PMA 2007: Jak na kalibraci barev digitálního fotoaparátu - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Základní postupy

PMA 2007: Jak na kalibraci barev digitálního fotoaparátu

7. března 2007, 00.00 | Jednou z velmi zajímavých přednášek letošní PSPA konference při PMA bylo vystoupení Philla Nelsona s přednáškou Optimizing Camera Colors. Přestože přednáška byla určena pro profesionální školní fotografy, přinesla několik důležitých obecných pravidel. Nabízíme vám výběr toho nejzajímavějšího z jeho řeči.

Phill Nelson je americký profesionální fotograf, který se v posledních letech intenzivně věnuje i vzdělávacím aktivitám a publikování. Ve spolupráci se společnostmi Adobe Systems a x-rite pořádá semináře o správě barev pro fotografy a na letošním PSPA semináři během cca 90 minut shrnul zásadní fakta o možnostech kalibrace digitálního fotoaparátu a odpovídal na dotazy účastníků.


Velmi rychle roste obliba textilních WB terčů pro jejich skladnost

To hlavní, čím Phill začal, bylo konstatování, že na počátku by si měl každý fotograf uvědomit, jaký typ práce provádí a tudíž jak by měl přistupovat k práci s barvami. V případě volné tvorby či například krajinářské fotografie je kalibrace samotného fotoaparátu v podstatě zbytečnou a často dokonce nežádoucí aktivitou. Pokud fotograf chce pracovat se světelnými podmínkami, ve kterých pracuje, a mít absolutní volnost posunu barev, je neutralizace či dokonce linearizace vstupních dat zcela zbytečná. Samozřejmě potřebuje kalibrované pracoviště pro zpracování a výstupní zařízení, ale fotoaparát jako takový je v těchto případech chápán jako kreativní nikoli měřící nástroj. Jiná situace je však při produktové fotografii, či dokonce reprodukci. V takových případech správná kalibrace fotoaparátů znamená výrazné zpřesnění barevného podání. Phill dokonce používal slovní spojení "absolutní přesnost barev", i když to je lehce nadnesené. Přednáška rozdělila barevné optimalizace fotoaparátu do tří kvalitativních skupin, z nichž každá poskytuje jiné výsledky ve smyslu přesnosti i náročnosti.


Ukázka Expo disku, který však nabízí řada výrobců

Balance barev ve fotoaparátu
Základem jakéhokoli snažení o barevnou optimalizaci je správné nastavení balance barev (WB). V případě kreativního přístupu může sloužit WB jako nástroj pro prakticky libovolný barevný posun snímku a cílem tudíž není neutrální podání. V případě reprodukčního přístupu je zcela nezbytné eliminovat vliv teploty osvětlení na světlo odražené od objektů a provést co nejpřesnější balanci bílé. Rychlým nástrojem, zejména v interiéru s jedním typem osvětlení, je expo disc (průsvitná mléčná krytka objektivu), který nasadíte na objektiv, namíříte na zdroj světla a provedete ruční balanci bílé barvy. Jeho výhody oceníte zejména tam, kde není možné vstoupit přímo do scény pro měření dopadajícího světla. Přesnost měření je uspokojivá v případě jednoho zdroje světla. Pokud se ve scéně míchá několik zdrojů světla či chceme dosáhnout maximální přesnosti, je nezbytné použít neutrální terč pro balanci barev. Phill varoval před faktem, že řada 18% šedých tabulek není zcela barevně neutrální, protože jsou primárně určeny pro měření expozice. Proto je při nákupu důležité vybírat takový terč, který je výslovně určen pro balanci barev.


Gretag Bacbeth color checker

Neutralizace barev v PC
Druhou možností korekce barev fotoaparátu je neutralizace barevného podání až v PC na základě vyfotografování testovacího terče. Phill doporučil standardní Gretag Macbeth terč se 24 poli (takzvaný colorchecker), který kromě šestice neutrálních polí (bílá, šedé tóny a matná černá) obsahuje i základní barvy a některé další barevná kontrolní pole. Tento terč se umístí do scény, vyfotografuje se jako reference a barevná korekce se provádí až v PC nejčastěji pomocí korekce křivek. K dispozici jsou různé rozměry od vysloveně kapesních pro fotografie malých objektů až po formát 20x30cm. Kromě barevné korekce může sloužit i pro kontrolu expozice. Bílé pole by mělo přibližně poskytovat RGB hodnoty 245, 245, 245, střední šedá 128,128,128 a černá 50,50,50. Vše s tolerancí +/- 7 úrovní dle doporučení Philla Nelsona. Výhodou tohoto postupu je přesná kontrola fotografa doplněná možností libovolného posunu. Na druhou stranu při velkém objemu snímků jde o postup zdlouhavý a často nepoužitelný z ekonomických důvodů.


Srovnání běžného terče pro kontrolu barev a terče pro generování ICC profilů

Generování ICC profilu
Zatímco předchozí dva kroky řeší primárně pouze neutralizaci barev, pomocí vygenerování ICC profilu přímo našeho fotoaparátu lze dosáhnout i výrazného zlepšení v oblasti linearizace. ICC profil fotoaparátu přesně popisuje, jakým způsobem fotoaparát reaguje na jednotlivé barvy s tím, že do něj můžeme například zavést i konkrétní přímé barvy apod. Jde bezesporu o nejpřesnější cestu k barevně přesnému záznamu, ale je potřeba si uvědomit jeho náročnost. Na záznam barev má kromě snímače fotoaparátu a elektroniky vliv i použitý objektiv, takže bráno do důsledků, bychom měli vygenerovat profil nejen pro každý náš fotoaparát, ale pro každou kombinaci tělo, objektiv u DSLR. Samozřejmě záleží na tom, jaké přesnosti chceme dosáhnout.

Postup samotného vytváření ICC profilu není až tak náročný. V první řadě je potřeba zcela rovnoměrně nasvítit příslušný terč. Není důležité, jaký typ světla použijete, ale to, aby byl terč nasvícen zcela rovnoměrně, což software kontroluje. Dalším krokem je provést ruční balanci bílé barvy v daných podmínkách, aby byl odstraněn vliv světla. Zapomenout nesmíme ani na vynulování veškerých posunů při processingu (jas, kontrast, sytost barev, tonální posun apod.). Následuje samotné vyfotografování terče do JPEGu, protože většina kalibračních SW zatím nepodporuje RAW formát. Příslušný software, například Profile Maker, z fotografie vygeneruje ICC profil vašeho fotoaparátu a ten pak aplikujete na své workflow. Buď je možné profil přiřadit přímo konkrétní fotografii například v Adobe Photoshopu, nebo jej zavést jako vstupní profil přímo do systému správy barev. To je však možné pouze pokud používáme pouze jeden fotoaparát, resp. profil.

Perličkou celého snažení jest, že většina softwaru pro generování ICC profilů dnes umožňuje ručně posunout změřené hodnoty, a ovlivnit tak výslednou fotografii. To je do jisté míry opět cesta směrem k volné tvorbě, protože si fotograf kromě reprodukčního profilu může připravit profil s teplejšími barvami či například vyšším kontrastem.

Závěrem
Závěrem Phill opět zdůraznil, že by si každý fotograf – laik i profesionál – měl stanovit cíle a přesnost, se kterou jich chce dosahovat. Samotná absolutní přesnost barev není zárukou jejich působivosti, často tomu bývá naopak. Proto se fotograf musí rozhodnout, zda dokumentuje objekty či zda volně tvoří. A když už je nucen k dokumentování, musí se rozhodnout, jaké přesnosti chce dosáhnout a adekvátně k tomu konat. Místo generování ICC profilů lze s jistou tolerancí použít generické profily daného modelu fotoaparátu.

Tématické zařazení:

 » Ostatní  » PMA  

 » Praxe  

 » Praxe  » Základní postupy  

Diskuse k článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

Balance

Autor: Milda Muž

Založeno: 09.03.2007, 18:28
Odpovědí: 0

O vyvážení barev nebo bílé už jsem slyšel, ale o balanci? :-)

Odpovědět na příspěvek

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

,

E-mail:

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: