5. března 2008, 00.00 | Recenze povedené DSLR - EOSu 40D (nástupce 30D) je zde! Rozlišení 10 MPix, nový systém čištění snímače, nadupaná funkční výbava nebo živý náhled "Live view"… Co dalšího nám tato digitální zrcadlovka nabídne? A jaká je kvalita výstupů? Odpovědi hledete v následujícím článku.
{Základní popis}
V dnešní recenzi se podíváme na zoubek digitální zrcadlovce od Canonu EOS 40D, která byla slavnostně představena zhruba před půl rokem a nastupuje po úspěšném modelu EOS 30D. Jedná se o aparát střední třídy s rozlišením 10,1 MPix, který je určený především poloprofesionálním uživatelům. Ačkoli se na první pohled může zdát, že novinka nepřináší příliš mnoho inovací, opak je pravdou. Po bližším prozkoumání nás překvapí coby poměrně výrazný upgrade svého předchůdce. Canon EOS 40D příjemně doladil detaily a nabízí hned několika zajímavých a pokročilých praktických funkcí, mezi nimiž jmenujme například vyšší rozlišení, systém čištění snímače, nadupanou funkční výbavu, nebo živý náhled "Live view". To je však zatím jen "ochutnávka" toho, co 40D potenciálním uživatelům nabídne. Více – včetně hodnocení kvality výstupů – se dozvíte v následující recenzi.
Konstrukce a design
Tělo fotoaparátu tvoří (stejně jako tomu je v případě jeho předchůdců) slitina hořčíku. Rozměry a hmotnost 40D jsou: 146 x 108 x 74 mm a 822 g (včetně akumulátoru a paměťové karty). Přední strana je víceméně totožná s předešlým modelem - naleznete zde jednak úchopový grip, dále bajonet pro EF/EF-S objektivy, pojistku (pro sundání objektivu), signalizační světlo samospouště a klávesu pro aktivaci blesku (Pop-up, v horní části těla aparátu). Stejně jako přední část, tak ani horní strana a boky nedoznaly takřka žádných změn. Umístění i funkce tlačítek zůstaly nezměněné (stejně tak i konektory pro USB 2.0, videovýstup, externí blesk a drátovou spoušť - pod gumovou záslepkou na straně levé; a slot pro paměťovou kartu - pod plastovými dvířky na straně pravé). Na vrchní straně samozřejmě nechybí vyskakovací blesk a sáňky pro externí systémové i manuální blesky, dále multifunkční ovladač, stavový displej (včetně tlačítka osvětlení), trojice multifunkčních kláves (Měření expozice/WB, AF/snímání, ISO/Kompenzace záblesku), roller a spoušť.
Na dně aparátu jsou dvířka, pod nimiž je ukryt akumulátor, dále kovový závit pro stativ a konektor pro externí bezdrátový Wi-Fi modul (WFT-E3), který chrání robustní gumová záslepka. Největších změn doznal zadní panel, a to především kvůli většímu - 3" displeji. Z toho důvodu byla většina ovládacích prvků z původně levé části (u 30D) přesunuta dolů pod displej (s výjimkou klávesy "Menu", která se přesunula nad displej). Nově zde přibyla klávesa "Picture style" - pro upřesnění typu snímku, resp. přidání barevných efektů (Standard, Portrét, Krajina, Neutrální, Plný, Monochromatický a 3 uživatelská nastavení). Dalším novým ovladačem (na zadní straně) je tlačítko "AF-ON", sloužící k ostření (v režimu živého náhledu). Všechny ostatní ovládací prvky zůstávají beze změny. Výčet ovladačů doplňuje: kruhový ovladač-roller (s potvrzovací klávesou "Set" uprostřed), čtyřsměrový joystick, třípolohový přepínač (Off/On1/On2 - v první poloze "On" je částečně deaktivován kruhový ovladač) a dvojice kláves sloužící jak pro uzamčení expozice + definování ostřících bodů (v režimu fotografování), tak pro "zoomování" v režimu prohlížení. Na zadní straně ještě máme samozřejmě optický hledáček s možností dioptrické korekce a vyměnitelnou očnicí.
[-more-]{Technické parametry}
Technická specifikace
Snímací prvek je typu CMOS, jeho formát je APS-C (tzn. 22,2 x 15,8 mm) s efektivním rozlišením 10,1 MPix (fyzické rozlišení je ještě o 0,4 MPix vyšší). Můžeme tedy fotografovat do maximální velikosti 3 888 x 2 592 bodů. Výsledné snímky se navíc mohou uložit ve dvou kompresních rovinách (v případě JPEGu samozřejmě), a to ve formátech JPEG, RAW nebo JPEG+RAW. Co se týče citlivosti, EOS 40D pracuje s hodnotami: 100, 125, 160, 200, 250, 320, 400, 500, 640, 800, 1000, 1250 a 1600 (s možností rozšíření až na ISO 3200 - přes menu). Oproti předešlému modelu přibyla navíc také volba automatické citlivosti "Auto ISO" (což je funkce typická spíče pro kompaktní přístroje). Tu nastavuje automatika přístroje dle zvoleného asistenčního programu - od ISO 100 do 800. O zpracování signálu se stará obrazový procesor nové generace - DIGIC III s A/D převodníkem, jenž nabídne podporu 14 bitů. Při výběru barevného prostoru máme na výběr mezi sRGB a AdobeRGB.
Bajonet podporuje EF a EF-S objektivy, musíme zde však počítat s ořezovým faktorem 1,6x. Například: nasadíme-li objektiv 17-85 mm, reálná ohnisková vzdálenost (v případě snímače formátu APS-C) je 1,6x větší - tj. 27-136 mm (počítáno vzhledem ke standardu - odpovídajícím velikosti 35mm kinofilmu). Výrobce zde použil systém 9bodového automatického zaostřování, můžeme si vybrat z nabídky režimů, mezi které patří inteligentní AF, inteligentní AF-servo, jednosnímkový AF nebo manuální ostření. Novinkou je zde režim živého náhledu, který umožňuje fotografovat také přes displej, jako je tomu v případě digitálních kompaktů. Ovšem systém ostření zde probíhá stejně jako v případě "klasického" fotografování pomocí hledáčku – buď pomocí AF senzorů, nebo manuálně (více v kapitole "Praktické zkušenosti"). Optický SLR hledáček má zvětšení 0,95x a pokrývá cca 95 % obrazu. Nechybí samozřejmě dioptrická korekce (-3 až 1 dioptrie s 50 mm objektivem zaostřeným na nekonečno).
Měření expozice probíhá celoplošně (měří se na 35 zónách), dále celoplošně se zdůrazněným středem nebo měří malou oblast okolo středu - tzv. Partial měření (cca 9 % plochy hledáčku) a Spot - bodové měření (kde se počítá cca 3,5% oblast). Tyto dvě možnosti však pro běžné fotografování naleznou uplatnění jen zřídkakdy (jejich využití spočívá především v přesném naměření jasu scény, popřípadě ve specifických fotografických situacích, kdy je například žádoucí změřit expozici v malém, konkrétním místě ve scéně). Výsledky automatického měření můžeme regulovat pomocí expoziční kompenzace +/-2 EV po 1/2 EV, nebo 1/3 EV krocích.
Manuálně můžeme nastavit čas expozice od 1/8 000 do 30 sekund (nechybí samozřejmě ani režim Bubl a předsklopení zrcátka). Kromě automatiky a režimu Program (clona + čas se nastaví automaticky) máme k dispozici i kreativní režimy: prioritu času (S), prioritu clony (A) a plně manuální mód (M). Sériové snímání také doznalo pozitivní změnu oproti 30D a dosahuje ještě rychlejší kadence a dvojnásobné kapacity uložení "jedné dávky". Canon EOS 40D sériově vyfotografuje až 6,5 snímku/sekundu (což je o 1,5 sn./sek. více než u 30D), a to až 75 snímků v JPEGu (30D měl horní limit 30 snímků) nebo 17 RAWů (30D jich zvládl 11) v plném rozlišení.
K dispozici máme funkci Picture Style (pro kterou výrobce na zadním panelu vyčlenil dokonce samostatné tlačítko) - jedná se o přednastavené hodnoty kontrastu, saturace, ostrosti a barevných filtrů (Standard, Monochromatický, Přírodní, Portrét, Krajina, Neutrální a Plné barvy). K dispozici je možnost manuálního nastavení těchto parametrů pomocí 8 stupňů ostrosti (0 až 7) a 9 stupňů u dalších parametrů (-4 až +4).
Systém vyvážení bílé barvy nabízí automatické měření, ruční kalibraci a volby 6 přednastavených hodnot: den, stín, zataženo, žárovka, zářivka a blesk. Je zde také možnost nastavení barevné teploty ručně - v Kelvinech, v intervalu 2 500 až 10 000 K. Interní blesk má směrné číslo 13 a pokryje úhel odpovídající 17 mm objektivu (ekvivalent kinofilmu je 27mm). Synchronizační čas (v případě použití externích blesků) je 1/250 s (kompenzace záblesku: +/- 2EV - po 1/2 nebo 1/3 krocích). Použít můžeme zařízení se systémem E-TTL II.
Další novinkou je větší 3" TFT LCD s rozlišením 230 000 bodů (oproti 2,5" kterým disponoval předchůdce 30D). U snímků můžeme zobrazit klasický - jasový nebo i RGB histogram, kde máme každý ze tří barevných kanálů zvlášť (což je ale funkce, kterou nepostrádal ani EOS 30D). Rozhraní tvoří USB 2.0, dále zde máme videovýstup s formáty NTSC/PAL. Jako paměťové médium jsou karty Compact Flash typu I a II, nebo Microdrive, napájení zajišťuje speciální akumulátor BP-511A (7,4V s kapacitou 1390 mAh).
[-more-]{Menu a ovládání}
Ovládání a práce v menu
Způsob ovládání není nepodobný svým předchůdcům, ovšem radikálních změn doznal aparát v uživatelském rozhraní, které vychází ze systému profi přístrojů řady EOS-1 (stejné rozhraní však výrobce použil nově též nyní pro svou DSLR "entry-level" novinku - EOS 450D). V menu se pohybujeme pomocí kruhového voliče na zadní straně, stejně jako s ním též prohlížíme snímky. Stejně tak tento prvek supluje druhý roller, pomocí něhož měníme nastavení expozičních parametrů (kompenzaci záblesku, způsob snímání, vyvážení bílé barvy apod.). Stejně tak se nezměnila ani funkce třípolohového tlačítka, sloužícího k zapnutí/vypnutí. Ve prostřední poloze dojde k částečně deaktivaci kruhového rolleru, což je praktické při samotném fotografování (kde si totiž snadno můžete nechtěně změnit expoziční parametry - např. clonu atd.).
Dále nechybí na zadní straně ani joystick, který doplňuje právě velký kruhový ovladač. Stiskem tohoto joysticku potvrzujete zvolené volby (stejně jako tlačítkem "Set" na velkém kruhovém voliči). Expoziční hodnoty, stejně tak jako všechny ostatní důležité parametry pro fotografování, nastavujeme pomocí tlačítek situovaných u stavového displeje. První zleva je osvětlení stavového displeje, hned vedle něj je klávesa pro nastavení způsobu měření expozice a vyvážení bílé barvy. Dále zde máme klávesu volící typ automatického zaostřování (manuální zaostřování se přepíná klasicky - na objektivu) a způsob snímání (single, sériové, high-speed a samospoušť - 2 nebo 10 sekund). Tlačítkem úplně vpravo měníme citlivost (ISO) a kompenzaci záblesku. Na horním panelu pak je již pouze roller (pro změnu expozičních parametrů) a samozřejmě spoušť.
Ostatní (vesměs jednoúčelové) ovládací prvky jsou na zadní straně - okolo displeje. Najdeme zde klávesu Menu (sloužící pro vstup a výstup z menu - při fotografování a během prohlížení) a klávesu pro tisk/sdílení (oboje leží nad displejem, v levém horním rohu). Pod displejem pak je pětice ovladačů - Play (přepínání režimu fotografování/prohlížení), Koš (mazání snímků), Jump ("dávkování" - přeskakování snímků během prohlížení), Info (zobrazuje/deaktivuje informace na displeji). Poslední klávesou je "Picture Style" - ta představuje praktickou pomůcku, nastavující optimální parametry při fotografování konkrétních situací. Mimo jiné obsahuje také nabídku barevných filtrů. V pravém horním rohu je pak již jen dvojice kláves, sloužící pro zvětšování náhledů (v režimu prohlížení) nebo k uzamčení expozice "AE-L" a nastavení ostřících zón (v režimu fotografování). Poslední klávesou je novinka - "AF-On", pomocí níž můžete zaostřit (bez toho, abyste museli namáčknout spoušť). Blesk se aktivuje jednoúčelovým tlačítkem - umístěným vpředu (vedle bajonetu objektivu).
Několik poměrně radikálních změn nalezneme i v samotném menu, které vychází z řadově vyšších modelů, přesto je však jeho struktura přehledná a intuitivní. Pohyb v menu jako takový provádíme kolečkem, hlavní nabídka je rozdělena do 9 záložek, jež jsou rozděleny (a barevně odlišeny) na další 4 podsekce. První dvě záložky obsahují parametry nastavení během samotného fotografování (jako je: rozlišení, redukce červených očí, expoziční a WB bracketing, vyvážení bílé barvy, barevný prostor apod.). Další dvojice záložek slouží k práci s již pořízenými snímky (tedy: Ochrana, rotace, mazání, tisk, přenos, histogram, slideshow apod.). Následuje trojice záložek "Nastavení", které nabízejí klasický "Set-up" mód - zde můžeme formátovat, aktivovat auto-rotaci snímků, nastavit automatické vypnutí aparátu, jas displeje, datum/čas, jazyk, video-výstup, resetování atd.
Poslední položka v menu slouží k nastavení a ovládání "speciálních" funkcí aparátu. Zde můžeme nastavit například: čištění snímače, formátování paměti, funkce živého náhledu, AF-asistenta, předsklopení zrcátka a nebo si personalizovat menu pomocí "My menu settings". Jak jsme již naťukli, vše je zjednodušeno barevným rozlišením, kdy záložky pro nastavení samotného fotografování jsou označeny červeně, záložky pro práci s již pořízenými snímky jsou modré, záložky "Set-upu" žluté a poslední volba ("speciálních" funkcí) je zelená.
[-more-]{Hodnocení kvality snímků}
Kvalita snímků
Asi málokdo by v této kapitole čekal nějaké negativní zprávy. Co se týče digitálního šumu, tak jsou to právě DSLR, které v tomto směru stanovují jakési pomyslné kvalitativní měřítko. Digitální šum je "nucené zlo" digitálních technologií, které nelze eliminovat úplně, ale lze jej alespoň účinně minimalizovat. Canon si své CMOS snímače vyvíjí sám a již je proslulý vysokou kvalitou těchto komponentů. Snímače zde použité mají formát APS-C (tedy jsou stále menší než "full-frame" snímače), ale i přesto dosahují relativně velice nízkou hladinu šumového zrna. Spolu s účinným zpracováním obrazu (na kterém se podílí dále obrazový procesor DIGIC spolu s účinnými algoritmy zpracování dat) dostaneme s EOSu 40D výsledné snímky, které budou dobře použitelné i na nejvyšších citlivostech. Šum se zde začíná projevovat až na vyšších citlivostech, nikoli však na úkor kvality samotné fotografie (resp. ztráty detailů a barevného podání - jak tomu například bývá víceméně u všech kompaktů) a přesně o tom to je. Úroveň digitálního šumu je tedy velice nízká, v běžných fotografických situacích se nemusíte vůbec bát nastavit (a s klidným svědomím) fotografovat i na citlivosti převyšující ISO 1000. Nakolik jsou snímky, pořízené na vysoké citlivosti použitelné či nepoužitelné pro konkrétní fotografické situace a potřeby/nároky konkrétního fotografa, si musí zvážit každý sám.
Automatické vyvážení bílé pracuje korektně, bohužel zde malou medvědí službu vykonává displej, který – ač jinak výborný – má tendenci trochu "lhát" a zobrazovat snímky "lehce" barevně posunuté. WB sice může změřit korektně vyvážení bílé barvy i v prostorech s umělým osvětlením - je to však případ od případu a v takových situacích doporučujeme spíše použít některou z předdefinovaných voleb nebo ideálně využít služeb manuální kalibrace WB. A to buďto pomocí změření středně-šedé tabulky nebo eventuelně též korekci ručního nastavení (teploty v Kelvinech). Jinak z předdefinovaných voleb je zde k dispozici: Slunce, Stín, Mrak, Žárovka, Zářivka a Blesk.
Vyvážení bílé (White balance) – vlevo: automatické, vpravo: manuální.
V případě kvality obrazu - konkrétně ostrosti, prokreslení, ale také deformace obrazu či vad optiky zde dost záleží na použitém objektivu. My jsme měli k dispozici stabilizovaný objektiv s ultrasonickým ostřením EF-S 17-85mm f/4,0-5,6, který je s aparátem zároveň dodáván jako setový. Při fotografování testovacích terčů jsme pracovali v režimu priority clony (Av) s nastaveným clonovým číslem F9. V dané kategorii je rozlišení 10 MPix optimální a výsledky jsou výborné - i v kombinaci s použitým sklem, které lze díky jeho rozsahu použít pro široký záběr fotografických disciplín. Snímky vykazují vysoké prokreslení detailů, jsou dobře kontrastní s pěkným barevným podáním. Na druhou stranu zde můžeme pozorovat na krátkém ohnisku silnější sférické zkreslení (což však není pro ohnisko 17mm ničím neobvyklým) a také běžnou chromatickou aberaci. Nicméně opět zde nebudu vynášet žádná dogmata a platí stejný závěr jako v odstavci "Digitálního šumu" - nakolik jsou či nejsou snímky použitelné, si musí zhodnotit každý sám (a to především také v závislosti na použitém objektivu).
[-more-]{Praktické zkušenosti a závěr}
Praktické zkušenosti
Vzhledem ke kategorii fotoaparátu můžeme počítat s téměř stoprocentní okamžitou provozuschopností. Start je téměř okamžitý, jedinou vadou na kráse může pro někoho být (tak trochu nešťastné) umístění On/Off přepínače ve spodní části zadní strany. To je ale do značné míry jen věcí zvyku. Autofocus reaguje také velice bleskově a přístroj ostří výborně, rychle a přesně (což se ale samozřejmě od něj tak nějak automaticky očekává). AF 40D pracuje korektně i za horších světelných podmínek, kde mu zdatně sekunduje silné asistenční světlo (které lze v případě potřeby též deaktivovat). Automatické měření pracuje také dobře. K dispozici jsou celkem čtyři druhy měření (viz. "Technická specifikace"), nicméně v praxi použitelné je hlavně celoplošné měření a se zdůrazněným středem.
Příjemný je zde také nový optický hledáček (který je o něco větší než u 30D), nabízející zvětšení 0,95x, pokrývající prostor cca 95% snímané scény s možností výměny matnice. Praktickou funkcí, po níž uživatelé již dlouho volali, je konečně zobrazení nastavené citlivosti (ISO) přímo v hledáčku fotoaparátu. Konečná kvalita snímků (ačkoli je samozřejmě dost závislá na použitém skle) je na velmi vysoké úrovni, s výborným prokreslením detailů i barevným podáním. Vzhledem ke kvalitním Canon CMOS snímačů je na tom EOS 40D také dobře v případě šumu, který je zde opravdu minimální. Stejně tak post-processing nepoužívá žádné silné zásahy a úpravy snímků (které zde nejsou vlastně ani tolik zapotřebí), takže výsledné šumové zrno je minimální i na nočních snímcích, pořízených na vysoké citlivosti. Co se týče výdrže baterie, při běžném provozu nebyl problém na jedno nabití pořídit okolo 500 fotografií (s tím, že jsme však využívali hodně blesk a také fotografování přes displej - funkci "Live View").
Tou nejmarkantnější změnu oproti předchůdci (30D) představuje jednoznačně o poznání větší displej - s úhlopříčkou 3" (a rozlišením 230 000 bodů). Pozorovací úhly displeje jsou výborné, stejně tak potěší i v případě prohlížení v přímém protisvětle. Jedinou výtku k displeji mám, že nám trochu lže co se týče barevného podání (resp. vyvážení bílé). Výsledné snímky jsou na displeji zobrazovány "líbivěji", než je tomu ve skutečnosti. Rozdíly však nejsou nijak markantní a časem získáte cvik a především odhad. Hlavní novinkou je však funkce živého náhledu - umožňující nám fotografovat i prostřednictvím reálného náhledu na displeji. Funkce je dostupná při stisku klávesy "Set" v pohotovostním režimu přístroje. Poté se vám zobrazí živý náhled a máte dále dvě možnosti, jak fotografovat. Buďto využijete služby autofocusu (AF), nebo můžete ostřit manuálně. V prvním případě máte k dispozici uprostřed scény rámeček, který si pomocí joysticku nastavíte na požadovanou oblast, kam chcete zaostřit. Máte-li zvoleno, stisknete tlačítko AF-ON, čímž dojde ke sklopení zrcátka a zaostření pomocí AF senzorů (uvnitř těla přístroje), poté již stačí stisknout spoušť. Druhá možnost spočívá v manuálním ostření, kdy si nejprve musíte (na objektivu) přepnout na MF a poté pomocí prstence objektivu ostříte. V obou případech si můžete "nazoomovat" (5x nebo 10x) - pomocí tlačítka sloužícího pro výběr AF bodů/zvětšení náhledu v režimu prohlížení. Pomocí detailního výřezu je pak korektní zaostření naprosto triviální záležitostí. Druhá možnost je sice o trochu komplikovanější, na druhou stranu je však vynikající například v případě fotografování makra, neboť vám dává naprostou kontrolu nad výsledným zaostřením. Funkci "Live View" lze v menu také úplně vypnout, nebo si můžete nastavit dále také například "tichý mód" (mode 1 a mode 2), kde dojde k tiššímu odklopení zrcátka, vyexponování a zrcátko se poté vrátí zpět do své původní polohy až v okamžiku, kdy pustíte spoušť (tišší chod je opravdu výrazný a hodí se do všech situací, kdy nechcete "být slyšet").
Inovace EOSu 40D oproti 30D
- CMOS snímač (velikosti APS-C) s vyšším rozlišením - 10,1Mpix
- Rychlejší sériové snímání (6,5 sn./sek.) - až 75 JPEGů nebo 17 RAWů
- Větší 3“ LCD
- Větší a jasnější optický hledáček
- Obrazový procesor DIGIC III se 14bitovým A/D převodníkem
- Podpora bezdrátového externího modulu (WFT-E3)
- Nové uživatelské rozhraní (převzaté od řady EOS Mark 1)
- AF-ON tlačítko
- Čistící systém snímače
- Live view
- Auto ISO + zobrazení hodnoty ISO v hledáčku
- Systém redukce šumu pro dlouhé expozice
Závěr
Canon EOS 40D představuje rozhodně velice zajímavou, technologicky vyspělou i značně inovovanou DSLR na poli "polo-profi" segmentu. Model přináší vzhledem ke svému předchůdci poměrně dost vylepšení, zároveň se jím však výrobce hodně přiblížil i té "méně zainteresované" fotografické komunitě. EOS 40D lze do značné míry chápat jako příjemný kompromis mezi kvalitním profesionálně zaměřeným aparátem, současně však koketujícím i s relativně amatérskou fotografickou obcí. Funkce jako Live View, velký displej, intuitivní ovládání aj. tento fakt jen potvrzují. Na druhou stranu, majitelé 30D rozhodně nemusí bědovat a hned se zbavovat svého "miláčka". Canon EOS 40D je chápán spíše jako další stupínek na dlouhé cestě každého fotografa (co to myslí s focením vážně), který si pořídí buď majitelé některé z nižších řad (350D/400D), nebo uživatelé přecházející z jiné značky. Canon EOS 40D již je na pultech prodejen, a to za cenu necelých 30 tisíc (tělo), v případě setu jej pořídíte za cca 38 000 Kč včetně DPH. V sadě je přístroj dodáván se stabilizovaným ultrasonickým sklem EF-S 17-85mm (s kterým jsme jej také recenzovali).
:: Technická specifikace
[-more-]{Živé fotografie}
Vložit nový příspěvek
