Miroslav Zámečník - Výstava pro duši - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

Saal Digital

 

Jaký největší formát fotoknihy v řadě Professional Line ve formátu na šířku lze ve standardní nabídce Saal Digital Fotoservice objednat? Nápověda: Logo sponzora soutěže

V dnešní soutěži hrajeme o:



Výstavy

Miroslav Zámečník - Výstava pro duši

26. září 2001, 00.00 | Kromě pravidelných informací o fotografických výstavách v Čechách a zahraničí se vám, milí čtenáři, bude pravidelně dostávat i podrobnějších recenzí na různé fotografické výstavy, které jsou méně či více známy - ať už po stránce galerie či samotného autora a to je přeci pozitivní zpráva!

Výstava probíhá do konce září 2001 na hradě
Rabí u Horažďovic

Fotograf Miroslav Zámečník (*1953 v Táboře) žije v průběhu roku v Praze, přes léto v Táboře. Jak sám říká, v roce 1975 „fotograficky“ objevil Šumavu, a od té doby ji už neopustil. Nejlepším dokladem tohoto tvrzení je jeho současná velká výstava v konírně (a také sousední postrojovně) hradu Rabí. Tento velký prostor na nádvoří našeho největšího hradu slouží mimo jiné i jako obřadní síň – a pro výstavu krajinářských nebo jiných náladových fotografií je svou tajuplnou slavnostností jako stvořený.

   
V postrojovně a konírně jsou umístěny
fotografie pod názvem "Obrázky pro duši" a "Hledání"


Konírna hradu Rabí je svou tajuplnou slavností pro výstavy jako stvořená
Ilustrační foto pro Grafika Publishing: spam_email('.cz', '@', 'iol', 'zahradnicky');  

První část výstavy nazvaná Obrázky pro duši – Šumava, v níž je představena zhruba stovka barevných fotografií (ve formátu 30x40), zachycuje nenarušenou krásu přírody ve všech ročních obdobích. Zámečník hledá a také nalézá tichá místa, kde vládne nikoli člověk, ale jen příroda sama. Hledá krásné stromy, louky, potoky a cesty, soustřeďuje se i na krajinné detaily, zejména pak listy stromů. Většina vystavených fotografií vznikla v posledních třech letech. Výstava je rozsáhlá, její rozsah je přímo dán kapacitou výstavního prostoru – v této souvislosti mě napadá kacířská myšlenka, zda by o něco méně nebylo v celkovém vyznění přece jenom více. Zámečníkovy fotografie hledají krásu v tradičním chápání tohoto slova – autor je v hledání témat zarputile konzervativní, stejně tak i použitých technikách. Fotografuje na velký formát (diapozitivy 6x7), zvětšuje na inverzní fotopapíry, (Ilfochrome, dříve Cibachrome), neužívá filtry, snad s výjimkou polarizačního a šedého. Jinými slovy, drží se tradiční fotografie. Ne, tyto fotografie nemohly vzniknout ve spěchu. Jak Zámečník ve svém textu k výstavě prozrazuje, vznikaly postupně na osamocených pěších toulkách po kraji („Nesmí se spěchat, nejde o rychlost a množství. Šumavou chodím nejraději tiše a sám.“). Jeho „obrázky“ ze Šumavy jsou technicky dokonalé (fotoaparát Mamiya RZ67), ale zároveň velmi prosté a nevyumělkované – jejich ambicí je oslovit obyčejného člověka, který má rád „hezké“ věci. A to se mu, podle reakcí návštěvníků, daří skvěle. Jsem přesvědčen, že mu vůbec nevadí, že není a nebude řazen mezi progresivní autory, kteří se neustále snaží hledat nové přístupy.




Obrázky pro duši - žena, voda, příroda je pro muže "prazákladem inspirace"

Druhá část výstavy nazvaná Obrázky pro duši zabírá hradní postrojovnu – menší a poněkud „drsnější“ prostor za konírnou. Fotografií je zde podstatně méně a mají v sobě nový, výrazný prvek – naproti první části, v níž se autor zachycení člověka výslovně vyhýbal, tu jde o přímé souznění člověka s přírodou. Obrázky pro duši jsou souborem aktů fotografovaných opět v šumavské přírodě. Modelka Ludmila Peřinová (jinak též hudebnice a básnířka) je krásná (zejména pokud pomineme poněkud vulgární měřítka módních a erotických časopisů) a hlavně přirozená. Nenajdeme tu žádné vyzývavé pohledy a erotické pózy, ale jen prostou krásu ženského těla uprostřed stejně krásné přírody. Cyklus Obrázky pro duši dále rozvíjejí s výstavou přímo související audiovizuální pořady Příběhy I. a II., v nichž se rovnocennou složkou Zámečníkových fotografií, promítaných ze dvou diaprojektorů přes sebe, stávají verše zmíněné Ludmily Peřinové a meditativní (ambientní, chcete-li) hudba Daniela Forró. Domnívám se, že právě přes audiovizuální Příběhy vede nejpřímější cesta do fotografova světa. Udělejte si na ně čas a zjistíte, že Zámečník není jen líbivý impresionista, k čemuž tak trochu svádí první část výstavy, ale fotograf s vyhraněným názorem na svět, který hledá, domýšlí, ale i nachází řadu nečekaných, neobvyklých věcí a souvislostí.





   
Fotografie ženského aktu Miroslava Zámečníka
zdůrazňuje mystické souznění ženského těla a přírody

K druhému cyklu fotografií mám, ač nejsem odborník na fotografování aktů, dvě připomínky: zaprvé, nasvícení (patrně blesk) některých fotografií je podle mého příliš intenzivní, takže pleť modelky je na několika fotografiích nadmíru vybělená. Zadruhé, a to je přesně opačný případ, v němž je fotograf nevinně – na několika fotografiích ze souboru pohlednic, které si může návštěvník hradu zakoupit, je pleť modelky nepřirozeně červená. Na výsledku se zde podepsala patrně tiskárna (z vlastní zkušenosti vím, že DTP studio i tiskárnu je u fotografií lidí nutné hlídat dvojnásob). Jak už bylo řečeno, Zámečníkova výstava je obsáhlá, a tudíž vyžaduje čas. Fotografie nevznikaly ve spěchu a ve spěchu je také nelze vstřebat. Autorovo směřování pod povrch věcí nelze pochopit bez audiovizuálních Příběhů. Hodina strávená před fotografiemi a promítacím plátnem je tichou meditací, která člověka očistí a polidští. A navíc, je to velmi příjemně strávená hodina.

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: