Vladislav Jiroušek: Jak jsem fotografoval zvířata - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



FotoReport

Vladislav Jiroušek: Jak jsem fotografoval zvířata

27. července 2006, 00.00 | Na jaře letošního roku byl jedním z hostů „Večerů s fotografem“ pan Vladislav Jiroušek. Fotograf zvířat. Nestihli jsme v té době připravit rozhovor s ním, nezapomněli jsme na něj, otázky jsme mu položili v těchto letních dnech. Vlastně v tropických dnech.

Vladislav Jiroušek patří k předním českým fotografům zvířat. Kromě jiného jste měli možnost se s jeho fotografiemi setkat v rámci 8.Digifora. Nestihli jsme v té době připravit rozhovor s ním, a proto jsme mu otázky položili v těchto letních dnech. Vlastně v tropických dnech.

Jaká slova bychom mohli o panu Jirouškovi napsat?
Tak např. milovník zvířat, cestovatel, přímý chlap, ředitel, prezident, fotograf. Dosti našich slov, pokládejme otázky našemu hostu....

Vláďo, jsi znám v oboru jako fotograf zvířat, jak jsi, prosím Tě, s fotografováním začínal? Fotografoval jsi dříve své rodiče nebo gibona v zoologické zahradě?
V devíti letech jsem si u rodičů vyprosil první fotoaparát. Prvním objektem byla naše kočka a hned potom, zvířata v Zoo Ohrada na Hluboké, na školním výletě.

Zoologickou odbornou komunitou jsi znám jako dlouholetý ředitel ZOO Jihlava. Pomohlo Ti toto zaměstnání, zoologické znalosti, k lepším fotografiím?
No samozřejmě, fotografující zoolog to má jednoduší, než dobrý fotograf bez zoologických znalostí, ušetří mnoho času, protože dokáže předvídat, jak se zvíře zachová.

Jaké máš fotografické vzory?
Žádný konkrétní vzor nemám. Obdivuji fotografy pracující pro National Geografic magazin, ale ti mají trochu jiné podmínky, než běžný smrtelník.

Fotografuješ raději v ZOO nebo v přírodním prostředí?
Raději bych fotografoval v přírodě, ale tam snímky, které mám rád, pořídím velmi obtížně, v mnoha případech nemám šanci vůbec. Proto naprostá většina mých snímků pochází ze Zoo.

Jaké tři nejzajímavější fotografické zážitky bys čtenářům tohoto rozhovoru chtěl přiblížit?
Jako první výňatek z mé knížky:
Je brzy ráno, sedím vedle zkušeného strážce parku ve velkém terénním Nisanu, za keřem nás pozoruje mohutní sloní býk samotář. Již tím, že stojí za keřem je jasné, že je zákeřný. Chová se jako by nás neviděl, ulamuje větvičky a krok za krokem se blíží přímo k nám. Je docela mizerné světlo, naštěstí mi končí film, vkládám nový a nastavuji 400 ASA. Exponuji, slon se pohnul a pomalu obchází auto, fotím jako o závod, ale musím počítat s deseti políčky, na převinutí již pravděpodobně nebude čas. Slon nemá evidentně dobrou náladu, zastaví se asi deset metrů před našim Nisanem, zahrozí ušima, změní směr a pomalu se blíží k autu odzadu. Opět zahrozí a zhoupne se dopředu, dozadu. Pozoruji kolegu za volantem, napjatě pozoruje chování zvířete ve velkém zpětném zrcátku a prsty tiskne klíček zapalovaní. Co když motor nenaskočí, skončíme v kotrmelcích a v lepším případě si vyfotím zdemolovaný auťák. Vteřiny jsou neskutečně dlouhé, slon vydává tlumený hrdelní zvuk, je to poslední varování. Motor naskočil, auto pomalu odjíždí, slon nám dal jasně najevo, kdo je zde pánem. V obou kamerách mi samozřejmě došel film. Děkuji strážci parku za nevšední zážitek i šanci fotografovat. Kdybych seděl za volantem sám, klíčkem od zapalování bych otočil o pěkných pár minut dříve a na fotografovaní by mi moc času nezbylo.
2.Langur duk patří k nejkrásnějším opicím. V době nesmyslné americké války umíral při kobercovém bombardování. Tuny defoliantů zničily deštné lesy a připravily tyto listožravé opice o potravu i obydlí. Zachování langurů stojí velké úsilí a stále ještě je nejisté. Po jeho fotografii jsem toužil léta. Chovají jej pouze dvě Zoo v Evropě. V Basileji jsem byl mnohokrát, ale duk byl prostě nefotografovatelný. Až jednou podvečer, když jsme byli v pavilonu sami, si přišel popovídat s mou ženou Inkou!
3. Kobra mosambická, je velmi nebezpečná, patří mezi takzvané "plivající" kobry. To znamená, že stahem svalů v okolí jedových žláz dokáže vystřikovat jed na velkou vzdálenost. Jed ve skutečnosti neplive, ale vytlačuje ze zvláštně utvářených kanálků jedových zubů, tlakem pak vzniká turbulence. Do jejího fotografování se mi moc nechtělo, musel jsem použít ochranný plexi štít, ale jak vidíte, dopadlo to dobře. S kobrami jsem se naučil zacházet v Indii od lidí Irula, kteří s hady pracují od dětství.

Vím, že hady miluješ? Máš rád i jedovaté? Jaké ochranné prostředky při tomto aktu používáš?
Žádné, pouze u kobry, která má schopnost vystřikovat jed, plexi štít. Samozřejmě léta praxe a odříkání a maximální opatrnost a soustředění.

Rozumím tomu, že Tvé snímky sloužily nejprve pro dokumentaci Tvé práce, postupně pak zřejmě i k propagaci zoologické zahrady, kterou jsi řídil .....
Ani ne, nejprve pro radost, potom pro noviny, časopisy, pohlednice, kalendáře, knihy a tak to šlo samo, ale byla to dřina.

Ale Tvé snímky je možné taktéž vidět i publikacích prestižního amerického vydavatelství ...
Ano spolupracuji s největším americkým knižním vydavatelstvím s přírodní tématikou, T.F.H. Publications, INC. Obrázky v jejich knihách jsou ještě lepší než moje originály.

Nu a tak se dostávám k výstavám ... Samostatným výstavám Tvých velkoplošných fotografií...
Této výstavy by nebylo, nebýt Jirky Hellera a mých přátel sponzorů. Výstava dost cestovala dostala se i do zahraničí a je to vidět na otlučených rámech. V současné době zakotvila jako prodejní, v hotelu Safari v ZOO ve Dvoře Králové nad Labem. Samozřejmě mě těší, že se mé obrazy začaly prodávat.

Diváci mohou vidět Tvé snímky i v internetové virtuální galerii WORLD WEBPHOTO GALLERY na adrese www.wwg.cz
Ano, soubor tří desítek snímků mám vystaven i v této stálé, po internetu celosvětově dostupné galerii. Je pro mne radostí i poctou mít své fotografie v tak dobré společnosti.

Letošní rok pro Tebe znamená i prezentaci dvou autorských knih?
Ano ta první "Jak jsem fotografoval zvířata" vydaná Zonerem, spatřila světlo světa velmi rychle. Ta druhá, takový velký výbor z díla "Zvířata mého života", se rodí zase velmi pomalu i když je téměř hotová. Moc se na ni těším.

A co dál? Kam se ubírají nyní Tvé fotografické plány?
Stavím karavan, nakoupil jsem stovky filmů a chtěl bych je na podzim protáhnout, nejprve v Evropě potom v Asií.

Jaké tři snímky považuješ ze své tvorby za opravdu dobré?
Jirko nezlob mne, tři snímky za život, snad tři stovky ?????

Tak jinak, které tři snímky máš opravdu rád? Kdybys měl možnost si na pustý ostrov vybrat pouze tento počet?
No to je opravdu téměř neřešitelné. Já mám zpravidla rád to, co se mi povedlo nedávno. Ale z těch starých to jsou tři portréty primátů, kahau nosatý, langur duk a langur zlatý. A to jsem vynechal plazy, kde bych vybíral ještě obtížněji.

Zcela jsem opomněli na slovo _nebezpečí".... Dostal jsi se při fotografování zvířat do situace, v které ti tuhla krev v žilách?
Nejsem kaskadér, mám rád klid a pohodu, někdy se na mne zvířata zlobí, ale já se jim omluvím a nikdy nepřekračuji mez dobrých mravů.

Věnuješ se i jinému fotografickému žánru? Fotografii aktu, zátiší, cestovatelské fotografii?
No, děvčata jsou také příroda a občas se mi před objektivem svléknou, je to docela příjemné, cestovatelská fotografie je samozřejmostí, mám i pár dobrých snímků krajinářských.

Pojďme si, prosím, ještě pohovořit o technice... Jakými aparáty fotografuješ?
Jsem "zavilý" Pentaxář, na šestsedmičku nedám dopustit, v jednoduchosti a spolehlivosti je genialita. Pentax 67II, je prostě super.
Můj základní objektiv je třístovka. Pokud jedu autem, tak vezu teleobjektiv SMC Pentax 500 mm. N krajiny používám SMC Pentax 45 mm, SMC Pentax Macro 135 mm zase na plazy.
Cestování fotografuji digitálem Canon EOS 20D.

V zoologických zahradách je většinou přísně zakázáno fotografovat s bleskem.
Osobně jsem viděl útok gorily poté, když jeden z návštěvníků bleskem oslnil toho obrovského lidoopa...
No zkuste si blýsknout do očí, odpověď najdete sami. V Zoo to jsou tisíce záblesků kompakty denně.

Jaké tři tajné rady bys dal na závěr našeho rozhovoru zájmovým fotografům, aby dosáhli lepších fotografií zvířat?
1. Být trpělivý
2. Počkat na to pravé světlo a na ten pravý okamžik
3. Poznat co nejvíce fotografované zvíře

Vláďo Jiroušku, přeji Ti další radost a úspěchy s fotografií.
A děkuji Ti za rozhovor.

Tématické zařazení:

 » Ostatní  » FotoReport  

 » Ostatní  » FotoTechnika  

 » Novinky  

 » Novinky  » Výstavy  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: