Jak vybrat správný objektiv pro svou DSLR? - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Kdo je autorem fotografií z výstavy " Světlo nitra"?

V dnešní soutěži hrajeme o:



Jak vybrat

Jak vybrat správný objektiv pro svou DSLR?

2. února 2012, 00.00 | Otázka výběru toho "správného" objektivu je jedním z nejfrekventovanějších dotazů, směřujících ať už na naší redakci tak i v rámci kurzů IDIFu. Jaký objektiv koupit? Nebo naopak - na co si u objektivů dávat pozor a proč? Stejně tak je dnes již téměř klišé dotaz: je vůbec k něčemu základní (setový) objektiv? Odpovědět na tyto otázky není snadné a už vůbec ne jednoznačné. Správný výběr objektivu je indivuduální záležitostí a závisí na mnoha faktorech! My jsme se zaměřili na ty nejdůležitější.

Výběr toho „správného“ objektivu je jednou z nejfrekventovanějších otázek, směřujících ať už na naší redakci tak i v rámci kurzů IDIFu. Jaký objektiv tedy zvolit? Případně na co si dávat pozor? Stejně tak je dnes již téměř klišé dotaz: je vůbec k něčemu základní (setový) objektiv? Odpovědět na tyto otázky není snadné a už vůbec ne jednoznačné. Správný výběr objektivu je individuální záležitostí a závisí na mnoha faktorech! Prvním a nejdůležitějším krokem je, dobře si rozmyslet, co vlastně od budoucího objektivu (objektivů) očekáváme a jaké jsou naše možnosti (včetně těch finančních). Nejlepší začátek je, zodpovědět si 5 základních otázek:
Co?... Jak?... Kdy?... Kde?... (budu fotografovat)? A kolik do toho jsem schopen/ochoten investovat? Úplně jiné budou nároky při focení na výstavu fotografií  (o velikosti 3 x 2 m)... jiné při focení na obálku časopisu A4... a jiné při focení do rodinného alba 10 x 15 cm nebo dokonce při prohlížení na VGA monitoru 900 x 600 bodů! Reportážní fotograf ocení rychlý autofocus a široký rozsah zoomu... Sportovní fotograf bude preferovat ultrasvětelné dlouhé teleobjektivy... Horolezec naopak vysokou odolnost a nízkou váhu. Každý preferuje něco jiného, každý má zcela jiné požadavky.
Hned zkraje si tedy udělejme jasno v jedné věci - ideální objektiv neexistuje. Vždy je to otázka kompromisu, kde nás limitují jak fyzikální zákony, tak samotné rozměry skla a samozřejmě v neposlední řadě i cena. Každopádně však stále mějme na paměti, že právě objektiv je okem fotoaparátu a jako takový převážně určuje limity fotografových výsledků. Jedním ze základních předpokladů výběru správného skla je, s čím jej budete používat. Čím kvalitnější tělo DSLR (a čím vyšší rozlišení), tím větší nároky na objektiv. Nasazením setového skla za pár tisíc Kč na DSLR za cca 50 000 Kč logicky znehodnotíte investici do těla DSLR! Obecně lze říci, že cena rozumného objektivu by měla být zhruba stejná (nebo vyšší) jako cena za samotné tělo DSLR.



Vybrat z široké nabídky objektivů, se ze začátku může zdát úkolem takřka nemožným!
Skutečnost však zas tak hrozná není.

(foto: Martin Hájek)

1. Bajonet objektivu
Prvním bodem je zvolit takový objektiv, který si bude „rozumnět“ s vaší DSLR (předně na ní půjde vůbec nasadit a zároveň spolu dokáží komunikovat). To určuje bajonet objektivu. Základním úkolem bajonetu je zabezpečit pevné a prachotěsné spojení objektiv-tělo DSLR (a naopak - snadnou a rychlou demontáž). Každý moderní objektiv dnes již obsahuje mikroprocesor, a tak vedle mechanického propojení realizuje bajonet i propojení elektronické, tělo DSLR daný objektiv jednak napájí (např. ostřící motorky) a druhak probíhá neustálá komunikace tělo-objektiv (např. informace o momentálním ohnisku – viz údaje z EXIFu). Problémem neznačkových skel (ale i různých generací objektivů) tak může celkem běžně být práve nekompatibilita tělo DSLR vs. Objektiv, která se projevuje právě omezenou nebo chybnou komunikací mezi tělem fotoaparátu a nasazeným sklem. Proto lze jen doporučit, kupovat značková a ověřená skla (ať již přímo od výrobce i samotné DSLR nebo od alternativních, ale léty prověřených značek): Canon, Nikon, Sony (dříve Konica Minolta), Olympus, Pentax a Sigma, popř. alternativní výrobci: Sigma, Tokina, Tamron či Voigtländer.
Pozn.: Někteří výrobci fotoaparátů používají objektivy/bajonety konkurence (např. Fuji či Kodak používají bajonety Nikon nebo Canon).



Detail bajonetu objektivu:
Sigma DG 120-400 F4.5-5.6 APO HSM (pro Canon)

(foto: Martin Hájek)

2. Full-frame, APS-C, kinofilm
S masovým rozšířením DSLR fotoaparátu se na trh trhu objevily také menší digitální senzory - tzv. APS-C (Canon, Sony) / DX (Nikon), mající rozměry kolem 24 x 16 mm. Jejich oblíbenost a stále častější výskyt (zejména u DSLR základní a střední třídy) logicky vedla řadu výrobců ke konstrukci speciálních skel, určených výhradně a jen pro DSLR s takovými (menšími) snímači. Tyto objektivy sice často lze nasadit na filmovou SLR/DSLR se snímačem velikosti 35mm kinofilmového políčka (zpravidla okolo 36 x 24 mm), ale obraz bude silně vinětovat. V horším případě objektiv pro menší snímače na „plnoformátovou“ DLSR/SLR vůbec nenasadíte nebo nebude s tělem správně (či spíše vůbec) komunikovat. Obráceně je situace přívětivější. Objektivy určené pro DSLR/SLR s velkým snímačem (odpovídajícím 35mm kinofilmu) lze použít s DSLR APS-C (DX) snímači, nicméně fakt, že je daný objektiv konstruován pro větší snímač, se vám ihned projeví ořezem, odpovídajícím tzv.: crop faktoru – viz níže. V principu není mezi objektivy pro DSLR a pro filmovou SLR žádný zásadní rozdíl. Hlavní problém je v případě vyššího lesku senzoru (oproti filmu) a z toho plynoucí vyšší náchylnosti DSLR k reflexi (odrazu světla od senzoru zpět na zadní čočku objektivu). Toto však řeší výrobci jednoduchou metodou spočívající v doplněním (inovaci) antireflexní vrstvy vnitřní čočky u původních skel. Takové objektivy jsou pak bez problému použitelné jak pro filmové SLR, tak i pro DSLR.
Pozn.: Někteří výrobci používají kromě "full-frame" (36 x 24mm) a APS-C (24 x 16mm) ještě další - alternativní velikost snímačů (viz. Canon a jeho APS-H - 28 x 19mm, např. EOS 1D MarkIII.). Jiní výrobci mají naopak svůj zcela vlastní systém/rozměr snímačů (Olympus, Panasonic - 4/3 system, velikost snímače cca 17 x 13mm)...



Detail bajonetu DSLR:
potažmo detail snímače (Canon EOS 1Ds Mark II)

(foto: Martin Hájek)

3. Crop faktor
Ořezový (crop) faktor není přímo vlastností objektivu, ale jeho důsledkem při nasazení na DSLR s menším snímačem (APS-C / DX). V takovém případě mluvíme o ořezu, který se rovná rozdílu ve velikosti (úhlopříčky) mezi „plnoformátem“ a APS-C snímačem. Tento rozdíl je cca 1,5x (Nikon, Fuji, Pentax), 1,6x (Canon), 1,7x (Sigma) a 2x (Olympus/Panasonic - formát 4/3 „Four/Thirds“). Pokud v praxi nasadíme objektiv konstruovaný na klasický kinofilm na DSLR s menším snímačem, obraz bude cca 1,5x zvětšený (v praxi se používá souhrnně toto zaokrouhlení, kvůli snazším přepočtům) - zkrátka jako bychom lehce „zazoomovali“. Koeficient přepočtu ohniskové vzdálenosti (Crop Faktor, Magnification Factor, Focal Length Multiplier atd.) má přitom stejnou hodnotu, jako poměr úhlopříčky filmu k úhlopříčce menšího senzoru DSLR. Samozřejmě, že svou roli zde hrají i faktory jako je rozostření nebo přirozené optické vady objektivů (např. vinětace – ztráta světla v rozích), proto je nejlepší použít vždy ten správný objektiv k dané DSLR (resp. velikosti snímače).



Crop faktor:
srovnání velikosti záznamu „full-frame“ snímač (36 x 24mm)
vs. APS-C snímač (24 x 16mm).

4. Pevná skla vs. zoomy
Objektivy jsou rozděleny do dvou základních skupin - s proměnným ohniskem (zoomy) a s pevným ohniskem. Nejkvalitnější a nejsvětelnější jsou samozřejmě objektivy z druhé skupiny (pevná skla), protože jejich konstrukce a počet optických členů i samotných čoček je vždy nižší než u zoom-objektivů. Daní za vyšší kvalitu je však omezení v podobě nemožnosti zoomování (zoom tak zde mohou nahradit pouze fotografovy nohy). Naopak zoomovací objektivy poskytnou komfort bleskové a pohodlné změny ohniska, daní ovšem je o něco horší kresba. Čím větší rozsah zoomu, tím je to horší. Kvalitativně dobře jsou na tom ještě zoomy s krátkým rozsahem (cca 3-5x zoom), u zoom-objektivů s velkým rozsahem (5x a více) už kvalita výstupů opět klesá. Nicméně v současnosti už jsou běžně na trhu i kvalitní (dražší) skla, která přestože nabízejí široké rozsahy zoomu, jejich výstupy (kresba) bez problémů vyhovuje i náročné profesionální tvorbě. Jako základní objektiv je považováno 50mm. To odpovídá zornému úhlu lidského oka, proto takto pořízené fotografie jsou pro pozorovatele naprosto přirozené. Drtivá většina běžných fotografií je pořízena na ohniska 28 až 135 mm. Proto objektivy s podobnými rozsahy jsou na trhu zastoupeny jednoznačně nejvíce a jsou mezi fotografy stále velmi oblíbené.



Stabilizovaný zoom objektiv Canon EF 28-135 F3.5-5.6 IS
(foto: Martin Hájek)

5. Ohnisko a zorný úhel
Ohnisko objektivu definuje zorný úhel, který objektiv promítne na senzor. Ohnisko nám určuje výřez scény, kterou vidíme v hledáčku a kterou zároveň zaznamenáváme na snímač (kinofilm). Zatímco širokoúhlá skla mají zorný úhel velký, teleobjektivy mají naopak zorný úhel velice malý. Čím delší ohnisko máme, tím menší úhel zaznamenáme. Zorný úhel (resp. ohnisko) však není až tak zásadní, nicméně významně ovlivní dva (pro fotografa velice významné) výrazové prostředky! Tím prvním je perspektiva a tím druhým hloubka ostrosti. Perspektiva nám udává, jak moc musíme od fotografované scény odstoupit (což ne vždy lze), hloubka ostrosti nám udává, co všechno bude na fotografii ostré. Obecně platí, že dlouhá ohniska / malé zorné úhly perspektivu potlačují. Nutí nás hodně odstoupit, fotografie poté působí "ploše" (dvou-rozměrně). Naopak širokoúhlé objektivy perspektivu zdůrazní, dodávají snímku iluzi prostoru (třetí rozměr). Významnou roli zde hraje i hloubka ostrosti, která vnímání prostoru může také buďto podpořit nebo naopak. Hloubka ostrosti s delšími ohnisky (menšími zornými úhly) rapidně klesá, naopak při širokoúhlých ohniscích roste.



Vztah ohniskové vzdálenosti vs. zorný úhel objektivu.

6. Světelnost
Jeden z hlavních parametrů objektivů. Čím je světelnost větší, tím lépe. Čím menší hodnota clonového čísla „F“, tím bude daný objektiv za horších světelných podmínek lépe pracovat. Světelnost (minimální clonové číslo / maximálně otevřená clona) je hlavní parametr každého objektivu a udává, kolik světla umí objektiv poslat na snímač (film) v jeden okamžik. Z fyzikálního hlediska je světelnost poměr ohniskové vzdálenosti ku průměru nejvíce otevřené clony. Velký průměr vnitřní čočky = velká světelnost - také proto jsou teleobjektivy tak rozměrné (fyzikální zákony obejít nelze). Mají-li zoom objektivy dvě hodnoty (např. F4-5.6), udává nám tím světelnost na nejkratším vs. nejdelším ohnisku. Kvalitní (dražší) světelná skla mívají konstantní světelnost v celém rozsahu zoomu. Levné zoom objektivy mají světelnost zpravidla okolo f/4-5.6, kvalitnější zoom objektivy nabídnou světelnost f/2.8. Pevná skla dosahují světelnosti například i F1.4.
Díky vysoce světelným objektivům tedy lze fotografovat i za slabých světelných podmínek, aniž bychom zároveň museli ihned zvyšovat ISO (hrozba vysokého šumu) nebo prodlužovat čas (a riskovat „rozhýbání“ snímku). Snížením clonového čísla o řád výše (např. z F4 na F2.8) máme 2x více světla dopadajícího na senzor (lze tedy zároveň zkrátit exp. čas na polovinu).
Clona je silným výrazovým prostředkem, kterým můžeme ovlivnit hloubku ostrosti (aneb co na snímku bude ostré). Na rozdíl od ohniska a snímací vzdálenosti je clona zároveň i jediným parametrem, který nám HO ovlivní a to bez sebemenší změny samotné kompozice snímku. Proto se vysoce světelné objektivy (F1.4, F1.8, F2, F2.8) ideálně hodí pro portrétní fotografii, kde potřebujeme zdůraznit snímaný subjekt (zatímco vše „za“ a „před“ bude díky nízké HO rozostřeno). Na vysokou světelnost dále navazují i další – pro fotografování velmi praktické věci: DSLR lépe „vidí“, tudíž i AF senzory ostří rychleji a přesněji, také obraz v hledáčku bude sám o sobě jasnější.



Vysoce světelný teleobjektiv:
Nikon AF-S 200mm F2 G

7. Stabilizátor obrazu
Obrazový stabilizátor – výborný to pomocník do světelně horších podmínek. Je zde proto, aby potlačil (jen v jistých mezích, samozřejmě) rozhýbání snímku vlivem chvění fotografovy ruky. Současné stabilizátory mají zisk 1,5 až 3EV, což znamená, že s jeho použitím můžete z ruky fotit na 4x až 8x delší expoziční čas (než bez stabilizátoru). Pravidlo tzv. „bezpečného času“ nám říká, že z ruky udržíme přibližně takový čas, který se rovná převrácené hodnotě aktuální ohniskové vzdálenosti (např. 50mm objektiv = 1/50s, 500mm objektiv = 1/500s atd.). Tento čas tak můžeme díky stabilizátoru významně prodloužit, aniž bychom snímanou scénu zároveň rozmazali (přesněji „rozhýbali“). V případě DSLR s menším snímačem bychom (pro přesnější výsledek) ještě měli ohnisko vynásobit crop faktorem (1,5x, 1,6x, 2x), nicméně berme v úvahu, že jde jen o velice obecné pravidlo, neboť každý fotograf má jinak „pevnou ruku“. Mnohem důležitější je, soustředit se na správné držení fotoaparátu při kompozici a správné (ne)dýchání během samotné expozice. Stabilizované objektivy jsou tedy výbornou, leč opět o něco dražší volbou. Použití stabilizátoru lze obejít např. použitím stativu, ten však snižuje mobilitu fotografa i jeho pohotovost. Stabilizátor ani stativ však nic nezmůžou s "rozhýbáním" snímku způsobeným pohybem fotografovaného subjektu!


 
Ukázka vlivu stabilizátoru (vlevo - bez, vpravo - se stabilizací):
režim M, čas 1/4 sek, clona F4, ISO 200, ohnisko 55mm

(foto: Martin Hájek)

8. Ostřící systém (AF)
Při snímání statických scény (krajinná fotografie) není rychlost ostření až tak rozhodující, při snímaní jakýchkoli akčních scén však má rychlost AF vliv naprosto zásadní. Pokud je fotografovaný subjekt v pohybu, je logicky naprosto klíčové mít dobře a rychle zaostřeno. Ocení jej tedy reportážní, sportovní fotografové, popř. „widlife“ fotografové. Rozostřená fotografie, byť by byla sebelepší, je špatná (s výjimkou cíleného rozostření - viz obrázek). Samotný ostřící systém objektivů se rozděluje na dva základní typy: klasické a ultrazvukové.
Ostření klasickými motory je levnější, ale pomalé a hlučné. Často se při něm pohybuje ostřící kroužek objektivu, což znepříjemňuje držení objektivu a je zde problém s použitím filtrů (např. přechodového nebo polarizačního). Ultrazvukové ostření disponuje vysokou rychlostí, přesností i nízkým hlukem při pohybu a rychlým zastavením. K pohonu se využívá ultrazvukových vibrací statoru, které otáčí rotorem. Ultrazvukové ostření se značí USM (Canon), SWM (Nikon), SSM (Sony/Konica Minolta), HSM (Sigma). V současnosti zatím nejlepší způsob ostření, který je ale také dražší. Rozhodně se však vyplatí a lze jej jen doporučit. Kvalitu a přesnost ostřících motorků doceníme (podobně jako optickou stabilizaci) zejména při fotografování na delších ohniscích (100mm a více).



V situacích jako tato skutečně doceníte rychlost autofocusu
režim M, čas 1/25s, F5.6, ISO 400, ohn. 120mm

(foto: Martin Hájek)

9. Zvětšení objektivu (magnification)
Magnification neboli zvětšení nám udává poměr skutečného obrazu oproti poměru obrazu na snímači. Tento parametr je tedy důležitý především pro makro fotografii kde pravý makroobjektiv by měl mít zvětšení 1:1. To znamená, že 1cm ve skutečnosti = 1cm plochy snímače. Zjednodušeně řečeno, vše co vidíme v hledáčku je ohromné – se spoustou detailů. Jen pro srovnání, běžná skla mají zvětšení okolo 1:4 (vše co vidíme v hledáčku je tedy 4x zmenšené). Zvětšení lze opět „posílit“ použitím mezikroužků či předsádkových čoček, ovšem daní za to bude horší kvalita obrazu a také nižší světelnost (v případě mezikroužků).



Tamron SP Di 90mm f/2.8 MACRO AF
(skvělý objektiv pro fotografování makra)

10. Minimální zaostřitelná vzdálenost (MFD)
Udává nám na jak blízko je dané sklo ještě schopno zaostřit. Parametr je to důležitý opět pro fotografování makra, kde většinou potřebujeme ostřit řádově v jednotkách cm, proto čím je tato vzdálenost kratší, tím lépe. U DSLR se min. ostřící vzdálenost udává vždy od senzoru (u kompaktních fotoaparátů a nepravých zrcadlovek od přední čočky objektivu). Běžné objektivy ostří většinou řádově od desítek cm (35-50cm), naopak u teleobjektivů s dlouhými ohnisky (300-800mm) se minimální ostřící vzdálenost pohybuje již v řádech metrů.



Makro

11. Fyzické vlastnosti objektivu
Jedná se ryze o mechanické chování objektivu, nicméně vzhledem k použití i to může hrát významnou roli. V první řadě je důležité zkontrolovat, otáčí-li se přední člen při ostření. Pokud ano, dochází logicky i k otáčení případných filtrů či jiného příslušenství nasazených na objektiv. Tato skutečnost je v případě použití polarizačních nebo přechodových filtrů naprosto nepřípustná. Proto jsou objektivy vyšší i střední třídy vždy konstruovány tak, aby k rotaci předního členu nedocházelo.
Další podstatná věc: Vysouvá / nevysouvá objektiv při změně ohniska? Není to až takový problém, nedochází-li současně též k rotaci onoho předního členu. Nicméně jsou případy, kdy to problém představovat může – například budete-li fotografovat na krátké vzdálenosti (typicky makro). Faktem zůstává, že jakékoli mechanické pohyby vždy zvyšují riziko poruchy (opotřebení, zejména nebezpečí vniku prachu či vlhka do objektivu). V neposlední řadě je otravné, nosíte-li DSLR s objektivem na krku/rameni a obtěžuje vás „neustálé“ vysouvání objektivu (tato skla někdy mívají zámek - „lock“ oproti tomuto neblahému jevu).


 
Objektiv Olympus Zuiko-digital 40-150mm F3.5-4.5
(ukázka vysunutí tubusu objektivu při zoomování)

(foto: Martin Hájek)

12. Rozměry a tělo
Pro mnohé fotografy (a hlavně situace) hraje vliv i hmotnost a rozměr. Je velký rozdíl vozit si pohodlně v autě 2 kg teleobjektiv (např.: Sigma 150-500mm)... nebo ho mít na zádech v batohu/fotobrašně na cyklo-tůře nebo při lezení po skalách (kde je zatraceně znát každý gram hmotnosti navíc). Stejně tak záleží i na dílenském zpracování, resp. použitých materiálech. Běžné plastové tělo se nikdy nemůže rovnat – co do odolnosti, objektivům z pevných hořčíkových slitin. Stejně tak pro reporážní fotografii, fotografování sportu či divoké přírody nemohou „běžná“ skla konkurovat vodě a prachu odolným objektivům. Zkrátka, nároky na používání objektivu (potažmo DSLR) jen příležitostně a většinou v interiérech budou úplně jinde než nároky na objektiv s kterým hodláte často cestovat, fotografovat v prašnu a vlhku, lézt po horách atd. V druhém případě mají rozhodně smysl otázky typu: Plast nebo hořčík? Je objektiv prachu a vlhku odolný? Kolik je tam pohyblivých dílů? Jaká je vůle při zoomu nebo u ovladacích prvků objektivu? Nevysouvá se samovolně objektiv ve svislé poloze?



Sigma DG 120-400 F4.5-5.6 APO HSM
(s Canonem EOS 1Ds Mark II)

(foto: Martin Hájek)

13. Průměr závitu vs. filtry
U objektivů se lze setkat s nejrůznějšími průměry předních závitů určených pro montáž fotografických filtrů a dalšího příslušenství. Zatímco u malých, setových (plastových) skel s horší světelností je průměr závitu např. 43mm, u špičkových světelných objektivů je průměr více než 2x takový – např. 95mm. Čím menší průměr skel v objektivu, tím je sice příslušenství levnější ale současně tím klesá i světelnost. Proto s růstem světelnosti objektivů roste většinou i jejich cena a nutně i přední průměr čočky (potažmo i velikost a cena filtrů). Existuje však v tomto směru řešení v podobě redukce (tzv.: step-up ring), které vám ušetří peníze za nákupy drahých filtrů na velké průměry skel. Jiné řešení nabízí společnost Cokin, která má ve svém portfoliu redukci s držákem, kterou nasadíte na objektiv a do držáku poté jen zasouváte potřebné filtry. Použít lze také například „želatinové filtry“, které se nasazují na vnitřní čočku objektivu (jsou tedy přímo mezi objektivem a snímačem). Jejich využití je zřejmé např. u extrémně širokoúhlých skel (typu „fish-eye“), kde je zorný úhel tak velký (a čočka natolik vypouklá), že se klasický filtr (umístěný na přední čočky) prostě použít nedá.



Rybí oko (Fish-eye) Sigma 8mm F3.5 EX DG:
Způsobuje silnou deformaci perspektivy...
Vzhledem k hodně vypouklé čočce je problém s nasazením filtrů
(nutno použít redukční nástavec)

(foto: Martin Hájek)

14. Setové (levné) objektivy
Otázka, která se často přímo nabízí, je: Jaký objektiv mám zvolit? Levný, setový? Nebo si raději připlatit a koupit kvalitnější sklo? Tímto se opět dostáváme na začátek našeho povídání a sice: Objektiv je okem vašeho fotoaparátu! Běžným setovým sklem (cenově velmi dostupným, pohybujícím se řádově jen v pár tisících Kč) můžete pohodlně fotografovat běžné každodenní nebo dokumentární snímky, přičemž kvalita jejich výstupů je dnes již na relativně vysoké úrovni. Samozřejmě že ona nízká cena se musí někde odrazit a to především v případě použitých materiálů (převážně plast), světelnosti, rychlosti ostření a dalších – převážně mechanických vlastností (vysouvání předního členu při zoomování, otáčení přední čočky během ostření). Na limity této skupiny objektivů tedy narazíte při fotografování v „nestandardních“ podmínkách – tedy obecně za obtížnějších světelných podmínek. Navíc jejich konstrukce a použití (levné a křehké materiály) je téměř vylučuje ze všech případů náročnějšího fotografování, kde jsou kladeny zvýšené nároky na odolnost a výdrž (prašná, vlhká, horká, mrazivá prostředí apod.).



Canon 1000D se setovým sklem EF-S 18-55 F3.5-5.6 IS


15. Objektivy – jejich ohniska a použití

  • Extémně širokoúhlé objektivy (rybí oka/fish-eye) 8 mm: širokoúhlé objektivy s úmyslnou silnou deformací perspektivy.
    Používají se spíše výjimečně – mají naprosto specifickou charakteristiku (silné soudkovité zkreslení).

  • Širokoúhlá skla 10-30 mm: ideální pro všechny fotografie, kde je třeba co nejširší úhel záběru.
    Použití: interiéry, architektura, krajina, reportáž.

  • Střední ohniska (běžně označována též jako základní) 30-100 mm: základní objektivy, jejichž rozsah pokrývá drtivou většinu fotografických situaci. Mají vůči lidskému oku přirozené zobrazení.
    Použití: běžné každodenní snímky, portrétní fotografie.

  • Základní objektiv 50 mm: odpovídá zornému úhlu lidského oka.

  • Teleobjektivy 100-300 mm: velké přiblížení, používají se všude, kde potřebujeme/musíme fotografovat z velké vzdálenosti.
    Použití: Sport, reportáž, portrét, wildlife.

  • Super teleobjektivy (více než 300 mm): ad předchozí bod, ale přiblížení je ještě větší.

  • Makroobjektivy: tzv „True macro“, „Life size“: měřítko 1:1. co nejkratší zaostřitelná vzdálenost.
    Ideální pro snímky makra, lze použít též jako portrétní či produktový objektiv (pravé makro skla mívají vynikající kresbu).

  • Speciální objektivy
         - Tilt-Shift: pro fotografování architektury, lze na nich korigovat sbíhání linií.
         - Lensbabies: objektivy s úmyslně deformovanou rovinou zaostření.

  • Super teleobjektivy 800mm a více: stejný princip jako hvězdářské dalekohledy.



Super teleobjektiv Sigma APO 200-500mm F2.8 EX DG
Pomocí konvertoru s 2x zvětšením (dodávaným výrobcem)
lze daná ohniska prodloužit na úctyhodných 400-1000mm!
(spolu s tím ovšem klesá i světelnost, konkrétně 4x - tedy na F5.6)



Lensbaby - speciální objektivy s možností volby bodu zaostření
(bez nutnosti změny kompozice)

Závěr

Samozřejmě zde neobjevujeme žádnou ameriku. Vše, co jsme si řekli, jsou vcelku známá, obecně platná, fakta. Na druhou stranu opakování je matka moudrosti a problematika výběru správného objektivu není zas tak úplně triviální záležitostí a i ostřílení nadšení foto-amatéři zažili v tomto směru nejednu horkou chvilku. Je třeba hlídat spoustu věcí: parametry počínaje, přes vlastnosti, zaměření... a konstrukčním provedením objektivu konče. Nicméně není třeba hned házet flintu do žita, výběr správného objektivu není kvantová fyzika a s trochou znalostí a obyčejného selského rozumu se dá bez problému zvládnout. Základem je, dobře vědět co vlastně chceme a pak se jen trochu v dané problematice zorientovat. A hlavně mít stále na paměti, že každý fotograf má odlišné požadavky a jiné fotografické vize, každý preferuje něco jiného a na každou fotografickou disciplínu se hodí jiný objektiv. Konečné zvážení je tedy vždy individuální a rozhodnutí, co použít/nepoužít si tedy musí ve finále udělat stejně každý sám.

Tématické zařazení:

 » Ostatní  » Svět skrz objektiv  

 » Vybíráme  

 » Praxe  

 » Ostatní  » FotoTechnika  

 » Praxe  » Vzdělání  

 » Praxe  » Tipy & triky  

 » Vybíráme  » Jak vybrat  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: