Nenechte si ujít ozvěny komunismu v retrospektivní výstavě fotografií „Tenkrát na Východě / Češi očima fotografů 1948 - 1989“ - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

3. listopadu 2009, 08.00 | V prostorách Domu U Kamenného zvonu je od středy 28.10.2009 k vidění zajímavá výstava "Tenkrát na Východě", která veřejnosti zprostředkovává díla známých i neznámých dokumentárních fotografů z období 1948 – 1989. Expozice se rozprostírá ve dvou patrech a zahrnuje desítky fotografií, které reflektují období komunistické diktatury. Rozsáhlou výstavu zorganizovalo duo renomovaných kurátorů Vladimíra Birguse a Tomáš Pospěcha ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a Fotobankou ČTK. Výstava potrvá do 3. 1. 2009.

Dlouhé období komunistické diktatury se specifickým způsobem podepsalo na dobovém způsobu života obyvatelstva. Většina z nás asi ještě toto období pamatuje nebo jej zprostředkovaně zná z vyprávění rodičů či prarodičů. Pro všechny, kteří by si chtěli uvedenou dobu připomenout, je určena velmi zajímavá výstava dokumentární fotografie „Tenkrát na východě“, která komunistickou éru reflektuje očima známých i neznámých fotografů.

Za vznikem velmi obsáhlé výstavy stojí dvojice známých kurátorů a fotografů Vladimíra Birguse a Tomáše Pospěcha, kteří ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a Fotobankou ČTK sestavili kolekci desítek působivých fotografií. Expozice zahrnuje pestrou paletu dokumentárních snímků, která zachycuje jak oficiální tak neoficiální život společnosti v područí komunistického režimu. Výstava je symbolicky pořádána k blížícímu se 20letému výročí počátku „Sametové revoluce“, která odstartovala zánik komunistické diktatury.

Na uvedené výstavě jsou k vidění hlavně fotografie, které vytvořily řady převážně neznámých či pozapomenutých autorů. Máme tím na mysli například fotografy Miroslava Kubeše, Gustava Aulehla, Rudolfa Jarnota, Josefa Kohouta a další. Kolekce fotografií samozřejmě zahrnuje také snímky od známých klasiků dokumentární fotografie (např. Josefa Koudelky, Viktora Koláře, Jindřicha Štreita a dalších). Velkou měrou do celkového výběru snímků přispěla také Fotobanka ČTK, jejíž obsáhlý archiv dovoluje mimo jiné ilustrovat svět tehdejších oficiálních akcí, kam běžná fotografická veřejnost neměla přístup. Výstava zahrnuje desítky fotografií od cca 60 autorů.

Celkově mohou návštěvníci na zmiňované výstavě shlédnout pestrou paletu snímků, jenž zahrnuje například ukázky dobové fotografické propagandy (například cyklus fotografií pojící se k JZD Slušovice apod.), oficiální snímky ČTK, módní a reklamní fotografie či volnou tvorbu dokumentárních fotografů. Dlužno dodat, že atraktivitu uvedené výstavy podtrhuje také fakt, že veřejnosti rovněž zpřístupňuje některé dosud nepublikované fotografie. Určitou „perličkou“ dané exhibice je rovněž výběr několika fotografií, které pořídili pracovníci STB při sledování českého disidentu.

Kde a do kdy si můžete fotografickou výstavu „Tenkrát na Východě / Češi očima fotografů 1948 – 1989“ prohlédnout? Výstavu můžete navštívit do 3. ledna 2010 v prostorách Galerie Hlavního Města Prahy, které se rozprostírají v Domě U Kamenného zvonu (Staroměstské náměstí č.p. 13, Praha 1; otevřeno zde mají denně kromě pondělí od 10:00 do 20:00). Cena standardního vstupného je 120 Kč. Více informací o zmiňované výstavě naleznete v níže přiložené tiskové zprávě.

Ilustrační fotografie pořízené z vernisáže výstavy „Tenkrát na východě“, která proběhla 27. 10. 2009:

Zdroje: Tisková zpráva; Rozhlas.cz a Aktualne.centrum.cz

Češi očima fotografů 1948–1989 / Czechs through the Eyes of Photographers, 1948–1989

28. 10. 2009–3. 1. 2010 Vernisáž 27. 10.2009 v 17 hodin, tisková konference a prohlídka výstavy pro novináře 27. 11. v 11 hodin

Autoři výstavy / Exhibition authors: Vladimír Birgus, Tomáš Pospěch
Architektonické řešení / Architectural concept: Emil Zavadil
Grafické řešení / Graphic design: Vladimír a Martin Vimr
Anglický překlad / English translation: Vladimíra Šefranka, Ivan Vomáčka
Redakce textů / Text editor: Marta Nožková
Propagace / Public relations: Miroslav Koláček, Michaela Moučková, Alice Lenská, Lucie Haškovcová, Růžena Karlíková
Instalace a produkce / Installation and production: Diana Brabcová, Radka
Lhotáková, Michaela Maupicová, Pavel Hubený, Jan Pavelka, Jiří Stáhlík, Martin Krsek, Marek Fryš, Petr Linhart
Spolupráce / Collaboration: Vladimír Bosák, Monika Jeriová,. Karel Kerlický, Ondřej Kocourek, Helena Königsmarková, Helena Minátová, Jan Mlčoch, Petr Mlch, Karel Poneš, Dušan Seidl, Alexandra Soukupová, Irena Šorfová, Martin Štěrba, Jitka Štětková, Ondřej Žižka
Katalog / Catalogue: KANT (Karel Kerlický), Praha
Tisky / Prints: Fotografiks, Brno
Rámování / Framing: Čvančara a Houska, Praha

Výstavu uspořádala Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, Fotobankou ČTK, nakladatelstvím KANT a Institutem tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. The exhibition has been organized by the City Gallery Prague in association with the Museum of Decorative Arts in Prague, the CTK Photobank, KANT Publishers and the Institute of Creative Photography, Silesian University in Opava.

Ghmp.cz Citygalleryprague.cz

Výstava není ani historicky relevantním obrazem života v českých zemích během komunistického režimu v letech 1948–1989, ani se nesnaží zahrnout všechny hlavní tendence, osobnosti a díla české dokumentární fotografie z tohoto období. Na známých, zapomenutých i dosud nepublikovaných fotografiích chce ukázat některé aspekty života obyčejných lidí v v této době, kdy se toho tolik muselo a tak málo smělo. Vybranými příklady, zahrnujícími širokou škálu snímků rozličné umělecké hodnoty, chce připomenout proměny politické a společenské atmosféry i samotného životního stylu, ukázat oficiózní komunistické slavnosti a manifestace, všudypřítomnou ideologickou propagandu a devastaci společnosti i prostředí v době vlády jedné strany, stejně jako útěky mnoha lidí do soukromí, do hospod a na chaty, kde teprve probíhal ten méně oficiální, zato však pravdivější a spontánnější život.

Expozice zahrnuje ukázky oficiálních agenturních fotografií z Fotobanky České tiskové kanceláře, dobových módních a reklamních snímků, fotografií propagujících proslulé Jednotné zemědělské družstvo ve Slušovicích a dokonce i záběrů tajně pořizovaných pracovníky Státní bezpečnosti při sledování disidentů, režimu nebezpečných osob a cizinců. Jejich páteří však jsou tematicky ucelené soubory děl od známých, zapomenutých i zcela neznámých českých fotografů. Řada jich je publikována poprvé.

Po nástupu komunistů k moci v únoru 1948 prodělala celá česká fotografie hluboké změny, které ji ovlivnily na několik dalších desetiletí. Živnostenští fotografové se museli registrovat do družstev, stejně jako volní tvůrci do uměleckého svazu, zanikla řada časopisů, začala působit ostrá cenzura. Vyžadovalo se dogmatické uplatňování principů socialistického realismu a společenské a agitační funkce fotografie, ideologická angažovanost, optimistické ladění, přehledná tradiční kompozice, snadná čitelnost. Většinu českých fotografií ve stylu socialistického realismu dnes známe jenom z reprodukcí v dobových periodikách, protože originály se až na výjimky ztratily. Naštěstí ve Fotobance ČTK, tvořící jakousi „obrazovou paměť národa“, se dochovalo mnoho oficiálních záběrů z té doby, mezi nimiž nechybí ani smutná svědectví o zinscenovaných politických procesech, v nichž byly odsouzeny k dlouholetému žaláři a někdy i k trestu smrti desítky nevinných obětí.

Po Stalinově a Gottwaldově smrti v roce 1953 v souvislosti s postupným mírným politickým uvolňováním začalo krok za krokem docházet k odklonu od socialistického realismu. Poezie všedního dne, jež se stále výrazněji uplatňovala v tehdejší české literatuře, filmu a výtvarném umění, nacházela významný prostor také ve fotografii. Styl humanistické fotoreportáže, jehož nejznámějšími představiteli byli členové agentury Magnum, se stal vzorem pro řadu českých fotografů, např. Václava Jírů, Ericha Einhorna, Pavla Diase, Miroslava Hucka, Jiřího Všetečku aj. Inspiroval take některé fotoamatéry, kteří se nemuseli ohlížet na to, zda jejich fotografie budou shledány jako ideologicky bezproblémové a budou otištěny nebo vystaveny. Skutečně výjimečné dílo vytvořil Gustav Aulehla, donedávna téměř neznámý. Jeho syrově autentické, a přitom zobecňující snímky ze života v malém městě Krnově už od konce padesátých let zachycovaly absurdní a groteskní prvky pompézních komunistických oslav, ztrátu individuality lidí uprostřed davu i rozpory mezi optimistickými agitačními hesly a drsnou skutečností. Josef Kohouta se sice fotografií po propuštění z komunistického žaláře živil, ale své hořké záběry z pražských ulic nepublikoval. Lyričtěji vyznívají snímky každodenního života dalšího dlouho opomíjeného fotoamatéra Miloslava Kubeše. Vrcholem české dokumentární fotografie šedesátých let je tvorba Josefa Koudelky. To dokládá mimo jiné i soubor vizuálně mimořádně silných, konkrétních a přitom nadčasových a zobecňujících fotografií z okupace Prahy v srpnu 1968, ukazující odpor bezbranných lidí proti ozbrojenému násilí, solidaritu, naději, zoufalství i zklamání.

V období „normalizace“ po nástupu Gustáva Husáka do čela Komunistické strany Československa v dubnu 1969 nastaly i pro českou fotožurnalistiku těžké časy. V tisku opět začaly převládat povinně optimistické snímky bez hledání širších souvislostí nebo uplatňování autorského rukopisu. Mnohem lepší situace byla v oblasti dokumentární fotografie, která vznikala většinou mimo konkrétní zakázky i bez možnosti okamžité publikace v tisku nebo v knihách a jenom sporadicky na výstavách, takže její představitelé měli větší tvůrčí svobodu v pravdivém zobrazování nelehké doby. Někteří ji využili v ironicky laděných fotografiích absurdity masových oslav 1. máje a dalších politických svátků, komunistické ikonografie či bezútěšnosti reálného socialismu (např. Ivo Loos, Dana Kyndrová, Gustav Aulehla, Viktor Kolář). Jindřich Štreit vytvářel syrové a současně mnohdy až surreálně působící obrazy venkovského života v tvrdých podmínkách Bruntálska. Ojedinělý sugestivní dokument o výcvikové rotě Československé lidové armády v Mošnově je dílem Josefa Mouchy, zveřejněným až se sedmadvacetiletým odstupem. K průkopníkům sociologické fotografie u nás patřili Pavel Štecha a Ivo Gil. Sociologickou výmluvnost však mají i snímky statických objektů od Jaroslava Bárty, Jiřího Poláčka, Jiřího Hankeho nebo Jaroslava Kořána.. Lubomír Kotek v rozsáhlém souboru Znamení ukazoval všudypřítomnou komunistickou propagandu.

Soukromý život většiny lidí během „reálného socialismu“ byl radikálně odlišný od života oficiálního. Lidé unikali do zázemí svého soukromí, vychovávali děti, bavili se s přáteli, chodili do hospod a na fotbal, sledovali televizní seriály, jezdili na výlety, věnovali se sportu i sexu. Mnohé fotografie dokazují, že se tehdy nežilo tak šedě a ustrašeně, jak se to jeví z dnešního odstupu. Jaroslav Kučera už začátkem sedmdesátých let fotografoval divoké večírky studentů ze Strahovských kolejí. Jan Jindra snímal pitoreskní Silvestry v hotelu Jalta. Podobně také Libuše Jarcovjáková bez vizuálních příkras fotografovala T-klub, kde se scházeli gayové a lesbičky. Zdeněk Lhoták v cyklu Sparta Praha vytvořil mnohovrstevnatý pohled na fotbal a jeho fanoušky. Václav Podestát zobrazoval plzeňská finále Porty, kde desetitisíce lidí při folku a country vychutnaly chvíle pospolitosti a svobody.

V druhé polovině osmdesátých letech bylo zřejmé, že totalitní systém slábne. Stále více lidí nacházelo odvahu se kriticky stavět k uměle udržovanému režimu a hledalo alternativy k dosavadnímu rozdvojenému životu. Karel Cudlín fotografoval v létě 1989 odchod Němců z NDR přes pražské velvyslanectví Spolkové republiky Německo na vytoužený Západ. O několik měsíců později sametová revoluce smetla režim jedné strany. Přispěly k tomu i fotografie Radovana Bočka nebo Pavla Štechy, které byly šířeny v masovém nákladu a v době, kdy oficiální média většinou mlčela nebo lhala, ukazovaly, co se během masakru na Národní třídě nebo během prvních velkých demonstrací skutečně stalo.

Období totality se stalo také inspiračním zdrojem pro některá díla, stojící už mimo fotografický dokument. Skupina Bratrstvo exploatovala ve svých inscenovaných výjevech motivy z komunistické ikonografie. Martin Plitz rekonstruoval heroický patos žen vyobrazených na dobových obálkách časopisu Vlasta. Po mnoha letech vyhledal tyto soustružnice, pilotky, architektky a redaktorky a vyfotografoval je ve stejných situacích jako kdysi redakční fotografové z ženského týdeníku.

Se stále větším časovým odstupem od jednačtyřiceti let vlády jedné strany se mění i pohled na jednu z nejsmutnějších kapitol české historie. Stále více mladých lidí tuto dobu nezažilo a pro starší se stává pozadím jejich vzpomínek na sladký čas mládí tenkrát na Východě.

Vladimír Birgus a Tomáš Pospěch
autoři výstavy

Seznam vystavujících

Gustav Aulehla (*1931)
Jaroslav Bárta (*1948)
Karel Cudlín (*1960)
Pavel Dias (*1938)
František Dostál (*1938)
Kateřina Držková (*1978)
Erich Einhorn (1928-2006)
Milada Einhornová (1925-2007)
Martin Findeis (*1967)
Ivo Gil (*1941)
Jiří Hanke (*1944)
Dagmar Hochová (*1926)
Bohdan Holomíček (*1943)
Miroslav Hucek (*1934)
Libuše Jarcovjáková (*1952)
Václav Jírů (1910-1980)
Rudolf Jarnot (*1934)
Jan Jindra (*1962)
Václav Jirásek (*1965)
Josef Kohout (1929-1887)
Viktor Kolář (*1941)
Lubomír Kotek (*1958)
Jaroslav Kořán (*1940)
Josef Koudelka (*1938)
Fred Kramer (1913-1994)
Petr Krejzek (*1965)
Miloslav Kubeš (*1927)
Jaroslav Kučera (*1946)
Dana Kyndrová (*1955)
Zdeněk Lhoták (*1949)
Ivo Loos (1934-2009)
Jan Lukas (1915-2006)
Josef Moucha (*1956)
David Možný (*1963)
Roman Muselík (*1965)
Miloň Novotný (1930-1992)
Martin Plitz (*1964)
Václav Podestát (*1960)
Jiří Poláček (*1946)
Jan Regal (*1938)
Zdeněk Sokol (*1965)
Pavel Štecha (1944-2004)
Jindřich Štreit (*1946)
Jiří Toman (1924-1972)
Jiří Všetečka (*1937)
Helena Wilsonová (*1937)

Fotobanka ČTK:

Jiří Finda (*1935-?)
Zdeněk Havelka (*1929-?)
Jiří Kruliš (*1942)
Viktor Lomoz (*1933)
Karel Mevald (*1932)
Josef Mucha(*1909-?)
Josef Nosek (*1929)
Rostislav Novák (*1914-?)
Bohuslav Parbus (?)
Jiří Rublič (*1910-1969)
Věněk Švorčík (*1919)
Jan Tachezy (*1921-?)
Ivo Vodseďálek (*1931)