Úprava digitálních snímků – dokážeme být tolerantní? - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Trendy

Úprava digitálních snímků – dokážeme být tolerantní?

trendy

5. června 2007, 00.00 | Digitální doba vnesla do oboru fotografie více možností, jak snímky pořizovat, upravovat i archivovat. Čím více je nám otevřeno možností, tím více existují různé názory, jak s těmito možnostmi nakládat. Do jaké míry je diskuze nad úpravami digitálních snímků pouze prskáním konzervativců, jímž byla odebrána nálepka těch, kdo umí s něčím složitým? Nebo jde opravdu o úpadek kultury fotografování? Nebo se prostě jen rozšiřuje spektrum fotografů, kde profesionálové zůstanou u svých postupů a amatéři mají více možností ovlivnit své výsledky?

Digitální doba vnesla do oboru fotografie více možností, jak snímky pořizovat, upravovat i archivovat. Čím více je nám otevřeno možností, tím více existují různé názory, jak s těmito možnostmi nakládat. Do jaké míry je diskuze nad úpravami digitálních snímků pouze prskáním konzervativců, jimž byla odebrána nálepka těch, kdo umí s něčím složitým? Nebo jde opravdu o úpadek kultury fotografování? Nebo se prostě jen rozšiřuje spektrum fotografů, kde profesionálové zůstanou u svých postupů a amatéři mají více možností ovlivnit své výsledky?
Co je jednou z hlavních příčin vášnivých diskuzí o tom, jak, čím a proč upravovat digitální fotografie? Je to ztrácející se půda pod nohama umělců-amatérů (kteří se fotkou neživí), kteří byli (a případně stále jsou) obdivováni za své kutilství. Umí si vyvolat fotografii, mají nastudovánu podrobně teorii od A do Z, lze je tedy označit za poloprofesionály (téma mají zvládnuté, ale neživí se jím). Co bylo dříve možné pouze s určitou úrovní znalostí a vybavením ve fotokomoře, je nyní možné udělat během několika sekund na počítači. A co hůře, může to dělat každý, kdo má počítač (takže opravdu téměř každý), ale nemá ty nutné znalosti (zapnout počítač a klikat myší umí také téměř každý). A co je nejhorší tragédie? Ono se ani nemusí experimentovat, stačí kliknout na tlačítko "auto" a počítač vše udělá sám. Takový postup se těmto lidem příčí. Jednak proto, že uživatel nemusí mít nijak náročnou průpravu, ani zkušenost, a také proto, že zdatnost práce s fotografií již není a nebude tak vysoce ceněna. Fotit již zkrátka umí každý.
Ti, koho se výše uvedené dotklo, již jistě rozhořčeně otevírají diskuzi pod článkem. Není ale třeba dělat rychlé závěry. Konzervativní fotografové se odvolávají na definice fotografie. Ano jistě, jsou pravdivé, ale v době, kdy byly vysloveny, nebyla o digitální fotografii ani potucha, natož o jejích možnostech. Stejně jako slovem "loď" neoznačujeme jen lodě dřevěné, protože přece jiné se před tisícem let nevyráběly, tak se neohánějme starými definicemi.

"Proti gustu žádný dišputát"
Tématem článku ale není předělání starých definic nebo navádění ke zběsilému retušování. Bylo by pěkné pouze zavést více tolerance. Pochopit, že lidé, kteří si pouze fotí dovolenou pro sebe a své známé (případně fotky vystaví v nějaké veřejné galerii pro lepší distribuci svému okolí), si nelámou hlavu tím, zda-li jas a barvy fotografie vylepšili oni, nebo program nějakou automatickou funkcí. Oni prostě chtějí mít fotografii hezčí, zajímavější a pro její lepší pořízení neměli prostor, příležitost nebo znalosti.
Profesionálové a nároční amatéři si ale budou muset přivstat, aby zachytili jedinečné světelné podmínky, stejně jako odnést více vybavení a nastudovat více materiálů. To je odlišuje od řadových uživatelů. Proč ale upírat masám možnost vylepšovat jejich snímky?

Ne každý snímek je výstavní
Velmi často se totiž hodnocení cizích fotografií mýlí v tom, že se tyto fotografie snaží být "něčím". Na rozdíl od hodnotitelů o to ale takové snímky usilovat nemusí. Proč hodnotit kritériem kurátora výstavy fotogalerii pořízenou na dovolené? To je čirý nesmysl. Reportážní fotografie (případně lifestyle či street) má v dnešní době největší zastoupení právě proto, že většina lidí používá fotoaparát proto, aby zachytili, kde byli, co dělali a s kým. Dřívější doba to příliš neumožňovala. Logistické omezení ve formě nutnosti kupovat a skladovat film, finanční omezení a skutečnost, že většina podobných snímků neopustila byt toho, kdo ji pořídil, způsobovaly, že takové snímky nebyly příliš na očích.
Nyní v době Internetu jsou však takové snímky všude. Většina lidí pochopila, o co jde, a dokáže se v takové nabídce zorientovat. Konzervativní příznivci starých časů však tápají a ani nehledají smysl těchto snímků. Jednoduše je odsoudí. Je ale pravdou, že drtivé většině to ale takto vyhovuje. Proč se nepodívat na snímky z cizí dovolené, když zachycuje destinaci, kam pojedu sám, nebo se jedná o destinaci, kam se naopak nikdy nepodívám? Pokud bychom se chtěli tvářit jako umělci a vybrali jen ty opravdu povedené, hodné účasti na výstavě, nedozví se pozorovatel o destinaci nic.

Zahlceni digitální fotografií
Samozřejmě nic se nemá přehánět a zaplavení světa digitálními snímky přináší i svá negativa. Cestování ztrácí své kouzlo, pokud jsme již vše viděli z několika stran na snímcích, a najít zajímavé fotky v záplavě tisíců jiných dá větší námahu, ale stačí vždy vědět, kde hledat.

A co profesionálové?
Na co je však dávat pozor, je úprava komerčně používaných reportážních snímků. Rozhodně nesouhlasím s retušováním reportážních snímků jako v případě reportéra, který nad městem, kde zuřil ozbrojený střet, vytvořil více kouře, než ho tam ve skutečnosti bylo. Nebo katalogy cestovních kanceláří. Nalezení jednoho jediného pěkného záběru v jinak ošklivé oblasti odsoudit nelze, vyretušování nepořádku, vybělení písku na pláži apod. již zavání lží.
Pokud se ale budeme držet striktních definic fotografie (o světle tvořícím obraz), lze lhát i bez retuší. Nedávná diskuze nad praktikami extremistů, kteří najímali figuranty do záběrů válečných zón je toho důkazem.

Závěr
Nechme tedy normální uživatele používat editační programy i s jejich někdy kýčovitými filtry, i když kouzlo práce s fotografií uvadá. Je na každém, jak si svou fotografii upraví, a pokud někomu kouzlo fotokomory vyhovuje, nechť se v ní zavře. Proč ale upírat skupině lidí (která tvoří většinu uživatelů) používání podobných programů nebo tyto lidi odsuzovat? Pochopení je velmi snadné a díky svobodě má každý na výběr, jak se svým snímkem naloží. Naštěstí.
Co si z tohoto článku, jehož téma by vystačilo na samostatnou knihu, vzít? Pochopení a toleranci. Nejen my (fotografovani.cz) nejsme určeni jen pro profesionální fotografy nebo jen pro řadové uživatele. Články tedy nenavádí ani jednu skupinu k nutnosti používat popsané postupy. Je jen potřeba vzít rozum do hrsti a zvážit, nakolik je článek určen právě mně. Ne každý má čas, chuť nebo schopnosti postupovat pouze profesionální cestou. Proč tedy jiné postupy odsuzovat?

Tématické zařazení:

 » Ostatní  » FotoTechnika  

 » Novinky  

 » Novinky  » Trendy  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: