Zpráva o stavu DSLR - IV. Olympus, Panasonic, Leica a 4/3

Systém Four Thirds (4/3)
Většina výrobců konstruuje své digitální zrcadlovky tak, aby v maximální míře mohly využívat všechny objektivy vyvinuté pro starší filmová těla. V mnoha případech se proto ale dostávají do problémů s kompatibilitou, protože nové funkce digitálních zrcadlovek mnohdy vyžadují změny na straně objektivů. Navíc pro menší senzory masově používané v nižších třídách DSLR jsou filmové objektivy mnohdy zbytečně "luxusní", což se projevuje na jejich váze, rozměru i ceně.

Oficiální logo systému Four Thirds.

Firma Olympus se rozhodla jít jinou cestou a vytvořila pro své DSLR zcela nový standard bajonetu pro objektivy - tzv. systém Four Thirds (4/3). Ten je optimalizován právě a pouze pro digitální zrcadlovky a předpokládá menší senzor jedné jediné velikosti a sice 18x13,5 mm (úhlopříčka 22,5 mm). Právě tato velikost senzoru označovaná často jako 4/3" dala systému jméno, ačkoliv označení velikosti senzoru 4/3" (palec, inch) vychází historicky z klasických vakuových obrazovek a je tedy zcela zastaralé a víceméně matoucí.

Senzor a bajonet systému Four Thirds, snímek zrcadlovky Olympus E-3.

Systém Four Thirds není sice otevřený standard, ale umožňuje spolupráci více firem jak na výrobě těl DSLR, tak i při výrobě objektivů. Těla DSLR s tímto standardem tedy vyrábí i Panasonic či Leica a hlásí se k němu i např. Fuji nebo Kodak, byť žádná nová těla DSLR nemají. Na straně objektivů podporuje tento systém vedle Olympusu také Panasonic a Leica a i Sigma začala modifikovat některé své objektivy právě pro 4/3 systém.

Bajonet systému Four Thirds se na první pohled od ostatních nijak moc neliší, je však vyvinut od základů jen pro digitální zrcadlovky.

Senzor systému Four Thirds
Jak již bylo uvedeno, senzor tohoto systému má velikost 18x13,5 mm a efektivní oblast 17,3x13 mm a je tedy nejmenší ze všech senzorů digitálních zrcadlovek. Je asi o 40 % plošně menší než APS-C senzor a asi 4x plošně menší než kinofilm. Stále však je asi 8x větší než senzory běžných kompaktních fotoaparátů. Menší senzor má však velký vliv na konstrukci objektivů a na hloubku ostrosti, jak bude uvedeno dále.

Na rozdíl od ostatních DSLR systém Four Thirds používá poměr stran 4:3, který je běžný pro kompaktní fotoaparáty, VGA monitory a běžné (ne 16:9) televize. Ostatní DSLR používají poměr stran 3:2, který vychází z kinofilmu 24x36 mm.

Velikost senzoru systému Four Thirds ve srovnání s APS-C senzorem a kinofilmem.

Výhody a nevýhody systému Four Thirds
Z ryze praktického fotografického hlediska vzniká otázka, zda je tento systém výhodou či nevýhodou a v čem:

Výhody:

• Menší senzor umožňuje konstrukci menších a lehčích těl DSLR.
• Menší senzor umožňuje konstrukci menších, lehčích a levnějších objektivů a snáze se u nich dosahuje dobré světelnosti.
• Konstrukce objektivů optimalizovaná pro digitální senzor zajišťuje, že světlo dopadá na senzor více kolmo, což vede k omezení tmavnutí rohů (menší vinětaci).
• Neexistují žádné problémy s kompatibilitou, všechny objektivy určené na systém Four Thirds budou správně pracovat na všech DSLR typu Four Thirds.

Nevýhody:

• Pro systém Four Thirds je k dispozici zatím jen omezené množství objektivů. V současnosti je na výběr jen asi z 35 modelů a to včetně pevných ohnisek, což ve srovnání se stovkami objektivů na Canon, Nikon, Pentax nebo Sony je velmi málo. Snadno se tak může stát, že vámi vysněný objektiv nebude prostě existovat. Na druhou stranu - na trhu jsou právě nejžádanější a nejpoužívanější objektivy a tak tento problém nemusí být nijak "brutální" zejména pro všeobecné použití. Seznam všech objektivů k systému Four Thirds najdete zde.
• Menší senzor produkuje větší šum a proto i DSLR Olympus neumožňují nastavit tak vysoké ISO, jako ostatní DSLR.
• Menší senzor produkuje ve srovnání s APS-C DSLR či dokonce full frame DSLR větší hloubku ostrosti, takže snímky jsou více podobné snímkům z kompaktů (vše je ostré). To ale může být i výhoda, protože to usnadňuje ostření.

Micro Four Thirds
V srpnu letošního roku uvedly firmy Olympus a Panasonic na trh nový standard pro objektivy a sice  Micro Four Thirds. Ten používá stejnou velikost senzoru (stejný senzor), ale přibližuje objektiv více k senzoru.

Logo a základní odlišnosti systému Micro Four Thirds (druhý obrázek je převzat z webu www.dpreview.com).

V tuto chvíli je jediným modelem fotoaparátu používajícím tento systém Panasonic Lumix G1. Podle reklamy je to "zrcadlovka bez zrcátka", přesnější označení ale je kompaktní fotoaparát s elektronickým hledáčkem a s výměnnými objektivy. Přestože se tedy nejedná o pravou zrcadlovku s optickým hledáčkem, je tato koncepce zajímavá, v mnohém revoluční a uvidíme, jak bude přijata na trhu.

Panasonic Lumix G1 je první kompaktní fotoaparát, na kterém lze měnit objektivy. Je použit právě bajonet Micro Four Thirds.

Třídy fotoaparátů Olympus
Digitální zrcadlovky Olympus se opět dají při hrubém pohledu rozdělit do 3 tříd s tím ale, že třídy jsou posunuty poněkud směrem dolů. Amatérské modely postupně inovované řady E-4xx mají rozlišení 10 MPix a jsou nejmenší, nejlehčí a mnohdy i nejlevnější na trhu. Např. tělo E-420 se dá pořídit za ceny kolem 7.700,- Kč včetně DPH a se základním objektivem v setu za cca 9.300,- Kč, což konkuruje řadě kompaktních fotoaparátů. Malý rozměr, lehké plastové tělo, pouhé tři AF body a absence stabilizace senzoru dělá z  této řady vysloveně amatérské modely avšak široce rozšířené, oblíbené a jednoduché.

Olympus E-420 je v současnosti nejmenší a nejlehčí DSLR na trhu.

Také 10 MPix modely řady E-5xx (starší E500 je jen 8 MPix a také nemá stabilizovaný senzor) jsou jen asi o 2.500,- Kč dražší a liší se zejména stabilizovaným tělem (stabilizace na senzoru) a mírně větším byť stále plastovým tělem. Spíše tedy než do střední třídy patří do kategorie lepší základní třídy.

Do střední třídy patří zcela nový 12 MPix model E-30. Jeho 11 zaostřovacích bodů, rychlost snímání 5 snímků za vteřinu, stabilizovaný senzor, zadní LCD a horní stavový displej jej již předurčují pro vážnější práci. Zvláštností ne zcela typickou pro DSLR je výklopný a otočný zadní displej usnadňující kompozici obrazu v nestandardních polohách.

Výklopný a otočný displej Olympusu E-30.

Do profesionální třídy patří nový model E-3, který po 4 letech nahradil svého předchůdce E-1. Nevyniká sice rozlišením (10 MPix), ale kovové tělo, možnost vertikální spouště, 11 bodový AF systém, kvalitní hledáček s hranolem i rychlost 5 snímků/vteřinu mu šanci na profesionální třídu dávají i když by spíše snesl srovnání s Nikonem D200 či Canonem 50D a tedy se střední třídou. I Olympus E-3 má stabilizovaný senzor a výklopný displej.

Třídy fotoaparátů Panasonic
Panasonic nabízí jen 3 modely, z čehož již zmiňovaný model G1 není de facto DSLR, ale kompakt s výměnnými objektivy systému Micro Four Thirds. Zbývá tak obstarožní model L1 (7 MPix) a novější L10 (10 Mpix) - oba zařazené do střední třídy i když s výhradou. Oba také používají systém Four Thirds.

Panasonic Lumix DMC-L10 má podobně jako některé Olympusy výklopný zadní displej.

Fotoaparáty Leica
Fotoaparáty Leica rozhodně nepatří do kategorie pro široký trh, ale spíše pro fajnšmekry nebo profesionály. Jedině model Leica Digilux 3 (rozlišení 7 MPix) umožňuje používat objektivy systému Four Thirds, ostatní modely používají speciální objektivy Leica. Digilux 3 je vcelku standardní digitální zrcadlovka podobná Panasonicu Lumix L1. Její zvláštností (stejně jako u Panasonicu L1) je do dvou poloh výklopný interní blesk, čímž se dosahuje výrazně lepších snímků s bleskem v interiéru díky odrazu o strop.

Zajímavé řešení interního blesku Leica Digilux 3 (totéž Panasonic L1), který může být vyklopen do dvou poloh. Poloha "vzhůru" (vlevo) výrazně zlepšuje snímky s bleskem v interiéru díky odrazu o strop.

Stabilizace
Systém Four Thirds nepředepisuje způsob stabilizace a tak různí výrobci řeší stabilizaci různě. Olympus zásadně stabilizuje senzor v těle své DSLR, což má přirozeně tu výhodu, že stabilizace se dosáhne pro jakýkoliv objektiv. Stabilizovaný senzor mají všechna těla Olympus vyjma nejlevnějších modelů řady E-4xx a starších modelů E-500, E-1 a řady E-3xx.

Stabilizovaný senzor vyrovnává třes fotoaparátu malými pohyby senzoru ve směru X a Y.

Panasonic a Leica naopak stabilizaci na senzoru  nedělají (podobně jako Canon a Nikon) a spoléhají se na stabilizované objektivy. Toto řešení jak již bylo uvedeno má své výhody, je však dražší. Stabilizovaných objektivů v systému Four Thirds je však velmi málo.

Ostatní příslušenství
Olympus nabízí externí blesky FL-50 (směrné číslo 50, zoom hlava, vysokorychlostní synchronizace, AF lamp) a FL-36 (směrné číslo 36, zoom hlava, vysokorychlostní synchronizace). Oba existují ve variantě "R" (např. FL-50R), které umožňují bezdrátové řízení. FL-20 je potom jen lepší "interní blesk". Olympus dále nabízí makroblesky a zajímavý podvodní blesk UFL-2 schopný práce až do 60 m pod hladinou. Olympus také nabízí unikátní řadu podvodních pouzder a to i na DSLR včetně řady speciálního příslušenství.

Nejvýkonnější blesk Olympus a sice FL-50 se směrným číslem 50 a všemi funkcemi typickými pro profesionální blesky.

Panasonic nabízí podobnou řadu a sice profesionální externí blesk Panasonic DMW-FL500 (směrné číslo 50), dále střední blesk DMW-FL360 (směrné číslo 36) a DMW-FL28 (lepší interní blesk).

Živý náhled (Live view)
Olympus byl přímo průkopníkem živého náhledu na DSLR a podle jeho vzoru realizovali živé náhledy na DSLR i ostatní. První DSLR s živým náhledem a to včetně ostření byl Olympus E-330 a od tohoto modelu dále mají živý náhled včetně ostření a detekce obličejů všechny DSLR Olympus vyjma E-400. Live view mají i obě DSLR Panasonic, Leica Digilux 3 jej však nemá.

Video
DSLR Olympus ani Panasonic ani Leica video nenatáčejí.

RAW
Olympus značí svůj RAW příponou ORF a pro zpracování je třeba použít software Olympus Master, který je dodáván k fotoaparátům nebo například Adobe Photoshop. Podobně je na tom i Panasonic a Leica.

Závěr
Olympus je skvělou volbou zejména pro hobby a nenáročné poloprofesionální aplikace. Je kvalitní, propracovaný, jednoduchý a levný (mnohdy nejlevnější). A omezená nabídka objektivů a případně dalšího příslušenství v těchto aplikacích většinou nijak nelimituje.

Panasonic Lumix G1 je novinka a současně otázka, ale jak již bylo řečeno, není to pravá DSLR. Panasonic má velký tržní podíl v kompaktních fotoaparátech (kam de facto patří i G1), jeho nabídka DSLR je však omezena jen na jeden aktuální model.

Leica je tradiční značka zaměřující se spíše na profesionální fotografy a její DSLR Digilux 3 systému Four Thirds je tak jakousi třešničkou na dortu.

Pozn.: Šedě označené modely jsou již výběhové a modře označené modely nepoužívají systém Four Thirds.
^[1] Stabilizace obrazu na senzoru (stabilizované tělo).
^[2] Není to pravá digitální zrcadlovka (DSLR), ale kompaktní fotoaparát s výměnnými objektivy systému Micro Four Thirds.
^[3] Nepoužívá systém Four Thirds ale bajonet Leica S a má senzor o velikosti 30x45 mm s rozlišením 37,5 MPix.
^[4] Nepoužívá systém Four Thirds ale bajonet Leica M.
 

Známka: 2.66 (414)
 Způsob hodnocení: 1 - výtečné, 3 - dobré, 5 - vysloveně špatné