Objektivy, jak vybrat a používat - 1. Parametry objektivů - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Kde se koná výstava fotografií Luďka Vojtěchovského?

V dnešní soutěži hrajeme o:



Jak vybrat

Objektivy, jak vybrat a používat - 1. Parametry objektivů

10. ledna 2006, 00.00 | Poradit obecně s výběrem objektivu je skoro nemožné. Za léta praxe jsme se v redakci setkali s tolika různými požadavky, že na některé bychom sami ani za 30 let nepřišli. A přesto byly regulérní a logické! Život prostě přináší tolik situací a potřeb, že nejlepší způsob jak si něco dobře vybrat je tomu porozumět...

::Objektivy, jak vybrat a používat - 1. Parametry objektivů
::Objektivy, jak vybrat a používat - 2. Potíže objektivů
::Objektivy, jak vybrat a používat - 3. Praxe s objektivy
::Objektivy, jak vybrat a používat - 4. Příslušenství k objektivům
::Objektivy, jak vybrat a používat - 5. Rádce kupujícího


Klíčová otázka zní  - co, jak, kdy a kde budete fotografovat? Nároky na objektiv při focení na výstavu fotografií  (každá o velikosti 3 x 2 metry) budou jiné než při focení na obálku časopisu A4 nebo při focení do rodinného alba 10 x 15 cm nebo dokonce při prohlížení na VGA monitoru 800 x 600 bodů! A z jiného pohledu - zatímco reportážní či svatební fotograf ocení pohotovost ostření a široký rozsah zoomu zejména v širokoúhlých ohniscích, sportovní fotograf bude potřebovat ultrasvětelné dlouhé teleobjektivy a horolezec vysokou odolnost a nízkou váhu.

Objektiv je oko vašeho fotoaparátu!
Ideální objektiv proto neexistuje. Každý je kompromis  - z jedné strany nás limituje příroda svými fyzikálními zákony, z druhé strany cena a složitost, z další strany váha a rozměr atd. Ale i přesto, že objektiv bude vždy kompromis nezapomeňte, že právě objektiv tvoří oko Vašeho fotoaparátu a nastaví často limity Vaší práce! Proto čím kvalitnější tělo DSLR s vyšším rozlišením, tím i vyšší nároky na objektiv. Nasadit na DSLR za 100 000 Kč objektiv za 4 000 Kč je znehodnocení investice do DSLR!

Bajonet
Základním úkolem bajonetu je zabezpečit snadno rozebíratelné ale současně pevné a prachotěsné spojení objektiv-tělo DSLR. V každém moderním objektivu je dnes mikroprocesor, a tak vedle mechanického propojení realizuje bajonet i propojení elektrické, kdy objektiv je jednak z těla DSLR napájen a jednak probíhá čilá digitální komunikace tělo-objektiv (dokladem toho jsou informace v EXIFu snímku, např. o aktuálně použitém ohnisku). Zejména nekompatibilita elektrických signálů a protokolů je příčinou občasných potíží v komunikaci DSLR-objektiv a to nejen u alternativních výrobců objektivů, ale i v rámci různých generací objektivů a těl značkových výrobců.

V současnosti je na trhu několik výrobců DSLR, kteří si většinou vyrábějí i své vlastní objektivy s vlastní konstrukcí bajonetu. Do této třídy patří Canon, Nikon, Konica Minolta, Olympus, Pentax a Sigma. Výrobci DSLR Fuji a Kodak používají bajonety Nikon či Canon a vlastní objektivy nevyrábějí. Naopak existují nezávislí výrobci objektivů, kteří vyrábějí objektivy pro většinu výrobců DSLR - Sigma, Tokina, Tamron či Voigtländer.

Zatímco nákup nových objektivů je poměrně snadný - stačí hlídat bajonet - situace u starších objektivů je bohužel dost nepřehledná a tak nezbývá, než z dokumentace konkrétní DSLR zjistit, jaký bajonet a jaké typy objektivů podporuje a s jakými omezeními se případně musí počítat. Nejlepší ale je celou soustavu v prodejně pečlivě prověřit!


Ukázka typického bajonetu (zde pro Canon).

Jen pro DSLR se senzory APS-C !
Velká obliba DSLR s menšími senzory tzv. formátu APS-C, tedy se senzory rozměru kolem 15 x 24 mm, vedla řadu výrobců objektivů ke konstrukci speciálních objektivů určených výhradně a jen pro DSLR s těmito menšími senzory. Takové objektivy buďto vůbec mechanicky nelze nasadit na filmovou SLR nebo na DSLR s větším senzorem (Canon - bajonet typu EF-S) nebo sice nasadit lze, ale obraz bude silně vinětovat. Skutečnost, že objektiv je určen výhradně pro APS-C senzory, značí výrobci různými zkratkami:

Výrobce objektivů Označení "Jen pro DSLR s APS-C senzorem"
Canon EF-S
Nikon DX
Konica Minolta DT
Olympus -
Pentax DA
Sigma DC
Tamron Di II
Tokina DX
Voigtländer -

 


Ukázka vinětace pokud se objektiv určený výhradně pro DSLR s menším senzorem (APS-C) nasadí na full-frame DSLR.

Také pro DSLR
I když se v principu objektiv pro DSLR a pro filmovou SLR nijak neliší, některé drobné odchylky se dají vystopovat. Jedná se zejména o skutečnost vyššího lesku senzoru oproti filmu a tím vyšší náchylnosti DSLR k odrazu světla od senzoru a následně od zadní čočky objektivu. To opět vedlo výrobce objektivů k inovaci většiny původních objektivů o doplnění antireflexních vrstev na zadní čočky objektivů. Takové objektivy jsou značeny zkratkou signalizující vhodnost nejen pro filmové SLR, ale i pro DSLR:

Výrobce objektivů Označení "Vhodný též pro DSLR"
Canon -
Nikon -
Konica Minolta -
Olympus -
Pentax -
Sigma DG
Tamron Di
Tokina -
Voigtländer -

Absence zkratky "Vhodný též pro DSLR" u objektivu ale není žádnou pohromou. Řada objektivů měla antireflexní ochranu zadní čočky i před nástupem DSLR a navíc případné potíže jsou specifickou kombinací DSLR - objektiv a zdaleka se nemusí projevit vždy a všude.

Ohnisko (Focal Length)
Ohnisko objektivu definuje zorný úhel, který objektiv přenese na senzor. Jinými slovy ohnisko určuje výřez scény, který budeme zaznamenávat. Je všeobecně známo, že objektivy se dělí do dvou základních skupin - s proměnným ohniskem (tzv. zoomy) a s pevným ohniskem. V technických parametrech uváděné ohnisko objektivu platí při zaostření objektivu na nekonečno! Při zaostření na kratší vzdálenosti bude mít objektiv ohnisko vždy o něco delší.

Nejkvalitnější a nejsvětelnější jsou objektivy s pevným ohniskem, protože jejich konstrukční složitost, zejména počet vzájemně pohyblivých součástí, je o řád nižší než u zoomů. Daní za lepší kresbu je ale nepohotovost snímání - výřez scény je nutné měnit polohou fotoaparátu vůči fotografované scéně. Z hlediska kvality jsou pevná skla (jak se často objektivům říká) následovány zoomy s krátkým rozsahem (3-5x) a nejhůř jsou na tom zoomy s velkým rozsahem (>5x). Při dnešním stavu techniky ale dosahují kvalitní zoom objektivy takové kresby, která je zcela vyhovující pro často i náročné profesionální aplikace.


Zoomové objektivy umožňují plynule měnit výřez scény a tím i zvětšení objektů beze změny polohy fotoaparátu.

Z hlediska ohniskové vzdálenosti lze rozdělit objektivy na:

  • Rybí oka (8 mm) – extrémně širokoúhlé objektivy s úmyslnou deformací perspektivy
  • Širokoúhlé (10-30 mm) – interiéry, architektura, krajina, reportáž
  • Střední (základní) ohniska (30-100 mm) – základní objektivy, přirozené zobrazení, portrét
  • Normální objektiv (50 mm) - odpovídá zornému úhlu lidského oka
  • Teleobjektivy (100-300 mm) – portrét, reportáž, krajina
  • Silné teleobjektivy (>300 mm) – příroda, sport
  • Makroobjektivy – měřítko 1:1, liší se minimální zaostřovací vzdáleností
  • Tilt-Shift – architektura (korekce sbíhání linií - „flašky“)
  • Mirror – silné teleobjektivy (600 mm) konstruované na principu hvězdářského dalekohledu

Uděláte-li si statistiku běžných fotografií např. z dovolené zjistíte, že 70 % běžných fotografií je pořízeno ohnisky mezi 28 a 120 mm. Proto objektivů s podobnými rozsahy je na trhu obrovské množství a jsou mezi fotografy velmi oblíbené. Rozsah cca 28 až 120 mm je též vyváženě kolem ohniska 50 mm, které má ve fotografii zvláštní význam. Objektiv s ohniskem 50 mm je tzv. základní objektiv, který má podobný zorný úhel jako lidské oko, a tak jeho podání je pro lidského pozorovatele nejpřirozenější.


I špičkoví fotografové si pro představu scény v určitém zorném úhlu pomáhají rukama jejichž prsty sestaví do obdélníku a vzdáleností rukou od očí se současným zavřením jednoho oka simulují zorný úhel.

Zorný úhel objektivu a jeho ohnisková vzdálenost jsou vázány jednoduchým pravidlem: "Čím delší ohnisko objektivu, tím menší zorný úhel" a konkrétně potom pro 35mm film s polovinou úhlopříčky 21,6 mm vztahem:

Zorný úhel objektivu [º] = 2 * arctg( 21,6 / Ohnisková vzdálenost [mm] )


Vztah ohniskové vzdálenosti a zorného úhlu objektivu.

Pokud se podíváte na fotografii, tak mimo extrémních ohnisek dokážete jen velmi obtížně odhadnout, jakým ohniskem byla fotografie pořízena. Z tohoto jednoduchého důvodu není volba ohniska až tak důležitá, mnohem důležitější je celková kompozice obrazu a hloubka ostrosti, na oboje má ale volba ohniska silný vliv.

Crop faktor
Crop faktor není de facto vlastnost objektivu, ale důsledek jeho nasazení na DSLR používající senzor velikosti APS-C o velikosti úhlopříčky cca 1,5x (Nikon, Fuji, Pentax) až 1,7x (Sigma) menší než klasický 35mm kinofilm. Co se potom děje s objektivem konstruovaným na klasický kinofilm ale nasazeným na DSLR?

35mm film vidí z obrazového pole objektivu obdélníkovou scénu, kde je zajištěna "přijatelná" kresba - uvnitř tzv. obrazového pole objektivu. Logicky je vinětace a rozostření kresby v rozích nejhorší, protože rohy jsou nejblíže okraji obrazového pole. Menší senzor na typické DSLR zaznamená menší obdélník zcela ekvivalentní tomu, jako bychom film ostřihli na rozměr senzoru nůžkami. Vinětace a rozostření kresby objektivu se projeví méně, protože obdélník je dále od kraje obrazového pole. Obraz se tak jeví cca 1,5x více zvětšený (více přiblížený, více "tele").


Takto vidí fotografovanou scénu běžný objektiv. V rozích obraz tmavne (vinětace) a vlivem různých vad se rozostřuje. Obrazové pole je kruhová oblast, kde se konstruktéři objektivu maximálně snaží zajistit co nejlepší a rovnoměrnou kresbu.

Obraz z DSLR tedy vypadá jako kdybychom na filmovou zrcadlovku nasadili objektiv s cca 1,5x delší ohniskovou vzdáleností. Koeficient přepočtu ohniskové vzdálenosti (Crop Faktor, Magnification Factor, Focal Length Multiplier atd.) má stejnou hodnotu, jako poměr úhlopříčky filmu k úhlopříčce senzoru DSLR.


Zorný úhel objektivu nasazeného na filmovou SLR a DSLR.

Světelnost (Lens Speed)
Světelnost neboli minimální clonové číslo neboli maximálně otevřená clona je klíčový parametr každého objektivu. Zjednodušeně řečeno udává, kolik světla je objektiv schopen dopravit na senzor. Fyzikálně je světelnost definována jako poměr ohniskové vzdálenosti ku průměru maximálně otevřené clony objektivu.


Světelnost je definována jako poměr ohniskové vzdálenosti (f) ku průměru maximálně otevřené clony objektivu (D).

Proč je světelnost klíčový parametr objektivu shrnují tyto důvody:

  • Fotografování za špatných světelných podmínek, kdy prodlužovat expoziční čas často nejde (hrozí rozhýbání snímku) a zvyšování ISO citlivosti dramaticky zhoršuje kvalitu fotky. Světelný objektiv umožní dopravit na senzor více světla a tím zkrátit expoziční čas či udržet rozumnou ISO citlivost. Pokud fotografujete pohybující se objekty ve slabém světle (sport v hale) a nemůžete nebo nechcete použít blesk, je světelnost to, co určuje fyzickou realizovatelnost snímku!
  • Clona je jediný parametr, který určuje hloubku ostrosti snímku bez vlivu na jeho kompozici. Proto pro snímky s malou hloubkou ostrosti potřebujete světelný objektiv. Zvláště širokoúhlé objektivy mají z fyzikálního principu svojí přirozenou velkou hloubku ostrosti a tak při požadavku na rozostřené pozadí je minimální clonové číslo čili světelnost jediným způsobem jak toho dosáhnout.
  • Všechny DSLR používají standardně tzv. pasivní ostřící systém, kdy ostří na základě toho, co zobrazí objektiv, a tudíž "vidí" ostřící senzor. Je přirozené, že každá DSLR bude se světelným objektivem ostřit za špatného světla mnohem lépe než s objektivem s nízkou světelností. Ostřící senzor prostě uvidí lépe.
  • Kvalita a jasnost obrazu v hledáčku je další parametr, který světelnost objektivu ovlivní. Obraz v hledáčku bude se světleným objektivem mnohem jasnější než s objektivem s nízkou světelností.

Poslední dvě odrážky jsou důvodem, proč má objektiv nasazený na DSLR stále otevřenou clonu naplno (maximálně využívá svojí světelnost) a teprve v okamžiku domáčknutí spouště, po zaostření a změření expozice a těsně před otevřením závěrky se nastaví požadovaná clona, aby se okamžitě po expozici (uzavření závěrky) opět maximálně otevřela. Díky tomuto chování je obraz v hledáčku jasný jak jen objektiv dovolí a zaostřovací senzory mají nejsnazší práci.

V technických parametrech uváděná světelnost objektivu platí při zaostření objektivu na nekonečno! Při zaostření na kratší vzdálenosti bude mít objektiv světelnost vždy horší! Tato skutečnost je významná u makroobjektivů, jenž při zaostření na extrémně krátké vzdálenosti, při kterých dosahují požadovaného měřítka snímání 1:1, dramaticky ztrácejí světelnost!

Pokud vybíráte objektiv, volte nejsvětelnější z dostupných a vybraných objektivů. Světelný objektiv vám umožní pořídit dobré fotografie v situacích, kdy by jiné objektivy již zcela selhaly. Levné zoom objektivy mají světelnost f/4.5-5.6, kvalitní zoom objektivy dosahují světelnosti i f/2.8, zatímco pevná ohniska dosahují světelnosti f/1.8 až f/1.2! Nezapomeňte na pravidlo, že snížení clonového čísla 2x (např. z 5.6 na 2.8) zvýší množství dopraveného světla na senzor 4x, a tudíž umožní i 4násobné zkrácení expozičního času!

Rychlost ostření
Rychlost ostření je další klíčový parametr. Pokud se fotografovaný předmět jakkoliv pohybuje, tak mít vždy dobře a rychle zaostřeno má vysokou hodnotu. Rychlé ostření ocení zejména reportážní fotografové, sportovní fotografové, fotografové zvířat atp. Rozostřená fotografie, byť sebelepší, nemá jakoukoliv hodnotu.

Z hlediska ostření jsou k dispozici dva konkurenční systémy:

  • Ostření klasickými motory - levnější ale též pomalejší a hlučnější varianta. Často je spojená i s nepříjemným faktem, kdy se při motorovém ostření pohybuje ostřící kroužek na objektivu a znepříjemňuje držení objektivu. Výrobci se tak často uchylují k řešení, kdy ostřící kroužek jde posunem vpřed cca o 5mm vycvaknout z ostřícího systému a tím se uvolní. Naopak jeho zacvaknutí do ostřícího systému současně vypne automatické ostření a je možné ostřit ručně. Toto řešení je velmi pohodlné s jednou drobnou vadou - nelze ručně doostřovat automaticky zaostřenou scénu. Pro fotografy, kteří si na tento typ práce zvykli, je uvedené řešení nepřijatelné.
  • Ultrazvukové ostření se vyznačuje vysokou rychlostí a přesností, nízkým hlukem při pohybu a rychlým zastavením. K pohonu se využívá ultrazvukových vibrací statoru, které přinutí rotor se otáčet. Ultrazvukové ostření vyrábí Canon (USM), Nikon (SWM), Konica Minolta (SSM) a Sigma (HSM). Tyto objektivy jsou často (není to ale pravidlo!) konstruovány tak, že ostřící kroužek se otáčí nezávisle na ostření motorovém, zaostřovací pohyby ultrazvukového motoru se prostě sčítají s vašimi. Je to v současnosti asi nejdokonalejší způsob ostření.

Nároky na kvalitu, přesnost a hlavně rychlost ostřícího motoru prudce stoupají s růstem ohniskové vzdálenosti, což souvisí s poklesem hloubky ostrosti. Zatímco u širokoúhlých objektivů na způsobu ostření moc nesejde, u objektivů nad cca 100 mm je velmi významné.


Pro snímky tohoto typu je potřebný teleobjektiv s kvalitním a rychlým ostřením (zde ohnisko 200 mm).

Průměr závitu na filtr (Filter Diameter)
U objektivů se lze setkat s nejrůznějšími průměry předních závitů určenými na fotografické filtry a další příslušenství. Běžná řada průměrů je:

37-43-46-49-52-55-58-62-67-72-77-82-86-95 mm

Není to rozmar výrobců, ale nutnost. Čím menší je průměr skel v objektivu, tím je sice levnější výroba ale současně je tím horší světelnost (to je fyzika - viz kapitola světelnost). Proto s růstem světelnosti objektivů roste většinou i jejich cena a nutně i přední průměr čočky. Při růstu předního průměru čočky ale roste cena všech filtrů - například cirkulární polarizační filtr na průměr 55 mm stojí cca 2 000 Kč, zatímco na průměr 82 mm více jak 6 000 Kč! Výrobci se u levných objektivů snaží nabídnout i malý průměr závitu (a tudíž levné filtry) a řada různých průměrů je na světě.

Snaha fotografů ušetřit za nákup filtrů a nepořizovat nové filtry na každý průměr objektivu vedla výrobce k nabídce tzv. step-up či step-down ringů.

Step-up ring
Step-up ring (česky asi redukce) je kovový kroužek, který má 2 různé průměry závitu - menším se šroubuje na objektiv (např. 58 mm) a na větší závit se šroubuje filtr (třeba 77 mm). Umožní tak použít větší filtr na menší průměr objektivu. Nevýhodou tohoto řešení je, že většinou nelze použít sluneční clonu na objektiv a hrozí tak reflexe v protisvětle. Stejně tak nelze chránit objektiv původní krytkou určenou na menší závit.


Step-up ring, redukce umožňující použít větší filtr na menší průměr objektivu.

Step-down ring
Step-down ring je totéž, ale na větší objektiv (třeba 77 mm) se použije menší filtr (třeba 72 mm). Za normálních okolností by to samozřejmě vinětovalo (menší filtr našroubovaný na větší průměr objektivu by byl na fotce vidět), ale díky menším senzorům digitálních zrcadlovek a crop faktoru se tato kombinace dá použít.

Systém Cokin
Řešením různých průměrů by mohl být systém Cokin, kde se mění jen levný držák zatímco filtry zůstávají stále stejné. Nic není ale ideální a tak systém Cokin na běžnou reportážní práci je příliš zranitelný a opět nelze použít standardní sluneční clonu a krytku na objektiv.


Systém Cokin sestávající z levného výměnného držáku různých průměrů a stále stejných filtrů.

Želatinové filtry
Některé extrémně širokoúhlé objektivy mají tak velký zorný úhel záběru, že jakýkoliv filtr nasazený na objektiv by zasáhl do obrazu. Nezbývá, než použít želatinové filtry, které je nutné podle šablonky vystřihnout z fólie a vložit do drážky na výstupní straně objektivu uvnitř bajonetu. Je to bohužel v praxi ale velmi nepohodlné.


Ukázka vkládání filtru do objektivu vybaveného držákem na želatinový filtr na zadní straně.

Drop-in filtry
Drop-in je systém fotografických filtrů, který se používá především u pevných objektivů delších ohnisek. Filtr je umístěn v objímce (držáku) a zasouvá se shora do schránky v objektivu, v části bližší tělu fotoaparátu. Do držáku lze umístit až tři filtry. Samostatně je konstruován polarizační filtr, kterým lze otáčet bez vyjmutí z objímky.


Držák na drop-in filtry

Otáčí se přední člen objektivu?
Zaostřování a/nebo zoomování se na všech objektivem provádí rotací některých částí objektivu. Pro konstruktéry je nejjednodušší a nejlevnější, když celá přední část objektivu se při zaostřování a/nebo zoomování pohybuje (vysouvá) a současně se otáčí. Otáčení přední části objektivu ale způsobuje i otáčení filtrů či jiného příslušenství nasazených na objektiv. Proč je to nepříjemné? Protože máte-li nasazen polarizační nebo přechodový filtr, u kterých efekt závisí na jejich natočení, tak kdykoliv DSLR přeostří nebo vy změníte zoom, tak objektiv otočí i s filtrem a tím se polarizační nebo přechodový efekt změní. Dá se to samozřejmě obejít (ostřit ručně, držet filtry atp.), ale je to velmi těžkopádné, o reportáži nemluvě. Proto objektivy vyšší třídy a profesionální objektivy bez výjimky předním členem neotáčí.

Mění objektiv při zoomu/ostření délku?
Některé objektivy při ostření a/nebo zoomování mění svojí délku - různě se vysouvají. Pokud současně neotáčí předním členem, nemusí to být na závadu snad mimo makrofotografie, kdy se díky krátkým zaostřovacím vzdálenostem nezřídka stává, že při změně zoomu či přeostření se objektiv zaryje do země. Změna délky objektivu ale vždy snižuje odolnost na vnik prachu do objektivu.

Některé objektivy mají tendenci se při umístění do svislé polohy bajonetem nahoru (běžné nošení fotoaparátu na krku či ramenu) sami vysunout. To je velmi nepříjemné, a proto jsou některé typy vybaveny mechanickou pojistkou, která brání vysunutí objektivu při přenášení. Dobrý objektiv se ale sám vysouvat nesmí!

Měřítko pro makro (Magnification)
Když fotografujete třeba 1 cm velkou vosu největším zvětšením jaké objektiv dokáže - většinou v nějakém "macro" režimu - jak velký bude obraz vosy na senzoru (nikoliv na fotce)? Jestliže také 1 cm, pak je to měřítko objektivu 1:1 neboli zvětšení 1x. Běžné zoom objektivy dosahují měřítek 1:2 (0,5x) až 1:4 (0,25x) a to znamená, že vosa bude na senzoru 2x až 4x menší. Měřítko 1:1 dosahují většinou jen specializované makroobjektivy a výrobci často tuto skutečnost zdůrazňují zkratkami Life Size, True Macro atp. Makroobjektiv je přitom zcela normální objektiv, jenž lze samozřejmě využívat i pro běžnou fotografii, ale který je výměnou za vyšší cenu schopen zaostřit i na extrémně krátké vzdálenosti. Zvětšení jakéhokoliv objektivu lze zvýšit použitím mezikroužků či předsádkových čoček. Vždy to ale zhoršuje kvalitu obrazu, u mezikroužků i světelnost.

Minimální zaostřovací vzdálenost (Minimum Focusing Distance)
Minimální zaostřovací vzdálenost říká, jak blízko může objekt být, aby ještě dokázal zaostřit. U DSLR se měří vždy od senzoru, u kompaktních fotoaparátů a nepravých zrcadlovek (SLR-like, EVF) většinou od přední čočky objektivu. Objektivy dosahují svého maximálního měřítka snímání právě při minimální zaostřovací vzdálenosti.

Světelnost uváděná v technických parametrech objektivu platí vždy a jen při zaostření objektivu na nekonečno. Při zaostření na kratší vzdálenosti bude mít objektiv světelnost významně horší! Všechny DSLR jsou vybaveny automatickým TTL měřením expozice, které ztrátu světelnosti automaticky vyrovná, ale za cenu prodloužení expozičního času. Je tedy dobré o snižující se světelnosti vědět, aby delší expoziční doby zejména u makrofotografie nepřekvapily. Stativ je ale často nutností.

Měřítko Světelnost Nutná expoziční korekce
(DSLR jí provede automaticky)
1:5 f/3.6 + 2/3 EV
1:2 f/4.6 + 1 1/3 EV
1:1 f/5.9 + 2 EV

Ukázka ztráty světelnosti objektivu s uváděnou světelností f/2.8 při různých měřítkách snímání.

Stabilizátor obrazu (Image Stabilizer)
Obrazový stabilizátor dokáže částečně potlačit rozhýbání snímku vlivem chvění fotoaparátu v ruce, takže můžete z ruky fotit cca 2x až 3x delším expozičním časem než normálně. U focení z ruky platí "zásada", že se udrží přibližně převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti (u 200mm objektivu je to cca 1/200 s atp.). Na DSLR je ale nutné ohniskovou vzdálenost násobit crop faktorem. Když se ale člověk soustředí a dává si pozor, tak udrží mnohem delší čas. Řešením místo stabilizátoru může být stativ, který ale snižuje pohotovost nasměrování na záběr. Stabilizátor však v žádném případě nedokáže omezit rozostření vlivem pohybu fotografovaného objektu!


Jednoduchý princip funkce obrazového stabilizátoru vestavěného v objektivu.

Zisk neboli účinek stabilizátoru se standardně udává v jednotkách EV. Je-li zisk 1 EV, je možné prodloužit expoziční čas 2x bez obav z rozhýbání snímku, je-li zisk 2 EV tak 4x a je-li zisk 3 EV tak 8x. Současné stabilizátory dosahují hodnot zisku kolem 1.5 až 3 EV.

Trochu zmatků je kolem otázky, jestli může být objektiv se zapnutým stabilizátorem používán na stativu. Odpověď je ano - ale může dojít k mírnému rozostření obrazu vlivem funkce stabilizátoru. Není to ale nijak dramatické. Dražší objektivy mají detekci stativu a při jeho zjištění stabilizátor automaticky vypnou, u ostatních objektivů je třeba stabilizaci vypnout ručně vypínačem stabilizace. Používáte-li objektiv se zapnutým stabilizátorem a aplikujete-li tzv. panning ("švenkování" - dynamické sledování pohybujícího se objektu v hledáčku), může opět stabilizátor zhoršit obraz a komplikovat sledování. Proto dražší objektivy mají tzv. panning mód, při kterém vypnou stabilizaci v horizontálním směru.

Počet lamel clony a její konstrukce (Number of Diaphragm Blades)
Clona je v podstatě stínítko s proměnným kruhovým otvorem regulující množství světla procházejícího objektivem. Ideální clona by měla přísně kruhový tvar a nulovou tloušťku aby nedocházelo k rozptylu (difrakci) světla. Reálná clona je zkonstruována z tenkých kovových lamel, které vytvoří jen přibližně kruhový tvar. Počet lamel clony a její celková konstrukce se tak může projevit v ostrosti obrazu, způsobu rozostření objektů mimo hloubku ostrosti (tzv. bokeh) a v odlescích ("prasátkách") při snímání v protisvětle.


Typická konstrukce clony objektivu.

Maximální clonové číslo (minimální clona)
Maximální clonové číslo udává, jak moc dokáže objektiv uzavřít otvor clony a bránit se tak světlu. Pro běžnou práci je to celkem nepodstatná veličina, vyjma dvou situací:

  • Chcete i za plného denního světla snímat dlouhými expozičními časy (třeba kvůli rozmazání pohybu, vody atp.), což vede k potřebě vysokých clonových čísel. Pokud nestačí nejvyšší hodnota clonového čísla, je třeba použít neutrální šedé filtry (ND filters).
  • Potřebujete maximální hloubku ostrosti, která se dosáhne právě při maximálním clonovém čísle. Maximální hloubka ostrosti je často nutná u makrofotografie, protože při snímání na krátké vzdálenosti je obecně hloubka ostrosti velmi malá (vzpomeňte na mikroskopy ve škole).

Běžné objektivy dosahují maximálních clonových čísel kolem f/22 až f/32. Makroobjektivy z výše uvedeného důvodu dosahují maximálních clonových čísel často i f/45. U takto vysokých clonových čísel je ale nutné počítat s viditelnou difrakcí obrazu, která se projeví jeho lehkým rozmazáním.

Optimální clona objektivu
Tento parametr nenajdete v žádném katalogu, vychází však z obecných vlastností světla a setkáte se s ním u každého objektivu. Optimální kresby se dosáhne jen v určitém rozsahu středních clon - u hodně otevřených clon (směrem k světelnosti) bude kvalita klesat vlivem optických vad použitých skel, kdežto směrem k maximálně uzavřené cloně (vysoká clonová čísla) bude kvalita klesat vlivem rozptylu světla na lamelách clony při průchodu malým otvorem (difrakce).


Difrakce a vady skel jdou při změně průměru clony proti sobě. Proto lze u každého objektivu nalézt optimální clonu z hlediska kresby. V praxi bývá někde kolem f/8.

Informace o vzdálenosti zaostřeného objektu
Pro přesné řízení blesku a měření jeho expozice se nejnověji používá informace o vzdálenosti zaostřeného objektu, kterou objektiv zná a je schopen tělu DSLR poskytnout. Tuto užitečnou informaci najdete potom i v EXIFu snímku. Informaci o vzdálenosti poskytují jenom některé nejnovější objektivy, dá se ale předpokládat, že jich na trhu bude s časem přibývat. Bohužel u některých objektivů se stává, že přesto že informaci o vzdálenosti tělu poskytnou, tak jí v EXIFu nenajdete.


Vzdálenost zaostřeného objektu lze u některých objektivů najít v EXIFu.

Parfokální objektivy
Pokud zaostříte zoomový objektiv a poté změníte zoom, scéna se většinou rozostří. U některých objektivů zůstane ale scéna zaostřena i při změnách zoomu. Takové objektivy jsou tzv. parfokální. Je-li objektiv parfokální snadno zjistíte jednoduchou zkouškou třeba i přímo v prodejně. Parfokálních objektivů ale moc není a jsou to většinou objektivy vyšší třídy.

Technologie DO (Diffractive Optic)
DO technologie je nová a zvláštní technologie, kterou používá firma Canon a kdy se optických vlastností běžného objektivu dosahuje velmi jemnou mřížkou, která je v podstatě vyškrábána do povrchu skla. Canon používá dva takového členy spojené mřížkou k sobě a tím vzniká tzv. Multi-Layer Diffractive člen s korigovanými optickými vadami. Proč ale to celé? Umožňuje to udělat objektivy menší a lehčí (s menším množstvím skla). Např. objektiv EF 400mm f/4 DO IS USM je o 27% kratší a o 36% lehčí než klasický objektiv EF 400mm f/4, přičemž optická kvalita DO objektivů je údajně shodná s profesionálními L-kovými objektivy. Pokud se ale DO objektivem fotí bodový zdroj světla (třeba lampa), může se kolem ní objevit kruhová záře.

Ostrost a kontrast neboli MTF
K objektivnímu vyjádření optických vlastností objektivů se užívá tzv. MTF křivka. Tato zkratka znamená "Modulation Transfer Function" čili "přenosová funkce modulace". Čárový zkušební obrazec (mřížka z černých a bílých čar) se zobrazí testovaným objektivem a měří se kontrast výsledného obrazu. Je-li kontrast stejný jako u předlohy, je hodnota rovna 1. Je-li kontrast poloviční, je výsledek 0,5. Nulový kontrast znamená, že místo obrazce je zobrazena pouze jednolitá šedá plocha. MTF křivky lze nalézt v technických parametrech objektivů některých výrobců, případně na internetu.


MTF křivka udává kvalitu kresby od středu snímku směrem do krajů.

Vodorovná osa grafu udává diagonální vzdálenost od středu kinofilmového políčka 24 x 36 mm do jeho rohu (tj. 0 až 21,5 mm). Svislá osa udává kontrast 0 (už to vůbec nekreslí) až 1 (beze změny přeneseno). V každém bodě od středu do rohu se měří 4 údaje (metodika Canon):

  • přenos kontrastu na mřížce 10 čar na milimetr, čáry kolmo na úhlopříčku (tzv. sagittal lines)
  • přenos kontrastu na mřížce 10 čar na milimetr, čáry rovnoběžně s úhlopříčkou (tzv. meridional lines)
  • to samé ale pro 30 čar na milimetr

Příklad MTF grafů objektivu Canon EF 28-105mm f/3.5-4.5 II USM
na ohnisku 28 a 105mm

Legenda:

 Clona f/8, 10 čar/mm, čáry rovnoběžně s úhlopříčkou
- - - -  Clona f/8, 10 čar/mm, čáry kolmo na úhlopříčku

 Clona f/3.5-4.5, 10 čar/mm, čáry rovnoběžně s úhlopříčkou
- - - -  Clona f/3.5-4.5, 10 čar/mm, čáry kolmo na úhlopříčku

 Clona f/8, 30 čar/mm, čáry rovnoběžně s úhlopříčkou
- - - -  Clona f/8, 30 čar/mm, čáry kolmo na úhlopříčku

 Clona f/3.5-4.5, 30 čar/mm, čáry rovnoběžně s úhlopříčkou
- - - -  Clona f/3.5-4.5, 30 čar/mm, čáry kolmo na úhlopříčku

Optické vady jsou méně patrné v centru obrazu a projevují se hlavně v krajních polohách (proto křivky většinou zleva doprava klesají). Nejdůležitější část obrazu, kde očekáváme nejostřejší kresbu, je od 0 do 14 mm od středu. Protože DSLR mají menší senzor než je kinofilm a půlka jejich úhlopříčky je kolem 14 mm, tak chyby objektivu za 14 mm nejsou podstatné! Naopak ale chyby objektivu do 14 mm se zdůrazňují.

Konstrukce
Dnešní moderní počítačové metody návrhu, pokročilé technologie výroby a kontroly kvality umožňují i u velmi levných objektivů dosáhnout slušné kvality. Čím se ale objektivy zásadně liší není jen počáteční kvalita, ale zejména dlouhodobá odolnost. Pokud plánujete používat fotoaparát a objektiv jen příležitostně a většinou doma, tak nároky na objektiv budou zcela jiné, než když plánujete jeho časté přenášení či převážení v autě nebo letadle (otřesy), budete ho vystavovat teplotním rozdílům (hory), vlhkosti (tropy), používat v prachu (poušť) či na lodi (slaná tříšť) atp. V takovém případě jsou na místě otázky typu:

  • Kolik je použito plastových dílů?
  • Jak je objektiv bytelný a stabilní?
  • Co garantuje výrobce?
  • Kolik dílů se pohybuje?
  • Pohybují se všechny ovládací prvky bez vůle a mají stejnoměrný "sametový" chod v celém pracovním rozsahu?
  • Nedochází u zoomů při svislé poloze k samovolnému posuvu?
  • Je objektiv snadno zranitelný?
  • Jak je utěsněný a prachotěsný?
  • atp.

Další díly seriálu:
::Objektivy, jak vybrat a používat - 1. Parametry objektivů
::Objektivy, jak vybrat a používat - 2. Potíže objektivů
::Objektivy, jak vybrat a používat - 3. Praxe s objektivy
::Objektivy, jak vybrat a používat - 4. Příslušenství k objektivům

Tématické zařazení:

 » Vybíráme  

 » Ostatní  » FotoTechnika  

 » Vybíráme  » Jak vybrat  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: