Režimy měření světla u automatické expozice - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Základní postupy

Režimy měření světla u automatické expozice

DF 10 rad

22. ledna 2004, 00.00 | Automatická expozice je v digitální fotografii většinou velmi spolehlivá. Při typických scénách je nejefektivnějším nástrojem. Nicméně mohou nastat situace, kdy automatika potřebuje pomoc fotografa k dosažení ideálního výsledku.

Automatická expozice a automatické zaostřování jsou dnes pro většinu amatérských fotografů takřka samozřejmostí. Obě dvě technologie mají za sebou dlouhý vývoj a dosáhly velmi dobré úrovně. U typických scén s rovnoměrným osvětlením se fotograf nemusí o expozici vůbec starat, ale co když fotografovaná scéna je atypická? Pak většinou jako první pomoc přichází na řadu právě volba systému expozice.

V okamžiku kdy fotograf namáčkne spoušť přístroje, dojde k jakési pracovní expozici, při které fotoaparát získá základní informace o scéně. Ty musí vyhodnotit a na základě výsledku stanovit ideální expozici - tedy čas, clonu a citlivost. Jak ale pozná ideální výsledek? Existují tři základní druhy měření, nebo chcete-li vyhodnocování, expozice: Segmentové ( · ), Vážený střed ( ) a Bodové ·.

Segmentové (zónové) měření
Zónová měření využívají mnoho segmentů (desítky až stovky) pokrývajících až 90% plochy obrazu. Jednotlivé segmenty mají různou váhu podle toho jaký je jejich typický význam ve scéně. Výsledná expozice je automaticky vyhodnocena tak, aby zohlednila scénu jako celek a každý segment hraje svou roli. Systém zonálního měření je tedy nejlepší v "běžných situacích" neboli u víceméně rovnoměrně nasvícených scén. Bohužel nikdy není zcela jisté jak automatika vyhodnotí jednotlivé segmenty a nastaví expozici. Proto může dojít k nepříjemným překvapením, zejména pokud je ve scéně část výrazně odlišně nasvícena.


Na snímku je patrné, že větší část obrazu zabírá silně osvětlená dřevěná plocha, která měla největší vliv na expozici. Fotografovaná rostlina je podexponovaná a místo s nejsilnějším stínem je zcela černé, protože zabírá jen velmi malou plochu.

Měření s váženým středem
Druhou možností je měření s centrálně váženým průměrem (zvýraznění středu), kdy fotoaparát vyhodnocuje opět světlo z celé plochy snímku, ale větší váha se přikládá střední části obrazu (často bývá střed vyznačen rámečkem na displeji). Kruhový střed zabírá typicky asi 1/3 obrazu a má 75% vliv na expozici. Zvýrazněný střed je technika nejvhodnější pro scény s jedním výrazným centrálním motivem. Typickou situací pro použití je nerovnoměrně osvětlená scéna kde máme jeden velký objekt, na kterém nám záleží. Na tento objekt stačí namířit střed snímku, namáčknout spoušť a nechat fotoaparát vyhodnotit výsledek, ve kterém bude mít největší váhu náš zvolený objekt.


U měření s váženým středem je kladen větší důraz na střed scény, tedy na rostlinu a květináč. U této fotografie dobře vidíte prokreslení ornamentů květináče i struktury listů. Dřevěná plocha vlevo je světlejší díky vlivu světla zleva a shora, což způsobilo mírnou podexpozici centrálního objektu. V případě středového nastavení přístroj nejlépe zobrazuje skutečné osvětlení objektu.

Bodové měření
Bodové měření je výpočet, který vychází pouze z 1 - 3% plochy obrazu a zbytek nevyhodnocuje vůbec. Výhodou je přesné zaměření důležitých i malého objektů. Bod měření expozice obvykle bývá označen křížkem ve středu záběru. Pokud fotíme velmi komplikovanou scénu a chceme exponovat na jednu malou oblast je ideální právě bodové měření. Nastavení bodu znamená, že jen jeden bod je pro nás důležitý a na zbytku scény nezáleží.

V případě, že bylo bodové měření nastaveno na horní okraj květináče, který je velmi dobře prokreslen, na úkor silného přeexponování nejsilněji osvětlené plochy. Lepších výsledků bychom dosáhli snížením světelnosti kompenzací expozice.

Všechny snímky byly fotografovány automatickým režimem a různými nastaveními měření expozice. U všech by bylo možné dosáhnout lepších výsledků použitím kompenzace expozice.

Scéna se zapadajícím sluncem se jevila při pohledu okem světlejší a méně barevná než je na obrázku zachyceno. Při použití segmentového měření by byl snímek více jasný a barvy by nebyly tolik výrazné. Bodovým zaměřením na okolí slunce jsme snímek úmyslně podexponovali. Nižší expozicí jsme získali dramatičtější barvy a hlubší dojem než při "správné expozici.

Pokud chcete vytvořit siluety objektů je nutné exponovat jen na pozadí. V případě siluet u krajů snímku se jako ideální volba nabízí měření pomocí váženého středu. Zachovává světlost oblohy, která zabírá zhruba třetinu snímku, i zemi, která je velmi výrazná (dvě třetiny).

Proč nepoužít bodové měření?
Při použití bodového měření na oblohu bude země podexponovaná. Při použití na zemi bude obloha přeexponovaná a siluety nebudou výrazně tmavé.

I dramatického portrétu lze dosáhnout bodovým měřením. Při nastavení na světlou část obličeje je celý snímek podexponovaný. Střední tóny se posunuly do tmavších poloh, což zakrývá některé detaily, které by rušily výrazný centrální prvek. Výrazné stíny v pravé části dokreslují hloubku obrazu.

Zaměříte-li bodové měření na světlou plochu obrazu, která obsahuje nějaký detail, bude tento tón považován za střední tón šedi. Všechny tmavší plochy než je zvolená světlá část se tím posunou do tmavších poloh. Detaily a stíny vytvoří jednolitou čerň.

Závěr
Automatická expozice se zonálním měřením většinou funguje velmi dobře. Hlavně v případech, kdy je celá scéna osvětlena rovnoměrně. Pokud fotografujeme atypickou scénu musíme automatice napovědět, která část snímku je pro nás důležitá. Komplikované scény nás nutí použít různé režimy měření expozice.

Tématické zařazení:

 » Praxe  

 » Praxe  » Základní postupy  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: