Fotografovat digitálem je jako obcovat s mrtvolou - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



FotoReport

Fotografovat digitálem je jako obcovat s mrtvolou

2. května 2006, 00.00 | Zdá se, že i český bulvár konečně zaregistroval, že Sára Saudková (*1967) není krátkodechou celebritkou, ale skutečnou osobností s mnoha sympatickými vlastnostmi, jakými jsou například vnitřní síla, optimismus, humor a vytrvalost. A navíc umí, což paradoxně, ale pro Čechy typicky nejprve zjistili a ocenili ve světě. Ač se fotografii systematicky věnuje teprve od roku 1999, má už za sebou úctyhodnou řádku výstav v tuzemsku i venku a především monografii, která se okamžitě stala bestsellerem. Ve středu 3. 5. bude hostem klubového setkání IDIFu.

Potěšilo vás pozvání mezi slavná jména české fotografie do IDIFu? Jsem z toho trochu rozpačitá. Já tam budu něco vykládat, nějaké svoje rozumy? Vážně si pořád myslím, a to není póza, že jsem na začátku. Zdaleka si nepřipadám být v roli toho, kdo má mentorovat a dělat chytrého před ostatními, protože si myslím, že každý, kdo tam bude, umí víc než já. Tak to cítím a tak to je. Každý z těch lidí umí technicky tisíc jiných věcí mnohem líp než já. Je to pro mě takové legrační, mám pocit, že se budu spíš ptát já jich. Těším se na to, bude to dobrodružné, bude legrace.

Někteří lidé už v dětství sní o tom, že budou kosmonauti, modelky nebo fotbalové hvězdy. A co vy, přála jste si tehdy být fotografkou? Ne, to určitě ne. To by mě nenapadlo. V té době to nebylo ani módou, a ani neznám nikoho ze svých vrstevníků, kdo by něčím takovým toužil být. Tady vlastně byla profese fotografa něco bezejmenného. To byl takový ten komunální fotograf, který vám dělá fotky do občanky, a to bylo tak všechno. To myslím nikoho nelákalo. Šoumenství, co známe z filmu nebo i ze skutečnosti, že fotograf přehazuje slečny vidlemi, hýří a dělá kolem toho různé kejkle, tak to bylo v době mého dětství a mládí možné snad na západ od našich hranic, tady ne. Na této profesi nebylo v očích dítěte nic přitažlivého.

A před seznámením s Janem Saudkem jste nefotografovala? Já si chlapy nevybírám podle profese (smích). Měla jsem nějaký ten automat a ráda jsem fotila. Ale nepřikládala bych tomu naprosto žádnou váhu, to bylo takové to foceni z radosti, kdy Vás to nejvíc zajímá v okamžiku mačkání spouště, a jakmile dokončíte film, skončí někde v zásuvce. Je ale jasné, že kdybych Jana nepotkala a neseznámila se s ním, tak k té fotografii nepřejdu. Určitě. To je, jako když chcete přeskočit rozvodněný potok, tak se musíte odrazit od nějakého kamene. Když ho nenajdete, tak do té vody ani nevstoupíte nebo se utopíte. Ale Jan ... (zamyslí se) To zní, jako by byl můj odrazový můstek, to ne. Já bych si zkrátka bez něj do té řeky netroufla. Nenapadlo by mě ji přeplavat. On mi podal pomocnou ruku. Nebylo to ale seznámení účelové, jako ´Jeníčku, já bych se ráda stala fotografkou´. To v té době vůbec nenapadlo mě ani jeho.

Slovy klasika jste ve svém životě byla lecčím a ráda. Ve všem, do čeho jste se pustila, jste dosáhla úspěchu. Máte pocit, že jste se ve fotografování našla víc, než v kterékoli jiné oblasti? Nemyslím si, že by to bylo nějaké náhradní řešení, dokud nenajdu něco, co mě zase víc naplní. Já do všeho jdu naplno, takže fotografie není nějaká mezipauza. Teď jdu naplno do ní a nepřemýšlím, co bude potom. Ale může se stát, že se zase pro něco nadchnu jak šílenec, hupsnu do toho ... Mám z fotografie radost, protože si sakramentsky dobře uvědomuju, že se jí mohu zabývat za jakýchkoli okolností, s minimem prostředků. Taky kvůli věku je to výborná věc. Cokoli jiného, k čemu potřebujete větší fortel nebo větší sílu, už není třeba ke stáru tak praktická volba... Ve stáří udržíte fotoaparát, ještě trochu vidíte, nahmatáte, můžete jet do konce. Je to šikovně zvolené řemeslo. Baletka, to je špatné, ve čtyřiceti to má spočítané.

Čistě teoreticky, vy byste mohla pokračovat třeba i jako moderátorka... To ano. Je to krásná práce, ale řekla bych, že role moderátora vás trošku zmasíruje do podoby stravitelné pro všechny, na všechny programy, do všech vysílacích stanic, a že vám to něco sebere. Ale je to výborná věc! Cokoli, co vás provokuje, abyste měla otevřené oči, uši a pusu, mluvila koherentně a vnímala, tak vás trénuje. To bych tedy brala spíše jako roztomilé trénování mozku nebo slovního projevu, ale v podstatě za vámi mnoho nezůstane. Já jsem asi takový ten archaický typ, je ve mě něco pradávného, co nutí člověka zanechat za sebou stopy. Moderátorství končí, jakmile se vypne mikrofon a odvysílá se. Sama dobře víte, že novináři napíšou, odevzdají, a jako by to vyšumělo ven. Řekla bych, že tím hodně lidí v této profesi strádá. Pak mají ambice třeba psát knihy. Když už jsme u toho moderování, tak mně ostatně nikdo nic nenabízel. To ale neříkám smutně. Prostě to bylo a není, mně se po tom nestýská, ale vzpomínám na to ráda.

I když jste matka dvou dětí a čekáte třetí, nevzdala jste se svých plánů, přemýšlíte jako za svobodna... Ale já jsem svobodný člověk! Já si myslím, že děti ocení, že nemají matku, která se jim cele oddala a obětovala, a i když to třeba sama nevysloví, je z ní cítit, že si zkrátka zkaňhala život tím, že bude pořád u nějakých plínek a vaření. Že zapomněla sama na sebe. Věřím, že cvalíci to vnímají příjemně, vědí, že nejsou pro mě zátěží, protože si je jako zátěž nepřipouštím. Oni jsou moje poklady, ale já si zároveň hýčkám i svoje soukromí. Je velmi důležité, aby člověk nikdy nepřestal sobecky myslet na sebe. Já jsem sobec, a to je dobře. Sobectví je něco, za co jsme učeni se pořád stydět, potírat, omezovat. Jenže když jsem sobec, který má srovnaný život pěkně podle svých představ, tak mám dost síly a chuti i na to, abych myslela i na ostatní. Jako se říká, že lidi, kteří jsou líní, jsou vlastně největšími hybateli lidstva, protože místo toho, aby někam došli, radši vymyslí nějaký vynález. Takže já si hýčkám sebe i ty dětičky a všechny svoje sny. A o to jde. Ženská se vážně dovede rozprsknout jako bublina na všechny strany a neubyde jí. Chlap ne, ten musí mít jeden úkol, jinak je nervózní a nesvůj, nebo se rozpláče, uteče, zhroutí ... Ženská to má v životě jak střílnu kolem dokola v rotundě, může jet.

Myslím si, že jste na jednu stranu člověk velmi ukázněný, například ve své tvorbě, na druhou stranu ale zase nespoutaný, například co se názorů na život a svět týče. Vždy mě udivuje, že jste se rozhodla studovat něco tak exaktního, jako je ekonomie... To bylo asi jediné řešení. Neutrální, praktické, které mě vytáhlo z venkova do Prahy. Cílevědomě jsem tušila, že to je škola, kterou nic nepokazím, nic neztratím a hodí se. Já jsem nezběhla z řemesla, ekonomie mě provází pořád. Peníze přece potřebujete k čemukoli na světě, co děláte. A ideální je, když na ně nemusíte myslet, protože s nimi umíte hospodařit. Tím pádem máte lehkou hlavu a nezatěžujete se tím, co kdy zaplatit. A nepřistihujete se přitom, že něco děláte s tím, že třeba by za to mohly být nějaké peníze. Když se od toho odpoutáte, je to úžasná věc.

Vždycky mi vrtalo hlavou, jak jste se z Janovy životní partnerky stala i jeho pravou rukou, manažerkou. Nejedná se o nějaké náhradní řešení, abych teď měla co dělat. To jsem dělala i v té době, kdy jsem s Janem žila, a nebyl důvod toho nechat. Když jsem přišla k Janovi, měl věci ve strašlivém nepořádku. Chvíli trvalo, než jsem do toho vplula, než jsem tomu začala rozumět, než jsem se to naučila... Je vlastně nemyslitelné, aby to dělal někdo jiný. To je věc naprosté důvěry, protože máte v rukou jeho negativy, jeho fotografie, jeho peníze. To nemůže dělat víc lidí než jeden. Ono to zavání jakýmsi absolutistickým vládcovstvím, ale má to svou logiku.

Klika je, že tomu rozumíte, a že to chcete dělat. Je nesmírně důležité, že mám k těm fotkám vztah, že to pro mě nejsou kusy papíru, nebo něco, co se dá střelit. Musíte ty fotografie mít ráda.

Ve kterém svém životním období jste se vlastně poprvé setkala s fotografiemi Mistra Jana, a jak na vás zapůsobily?To bylo za mých studií na vysoké škole. Tenkrát se v Propagační tvorbě v Celetné ulici prodávaly plakáty...

...to pamatuju, odtud mám Janova slavného Walkmana... ...a stály tam fronty. Já jsem vždycky stála v té frontě a byla jsem úplně uhranutá. To byl asi začátek, protože v té době nebyla možnost se s Janovými fotkami běžně setkat, snad jenom zavilí znalci. A já jsem byla obyčejná holka z venkova, študentka. Lepila jsem si je na koleji jako ikony a vůbec jsem netušila, že se s tím člověkem sejdu. Chodívala jsem ráda na fotografické výstavy do Fotochemy na Jungmannově náměstí,tenkrát byla v kurzu slovenská vlna, což byli všechno študáci - ukazovali tam smělé fotky, ty nahé baby (smích) byly tehdy událostí. No a do Fotochemy jsem taky zašla na výstavu amatérů-absolventů nějaké fotografické školy - visely tam obrázky Evy Frančeové, která fotila Jana v jeho ateliéru. Viděla jsem ho a úplně se mi propálil do srdce. Byla jsem fascinovaná - tím člověkem fyzicky, ale i vším dohromady. Zajímají vás ty fotky, ale pak zpětně i autor. Co to je za člověka, že se mu v hlavě rodí takové geniální nápady? Chcete ho poznat jako bytost. Tam nejde o nějakou smyslnost, i když, je-li tam, tak je to příjemné. Byla jsem Janem uhranuta.

Nežárlí někdy Jan Saudek na úspěchy své žačky? Ne. Zase se vracím k tomu pradávnému atavismu. On si v podstatě vždycky přál mít pokračovatele. Už se smířil s tím, že já nebudu fotit u té jeho šedivé zdi a dekorovat fotografie v jeho stylu. Smířil se s tím, že se mnou nehne. Ale je rád. Je to, jako kdyby měl pokračovatele. Je upřímně rád, když se mi daří.

Ví se o vás, že nejste právě příznivkyní digitální fotografie. Ještě stále jste nezměnila svůj názor? Je to pro mě pořád instantní krásně balená polívka s dokonale vyváženými hodnotami, kde je všechno zváženo, všechny bílkoviny, sacharidy, kilojouly, bezvadné ... Jako McDonald, všude na světě stejný. Já to ctím, respektuju to, že ten nástup je masivní, a že se tomu svět neubrání, že to tady je, ale zřejmě zůstanu u té manufakturní výroby. Připouštím, že budu za chvíli jako takový ten sčot v Rusku, ty kuličky pro děti, jak se jmenují?

Počítadlo ... ... a proti mně bude třeba McIntosh. Uznávám, ale zůstávám (smích). Skutečně nevidím smysl v tom, proč si brát digitální fotoaparát a dohánět něco, co už mně dávno uteklo. Od toho tu jsou jiní machři, umějí s tím zázraky. Pro mě to bude vždycky maximálně ten rekreační prostředek, jak vyfotit rodinku někde v lese, to je všechno. Takže ne.

Někteří fotografové jsou přesvědčeni, že digitalizace rozdělí fotografii na část řemeslnou a část uměleckou. Umění bude představovat klasická fotografie, protože s ní bude pracovat jen poměrně malá část nadšenců. Soudíte, že tomu tak bude? Soudím, i když si myslím, že čím dál tím víc lidí, takzvaných umělců, když už používáte ten výraz, bude neomylně sahat po digitálním fotoaparátu. Že digitální aparát nezůstane jen v roli řemeslného služebníka pro každého, ale bude mít ambice dělat také takzvané umění. To určitě ano, dozajista bude i dokonalejší než ty mechanické krámy, které se pořád kazí a jsou nespolehlivé. Ale pro mě bude vždycky tisíckrát silnější nekvalitní fotografie, udělaná třeba tím Pentaconem, než něco dokonale unifikovaného, vyváženého, vyčarovaného, protože s tím se dají na digitálním aparátu dělat kejkle. To, co je na digitálním aparátu, je zaměnitelné. Cokoliv, co je zaměnitelné, co můžete napráskat tisíckrát nebo milionkrát, tak pro mě má už jenom roli toho plakátu, který se tady nalepí na nároží, a za týden ho přelepí jinej frajer jiným plakátem nebo to smyje déšť. Říkám to dost neuctivě, a asi by mi za to roztrhli hubu, ale nemám k tomu vztah. Ano, já k tomu nemám žádný vztah.

Čili stále je vaším favoritem "potvorný stroj" Pentacon six? Ano, i když už ani ten nemám, protože jsem ho dala Jeníčkovi, když se mu ty dva jeho rozhasily (smích). Takže mám teď Hasselblad pro ten krásný zvuk závěrky a starou Yashiku, kterou se taky krásně fotí. Nedám na ně dopustit. Chápu, že i s tím digitálním aparátem se dají dělat zázračné fotky. Neříkám, že když má někdo aparát takovej nebo makovej, udělá dobrou fotku - s tím to nesouvisí.

Zajímalo by mě, zda jste fotografování s digitálem zkoušela a zamítla, anebo se vám to zdálo nesympatické už na první pohled? Mně je to nesympatické od prvního okamžiku. Třeba můj partner Samuel, je takový technik - chlapi se pořád v něčem hrabou a čtou odborné časopisy, které, kdybyste je přede mě postavila obráceně, tak si toho ani nevšimnu - má digitální aparát a ukazoval mi, jak to funguje. Jenže mě to vůbec nepřitahuje. Je to, jako bych obcovala s mrtvolou. Nic mi to neříká. Jako byly kdysi v módě takové ty instalace. To se poházela trocha písku a nějakého harampádí někam do galerie, všichni uctivě a trošku rozpačitě chodili kolem a nevěděli, co si o tom myslet. To pro mě není nic.

Loni jste participovala na Foto Art Festivalu v Polsku, kde byly vaše foto fotografie vystaveny vedle snímků Maria Giacomelliho, Vasila Stanka, Inge Morath nebo Antanase Sutkuse. Jaký dojem na vás tato akce udělala? Výborný. Celé město Bialsko-Biala bylo ve znamení fotografie, my fotografové jsme se tam i setkali, takže to nebyla jen taková ta formální výstava, kde přijdete, podíváte se na tváře, které vám nic neříkají, a zase odejdete. Nakonec se tam všichni "spráskali" (smích), ale bylo to velice příjemné setkání. Když jsem potom Janovi přivezla ukázat ten katalog, kde byli zúčastnění, tak byl nadšen, protože tam byla jména, která pro něj jako fotografa hodně znamenají. Nebyla to akce, jakých jsou desítky: různá fotografická bienále a další velkohubé názvy. Tady bylo kvalitní zastoupení, tedy ne, že by se jen tak posbíralo, co dům dal. Dobré to bylo.

Vy jste vůbec hned na počátku své fotografické dráhy vstoupila do dobré společnosti. Třeba už v roce 2000 zastoupením v knize Masterpieces of Erotic Photography, kterou vydalo londýnské nakladatelství Carltonbooks. Na takový úspěch musí leckterý fotograf dlouho čekat. Co to s vámi udělalo? Poznamenalo vás to nějak? (smích) Já myslím, že ne. Ale je dobré, když vykročíte do neznámého terénu, a rovnou vám to nezláme vaz. Když si hned nenabijete, protože by vás to mohlo odradit. Je to příjemné, když zjistíte, že z těch tisíců kroků jich jde pár správným směrem, že se dočkáte nějakého ocenění, pak nepřestanete doufat. Horší je, když někdo se protlouká a snaží se prosadit pět let a nic - ta beznaděj pak ubíjí. To mě nepotkalo.

Brzy se přestěhujete do nového domu v přírodě. Nenapadlo vás v této souvislosti začít fotografovat i jiný žánr, třeba krajinu? Proč ne! I když samozřejmě, pokud se v té krajině objeví kus lidského těla, tak je to pro mě ještě zábavnější. Protože my lidé jsme fixovaní na lidi. Jenom opravdu zocelení samotáři vyhledávají samotu a vadí jim, když tam vstoupí ještě někdo jiný. Já taková nejsem. Mám ráda samotu, ale dopřávám si ji jenom umírněně, jako duševní hygienu. Takže příroda jo. Jedna moje fotka je zrovna přímo z toho kraje - mladík na skále. Takže do toho přirozeně vplynu. Třeba před dvěma lety jsem se stěhovala tady z rohu do většího za roh, a tak se změnilo i to prostředí, ve kterém fotím. Koupila jsem takovou starou, prastarou pohovku, která péruje, takže člověk opravdu vydává podezřelé zvuky, když si sedne, i když z toho vstane. Ta pohovka mě zase někam posunula- vznikl takový cyklus lidí všelijak se povalujících na tom vrzajícím otomanu. Těším se, že i ten dům, to prostředí mě bude inspirovat. Že zkrátka vezmu to, co je. Každá změna je dobrá.

Nevyznáváte tedy moudrost starého rabína, že každá změna je k horšímu? Zbožňuju židovský humor (smích), ale myslím si, že to tak není. Všechno je k něčemu dobré. Změna může být zlá, ale vede k lepšímu. Vždycky, když se někde objeví nějaký průser, tak na to nějak reagujete, zmobilizujete síly, něco začnete napravovat, a výsledek je ten, že jste na tom líp než před tím průserem, kdy bylo zdánlivě idylično. Třeba když přišly před čtyřmi lety ty velké povodně. Dalo se to brát jako trest, ale už se začalo alespoň mluvit o tom, že si za to můžeme sami a proč. Připouštím, že se o tom spíš jenom tlachalo, než aby se něco dělalo, ale aspoň se probudilo smýšlení o tom, že s námi ve vztahu k přírodě není něco v pořádku. Jasně, staví se zábrany, ale taky se víc píše o tom, že si zaprasíme přírodu tím, jak ji dusíme pod asfaltem a betonem a všechno pěkně regulujeme, a pak koukáme, co ta voda dovede. Takže člověk se vzpamatuje.

Lidí s vaším racionálním, analytickým myšlením by bylo zapotřebí v politice. Nemáte, nebo neměla jste někdy v úmyslu do ní vstoupit? Před lety, když jsem byla mladá a dravá, tak jsem si říkala, to by bylo fakt bezvadné to tam trošku provětrat. Když vidím ty ksichty, poslouchám ty tlachy ... Teď si zase říkám, když ten čas běží, a vážíte si ho jiným způsobem, jinak ho měříte, že vstoupit do toho teletníku a ještě se tím zašpinit, ztrácet čas a energii, bavit se s idioty, na to je život příliš krátký. Já si vůbec nemyslím, že politici jsou nějaká privilegovaná vrstva - je to až na nějaké výjimky stádo hnojníků, které my platíme, a kteří vlastně už ani nechtějí nic rozhodovat. A je to jedno, jestli to je napravo nebo nalevo, dopředu dozadu. Je to masa, která se tam drží, a hotovo. Je přirozené, že každý myslí na ten svůj žlab, ale věřit, že to je smečka vyvolených? To jsou lidi průměrní, mohlo by se říci podprůměrní. Naučili se mluvit, projevovat se určitým způsobem, ale že bych měla důvod si jich nějak vážit, to teda ne. Takže k vaší otázce: ne, že bych byla alibista, který jenom kušní, ale je to doopravdy ztráta času.

Čili nevěříte, že se v politice může něco změnit? Ne. Spíš vás to vede k tomu, že si zařídíte život podle sebe, a koukáte se nespoléhat na to, co ti dobráci vymyslí nebo nevymyslí. Protože oni mají stejně furt před volbami (smích). A před volbami nikdo nikdy nic pořádného nevymyslí ani nerozhodne. Jak má politik před volbami, tak je konec - mysl zatemněná.

Co máte v nejbližší době za lubem? Domluvila jsem se s nadací Naše dítě, že příští rok udělám výstavu na Staroměstské radnici. Výtěžek z aukce podpoří právě tuto nadaci, kterou vede paní Baudyšová. Vystavím tam hlavně děti-mateřství-rodinky, protože je hodně fotím, a protože to téma souvisí s náplní Nadace. Já tam samozřejmě protlačím i ostatní obrázky, protože život je v podstatě pořád jeden seriál, a je jedno, jestli na fotografii máte mimino, mladici či starce, jestli tam provádějí nějaké kejkle, alotria, neslušnosti nebo se tváří ušlechtile. Zkrátka obrázky ze života. Zároveň vyjde nástěnný kalendář, ale výhradně s dětskými motivy - právě pro tuto nadaci. To mě těší, protože mi to připadá poctivé. Kolikrát vystavujeme pro nějakou vlastní slávu nebo ego, ale tady to bude mít smysl. Já nerada dělám něco beze smyslu. Na to se těším. Staroměstská radnice vyšla vstříc, ráda a bez problémů. Nabídli nám dokonce prostory na dva měsíce zdarma, což je dost, protože tam se jinak platí. A od července chystám Janovi stálou galerii, bude to Galerie Jana Saudka v Celetné ulici.

Jak vás to napadlo? Ona by byla ostuda, aby takový člověk neměl svou galerii. Tady ji má kdekdo. Za ta léta se často setkávám s dotazy z ciziny, kde vůbec nechápou, že Jan tady nemá výstavy, stálou expozici. Jak je to možné? Pak vám to v hlavě cvakne a řeknete si, doprčic proč vlastně ne? Každý Jana a jeho práci, jeho styl zná. To, že ho mnozí proklínají a nemohou mu přijít na jméno, to je úplně jedno. A každý poctivý fotograf připustí, že si prošel jeho vlivem. Pak zanevřel nebo ho na dálku respektuje, jede si dál, jakkoliv, ale každý tím prošel. I vývoj světové fotografie se v podstatě někam hnul právě proto, že tu je Jan Saudek. Tak bodejť by tady neměl svou galerii. Navíc on se hlásí k Čechám, je bytostný vlastenec. Mohl by žít všude na světě, ale on je Čech. Tady to má svoje opodstatnění, aby tu výstavu měl. Tento rok připravuji hned dvě knihy - jednu Janovu, jednu svou. Vlastně se nezastavím. I ten katalog Best of Jan Saudek vznikl opravdu furiantsky, v podstatě během jedné noci, protože jsem ho musela dát dohromady narychlo před tou výstavou na Staroměstském náměstí. Ale pod tlakem se fakt pracuje úžasně. Janovi vyšla ještě ona obrovská monografie "Saudek" ve Slovartu a já chystám onu další Janovu knihu, protože ani do té velké se nevešlo všechno. To už by vážila snad 7 kilo a odnést takovou tíhu z knihkupectví by si kdekdo rozmyslel. Takže dvě knihy, výstavy...

Kde budete ještě vystavovat? Teď mám vystavovat ve Varšavě, současně mi nabízejí výstavu v Itálii v Brescii na fotografickém bienále, ale ono se to časově nějak prolíná. A po republice, pořád- tady většinou vystavujeme společně s Janem, on své obrazy, já fotky. Kupodivu spolu ty obrazy a fotky dobře korespondují, sluší si navzájem.

Setkáváte se ještě někdy s názorem, že kopírujete Jana Saudka, nebo už lidé poznali, že na těch fotografiích je vaše vidění světa, a že jdete svou cestou? Já bych řekla, že už si zvykli. Ještě tam sledují a hledají, srovnávají, ale už ne s úmyslem, aby mi to omlátili o hlavu. Spíš je zajímá, odkud přichází ta inspirace, kde jsem začínala. Už je to tak neirituje. A mě už vůbec ne (smích).

Děkuji za rozhovor.

Tématické zařazení:

 » Ostatní  » FotoReport  

 » Ostatní  » FotoTechnika  

 » Novinky  » Reportáže  

 » Novinky  

Diskuse k článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

Startovní pozice

Autor: ubekam Muž

Založeno: 02.05.2006, 14:18
Odpovědí: 0

Intenzivně se věnuje fotografii teprve od roku 1999 a má za sebou nesčetně výstav ..... A kolik je takových šťastlivců v republice , kteří se věnují fotografii o mnoho déle a mají taky za sebou nesčetně výstav ?
Aniž bych chtěl soudit kvalitu díla Sáry Saudkové ( dílo neznám a hodnocení je stejně subjektivní záležitost ) , je počet výstav jediným měřítkem kvality ? Určitě ne , ono jde totiž i o to , KDO vystavuje a jak na tu kvalitu tedy pohlížet .
Dnes už fotí půlka národa , má šanci půlka národa uspořádat si svou výstavu ? Nikoliv , jen pár vyvolených celebrit a jejich dílo jest etalonem kvality .......

Odpovědět na příspěvek

Snobske vyjadreni

Autor: Hladík M. Muž

Založeno: 03.05.2006, 17:52
Odpovědí: 7

Kdo říká že umění se nedá dělat digitální fotagrafií, je buď snob, nebo starý zkostnatělec, který vidí jen to své.
Digitální cesta vzniku fotografie je jen možnost, jak ji vytvořit. Pouze rozšiřuje možnosti. Umění totiž není určováno technikou, ale kreativitou umělce.
Jak by asi S. Saudková mluvila o své současné technice kdyby žila před 100 lety. Jako o studené mechanické hračce dobré akorát tak pro nadšence. Protože její deskový fotoaparát bez závěrky je prostě na umění to nejlepší.

Odpovědět na příspěvek

RE: Snobske vyjadreni

Autor: Karel Kahovec Muž

Založeno: 03.05.2006, 18:42

Ono mnoho známých fotografů nemá rádo digi i ze zcela jiných důvodů, které vám ovšem veřejně neřeknou. Snadnost digitálního focení má totiž za následek nejen lavinovitý nárůst počtu lidí, fotících jen tak pro rodinu nebo pro dokumentaci, ale i značný nárůst počtu lidí, kteří vidí a fotit umějí - tedy konkurence. A třeba i těch, kteří zvládají říci barvou víc, než dokážou ti dosavadní profíci pomocí černobílé zjednodušující berličky. Proto je třeba digi veřejnosti zošklivovat co nejvíc. :-)

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: Snobske vyjadreni

Autor: Hladík M. Muž

Založeno: 03.05.2006, 21:16

Tak, tak ...

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: Snobske vyjadreni

Autor: pepe11 Muž

Založeno: 03.05.2006, 21:43

Přesně.
Jinak-"má digitální aparát a ukazoval mi, jak to funguje"-v podstatě stejně,jako analog,milá Sáro.

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: Snobske vyjadreni

Autor: feren Muž

Založeno: 12.05.2006, 13:21

kahovec: tak to s vami nesouhlasim.i kdyz fotim digitalne,vidim ten fakt,ze bohuzel digitalni fotografie zabila kvalitu,ostatne jak jakykoli obor ke kteremu se dostaly masy.driv dejme tomu byla dobra kazda sta fotografie,dnes je to tak kazda sta ze ste (takze 10000ta:-) to je fakt a neda se s nim nic delat,rozdil obecna fotogravie X profi fotografie je v soucasnosti asi stejne velky jak rozdil film v kine X home video v nevahej a toc....

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: RE: Snobske vyjadreni

Autor: Karel Kahovec Muž

Založeno: 13.05.2006, 16:27

Myslím, že je to jinak - díky masovému nástupu digi vzniká mnohem více kvalitních snímků, než dřív. Jen je problém je najít v té záplavě balastu.

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: Snobske vyjadreni

Autor: Petr Muž

Založeno: 14.05.2006, 21:10

JO TAK TO SI TREFIL HREBIK DO HLAVICKY !!! :) SUPER

Odpovědět na příspěvek

RE: Snobske vyjadreni

Autor: JanaG Muž

Založeno: 04.05.2006, 01:38

Snobským vyjádřením bych to u Vás zrovna nenazvala,Vy asi máte prostě ráda praci s filmem+vsechny ty procedůry kolem.Já za sebe můžu říct,že mně(člověku neoplývajícímu trpělivostí) vyhovuje spíš ta fotografie digitální.Přeji mnoho smyslu v práci a těším se na galerii.Děkuji.

Odpovědět na příspěvek

Veeelmi dobře!

Autor: Ričrd Muž

Založeno: 03.05.2006, 18:31
Odpovědí: 0

Sáro, obdivuji vás jako fotografku i ženu a držím vám palce!

Odpovědět na příspěvek

Startovní pozice 2

Autor: Ruda Muž

Založeno: 04.05.2006, 15:17
Odpovědí: 4

Stoprocentní pravda.Stejná kolekce fotografií od autora bez jména by nebyla rozhodně tak nadšeně ohodnocena.A jinak:film versus digitál?Fotografuji na obojí a každá technologie má své plusy i mínusy.Jen bych digi foto nenazíval fotografií.Spíš tak nějak obrázkem z pixelů.Digitál teprve začal a rozhodně nezvládne všechno to,co film.A udělat hezký obrázek u počítače je úplně něco jiného,než v temné komoře.Proto je klasika pro mne vlajkovou lodí!A té poznámce v předchozím příspěvku o černobílé berličce se jen shovívavě usmívám.Dobré světlo všem.

Odpovědět na příspěvek

RE: Startovní pozice 2

Autor: Hladík M. Muž

Založeno: 04.05.2006, 16:06

Dovolím si nesouhlasit s Vaším tvrzení, že digi není fotografie. Tvrdím že je. Pouze malá část zrodu fotografie probíhá jinou cestou. Tedy promítnutý obraz objektivem není zachycen fotochemicky, ale fotoelektricky. Následně se tyto cesty opět sejdou a výsledkem je stará známá fotografie. Váš argument že digi je "jenom" obrázek z pixelů stojí na stejně vratkých nohách, jako když bych tvrdil, že klasická fotografie je jenom obrázek zrn v emulzi.
Tím nechci v žídném případě propagovat digitální foto, ale irituje mě když někdo povrchně schazuje to či ono jen proto, že se to všeobecně povídá. To samé jako CD vs. gramofon.

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: Startovní pozice 2

Autor: Ruda Muž

Založeno: 04.05.2006, 17:39

Tak to si dovolím také nesouhlasit.Klasická fotografie je skutečně obrázek vytvořený zrny v emulzi!Tak to přece bylo,když fotografie vznikala.A pokud bych to vzal doslovně,tak stiskem spouště společné cesty končí-záznam,daší zpracování,tisk...A z toho zpracování mám já osobně divnej pocit,i když se toho také aktivně zůčastňuji.Zpracován
,různé vylepšení v počítači mi připadají takové sterilní,neosobní.Možn
á proto,že tvořím i v té temné komoře.A digifoto určitě nezatracuji-vždyť je výsledný obrázek mnohdy dokonalejší.A navíc je digitechnologie velmi mladá a má kam jít,takže tam nakonec stejně asi skončí všichni...

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: RE: Startovní pozice 2

Autor: Karel Kahovec Muž

Založeno: 05.05.2006, 11:55

Fakt je, že dolaďování snímků v temné komoře je značně nesterilní a při špatném větrání často i silně osobní... :-)

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: RE: RE: Startovní pozice 2

Autor: Ruda Muž

Založeno: 05.05.2006, 19:42

Dobrýýý!A hluboce pravdivé.

Odpovědět na příspěvek

Pěkný,

Autor: petr Muž

Založeno: 04.05.2006, 21:55
Odpovědí: 0

Sára Saudková se mi líbí čím dál víc. Jako člověk, jako žena, jako fotograf. S tím digitálem to vidím úplně stejně.

Odpovědět na příspěvek

Je to pořád stejné...

Autor: xxx Muž

Založeno: 04.05.2006, 23:38
Odpovědí: 1

Jsou skutečné osobnosti (o těch se moc nepíše), a pak jsou "celebrity" všeho druhu.

U mnoha celebrit, hvězd a hvězdiček všeho druhu mám pocit, že jsou částečně produktem senzacechtivosti masmédií a naopak celebrity zase, když mají pocit, že už se o nich dlouho (alespoň dva tři týdny) nepsalo, hodí nějaké šokujííc moudro plebsu, a zase je o čem psát nebo o čem dělat TV reportáž.

Zaujalo mě právě to motto o digi a mrtvole. Nejsem tak všestranně zkušený člověk a nekrofil už vůbec ne, s mrtvolou jsem nesouložil a bohdá ani nikdy nebudu. Takže znám pouze focení filmovou klasikou a digitálními fotoaparáty, a proto nemohu - jako zpovídaná celebrita - zodpovědně porovnat zážitek z obou činností, ale pokud to paní myslela vážně, tak je mi jí velmi líto. Pokud to vážně nemyslela, tak to přesně zapadá do té běžné praxe, jak na sebe potřebují celebrity čas od času upozornit, aby byly stále těmi celebritami. Zřejmě to dělá dobře jejich egu a jejich peněženkám, a v tomto co nejdelším setrvávání spatřují smysl svého života. Bláhoví to lidé.

Odpovědět na příspěvek

RE: Je to pořád stejné...

Autor: Karel Kahovec Muž

Založeno: 05.05.2006, 12:06

Máte pravdu prakticky ve všem. Jen bych doplnil, že systém celebrit je uměle a úmyslně vytvořený médii jen proto, aby bylo o čem plnit stránky bulváru. Protože skutečné osobnosti by jej žalovaly za narušování soukromí, už se to mockrát stalo. Kdežto celebrity, tyto idoly národa a vzory většiny puberťáků a polointeligentů, ty žijí z exhibicionismu a veřejného zájmu.
Tím netvrdím, že Sára Saudková jako fotografka spadá do této skupiny. Ale jako moderátorka naivně blbého pořadu Peříčko tam spadala stoprocentně.

Odpovědět na příspěvek

Kdo jí vedl ruku

Autor: garry Muž

Založeno: 05.05.2006, 14:25
Odpovědí: 0

Jsou to dobré fotky ale je z nich příliš vidět vzor. Takže ne moc originální.

Odpovědět na příspěvek

mrtvola

Autor: Golem Muž

Založeno: 05.05.2006, 20:40
Odpovědí: 1

Přirovnat digitál k mrtvole může jen buď člověk velmi naivní nebo velmi neinformovaný.

Odpovědět na příspěvek

RE: mrtvola

Autor: xxx Muž

Založeno: 06.05.2006, 06:50

... nebo člověk rádoby vtipný a toužící upoutat pozornost.
C je (v tomto případě) správně

Odpovědět na příspěvek

Digitální a umělecké mrtvoly...

Autor: Miloš Vorel Muž

Založeno: 09.05.2006, 12:23
Odpovědí: 0

Před pár lety jsem náhodou v Karviné zavítal do jedné "umělecké galerie", kde zrovna vystavovali "Umění" Saudek&Saudková....
pr
ce z posledních let. To byl fakt vrchol...,
"Umění" a kýč zároveň!!!
Ale bylo to hezké, líbivé a hrozně milé... :-)
A ten sex v tom samozřejmě byl taky, protože to nás obecně hrozně bere, to má v sobě asi řada lidí jako nějaké trauma z dětství nevyřešené....
Našt
stí digitál je, pokud to umělci ještě lidu obecnému neprozradili, velký demokratizační prostředek v sebevyjádření...
Nen
to obcování s mrtvolou.

Odpovědět na příspěvek

Jak tak koukám pánové,

Autor: Andělka Nováková Muž

Založeno: 09.05.2006, 19:21
Odpovědí: 3

tak z příspěvků mnoha z vás zas jako sláma z bot čouhá závist, že je úspěšná nějaká ženská, a ne vy, chlapi, a to navíc ještě mladá a pěkná, která by se měla místo fotografování a podobných pro ženu se nehodících aktivit věnovat obšťastňování vám podobných. To se jeden fakt pobaví!

Odpovědět na příspěvek

RE: Jak tak koukám pánové,

Autor: Karel Kahovec Muž

Založeno: 10.05.2006, 18:17

Miluju feministky...

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: Jak tak koukám pánové,

Autor: Hladík M. Muž

Založeno: 11.05.2006, 20:40

Taky miluji ty sebestředné, ješitné a psychicky nevyrovnané jedince ženského pohlaví. Záměrně nepíši ženy, protože by bylo pro ženy urážlivé je házet do jednoho pytle.
Opravdu je iritující reakce přispěvatelky z důvodu její osobou uměle vymyšleného problému. Vždiť tu nikdo Sáru Soudkovou neuráží a ani tu nikdo nezávidí její úspěch.

Odpovědět na příspěvek

RE: Jak tak koukám pánové,

Autor: prowler(J.Tazky) Muž

Založeno: 25.05.2006, 23:39

uzasna dedukcia...CIA by mala po vas rychlo siahnut..alebo ze by skor nejaky psycholog kvoli paranoje? ahoj...

Odpovědět na příspěvek

Naprosto zbytečná diskuse :)

Autor: Jiří Muž

Založeno: 10.05.2006, 15:29
Odpovědí: 2

Můžete stokrát vypočítávat výhody analogového focení. Můžete stokrát tvrdit, že je osobnější a lidštější. (to navíc můžete tvrdit bez obav, že to někdo objektivně vyvrátí - to se vyvrátit ani potvrdit objektivně nedá)
Ale kolik snímků je dnes vyfoceno analogově? Jestli je to 0,1%, tak je to hodně a po započtení mobilů je to určitě míň.
Takže tyhle diskuse už jsou pouze teoretické. Analogová fotografie je mrtvá, resp. je doménou několika nadšenců.
Nelituju, s analogem jsem nikdy nefotil, nikdy jsem nebyl v černé komoře, nerozumím fotochemikáliím a neznám nazpaměť parametry různých filmů.
Právě díky digifotu se mohu soustředit na samotné focení a užít si s ním spoustu zábavy.
Jinak fotky Sáry Saudkové jsou moc pěkné, ale tvrdím, že s digitálem by nebyly o nic horší.

Odpovědět na příspěvek

RE: Naprosto zbytečná diskuse :)

Autor: Matěj Muž

Založeno: 17.05.2006, 09:59

Ta procenta nevyznívají pro analog dobře.Já si ale vzal dvě poslední čísla časopisu PhotoLife a porovnal digi-analog.Porovnal jsem fotky na bedně v každé soutěžní kategorii a jakou technologií byly vytvořeny.V minulém čísle bylo těchto oceněných fotografií 8 digitálních a 16 klasikou.V posledním čísle bylo digitechnologií vytvořeno 14 fotografií a klasikou 10 kousků.V tomto světle jsou ta čísla z článku o zbytečné diskuzi docela legrační.Protože i u fotografie platí,že kvalita je nad množstvím.A nezlobte se-jak můžete vůbec počítat mezi fografie obrázek z mobilu???Podstatná většina digifotografů jsou tzv.cvakálisti-cvaknout/
vymazat.A takovýmto způsobem to jde dál a dál a snad se něco povede...Vždyť mě to nic nastojí.Výborný příklad hry na náhodu.

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: Naprosto zbytečná diskuse :)

Autor: foxone Muž

Založeno: 03.06.2006, 22:27

jen takova poznamka / fotim jak analogem EOS30V tak i digitalem EOS 350D / abych rekl pravdu na foceni analogem se vzdy tesim , protoze napriklad s objektivem 17-40F4 nasazenym na digital nemam tak siroky zaber jako s kinofilmem a uprime EOS-5Dcko (fullframe) je zatim financne nedostupne . Krome toho je to jako srovnavat LP a CD , kazde ma svoje pro i proti. o:)

Odpovědět na příspěvek

Mrtvá klasika?

Autor: Ruda Muž

Založeno: 11.05.2006, 15:09
Odpovědí: 7

Velmi úsměvné(možná smutné)počítat mezi fotografy lidi cvakající spouští u telefonů.Mimochodem fotografie jako taková je už podle názvu kresba nakreslená světlem na citlivé vrstvě papíru.Takže obrázky,které vyjedou z tiskárny vlastně ani nejsou fotografiemi.Stejně jako nelze hodnotit fotografie s malbou štětcem,nelze házet do jednoho pytle klasickou fotografii s digitálními obrázky.A kdo nyní tvrdí,že je klasická fografie mrtvá,nemá vůbec přehled a je uzavřen jen ve svém počítačovém světě.Myslím,že něco podobného zde bylo,když někteří krátkozrací fotografové tvrdili,že je s černobílou fotografií amen.

Odpovědět na příspěvek

RE: Mrtvá klasika?

Autor: Jiří Muž

Založeno: 11.05.2006, 17:11

Slovo fotografie je skládá z latinských slov foto (světlo) a grafie (od latinského grafo - psát, kreslit). Nic o citlivé vrstvě papíru tam nevidím. A i kdyby tam něco takového bylo, je to jedno, protože v analogovém focení světlo dopadá na film a ne na papír.
Takže toto slovo můžeme klidně použít jak pro fotografování prostřednictvím čipu tak filmu.
Když tvrdím, že digitální fotografie je mrtvá, jsem si vědom, že sem tam se nástupu digitálu někdo ještě brání - třeba vy. Ale opravdu lze technologii, která obsazuje několik málo procent nebo spíše několik málo promile trhu, její podíl klesá a vpodstatě se už nevyvíjí, považovat za živou?

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: Mrtvá klasika?

Autor: Ruda Muž

Založeno: 11.05.2006, 18:18

Popsal jste to naprosto přesně.To o té citlivé vrstvě je tam opravdu navíc,ale jak jste velmi správně napsal,fotografie je kresba světlem.Takže to můžeme zakončit tímto:1.světlem kreslím(zvětšovákem)n
a papír a vzniká fotografie 2.v tiskárně nám vzniká tištěný obrázek.V nějakém odborném článku jsem nedávno četl,že(tuším)v Anglii se začíná prosazovat název číslicový obraz.Je to sice název dost hroznej,ale pravdivej.A tu poznámku o tom, že takoví jako já se brání digifotografii beru s rezervou.Mohu Vás ujistit,že používám i onu digitechnologii.Proto si myslím to,co si myslím.

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: RE: Mrtvá klasika?

Autor: Jiří Muž

Založeno: 11.05.2006, 18:52

Už je to asi slovíčkaření, ale stejně - v analogu se světlem "kreslí" na film a pak se to chemicky přenese na papír. V digitálu se světlem "kreslí" na snímač a pak se to elektronicky převede na papír. Tedy pouze jiná cesta, vstup i výstup obdobný, ale u digitálu naprosto nedostižná možnost úprav mezi tím.
A ještě k tomu číslicovému obrazu - číslice = digit. Tedy číslicový obraz = digital picture, to už myslím zní mnohem povědoměji.
Hezký den, J.

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: RE: RE: Mrtvá klasika?

Autor: Ruda Muž

Založeno: 12.05.2006, 08:18

A právě ty úpravy ve Photoshopu(tu umažu strom,který tam sice byl a je,ale komusi roste z hlavy,tu odstraním např.popelnici,ap.)mi příjdou jako kdybych dodělával obrázek štětcem.Pravda,toto dílo je dokonalé,ale pokud ho nazívám fotografií,tak jsem dal fotografii ránu pod pás.A kde je ta hranice,kam mohu v úpravách zajít?Kdy tedy přestává být takto změněný obrázek fotografií?Po shlédnutí takovýchto děl jsem měl pocit,že už ani nejsem na výstavě fotografií.Jo a ještě k té klasice-chemicky se na papír přece nic nepřenáší.Od začátku do konce(i na ten papír)se zde maluje světlem.Hezký den všem!

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: RE: RE: RE: Mrtvá klasika?

Autor: Karel Kahovec Muž

Založeno: 15.05.2006, 13:17

Ale kdo vás nutí dělat takovéto úpravy? Vždyť nemusíte! Ostatně retušovalo se už v dobách asfaltových fotografických desek...

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: RE: RE: RE: RE: Mrtvá klasika?

Autor: Ruda Muž

Založeno: 17.05.2006, 00:52

Jo,to je pravda.Jen je rozdíl mezi onou retuší,která odstraní drobné kazy,ale v žádném případě nezmění snímek takovým dramatickým způsobem.jako to lze v různých programech.Takových rádoby fotografií jsem viděl dost.Abstraktní obrázky sice velmi koukatelné,jen to není dle mého fotografie...I když je to tak prezentováno.

Odpovědět na příspěvek

RE: RE: RE: RE: Mrtvá klasika?

Autor: Milada Muž

Založeno: 07.06.2006, 15:49

Nedá mi, nezapojit se.
Když už slovíčkaření, tak: digit ... je od latinského slova digitus a to značí prst.
1) prstem prováděný (d. vyšetření v medicině)
2) patřící k prstu (d. kroužek)
3)nově používané pro číslicové (d. hodiny)
Klasicky jsem nuikdy nefotila. D.F. mě zaujalo, ale abych byla schopná vůbec chápat, o čem fotografování je, musela jsem se učit vše od základu. Srovnávat nemohu. S pozdravem.

Odpovědět na příspěvek

Vlad

Autor: Vlad Belohub Muž

Založeno: 02.06.2006, 14:23
Odpovědí: 0

A já to vidím ještě úpně jinak.. Trochu mám pocit, že lidé, věnující se fotografi jako koníčku nebo profesionálně dlouhá léta, si prostě nemohou připustit, že digitální fotografie otevřela cestu "diletantům". Digitální fotoaparát je prostě foťáka a když někdo umí vybrat - blejsknout ten správný záběr, tak je úplně jedno, zda analog nebo digi.. V muzice to vnímám podobně, kvalitní nástroj z dobrého dřeva a kdo na něj zahraje? Někdo vrže - fotí - s prominutím "hnoje" a někdo i na digiťák za pár kaček umí blejsknout správně:-) Pro mne není až tak velkého rozdílu mezi klasickým focením a digtálním. V

Odpovědět na příspěvek

Sára Saudková

Autor: xxx Muž

Založeno: 15.07.2009, 23:57
Odpovědí: 0

Pokud mohu říci svůj názor na paní Saudkovou tak je to prázdná a povrchní intelektuálka, která hloupě kopíruje přítele Jana. Až příjde s něčím co je doopravdy z její hlavy tak si to doopravdy rád poslechnu.

Odpovědět na příspěvek

 

 

Odpověď na příspěvek:

Intenzivně se věnuje fotografii teprve od roku 1999 a má za sebou nesčetně výstav ..... A kolik je takových šťastlivců v republice , kteří se věnují fotografii o mnoho déle a mají taky za sebou nesčetně výstav ?
Aniž bych chtěl soudit kvalitu díla Sáry Saudkové ( dílo neznám a hodnocení je stejně subjektivní záležitost ) , je počet výstav jediným měřítkem kvality ? Určitě ne , ono jde totiž i o to , KDO vystavuje a jak na tu kvalitu tedy pohlížet .
Dnes už fotí půlka národa , má šanci půlka národa uspořádat si svou výstavu ? Nikoliv , jen pár vyvolených celebrit a jejich dílo jest etalonem kvality .......


Jméno:

Pohlaví:

,

E-mail:

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: