Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!
Zadejte Vaši e-mailovou adresu:
Kamarád fotí rád?
Přihlas ho k odběru fotomagazínu!
Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:
![OBLIBENE_TITLE2](/templates/104/gr/print-logo.gif)
Výstavy
Snad se svět ještě nehroutí
10. září 2003, 00.00 | Jeho fotografická kariéra začala činem nepříliš pozitivním: krádeží. Za peníze, které odcizil rodičům, si Bohdan Holomíček zakoupil fotoaparát. Bylo mu necelých třináct let, obnos činil sedmdesát pět korun československých a jednalo se o aparát značky Pionýr. Přestože jej záhy musel vrátit, stal se mu osudným: pohled hledáčkem fotoaparátu jej měl provázet celým dalším životem, až k letošní šedesátce, oslavené výstavou v Sudkově ateliéru.
![auto](/old-idif/fotografovani/images/holom_auto.jpg)
Letošní šedesátník a jeden z nejosobitějších českých fotografů Bohdan Holomíček je na informace o sobě skoupý. Civilnost, skromnost a nenápadnost jsou také vlastnosti, které při pohledu na jeho práce napadají diváky nejčastěji. Těch vlastností je ale podstatně více: například schopnost žít naplno v určitém okamžiku. „Nikdy nejsem líný se vrátit. Příště už nikdy není,“ vysvětluje umělec s charakteristickou lakoničností. Rovněž je to jistý druh programového outsiderství, který mu zabraňuje, aby se podbízel veřejnosti ve snaze učinit své dílo populárním. Nedává to ostentativně najevo, ale z jeho momentek vyzařuje to, čemu se dá velmi nepřesně říkat „spokojenost se životem“, i když je tento život na dnešní poměry, akcentující materiálno, zdánlivě neatraktivní, jednoduchý, ba přízemní.
Retrospektivní výstava k šedesátinám, čítající třicet sedm nepříliš velkých fotografií, se může svým rozsahem zdát směšně malá, avšak ve skutečnosti reflektuje výše řečené: autor se neprezentuje bombastickou expozicí, zahájenou za přítomnosti celebrit a paparazziů, ale spíše rekapituluje v dobrém i v tom horším (ale hlavně v dobrém) zhruba dvacet rozhodujících let svého života. Polovinu expozice tvoří jeho autoportréty, zbytek jsou čerstvě zvětšené práce ze starších negativů. Zvětšené tak, jak je u tohoto autora známe: v plném formátu s černým lemem perforace, a s krátkým informativním popiskem, případně s datem vzniku, někdy tónované dohněda, aby také u technicky slabších byla zajištěna dobrá čitelnost. Najdeme zde i několik raných prací, které však jsou přes veškerou technickou nejistotu organickou součástí Holomíčkova díla, protože se dotýkají jeho podstaty, jež by se dala volně charakterizovat slovy „fotografuji, tedy jsem“.
![zdislava](/old-idif/fotografovani/images/holom_zdislava.jpg)
I tato výstava potvrzuje úhelné body Holomíčkova stylu. Především to, že není a nikdy nebyl dokumentaristou, neboť nedokáže vidět skutečnost odcizenou, realitu bez vztahu k sobě. Lidé ani věci pro něj nikdy nejsou bez identity a beze jména. Neboli, jak říká Antonín Dufek v monografii, která vyšla před třemi lety v edici Fototorst: „Fotoobraz nás uvádí do reality, od níž vedou nesčetné nitky k živému světu, k prostoru kolem záběru, k času před a po zmáčknutí spouště.“ Právě snaha zachytit realitu v kontextu s vlastním prožíváním a nikoli s odstupem, vede Bohdana Holomíčka k tomu, aby širokoúhlým objektivem (do záběru se vejde více informací) zaznamenával vše, co se jednou může stát připomínkou určitého období, avšak bez snahy dát tomuto světu definitivní význam.
![sudek](/old-idif/fotografovani/images/holom_sudek.jpg)
Holomíčkovy fotografie nejsou ani typické momentky z domácího alba, i když převážnou většinou fotografovaných objektů jsou rodina, přátelé a známí. Svým citovým nábojem se spíše obracejí ke kolektivní paměti a k vnitřním asociacím každého, kdo se na ně dívá. Asi proto, že společnost, zvláště bližní jsou dalším důležitým pilířem autorovy tvorby. I když se zdá, že si jako každý umělec vystačí sám se svou inspirací, není tomu tak. Například auto, staré auto, tolikrát se v různých podobách objevující na jeho záběrech, není jen věcí, již dlouholetá služba jednomu pánovi mění téměř ve společníka, ale plní i funkci spojnice k přátelům. Holomíček má sice daleko ke komunitnímu způsobu života takových beatniků či hippies, neboť přikládá velký význam intimnu a soukromí, ale svým založením tíhne k lidem. Nabízí jim svou důvěru a přijímá jejich, je vůči ostatním maximálně otevřený, a hlavně projevuje schopnost sdílet svůj život s jinými. Ne nadarmo tvoří velkou část jeho tvorby snímky z divadla, které představuje kolektivní dílo, provozované pro jinou lidskou pospolitost v hledišti. Schopnost vypointování, s jakou autor fotografuje své známé při oslavách a večírcích, rovněž není náhodná. Využívá zde totiž umění (alespoň někdy) předvídat, co se odehraje v příštím okamžiku, které si osvojil právě v divadle.
![svozilik](/old-idif/fotografovani/images/holom_svozilik.jpg)
To, co mě na Holomíčkových fotografiích přitahuje, je jejich atmosféra, kterou autor dokáže neopakovatelným způsobem zachytit. Není to výsledek nějakého efektu, nýbrž fotografický um, podpořený schopností vnímat všechny „vůně“ okamžiku. Na výstavě v Sudkově ateliéru je jedním z exponátů, který působivou náladu přímo vydechuje, snímek dvou mužů (jedním z nich je autor sám) sedících v ostrém svitu žárovky v bohémsky zařízené místnosti u láhve vína. V této souvislosti je důležité říci, že světlo není pro Bohdana Holomíčka vůbec určujícím faktorem, neboť je znám právě tím, že fotografuje i za extrémních světelných podmínek.
![louny](/old-idif/fotografovani/images/holom_louny.jpg)
Bohdan Holomíček zpodobňuje zdánlivě banální situace, o nichž teoretik Antonín Dufek velmi výstižně řekl, že dávají člověku jistotu: snad se svět ještě nehroutí. Jinými slovy, v těchto drobných situacích všedního dění je skryt optimismus, že život stále ještě běží dál ve svých kolejích - banálních ale spolehlivých.
(Bohdan Holomíček: FOTOGRAFIE, Atelier Josefa Sudka, Újezd 30, Praha 1, út – ne, 12 – 18, vstup 10/20, do 14. 9.)
Poslat článek
Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:
-
14. května 2014
Jak vkládat snímky do galerií a soutěží? Stručný obrazový průvodce
-
2. února 2012
-
23. dubna 2014
Konica Minolta přenesla výhody velkých zařízení do kompaktních modelů
-
12. června 2012
-
9. dubna 2014
-
30. listopadu 2014
Nový fotoaparát α7 II: první plnoformát s pětiosou optickou stabilizací obrazu na světě
-
15. prosince 2014
Konica Minolta pomůže živnostenským úřadům s digitalizací dokumentů
-
11. května 2014
-
26. listopadu 2014
Canon Junior Awards již posedmé ocení mladé fotografy v rámci Czech Press Photo
-
21. srpna 2014