Širokoúhlý Panasonic Lumix LX1 - jak vypadá snímač 16:9 v praxi? - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Recenze - fotoaparáty

Širokoúhlý Panasonic Lumix LX1 - jak vypadá snímač 16:9 v praxi?

6. dubna 2006, 00.00 | Jako jediný digitální kompakt na světě používá Panasonic Lumix LX1 snímač s poměrem stran 16:9. Láká tak příznivce širokoúhlé fotografie, protože zároveň s tím nabízí širokoúhlý ekvivalent ohniska 28mm. A zbytek? Jako již tradičně můžeme počítat s optickou stabilizací obrazu, přibližovat objekty nám umožní 4x zoom, fotografujeme pomocí 2,5" displeje a snímky ukládáme v rozlišení až 8 MPix. Jak tento fotoaparát dopadl v našem redakčním testu?

{Popis a konstrukce}

Jako jediný digitální kompakt na světě používá Panasonic Lumix LX1 snímač s poměrem stran 16:9. Láká tak příznivce širokoúhlé fotografie, protože zároveň s tím nabízí širokoúhlý ekvivalent ohniska 28 mm. A zbytek? Jako již tradičně můžeme počítat s optickou stabilizací obrazu, přibližovat objekty nám umožní 4x zoom, fotografujeme pomocí 2,5" displeje a snímky ukládáme v rozlišení až 8 MPix. Jak tento fotoaparát dopadl v našem redakčním testu?

Konstrukce a design
Design je příjemně minimalistický. Klasicky řešené tělo kompaktu s vystouplým objektivem má na přední straně výstupek, díky kterému se fotoaparát výrazně lépe drží. Tubus objektivu je překvapivě mohutný, ale musíme si uvědomit, že se v něm skrývá optická stabilizace a musí zvládnout pokrýt obrazem netradičně řešený snímač. I přesto se kompakt bez problémů vejde do větší kapsy. Konstrukce působí netradičně také proto, že tělo fotoaparátu je výrazně širší než vysoké, čímž se podtrhuje skutečnost, že používá snímač s poměrem stran 16:9. Poměr šířky a výšky se tomuto číslu také velmi blíží.

Dáno je to však také tím, že na zadní straně nalezneme velký displej, vedle kterého se muselo vejít také několik ovládacích prvků. Stejně jako u nedávno recenzovaného modelu FZ7 zde nalezneme joystick, který ovládání zjednodušuje a přidává možnost rychlého nastavení některých parametrů.

Horní strana nabízí také nemálo ovládacích prvků. Posuvným přepínačem zde můžeme zapnout a vypnout přístroj, tlačítkem umístěným nad vypínačem aktivovat stabilizaci obrazu a kruhovým voličem nastavit požadovaný režim expozice, případně prohlížení snímků. Samozřejmě zde nechybí ani tlačítko spouště, které je umístěno uprostřed prstencového ovladače zoomu. Netradičně umístěný je mikrofon, který je těsně vedle kruhového voliče expozičních režimů. Přímo vedle něj také nalezneme reproduktor. V levé části horní strany fotoaparátu je vyskakovací interní blesk. Slovo vyskakovací je zde zcela na místě, po posunutí pojistky blesk opravdu vyskočí vzhůru, nijak se nevyklápí, jak je běžné u většiny digitálních kompaktů.

Na pravém boku jsou pod plastovou krytkou dva konektory, jeden pro digitální výstup (USB a A/V) a druhý pro napájení. Paměťovou kartu i baterii vkládáme ze spodní strany, kde jsou chráněny plastovou krytkou. Závit stativu je kovový a umístěn je mimo osu objektivu. Kovové tělo černé, či stříbrné barvy má na šířku 105,7 mm, na výšku 55,8 mm a do hloubky 25,6 mm. Hmotnost bez akumulátoru a karty je cca 180 g. S výbavou je to cca 220 g.

[-more-]{Technické parametry}

Technická specifikace
Velkým odlišením od konkurence je u tohoto fotoaparátu formát CCD snímače, který má poměr stran 16:9. Standardem u digitálních kompaktů je 4:3. Úhlopříčka tohoto snímače je 1/1,65" a efektivní rozlišení 8,4 MPix. Snímky ve formátu 16:9 můžeme ukládat v rozlišení 3 840 x 2 160, 3 072 x 1 728 a 1 920 x 1 080 bodů. Pokud si nastavíme formát snímků 3:2, pak získáme možnost ukládání v rozlišení 3 248 x 2 160, 2 560 x 1 712 a 2 048 x 1 360 bodů. Formát 4:3 umožňuje ukládat 2 880 x 2 160, 2 304 x 1 728, 2 048 x 1 536, 1 600 x 1 200 a 1 280 x 960 bodů. Pohledem na maximální rozlišení u trojice těchto formátů zjistíme, že z poměru 16:9 fotoaparát do ostatních poměrů stran snímky ořezává ze strany. U klasických kompaktů se snímačem s poměrem stran 4:3 (neplést se snímačem standardu 4/3 u digitálních zrcadlovek Olympus a Panasonic) se přechod na formát 3:2 a 16:9 řeší naopak ořezem seshora a zezdola. Logicky tedy při ořezávání přicházíme o data a po ořezu na poměr 4:3 máme s LX1 k dispozici "pouze" 6,2 MPix. Snímky můžeme ukládat ve formátu JPEG, TIFF, nebo RAW. Citlivost snímače můžeme nastavit na ISO 80, 100, 200 a 400. Žádná honba za citlivost se zde tedy nekoná. Obrazovému procesoru můžeme nastavit tři různé stupně kontrastu, ostrosti, barevného nasycení a redukce šumu. Nechybí ani barevné efekty pro černobílé snímky, filtr sepia a oteplující/ochlazující filtr. Ozvučené videosekvence můžeme ukládat v rozlišení 848 x 480 (16:9) a 320 x 240 (4:3) bodů s frekvencí 30 nebo 10 sn./s. Délka je omezena pouze kapacitou paměťové karty. Videosekvence můžeme ve speciálním režimu vytvářet také ze statických snímků (s frekvencí 5, nebo 10 sn./s).

Objektiv Leica DC Vario-Elmarit složený z 9 čoček v 8 skupinách nabízí rozsah ohniskové vzdálenosti od 6,3 do 25,2 mm (ekvivalent kinofilmu je 28 - 112 mm) a disponuje světelností F2,8-4,9. Ohniskové vzdálenosti platí při fotografování s poměrem stran 16:9. Ořezem logicky přijdeme o část záběru a zmenší se tím úhel. Při fotografování s poměrem 3:2 je tedy ekvivalent kinofilmu 32 - 128 mm a s poměrem 4:3 je to 34 - 136 mm. Pokud tedy použijeme ořez na 4:3, dostaneme se rozlišením i rozsahem ohniska k "obyčejnějším" kompaktům. Stále zde však zůstává výhoda optické stabilizace MEGA O.I.S, která pomocí plovoucí čočky pomáhá kompenzovat vlivy nechtěného pohybu fotoaparátu. Stabilizovat umí jak náhled scény při namáčknutí spouště a následnou expozici, tak i pouze samotnou expozici. Stabilizování samotné expozice je efektivnější. K dispozici je i plně manuální zaostřování. Automatické pasivní zaostřování měří na 9, 3, nebo 1 bodě (bodové stření má dva režimy s různou velikostí bodu). V režimu s třemi, nebo jedním bodem lze také použít vysokorychlostní ostření, které zkracuje dobu potřebnou pro zaostření, ale také omezuje rozsah zaostřitelné vzdálenosti. Minimální vzdálenost zaostření je 50 cm na nejkratším ohnisku a 120 cm na nejdelším. Makro režim umožňuje přiblížit se k objektu až na 5 cm na nejkratším ohnisku a 30 cm na nejdelším.

Expoziční režimy zde mají plnohodnotné zastoupení. Nechybí klasická čtveřice automatického, dvou poloautomatických (s prioritou času a clony) a manuálního režimu a ochuzeni nejsme ani o scénické režimy. Automatiku lze regulovat pomocí kompenzace expozice +-2 EV po 1/3 EV. Expozice je měřena celoplošně, celoplošně s důrazem na střed, nebo bodově. Čas expozice můžeme nastavit od 1/2 000 s až do 60 s. Takto dlouhé časy nejsou zpravidla dostupné v podobných přístrojích, můžeme to tedy považovat za výhodu při kreativním fotografování například ve tmě, nebo kdy chceme zdůraznit pohyb. Kontrolu správné expozice můžeme provádět během fotografování pomocí "živého" histogramu, nebo pomocí statického histogramu u uloženého snímku. K dispozici je také zobrazení přeexponovaných oblastí v režimu rychlého náhledu. Sériové snímání pracuje rychlostí až 3 snímky za sekundu pro až 9 snímků (JPEG s kompresí Standard), nebo 5 snímků (JPEG s kompresí Fine). Snímat můžeme až do zaplnění paměťové karty rychlostí cca 2 sn./s, ale zde záleží na zvoleném typu paměťové karty (SD je rychlejší oproti MMC).

Vyvážení bílé barvy je vybaveno samozřejmě automatickým měřením, ale nechybí zde ani možnost vše si nastavit manuálně. Můžeme si vybrat z přednastavených typů osvětlení (den, zataženo, halogen a blesk), nebo použít manuální měření, které zde má dvě paměti pro uložení výsledku měření. U přednastavených hodnot a manuálního měření máme k dispozici korekci vyvážení bílé o 10 kroků k červené barvě a 10 k modré. Vestavěný vyskakovaní blesk má udávaný dosah od 60 cm do 4,1 m. Využít můžeme klasické režimy, jako je redukce jevu červených očí, nebo synchronizace s dlouhým časem. Korekce záblesku je nastavitelná na -2 až +2 EV v krocích po 1/3 EV.

Fotografovat můžeme pouze pomocí LCD TFT displeje na zadní straně, který má úhlopříčku 2,5" a rozlišení 207 000 bodů. Data se ukládají na paměťovou kartu SD (nebo MMC) a přenášet je můžeme pomocí USB 2.0 (pracující rychlostí max USB 1.1). Fotoaparátu nechybí ani A/V výstup s formáty PAL a NTSC. Napájení je zajištěno pomocí Li-on akumulátoru.

[-more-]{Ovládání fotoaparátu}

Ovládání
Vzhledem k množství manuálních funkcí je potřeba mít dostatečně flexibilní ovládání. Tento požadavek se kryje s koncepcí, že digitální kompakt by měl být co nejjednodušeji ovladatelný, tzn. ovládání by mělo být jednoduché. Panasonic tento problém vyřešil rozšířením křížového ovladače o potvrzovací tlačítko a přidáním multifunkčního joysticku. Ten slouží pro manuální zaostřování, nastavování času expozice a clony, nebo pro přístup k rychlému nastavení nejdůležitějších parametrů. Při delším stisknutí joysticku se zobrazí menu s možností rychlého nastavení vyvážení bílé, citlivosti, rozlišení a kvality snímků.

Ostatní tlačítka se používají velmi dobře. Spoušť má čitelný chod, zoomování má dostatečně jemné krokování a konstrukce fotoaparátu umožňuje i pohodlné vládání jednou rukou. Jak jsme zdůraznili v technické specifikaci, tak velmi záleží na nastaveném poměru stran snímku. To se provádí posuvným přepínačem na horní straně tubusu objektivu. Nejde tedy o žádné mechanické řešení, ale jedná se o náhradu klasické položky z menu, kde se volí poměr stran (u LX1 se jedná o ořez snímků ze 16:9 na 3:2, nebo 4:3). Na levém boku tubusu objektivu je pak stejný posuvný přepínač, kterým můžeme nastavit režim zaostřování.

Na zadní straně je nad joystickem tlačítko sloužící pro blokaci expozice. Pod křížovým ovladačem je tlačítko ovládající zobrazování na displeji, kde si můžeme nechat zobrazovat informace o nastavení fotoaparátu, pomocnou mřížku rozdělující scénu na třetiny, nebo živý histogram. Delším stisknutím získáme silnější podsvícení displeje, nebo speciální podsvícení, které pomáhá lépe pozorovat displej při fotografování nad hlavou.

Křížovým ovladačem, který je řešen seskupením pětice tlačítek, můžeme nastavovat samospoušť, režim vestavěného blesku, zobrazovat poslední pořízený snímek a horním tlačítkem postupně nastavit korekci expozice, bracketingu, vyvážení bílé a intenzitu blesku. Sériové snímání se aktivuje tlačítkem pro mazání snímků, které je umístěno v dolním pravém rohu zadní strany. Střední tlačítkem aktivujeme menu.

V menu se pohybujeme klasicky pomocí křížového ovladače a jednotlivé parametry nastavujeme pravým tlačítkem, nikoliv potvrzovacím tlačítkem uprostřed. Na tuto skutečnost je nutné si chvilku zvykat. Zde můžeme nastavit vyvážení bílé, citlivost, rozlišení a kompresi snímků (resp RAW a TIFF formát), audio komentáře, režimy měření expozice, režimy zaostřování, kontinuální ostřením, pomocnou diodu AF, digitální zoom, barevné efekty, parametry snímku (kontrast, ostrost, saturace, redukce šumu), animaci ze statických snímků a použití předsádek. V setupu, což je druhá záložka menu, nastavíme čas, jas displeje, zobrazování pořízených snímků, šetření energie, zvuky, režim USB, zobrazení přepalů, jednotky (m/ft), jazyk menu (čeština není k dispozici) a můžeme zde i resetovat nastavení a číslování souborů.

 

 
[-more-]{Kvalita snímků a hodnocení}

Kvalita snímků
Na snímcích pořízených s nejmenší citlivosti ISO 80 sice můžeme nalézt velmi malý šum při zobrazení 1:1, ale prakticky snímku nevadí. Při tisku se nijak extrémně neprojevuje a viditelný by tedy mohl být snad jen při extrémních ořezech snímku. O něco více mohou rušit modré stopy šumu na nočních snímcích na jednolitých tmavých plochách, například obloze. Úroveň šumu tedy na nejmenší citlivosti není zcela ideální, ale snímky jsou použitelné a nejedná se o důvod, proč bychom měli tento fotoaparát zatracovat. Zvyšující se citlivost přináší i lehce zvýšený šum ovšem zde se již přibližuje úroveň šumu konkurenci. Na citlivosti ISO 400 můžeme více pozorovat zásah softwarové redukce šumu, která již narušuje detaily. Barevné stopy šumu (zrno) mají neostré okraje. Softwarová redukce šumu je nastavitelná ve třech krocích.


Porovnání šumu na neutrálně šedé při citlivosti (zleva doprava a shora dolů: ISO 80, 100, 200 a 400), výřezy 1:1 z barevného testovacího terče

Automatické vyvážení bílé pracuje se standardními výsledky. Za běžného osvětlení pracuje spolehlivě, teplejších odstínů barev se dočkáme pod žárovkovým osvětlením. Pro takové případy má fotoaparát nepříliš široký výběr přednastavených hodnot, ale na druhou stranu je vybaven dvojí pamětí pro ukládání výsledků manuálního měření, které je zde k dispozici.

 
Porovnání vyvážení bílé (vlevo automatické, vpravo manuální měření)

Kresba, úroveň detailů a ostrost jsou na velmi dobré úrovni. U krajů je sice na nejkratším ohnisku ostrost menší, ale vzhledem k tomu, že se jedná o ekvivalent 28 mm je ztráta ostrosti poměrně malá. Navíc ani soudkovité zkreslení není tak dramatické, jak by šlo očekávat. U krajů můžeme pozorovat slabší chromatickou aberaci, která s přicloněním slábne. Zvýšením clonového čísla dosáhneme i lepší ostrosti v krajích. Na nejdelším ohnisku se soudkovitost mění v lehké poduškovité zkreslení a o něco málo klesne ostrost. Vinětace (ztráta světla v rozích) je v tolerovatelných mezích.

 
Porovnání optického zkreslení a rozlišení (ohnisko 28 mm: vlevo clonové číslo F2.8, vpravo F6.3)

 
Porovnání optického zkreslení a rozlišení (ohnisko 112 mm: vlevo clonové číslo F4.9, vpravo F6.3)

 
Porovnání optického přiblížení (vlevo ohnisko 28 mm, vpravo 112 mm), výřezy 1:1

 

 
Porovnání šumu na denních snímcích (zleva doprava a shora dolů: ISO 80, 100, 200 a 400), výřezy 1:1

 

 
Porovnání šumu na nočních snímcích (zleva doprava a shora dolů: ISO 80, 100, 200 a 400), výřezy 1:1


Ukázka makro snímku


Ukázka videosekvence 848 x 480 bodů s frekvencí 30 sn./s (6,5 MB)
[-more-]{Praktické zkušenosti a závěr}

Praktické zkušenosti
Zapnutí fotoaparátu je poměrně rychlé, od posunutí přepínače do pořízení prvního snímku uplynou cca 3 s. Na náhlé stisknutí spouště bez namáčknutí fotoaparát reaguje po cca 0,6 s v normálním jednobodovém režimu ostření a cca 0,4 s ve vysokorychlostním režimu. Fotoaparát je celkově poměrně rychlý. Přezoomovat z nejkratšího ohniska na nejdelší trvá cca 2 s. Ovládání zoomu je rozděleno na zhruba 18 kroků, což je u čtyřnásobného přiblížení více než slušné.

Zpoždění displeje je velmi krátké a rozlišení dostatečné. Fotografování přes displej je pohodlné a bezproblémové a absence optického průhledového hledáčku není příliš cítit. Automatická expozice pracuje spolehlivě. Jako výhodu i nevýhodu můžeme brát poměrně kontrastní zpracování. Na jednu stranu získáme líbivé snímky, ale na stranu druhou může hrozit mírná ztráta detailů ve velmi světlých oblastech.

Ovládání fotoaparátu je vyřešeno velmi dobře, jen je škoda, že pro potvrzování nastavení parametrů v menu neslouží středové tlačítko křížového ovladače, ale pravé tlačítko, stejně jako u starších Panasoniců. Ovládání tak může být ze začátku lehce matoucí, ale jedná se pouze o zvyk.

Kvalita snímků je celkově velmi dobrá. Formát snímků 16:9 je při správné kompozici velmi působivý, zejména při použit nejširšího ohniska (ekvivalent 28 mm). Pokud však použijeme formát snímků 4:3, klesne rozlišení fotografií cca na 6,2 MPix a nejširší ohnisko má ekvivalent cca 36 mm. Tím se dostáváme k parametrům běžně dostupných kompaktů. Nesmíme však zapomenout na to, že fotoaparát je vybaven optickou stabilizací obrazu, což ho od "běžných" kompaktů odlišuje.

Stabilizace pracuje spolehlivě. Pomáhá nám kompenzovat vliv otřesů fotoaparátu při delších expozicích, nebo při používání delšího ohniska. Nabízeny jsou dva režimy, kdy první stabilizuje pouze expozici a druhý i náhled na displeji (stabilizace se aktivuje při namáčknutí spouště). Nutno ale dodat, že ani stabilizace nezachrání vše a při velmi dlouhých časech budou i tak snímky rozmazané.

Závěr
Panasonic Lumix LX1 nabízí netradiční řešení pro milovníky širokoúhlé fotografie nejen ve smyslu širokého úhlu záběru, ale také podlouhlému formátu snímků. Zde konkrétně je poměr 16:9. Vše zařizuje snímač s poměrem stran 16:9, který má efektivní rozlišení 8,4 MPix. Fotografovat můžeme s ekvivalentem ohniska 28 - 112 mm. Fotoaparátu nechybí ani možnosti manuálního nastavení expozice, zaostření, vyvážení bílé apod. V omezené míře můžeme kontrolovat přeexponované oblasti snímků, samozřejmostí je živý i klasický histogram. Kvalita snímků je velmi dobrá, mírným zklamáním může být šum na nejnižší citlivosti, což však není závažnější překážka. Doporučená koncová maloobchodní cena je stanovena na 14 995 Kč včetně DPH. V maloobchodech je skutečná cena zpravidla menší.

::Technické parametry Panasonic Lumix LX1

[-more-]{Živé fotografie}

Živé fotografie

Tématické zařazení:

 » Ostatní  » FotoTechnika  

 » Recenze  

 » Recenze  » Recenze - fotoaparáty  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: