cenu přeexpozice silně exponovaného kanálu či dvou kanálů. Ten tak obvykle ztratí kresbu, avšak paradoxně na něm nám většinou záleží nejvíce. Je tak třeba věnovat expozici zvýšenou pozornost a nejlépe kontrolovat RGB histogram, pokud ho váš přístroj nabízí.


Tento snímek pořízený v poledním slunci má, ač se to možná nezdá, obrovský kontrast. Zatímco modrý kanál (B) je již v některých místech přepálen (přeexponován), zelený (G) a červený (R) kanál je exponován pouze na cca 60 %. Podobné snímky dělají velký problém zejména při určování správné expozice.

Úhel světla
Při fotografování v ostrém světle slunce je třeba na scéně uvažovat úhly dva. První úhel tvoří vzájemné postavení  fotografovaného objektu (jeho čelní strana) a fotografa. Druhý úhel tvoří vzájemné postavení fotografovaného objektu (opět jeho čelní strana) a slunce. A i tady je dokonce nutné uvažovat úhly dva – výšku slunce a stranový úhel. V praxi ale platí, že je-li slunce vysoko na obloze, tak stranový úhel nehraje příliš velkou roli. A naopak – je-li slunce nízko nad obzorem, je stranový úhel to nejpodstatnější.


Vzhled fotografie určí úhel světla relativně k fotografovanému objektu (žlutě) a úhel fotografa relativně k fotografovanému objektu (modře).

Pozici slunce na obloze nelze měnit, lze však počkat na jinou denní (případně i roční) dobu, kdy se poloha slunce na obloze změní. Čelní stranu fotografovaného objektu někdy měnit lze (např. natočením fotografované osoby), někdy však nikoliv (průčelí domu). Stanoviště fotografa tak zůstává jediným prvkem, který lze měnit vždy – i tady však jen za předpokladu, že vysněné místo je k fotografování dostupné!

Slunce nízko nad obzorem
Je-li slunce nízko nad obzorem (ráno či večer), fotografický svět se stává zajímavější. Kontrast scény příjemně klesá, protože světlo slunce se prodírá delší dobu atmosférou, a tím slábne. Díky tomu význam oblohy jako difuzéru stoupá a více vykrývá stíny. Současně vznikají sice stále ostré, ale stranově výrazné stíny, a světlo tak více kreslí. Do třetice – volbou vhodného stanoviště a tím úhlu vůči slunci je možné mnohem více ovlivnit vzhled snímku než při horním světle poledního slunce.

Stranové nasvícení (Side lighting)
Jednou z možností vzájemného postavení fotografa a slunce nízko nad obzorem je, že světlo vytvoří silně stranové nasvícení. Správný čas pro tento typ světla je tedy brzy ráno nebo pozdě večer, kdy je slunce nízko nad obzorem.


Je-li úhel fotografa a slunce kolem 90° a slunce je nízko nad obzorem, vytvoří se stranové nasvícení.

Jak je i zřejmé z článku o kvalitě světla, stranové nasvícení silně zdůrazňuje strukturu povrchu předmětu i jeho objem a dobře tedy modeluje. Nevýhodou přímého slunce je však fakt, že kontrast světla bývá stále poměrně veliký a tvrdé světlo slunce tvoří velmi dlouhé stíny.


Při stranovém nasvícení vznikají velmi dlouhé stíny, které obvykle kopírují tvar fotografovaných objektů. V zimě se stranové nasvícení tvoří velmi často, protože slunce nevystupuje vysoko nad obzor. Rakousko, prosinec, 12:30.


Boční nasvícení dá plasticitu předmětům i vytvoří kontrast světlo/stín. Skvěle u něj také funguje polarizační filtr. Řecko, ostrov Rhodos, září, 17:00.

Čelní nasvícení (Frontal lighting)
Čelní nasvícení vzniká, je-li slunce nízko nad obzorem a za zády fotografa. Světlo potom zalije viditelnou část předmětu (obvykle přední), který tak nevytvoří žádné významné stíny. Silně se zdůrazní barva a tonální detaily předmětu, současně ale rády vznikají silné odlesky.


Čelní nasvícení vzniká, máte-li slunce za zády. Předměty jsou skvěle nasvíceny a nevytváří se téměř žádné stíny. Absence stínů však často vytvoří plochý obrázek, který postrádá prostor. Portugalsko, Lisabon, srpen, 16:00.

V důsledku toho, že stíny jsou za předměty, a tudíž málo viditelné, mohou předměty působit poněkud ploše. Všechny jejich hrany a výstupky budou totiž rovnoměrně zality světlem, a tak jejich plasticita bude potlačena. Podobné světlo produkuje přímý fotografický blesk, na rozdíl od blesku je ale čelní denní světlo v celé scéně a rovnoměrné.


Čelní nasvícení dobře osvětluje tváře lidí i zvířat, a tím je jim dobře vidět do obličeje. Současně potlačuje vrásky a jiné vady pleti. Proto je to oblíbené osvětlení pro všechny portréty. Srpen, 18:00.

Máte-li slunce za zády, tvoří se za předměty dlouhé stíny. Dejte si proto pozor, aby váš vlastní stín nebyl na snímku nebo abyste nestínili hlavní předmět. Pozor také na jasné odlesky, které se rády tvoří na všem svislém a lesklém. Pozdně odpolední světlo také bývá teplejší (červenější) než klasické polední slunce.


Dlouhé, ale ostré stíny vznikají, je-li slunce za vašimi zády – pozor tedy na vlastní stín. Světlo má také výrazně teplejší barvu (srovnej se stejným snímkem níže pořízeným ráno). Thajsko, Ostrov Ko Hai, únor, 16:00.

Protisvětlo (Backlighting)
Protisvětlo vzniká vždy, když fotografovaný předmět je mezi fotografem a sluncem. Jinými slovy, míříte fotoaparátem více či méně do slunce. Fotografujete tedy zastíněnou (neosvětlenou) část předmětu, kterou osvětluje jen obloha a odrazy světla od předmětů z okolí. Tím silně trpí detaily jeho kresby, a i když budete exponovat na stíny, tak nedostatek kresebného světla na k vám přivrácené straně předmětu způsobí jeho malé prokreslení, barvy budou silně desaturované a celková kresebnost bude bídná. Pokud nepoužijete na přisvícení stínů blesk či odraznou desku, bude snímek dokumentačně nepoužitelný.


Stejný snímek jako výše pořízený ale v 10:00 ráno v protisvětle. Všimněte si zcela jiné barvy světla (vyvážení bílé u obou snímku nastaveno na ), jiného směru stínů a tím jiného dojmu ze snímku.

Protisvětlo logicky vytváří silný kontrast – rozdíl mezi jasnými částmi zdroje světla na pozadí a zastíněnými místy fotografovaného předmětu. Tento kontrast téměř jistě překročí dynamický rozsah fotoaparátu, a tak dobrá expozice je trochu oříšek – automatika se ráda mýlí. Ve většině případů bude nutné obětovat stíny nebo světla na snímku.


Vysoký kontrast klade velké nároky na expozici. Dynamický rozsah obvykle překročí možnosti senzoru, a tak na snímku budou buď přepaly, nebo podpaly, nebo oboje. Toto rozhodnutí máte s nástroji expozice ve svých rukou. Ostrov Madeira, srpen, 21:00.

S protisvětlem má problémy i optika. Díky protisvětlu se rády objevují na snímku odlesky (lens flare), silně se projevuje barevná vada, objektivy někdy dramaticky ztrácejí kontrast a snadno se může na senzoru objevit blooming. V protisvětle se také zhoršuje výkon automatického ostření, zaostřit často není možné vůbec nebo se zaostří zcela jinam. Sluneční clona pomůže jen v případě, že slunce není přímo v záběru ale mimo něj, a tak ho může sluneční clona odblokovat. Snadno to poznáte podle toho, jestli sluneční clona vytváří stín na přední čočce objektivu nebo ne.


Ukázka odlesků (lens flare) v protisvětle. Dokonce i špičková optika a špičkové přístroje použité NASA pro fotografování na měsíci mohou mít odlesky!

Vypadá to, že protisvětlo je to nejhorší, co může fotografa potkat. A běžné amatérské pravidlo "v protisvětle se nefotografuje" tento dojem jen potvrzuje. Pro dokumentární snímky je to bezesporu pravda, ale jinak protisvětlo je nesmírně tvůrčí nástroj, světlo je zajímavé a snímky mají mnohem méně dokumentační, ale o to větší výtvarnou hodnotu. Ztráta detailů a zaměření se na celek, tvary a linie vytvářejí zcela jinou atmosféru než klasická dokumentační technika "takto to tam vypadalo".


Namířit fotoaparát do slunce chce trochu odvahy, ale když se to povede, tak snímky se svým výtvarným pojetím za vaší odvahu odvděčí. Za běžných podmínek je i přímé protisvětlo pro senzor zcela bezpečné. Pozor však na zrak (!), a to zejména v hledáčku DSLR!

Protisvětlo také rádo vytváří odlesky na vodorovných hladkých a lesklých površích. Zejména vodní hladina je na odlesky v protisvětle jako stavěná. Tento odlesk potom může stejně jako opravdové slunce způsobit reflexe v obraze a sluneční clona je proti němu bezmocná. Chcete-li se odlesků zbavit, posuňte fotoaparát nahoru či dolů, nebo počkejte až slunce změní svoji výšku nad obzorem.


Odlesky na vodorovných površích se objevují jen při vzájemném postavení slunce a fotoaparátu. Změna tohoto úhlu tak odstraní i odlesky.


Na tomto snímku se odlesk objevuje dokonce dvakrát. Ostrý odlesk daný úhlem světlo/fotoaparát je ten spodní, zatímco střední odlesk je jen zrcadlení na vlnách. Thajsko, únor, 10:00.

Nasvícení hran (Edge lighting)
Je-li slunce těsně mimo záběr nebo je sice v záběru, ale kryto fotografovaným předmětem, vzniká hranové nasvícení. Podmínkou zajímavých hran je, aby fotografovaný předmět měl poloprůhledné hrany, které tak mohou vytvořit zajímavý efekt, a aby tyto hrany kontrastovaly s pozadím (obvykle tmavým). Vhodnými objekty jsou tedy vodní tříšť, vodní kapky např. na pavučině, chlupy a ostny rostlin, různé poloprůhledné předměty atp.


Ukázka hranového nasvícení, kdy slunce bylo těsně mimo záběr vpravo nahoře. Černá barva v pozadí jsou ve skutečnosti keře ve stínu, ale zcela mimo dynamický rozsah senzoru.

Jak bránit odleskům
Při fotografování v protisvětle, při hranovém nasvícení, při západech a východech slunce atd. svítí slunce přímo do objektivu a může tak vytvořit odlesky. Jak se jim bránit?

  • Používejte sluneční clonu, a pokud možno tu originální dodanou s objektivem. Její tvar je totiž nejúčinnější.
  • Udržujte přední čočku objektivu čistou, zejména ne mastnou (opalovací krémy).
  • Nepoužívejte filtry. Dokonce i dobré filtry mohou silně zhoršit reflexe.
  • Nefunguje-li sluneční clona, tak zastiňte rukou, tělem či kusem papíru přední čočku objektivu. Pozorujte stín, který se na přední čočce objeví. Pozor ale, ať stínící předmět není v záběru.

Tématické zařazení:

 » Vybíráme  

 » Praxe  

 » Vybíráme  » Technologie  

 » Praxe  » Základní postupy  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: