Doteky a objetí jsou autentické! - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



FotoReport

Doteky a objetí jsou autentické!

4. března 2005, 00.00 | … protože modely Anny Feldekové jsou páry, které spolu chodí. Nebo to alespoň tvrdí. Mladá fotografka původem ze Slovenska zaujala nejen svými snímky. Na vernisáži své výstavy v pražské Gallery Art Factory divákům „naživo“ předvedla, jak při fotografování aktů postupuje.

Gallery Art Factory na Václavském náměstí vznikla z tiskárenských prostor teprve nedávno, ale v jejím syrovém industriálním prostředí již vystavovalo několik umělců, jejichž společnou vlastností je značná mediální známost (např. Ondřej Pýcha). V povědomí je také loňská výstava velkých skulptur, pořádaná na náměstí přímo pod širým nebem, která je rovněž počinem této instituce. To, že galerie sází na osvědčená, často i bulvárně známá jména, však není důvodem ji „házet přes palubu“. V tomto případě bych spíše ocenila záměr zřídit a udržet jistě nevýdělečný projekt, jako je výstavní síň, na místě, o které se kvůli jeho lukrativnosti perou jiné druhy podnikání, často i s nepříliš košer pověstí.

Fotografka Anna Feldeková (*1976), která v galerii do 18. března vystavuje své akty, není pražským ctitelům fotografického umění neznámá. Například v květnu 2001 svým souborem „Situace“ participovala na akci Tvář a tělo, která v progresivní galerii Velryba představila tvorbu tří mladých absolventek FAMU (společně se Zdenou Hanákovou a Jarkou Wágnerovou). Výstava tehdy vzbudila zájem nejprve tím, že ji autorky slibovaly zahájit, jak je pánbůh stvořil, a i když se tento záměr posléze ukázal jako recesní reklama (či reklamní recese), výsledek byl skutečně zajímavý a kvalitní.

Monotematická expozice v Gallery Art Factory se s rozsahem skromnou akcí ve Velrybě samozřejmě nedá srovnat. Představuje třicítku velkoformátových černobílých fotografií, výběr z autorčiny tvorby za posledních osm let. Feldeková se prezentuje jako talentovaná a citlivá fotografka se značnou řemeslnou zkušeností. Proto také většinou volí čtvercový nebo čtverci se blížící formát, který zvolenému tématu velice prospívá. Její záběry totiž často více než klasické akty připomínají výtvarný rébus, hru forem a linií, na níž se rozhodujícím způsobem podílí světlo. S oblibou fotografuje torza. Velmi nápadné je, že se u svých modelů mnohdy vzdává tváře, jako by chtěla zase jen zdůraznit své pojetí lidského těla jako živého zdroje výtvarných prvků. Odvážně „uřezává hlavy“ v nejriskantnějších polohách, ale jde najisto – výsledek je bez chyby.

Podobně modeluje i pomocí světla. Často dopustí, aby se hlava jednoho z partnerů skryla do stínu či za tvář druhého, což vytváří zajímavou představu bytosti jedné tváře, složené ze dvou těl. Půvabná je také Feldekové hra, při níž stejným způsobem nechala „zmizet“ i nohu ženy, z níž vidíme jen zadní část od pasu dolů. Světlo je ostatně stavebním prvkem těchto snímků. Bez polotónů, pro něž má autorka velký cit, by postrádaly svůj výtvarný rozměr. Jak o fotografiích již někdo řekl, „nevyřčené je schováno kdesi ve stínu“, a právě tím nevyřčeným Feldeková dokáže své obrazy nabít jemným, ale smyslným erotickým chvěním, poezií intimity, ačkoli víme, že se jedná o aranžované situace. Někdy navíc i tak, že pohledem modelu do objektivu navodí v divákovi pocit voyeura. Efekt zvyšuje komentář autorky, že na fotografiích jsou jen dvojice, které k sobě patří, takže „fotografie jsou stylizované, ale všechny doteky a objetí jsou autentické“. To, jak vznikají, Anna Feldeková dokonce osobně na živých modelech předvedla při vernisáži.

„Baví mě fotit lidi, oblečené nebo bez šatů, ale bez šatů je to těžší, a proto i zajímavější. Možná, že jednou budu mít pocit, že na lidském těle již nemám co objevovat,“ říká umělkyně a nelze než souhlasit. Novým Drtikolem, Saudkem či Sejkotem už nejspíš nebude. Její akty jsou pěkné, kvalitní, ale to není všechno. Několika fotografiemi mě bezděky donutila ke srovnání s jinými autory, například se Sárou Saudkovou, která se snaží o pojetí výtvarné fotografie, navíc obohacené o „příběh“. V porovnání s Feldekovou se zdá, jako by měla Sára určitější vizi, nápad vždy perfekcionisticky dotáhne do konce, a troufám si říci, že i po stránce řemeslné je vytříbenější než ona. Na hrstku skutečně dokonalých a originálních fotografií Feldekové připadá mnohem větší množství stejně dokonalých a originálních fotografií u Saudkové. Pro ilustraci například uvedu záběr ležící blondýny s ustaraným rysem kolem úst, kde (ostré) pozadí tvoří knihovna se šanony a vpředu lze tušit neostrý kaktus. Tato fotografie působí jako amatérsky pořízený akt v garsonce účetní. Není ani fotograficky zdařilý (i když neostrý kaktus je zřejmě záměr), a při aranžování zřejmě Feldeková také neměla šťastnou chvilku.

Výstava mladé autorky, která je mimochodem dcerou známého slovenského básníka a publicisty L´ubomíra Feldeka, zanechává tedy dvojí dojem. Návštěvník se potěší liniemi a tvary krásných těl, přetvořených ve výtvarné artefakty, navíc takové, které žijí a dýchají. Zároveň je však jasné, že k tomu, aby monotematický výstavní soubor nezanechal v jeho hlavě jen bezvýraznou změť, je třeba skutečně originálních nápadů, kterými se fotografie stejného žánru budou vzájemně odlišovat. Talent, jakým Anna Feldeková je, by jich měl nalézt přehršel.

(Anna Feldeková: AKTY, Gallery Art Factory, Václavské nám. 15 (vstup z průjezdu), Praha 1, po-pá 10-18, vstup 50, do 18. 3.)

Tématické zařazení:

 » Ostatní  » FotoReport  

 » Ostatní  » FotoTechnika  

 » Novinky  

 » Novinky  » Výstavy  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: