Úvaha o 3D (stereo) fotografii - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Technologie

Úvaha o 3D (stereo) fotografii

1. srpna 2007, 00.00 | Od našeho čtenáře jsme dostali obsáhlou úvahu o problematice stereo fotografie. Problémem je hlavně nedostatek vhodné techniky. Pokud vás stereo fotografování láká, dočtete se i praktické rady jak vybrat co nejvhodnější fotoaparát

Řady zájemců o stereo-fotografii se neustále rozrůstají, protože stereo-fotografie i stereo-video má jedinečné kouzlo: vtahuje diváka přímo do středu scény. Každý by tak rád vyfotil své blízké a scény, které si zamiloval ve svém okolí, na dovolené, při svých cestách po vlasti i v cizině, při sportu atd. a potěšil sebe i své známé "plastickými" fotografiemi, určenými k prohlížení stereo-kukátky, nebo "anaglyfy", prohlíženými červeno-cyan brýlemi či promítanými (i prohlíženými) pomocí polarizačních filtrů nebo "střídavými" 3D-brýlemi například od firmy E-dimensional, nebo dokonce v lentikulárním provedení či na stereo-monitorech. Podobný zájem je i o stereo-video. Všichni jsme ale omezováni nedostatkem vhodných sad fotopřístrojů, umožňujících jednoduché fotografování stereo-momentek a natáčení stereo-videí. To je, podle mého názoru, hlavní příčinou, která rozhoduje o dalším růstu zájmu amatérských fotografů o tento obor. Realizovat stereo-fotografie jedním fotoaparátem je sice v nouzi dobře možné, ale neumožňuje fotografování momentek a už vůbec neumožňuje natáčení stereo-videa.

Celosvětový trend je jasný: Zájem o stereo-foto i stereo-video stále roste. V chodu je už i výroba LCD-stereo-obrazovek na lentikulární bázi pro sledování stereo-obrazů i stereo-videí. Výroba dalších jednodušších prohlížecích stereo-zařízení, výše ve zkratce uvedených, je už delší dobu v běhu a různé stereo-brýle i stereo-projektory lze koupit. Stejně je možné pořídit si stereo-fotografie i stereo-videa ba i stereo-počítačové hry. Na Internetu je přímo záplava stereo-fotografií z celého světa, dokonce i z Marsu.

Bohužel ale to hlavní, univerzální, synchronizovatelné a dálkově ovladatelné stereo-fotoaparáty, umožňující fotografování blízkých, vzdálených i makro fotografií na trhu stále nejsou.

To mě vedlo k napsání studie (vycházející i z vlastních zkušeností), která se tímto oborem zabývá a vymezuje vlastnosti, jenž by fotografické stereo-aparatury pro amatéry i profesionály měly mít. Tato studie je míněna jako návod pro fotoamatéry, kteří se chtějí stereo-fotografií a stereo-videem zabývat, ale hlavně jako počáteční pobídka pro výrobce fotografické techniky. Kdo tento trend zaspí, prohraje!

Pokud tato studie povede k rozmachu stereo-fotografie a stereo-videa, pak má práce nebyla zbytečná. Sám jsem členem klubu “3DJournal“ v České republice. Takových klubů je po světě mnoho a jistě se i tam potýkají s uvedenými problémy. Doufám, že i je tato zpráva bude motivovat v další práci.

Stereo (3D) fotografie a videa

3D-fotografie lze výhodně realizovat jedním fotoaparátem, který se mezi „levým“ a „pravým“ – či naopak – snímkem posune o 3D-základnu, většinou o průměrnou vzdálenost očí, tj. o asi 65 až 90 mm. Větší vzdálenost většinou poskytuje o něco lepší výsledný 3D-efekt. Obecně platí, že vzdálenost obou fotoaparátů má být asi 1/30 vzdálenosti fotografovaného objektu. Tímto způsobem lze ale fotografovat jen časově – mezi oběma snímky – neměnné scény, např. místnost bez pohybujících se lidí nebo třeba hrad – ale zase bez pohybujících se objektů, např. i mraků nebo ptáků. Pokud se totiž scéna mezi oběma snímky i jen málo změní – např. osoby změní polohu nebo jen pohnou hlavou nebo se změní tvar příboje moře, zafouká vítr atd., může být 3D-efekt značně poškozen. Stereo-video pak tímto způsobem není vůbec možno natáčet.

3D-momentky lze snímat také pomocí stereo-předsádky (která není volně dostupná pro libovolné typy kamer a jejíž cena může převýšit i cenu fotoaparátu), ta ale neumožňuje realizovat obvyklé snímky s poměrem stran 4/3, protože do tohoto formátu musí vtěsnat oba snímky, levý i pravý, takže 3D-snímek pak vychází jen v poměru 2/3, tedy vlastně snímky "na výšku". Výsledný 3D-snímek pak také má také jen poloviční rozlišení, zato ale nepotřebuje žádnou synchronizaci, kterou vyžaduje současné použití dvou přístrojů. Použití vestavěného blesku je možné jen v případě, kdy stereo-předsádka nestíní jím osvětlovanou scénu. Vestavěné blesky většiny kompaktních fotoaparátů jsou proto se stereo-předsádkou prakticky nepoužitelné. Stereo-předsádku lze výhodně použít i pro natáčení stereo-videa.

Další možností je použít dva fotoaparáty umístěné tak, aby osy jejich objektivů byly rovnoběžné ve vzdálenosti 3D-základny, tj. od uvedených cca 65 mm do případně i několika metrů či i desítek metrů i více, jedná-li se o snímky vzdálené krajiny, nebo naopak co nejmenší pro stereo-fotografování v makro-režimu. Oba tyto přístroje musí snímky exponovat současně, např. dálkovým ovládáním. Natáčení stereo-videa tímto způsobem je samozřejmě také možné.

Pro realizaci skutečně velmi kvalitních 3D-fotografií – včetně momentek a snímků s bleskem (a videí obzvlášť) – je třeba dosáhnout co možná největší synchronizace obou digitálních fotoaparátů nebo video-kamer.

Pro kvalitní 3D obrazy a videa je dále většinou zapotřebí dosáhnout co největší hloubky ostrosti, aby plastičnost obrazu byla co nejlepší. Proto použité fotoaparáty musí buďto mít optiku fix-fokus, nebo musí mít možnost s optickým zoomem zároveň použít "přednost clony" k nastavení hyperfokální vzdálenosti ostření, jen tak lze totiž docílit plné ostrosti obrazu od poloviny hyperfokální vzdálenosti do nekonečna. (Hyperfokální vzdálenost – pro daný fotoaparát, resp. ohniskovou vzdálenost jeho objektivu a použitou clonu – je taková vzdálenost zaostřeného fotografovaného objektu, při které je ostré vše od poloviny této hyperfokální vzdálenosti do nekonečna.) Přednost clony do jisté míry nahrazují přednastavené scény, např. "krajina" nebo "panfocus", což je vlastně nastavení optiky na fix-fokus pro určité nejmenší dané vzdálenosti od objektivu. Zároveň je nutné dodržet pro oba fotoaparáty stejnou hodnotu zoomu. Pro momentky, při kterých není dost času na nastavování obou fotoaparátů, má ovšem varianta fix-fokus přednost, i když obvykle lze nastavení – v daném případě clony – fixovat. Varianta fix-fokus má ještě jednu další přednost: odpadá doba potřebná na zaostření, která i u kvalitních přístrojů dosahuje doby od několika desetin až do více než jedné vteřiny.

Synchronizace výlučně spouští obou fotoaparátů je plně použitelná jen při možnosti výběru obou přístrojů podle doby, která uběhne mezi aktivací spouště a skutečnou expozicí, ta se může u jednotlivých exemplářů různit. Ještě horší je situace při použití blesku – tam se uvedené doby liší ještě mnohem více.

Ideální by proto bylo použití dvou fotoaparátů s plnou synchronizací, tj. ovládací jednotka jednoho fotoaparátu by plně ovládala i aparát druhý, a to na dálku buď kabelovou propojkou, nebo i bezdrátově, podobně jako pro některé fotoaparáty existují dálková – infra – ovládání spouště. (Tady ale pozor při natáčení videa: dálkové ovládání spouští nemusí fungovat pro spouštění natáčení videa!) Podle této definice "ideální" foto- nebo video-přístroje ale bohužel na trhu neexistují.

Pro fotografování i video-natáčení makro-snímků je potřebné 3D-základnu co nejvíce zmenšit. Proto je nutné jeden z použitých fotoaparátů umístit "hlavou dolů" tak, aby optické osy obou objektivů ležely v jedné vodorovné rovině a co nejblíže u sebe. Ze stávajících fotoaparátů lze např. vytvořit minimální 3D-základnu už od cca 22 mm (např. Fuji FinePix Z3, který však postrádá přednost clony nebo alespoň panfocus). To by odpovídalo – při použití výše uvedeného vztahu pro 3D-základnu (x30) – vzdálenosti od fotografovaného 3D-objektu 66 cm. V praxi lze ale počítat i s menším koeficientem (např. x10, což by odpovídalo cca 20 cm), spokojíme-li se se zúženým výsledným 3D-obrázkem.

Jako optimum by se pro používané fotoaparáty proto hodily následující vlastnosti a parametry, které počítají s možností stereo-fotografování "normálního" (stereo-základna = 60 až 90 mm), dálkového (stereo-základna větší než "normální") i makro (stereo-základna menší než "normální"):

  1. Optika fix-fokus nebo panfocus (případně i nastavitelný na různé vzdálenosti) nebo priorita clony (ale s malou a u obou přístrojů shodnou dobou ostření!).
  2. Šířka fotoaparátu co nejmenší pro možnost nastavit malou 3D-základnu pro 3D-obrázky při umístění fotoaparátů vedle sebe (65 až 90 mm). Tuto podmínku lze kompenzovat postavením jednoho z obou fotoaparátů "hlavou dolů" nebo použitím "fotoaparátu pro leváky".
  3. Vzdálenost osy objektivu od boku fotoaparátu co nejmenší pro možnost zmenšení 3D-základny (viz bod 2) a pro makro-fotografie.
  4. Umístění objektivu v cca polovině výšky fotoaparátu pro zjednodušení nosné konstrukce fotoaparátů (při umístění jednoho z nich v obrácené poloze pro možnost zmenšení 3D-základny) nebo lépe realizace "levého" fotoaparátu s objektivem umístěným zrcadlově vlevo (jakoby pro leváky).
  5. Realizace dálkového ovládání spouští (funkčního i pro video!). Kabelové ovládání nesmí být připojeno na boku přístroje, aby se nezvětšovala jeho akční šířka, nejlépe zezadu nebo zepředu. V případě infra-ovládání by bylo vhodné umístit infra-čidlo tak, aby bylo funkční i zezadu, resp. z libovolného nebo nastavitelného směru. Optimálním řešením by bylo ovládání obou přístrojů naprosto synchronně jedním společným programem.
  6. Všechny ovládací prvky fotoaparátů – kromě spouště, kterou nelze ovládat přímo, ale jen dálkově – by měly být ovladatelné i pozorovatelné zezadu, aby byly volně přístupné i při fotografování v poloze "hlavou dolů". Spoušť může být v běžně používané poloze nahoře, aby se oba přístroje mohly používat i samostatně pro běžné mono-snímání.
  7. Výstupky na bocích přístroje by neměly přístroj zbytečně rozšiřovat, např. co se týká očka pro závěsnou šňůrku.
  8. Závit pro stativ je prakticky nezbytný, bude sloužit k uchycení přístroje do nosné stereo-konstrukce.
  9. LCD monitor alespoň jednoho fotoaparátu by měl být dobře viditelný na slunci i za tmy, naopak průhledový hledáček se zdá být zbytečným.
  10. Rozlišení by mělo být minimálně cca 3 Mpix, což umožňuje zhotovení fotografií až 10 x 15 cm. Při větším rozlišení než 3 Mpix pak lze dobře realizovat i vhodné výřezy z hotového stereo-obrazu.
  11. Vhodné (hlavně pro 3D-makro) by byly i poměry stran obrazu 3/2, příp. i 16/9, protože okrajové části obrazu (levá u levého snímku a pravá u pravého snímku) se v závislosti na délce 3D-základny a vzdálenosti fotografovaného objektu nevyhnutelně ztratí, což ostatně platí v malém pro všechny stereo-obrazy.
  12. Video minimálně 640/480 Pix a 25 snímků/s – to už umí skoro všechny přístroje.
  13. Nutná je synchronizace blesků obou přístrojů nebo použití jen jednoho blesku, ale synchronizovaného se závěrkami obou přístrojů nebo místo nich použití LED reflektorů, které se také již používají pro nasvěcování scén pro video.

Vhodná by byla výroba a prodej stereo-kompletů a i možnost přídavné elementy dodatečně přikupovat.



 

Závěr

Reakce na pesimistické úvahy o možnostech realizace stereo-souprav za současného stavu výroby a prodeje fototechniky, se kterou se setkávám u čtenářů "Dopisu", mě přiměla k napsání následující úvahy, která by mohla možná přispět k nalezení cesty k uskutečnění celého záměru. Myslím si totiž, že se pohybujeme jen v bludném kruhu.

Nabídka přístrojů umožňujících stereo-fotografování a natáčení stereo-videí pro nejširší vrstvy zájemců na trhu prakticky není.

Dálkové ovládání mají prakticky jen drahé zrcadlovky a ty se – svými rozměry i cenou – rozhodně nehodí pro začínající stereo-fotografy. Malý počet prodaných stereo-brýlí, na němž také stojí záporný názor výrobců, neříká nic o eventuelním počtu zájemců o tuto techniku, protože tito se dnes ani nemají na co dívat. Totéž – a ve zvýšené míře – platí o projekčních soustavách, protože ty veřejnost začnou zajímat teprve potom, až zjistí, že stereo je nejen zajímavé, ale i finančně přístupné. A reklama, která by zvýšila zájem o tento obor, vlastně vůbec není. I-Max se každému líbí, ale nikdo si ani nedovolí pomyslet na to, že by podobnou podívanou mohl mít i doma.

Zatím bych si vůbec nedovolil podceňovat ani jednoduchý, i když ne úplně kvalitní anaglyf, na který se případní výrobci stereo-fototechniky zřejmě dívají s despektem. Ten může být právě pákou, která pomůže nastíněný bludný kruh rozbalit, protože to je zatím nejjednodušší a nejlacinější metoda pro předvádění krás stereo-fotografie (i na papírových fotkách) či stereo-filmů.

Pomoci může i zařízení na prohlížení paralelních stereo- obrazů i filmů, vždyť tento způsob prohlížení vlastně celou éru stereo-fotografie začal. Stereo-mikromy a podobné fotopřístroje byly svého času hitem. A stereo-brýle pro prohlížení paralelních stereo-obrázků i na obrazovce monitoru jsou už volně prodejné a dovolí prohlídku stereo-obrázků bez ztráty kvality. Program 3DCombine např. takové obrázky umožňuje realizovat.

Nakonec přijde éra projekčních zařízení, protože každý, kdo bude pro sebe natáčet video- stereo-klipy, je bude chtít i promítat, aby je mohl všem ukazovat. "Nakonec" proto, že je to – a vždycky byla – ta nejdražší metoda.

Pro začátek by úplně stačilo podat pomocnou ruku všem nadšeným začátečníkům a umožnit jim pořídit si levné stereo zařízení, které umožní fotografovat i natáčet stereo-scény. Co je k tomu potřeba? Stačí vybavit ty nejjednodušší přístroje – třeba i s optikou fix-fokus nebo s panfocusem – paralelním vývodem spouště. Pro možnost nastavení vhodné stereo-základny dodat na trh fotopřístroje pro leváky, tj. horizontálně zrcadlově obrácené, ty půjdou na odbyt i samotné, vždyť leváků je celá třetina populace. K tomu budou zapotřebí vhodné držáky s možností nastavit si stereo-základnu – s použitím "levých" fot by byly úplně jednoduché, a proto i laciné – a dvojitý kabelový spouštěč. Fix-fokus, který nepotřebuje ostřit, by mohl skoro úplně eliminovat potřebu synchronizace, protože prakticky odpadá různá doba každého z obou přístrojů potřebná na zaostřování. Dostatečné základní rozlišení pak umožní realizovat i potřebné výřezy z hotového 3D-obrazu. Stávající programy, např. i 3DJournal a Zoner 3D Photo Maker, dovolují eliminovat drobné nepřesnosti v synchronizaci stereo-videa. Pokud by ke stereo-boomu došlo, a já věřím, že dojde, jistě by se našly i firmy, které by ze dvou obrázků nebo videí realizovaly pro zákazníky výsledné stereo.

Až po takovém začátku, který by umožnil prakticky každému zájemci o stereo fotit stereo-momentky i natáčet vlastní stereo-videa, by mohly nastoupit soupravy se synchronizací a s vlastnostmi plně odpovídajícími všem požadavkům movitější veřejnosti i odborníků pro stereo-fotografování a stereo-videa.

::www.3djournal.com - web o 3D fotografii

Tématické zařazení:

 » Vybíráme  

 » Vybíráme  » Technologie  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: