Tajemná dvojnice Dita Pepe - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Výstavy

Tajemná dvojnice Dita Pepe

1. února 2002, 00.00 | Z fotografií na nás upírají uhrančivý zrak dvě ženy: prostitutky, sportovkyně, babičky, sexy blondýny. Jedno je na nich nápadné: jsou téměř stejné. Dvojčata? Sestry? Náhoda? Trik? Nikoli, stylizace, které se "dopustila" mladá fotografka s exotickým jménem Dita Pepe.

Dita Pepe (*1973) bezesporu není tuctová žena. Nejenom tím, že vyměnila své rodné příjmení Hornsteinerová za exoticky znějící pseudonym. Začátkem devadesátých let odešla jako au-pair do Německa, aby se vrátila coby absolventka fotografického kursu na Universitě Carla von Ossietzkého v Oldenburgu. Není důležité, zda se pro pobyt v Německu rozhodla kvůli blízkosti zmíněného kursu, nebo jestli byla fotografickým uměním oslovena až tady, v každém případě její nadšení nevyprchalo. Roku 1998 byla účastnicí bakalářského studia na Institutu tvůrčí fotografie Filosoficko-přírodovědné fakulty Slezské university v Opavě, nyní studuje pátý ročník magisterského studia tamtéž a ještě od roku 2000 vyučuje fotografii na Střední uměleckoprůmyslové škole v Ostravě. Dosud uspořádala tři samostatné výstavy (např. roku 1995 v německých Brémách) a participovala na několika výstavách společných, např. na výstavě Mladí čeští fotografové v Banje Luce roku 1997.

Současná expozice Dity Pepe v galerii pražské kavárny Velryba má název Autoportréty. Na každé fotografii je skutečně umělkyně přítomna, nikdy však sama. Společnost jí dělá vždy žena, většinou výrazně charakterizovaná svou profesí nebo sociálním postavením, do jejíž podoby a tím i světa se Pepe stylizuje. Takováto změna identity, hojně frekventované téma současné inscenované fotografie, není ovšem ničím novým. Autor úvodního slova k výstavě Vladimír Birgus se zmiňuje hned o několika veličinách vizuálního umění – Andym Warholovi, Robertu Maplethorpovi a Cindy Shermanové, a pro skutečné fajnšmekry objevuje jméno polozapomenuté francouzské fotografky dvacátých a třicátých let minulého století Claude Cahunové, která svým pojetím stála Ditě Pepe asi nejblíže. S jedinou výjimkou: Cahunová se stylizovala i do podoby mužů a androgynů, Pepe zůstává vždy ženou.

Upřímně řečeno, ne vždy se mi podařilo zjistit, která za dvou osob na snímku je ona sama, což zřejmě byl i autorčin záměr. Proměňuje se skutečně dokonale, pomáhají jí převleky, paruky, líčení, gesta. Dokáže být sportovkyní, hrdě předvádějící své bicepsy, vyzývavou lehkou děvou v budoáru, obyčejnou holkou v džínových lacláčích, jen trochu povyrostlejší vrstevnicí malého děvčátka na houpacím koni, a dokonce babičkou v šátku na chodbě domova důchodců. U charakterizace prostředí volí jednoduché, ale velmi vypovídající detaily, umístěné v typických interiérech: obrazy, nábytek, zvířata živá i plyšová.

Zajímavé je, že osoby na snímcích nejsou nikterak fysiognomicky výrazné typy, což autorce zřetelně usnadnilo identifikaci s nimi. Upřený pohled téměř identické dvojice do objektivu v mnoha případech vyvolává škálu pocitů od hororového snu až po voyerské vetření se autorky do života fotografované ženy. Záměrná jednoduchost koncepce snímku utajuje úsilí, s nímž byly inscenované scény promyšleny, aby vytvořily takto působivý efekt. Tomu napomohlo i účelné využití výpovědních předností barevné fotografie. Autorka projevila schopnost fabulace, smysl pro estetickou nadsázku a cit pro kompozici snímku.

Člověk je ve středobodu Ditina zájmu již dlouho. O tom svědčí její dosavadní tvorba, v níž své místo našla jak fotografie výrazně humanistická (citlivé záběry z ústavu pro mentálně postižené v Ostravici a portréty obyvatel pro projekt Lidé Hlučínska 90. let 20. století), tak záběry ze světa módy. Cyklus fotografií Autoportréty, jenž byl mimochodem oceněn v mezinárodní soutěži Kodak Professional, představuje kategorii zcela odlišnou. Ze všeho nejvíc bych jej brala jako experiment, i když na poli již několikrát přeoraném. Oproti předchozí tvorbě je výletem do odlehčených krajin, výrazně subjektivní výpovědí s lehkým nádechem samoúčelnosti a dočasnosti. Talent Dity Pepe si však určitě zaslouží naši pozornost.

(Dita Pepe: AUTOPORTRÉTY, Galerie Velryba, Opatovická 24, Praha 1, vstup volný, do 8. 2.)

Tématické zařazení:

 » Novinky  » Výstavy  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: