Historická fototechnika - Lubitel

Pod hrdým názvem Lubitel, což v překladu znamená "amatér" se skrývá bakelitový přístroj jednoduché konstrukce původem ze Sovětského svazu. Lubitely pochopitelně nikdy nevzbuzovaly nadšení patřící technicky mnohem vyspělejším Flexaretům. Šlo ale o přístroje, se kterými mnozí z nás začínali, a na to se nezapomíná.

Lubitel je mechanická dvouoká zrcadlovka (TLR - Twin Lens Reflex Camera) konstruovaná na svitkový film 120, navinutý na cívce B2. Tělo všech pěti modelů bylo vyrobeno z plastu. Starší modely Lubitel a Lubitel 2 měly tělo z nechvalně proslulého bakelitu, modernější 166, 166B a 166U byly vybaveny lépe vypadajícím tělem z termoplastu. Čtyřdílný světlík byl podobný tomu, se kterým se setkáváme u prvních modelů Flexaretu. Rozměrově byly Lubitely citelně menší a lehčí nežli Flexarety. Hmotnost se pohybovala kolem půl kilogramu, přesněji řečeno Lubitel vážil 540g a hmotnost ostatních modelů se lišila minimálně. Model 1 a část produkce modelu 2 byla opatřena závěrkou ZT-5, poskytující rozsah časů B, 1/15s – 1/200 s. U všech ostatních Lubitelů se setkáváme výhradně se závěrkou ZT-8, disponující rozšířeným rozsahem časů do B, 1/15s – 1/250 s. Všechny modely byly vybaveny tříčočkovým snímacím objektivem T - 22 se světelností 1:4,5 a ohniskovou vzdáleností 75 mm. Tento objektiv není ničím jiným než jednoduchým tripletem Taylorova typu. Hledáčkový objektiv byl stejného typu, ale se světelností 2,8 a ohniskovou vzdáleností 60 mm. Nastavování okénka filmu při přetáčení bylo u všech modelů prováděno ručně pomocí průhledového červeného okénka na zadní části přístroje a značek na papírovém krycím pásu filmu.

Lubitel (1)

Historie a typy Lubitelů
Historie Lubitelů překvapivě začíná v německém městě Braunschweigu, v němž v roce 1931 uvedla společnost Voigtländer na trh svůj proslulý lidový přístroj "Brillant". Jeho modernizovanou verzi V6, s tehdy velice pokrokovým bakelitovým tělem, si v roce 1937 vzali konstruktéři společnosti GOMZ (od r. 1965 LOMO) za vzor pro vývoj přístroje Komsomolec. Po pravdě Komsomolec byl poměrně přesnou kopií včetně tvaru těla a tvaru víka světlíku s charakteristickým prolisem. Všechny tyto přístroje měly brilantní hledáček tvořený pevným hledáčkovým objektivem, pevným zrcadlem a spojnou čočkou místo matnice. Zaostřování probíhalo nastavením odhadnuté vzdálenosti na snímacím objektivu. Až roce 1938 se fotografové mohli těšit z vylepšeného přístroje Voigtländer Focussing Brilliant, který přinesl úžasný pokrok ve formě frontálního zaostřování, při němž byly oba objektivy spřaženy pomocí ozubení.

Jakou spojitost mají Voigtländery a Komsomolce s Lubitely? První Lubitely, které opustily výrobní halu až po válce v roce 1949, měly tvar těla a světlíku převzat z přístroje Komsomolec (potažmo Voigtländeru Brillant V6) a zaostřování bylo okopírováno z přístroje Voigtländer Focussing Brilliant. První model Lubitelu se ve výrobě udržel až do roku 1956. O rok dříve spatřila světlo světa jeho vylepšená verze 2.

Lubitel 2

Lišila se pokovením čoček objektivů, synchronizačním kontaktem pro blesk a samospouští. Za dlouhých 25 let, tedy až do roku 1980, bylo vyrobeno přes 2 100 000 ks modelu 2. Nástupcem „dvojky“ se stal Lubitel 166, který byl poprvé představen v roce 1977. Výrobce ho opatřil modernějším tvarem těla, kolejničkou pro upevnění blesku (bez středového kontaktu) a vypustil schránku pro uschování barevných filtrů na boku přístroje. Další vylepšení nalezneme na snímacím objektivu. Vnější válcová plocha o průměru 27 mm pro nasazení filtrů na snímací objektiv byla nahrazena vnitřním závitem o průměru 40,5 mm. Zjednodušená varianta 166B bez samospouště vystřídala předchozí model v roce 1980

Závěrečný model 166 Universal, jehož počátek výroby je uváděn na rok 1983 nebo 1984, přinesl možnost použití masky pro formát 6x4,5cm. Rok ukončení výroby Lubitelů je nejasný, některé zdroje uvádí 1988, jiné 1994 nebo 1996. Každopádně je s podivem, že přístroj na technické úrovni konce 30. let minulého století byl vyráběn až do poměrně nedávné minulosti. Lubitely byly úspěšně vyváženy nejen do zemí bývalého sovětského bloku, ale též například do Spolkové republiky Německo (pod názvem „Amatör“), Velké Británie a mnoha dalších západních zemí.

Lubitel prakticky
Ačkoli byly Lubitely vyráběny po dobu téměř padesáti let, množství inovací v jejich konstrukci je naprosto minimální. Proto platí, že jakmile zvládnete ovládání jednoho modelu, máte zvládnuty i všechny ostatní. Zaostřování není tak komfortní jako u konkurenčních přístrojů, např. Flexaretů nebo Rolleiflexů. Lubitely nemají celoplošnou matnici. V jejich šachtě místo ní najdete spojnou čočku. V jejím středu je malá matnice o průměru zhruba 1 cm sloužící k zaostření obrazu. Zaostřuje se jednoduše otáčením snímacího nebo hledáčkového objektivu.

Před pořízením snímku je nutné provést podobné úkony jako u prvních Flexaretů. Nejprve točítkem odkryjeme průhledové okénko v zadní části přístroje. Přetočíme film na další značku a okénko opět zakryjeme. Nastavíme čas a clonu, natáhneme závěrku a už můžeme zaostřovat a exponovat. Zaostření obrazu na malinkaté matnici a také vyhmátnutí té správné páčky, ovládající spoušť závěrky, vyžaduje cvik. Stejně až komicky malá je výklopná lupa, usnadňující přesné zaostření.

Ostrost kresby jednoduchého objektivu nedosahuje ostrosti současných kvalitních "skel". Na "plnou díru" je objektiv měkký a také celkem slušně vinětuje. Ovšem při zaclonění na clonu 8 začne zobrazovat výrazně lépe. Přesto připomínám, že Lubitel není vstupenkou do vysoce kvalitního středoformátového světa a v současnosti po něm sáhnou pouze příznivci minimalisticky pojatých historických přístrojů.

Známka: 2.98 (887)
 Způsob hodnocení: 1 - výtečné, 3 - dobré, 5 - vysloveně špatné