Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!
Zadejte Vaši e-mailovou adresu:
Kamarád fotí rád?
Přihlas ho k odběru fotomagazínu!
Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:
Trendy
Zpráva o stavu DSLR
10. listopadu 2008, 00.00 | Mnoho fotografů pořídilo, pořizuje či plánuje pořídit digitální zrcadlovku neboli DSLR. Jejich cena totiž klesá již pod 10.000,- Kč, současně se ale na trhu objevuje mnoho modelů a drobných inovací a tak situace je mírně řečeno nepřehledná. Proto může být užitečné malé uspořádání.
Tento článek není diskuze o tom, zda DSLR ano či ne. Je to článek o tom, v čem se jednotlivé DSLR v zásadě liší a jak tedy v nabídce DSLR vybrat tu správnou či případně zda již je čas starší DSLR upgradovat. V článku je nezbytně použita určitá dávka zjednodušení a schematismu výměnou za jeho přehlednost a srozumitelnost.
Velikostní porovnání amatérské a profesionální DSLR. S velikostí jde ale ruku v ruce i váha a cena.
Při hrubém pohledu se DSLR všech výrobců dají seskupit do zhruba třech tříd:
- Základní (amatérská) třída
- Poloprofesionální třída
- Profesionální třída
1. Základní (amatérská) třída
Základní amatérské modely jsou plnohodnotné DSLR, které se kvalitou výsledné
fotografie nijak výrazně od svých dražších kolegyň neliší. Možná mají o něco
menší rozlišení v MPix (typicky 10 MPix), ale toto není nijak výrazný argument. Jinými slovy - i
rozlišení dnešní běžné amatérské DSLR na 99 % aplikací bohatě stačí. Hlavní rozdíl tedy
je, že jsou udělány "levně" a s ohledem na méně zkušeného uživatele.
Ovládání DSLR základní třídy je podřízeno jednoduchosti a přehlednosti. Většinou se vše nastavuje přes velký a barevný displej, takže i laik snadno zvládne DSLR ovládat. Většina funkcí se nastavuje přes menu či piktogramy, což je sice jednoduché, ale zdlouhavé. Profesionál tedy tento systém nevyhledává a dává spíše přednost množství specializovaných tlačítek spojených s rozsáhlými možnostmi nastavení. To je sice velmi rychlé a umožňuje to nastavit kde-co, začátečník se ale často zcela ztrácí. Na našich kurzech věnovaných DSLR je běžným jevem, že ovládání DSLR dělá lidem v začátcích problémy a systém přehledného menu velmi boduje. V reálné praxi (např. profesionální reportáž) ale systém přes menu vzhledem k jeho pomalosti příliš praktický není.
Typický zástupce DSLR amatérské třídy - 10 MPix Olympus E420, asi nejmenší a nejlehčí DSLR na trhu.
S orientací na začátečníky souvisí i fakt, že DSLR této třídy mají omezené možnosti nastavování. Ne proto, že by DSLR byla v něčem horší, ale aby ovládání nebylo příliš složité. Například mnoho DSLR této třídy nemá možnost nastavit vyvážení bílé na teplotu v Kelvinech, což laik rozhodně nepotřebuje. Na druhou stranu je kladen větší důraz na automatické fotografování a tomu jsou přizpůsobeny i některé funkce.
Druhou odlišností je robustnost, odolnost a s tím související i rozměr, váha a cena. V amatérských přístrojích je použito více plastů, jsou menší, titěrnější, díky tomu levnější ale i méně odolné. Hodí se tedy na výlety, dovolené, rodinné foto, nehodí se příliš na náročné cesty či reportáž v těžkých podmínkách ani tam, kde snímky přivést prostě musíte. Neznamená to, že by byly méně spolehlivé, jen nejsou konstruovány do náročných a "bojových" podmínek.
Typickým znakem amatérské DSLR je jeden velký barevný displej, přes který se odehrává veškeré nastavování. Na snímku 12 MPix Canon EOS 450D.
Cena je technický parametr, který každého zajímá. U amatérské třídy je ceně podřízeno vše - od konstrukce hledáčku přes konstrukci těla, závěrku, ostření, měření expozice atd. Vše funguje jak má, ale konstrukce je levná, jinými slovy jen taková, jaká být musí. Rozdíly ale nejsou nijak dramatické a například v rychlosti sekvenčního fotografování (typicky 3 snímky za vteřinu) na hranici prakticky pozorovatelného rozdílu.
Typický zástupce této třídy je tedy spíše menší rozměrem těla, je příjemně lehký, má velký displej, málo tlačítek a ovládání uzpůsobené tak, aby bylo co nejjednodušší a nejnázornější. Výrobce se současně snaží ušetřit a tak nutně volí řadu kompromisů:
- Tělo je více plastové (rozhodně ale ne celé) a tak je sice lehké, ale logicky méně odolné a stabilní.
- Hledáček je levný se zrcátky či jen malým hranolem a tak je obraz v něm obvykle tmavší a menší.
- DSLR je vybavena je jedním displejem a tak ovládání je sice příjemné, ale o něco zdlouhavější.
- DSLR má vždy interní blesk.
- Výkon elektroniky je naladěn na cenu a proto rychlost ostření, počet ostřících bodů, rychlost sériového snímání, velikost vnitřní vyrovnávací paměti atd. je podřízena láci. I tak ale většinou dostačuje.
- DSLR disponuje řadou "atraktivních" funkcí, které ale profesionál příliš nevyhledává - živý náhled, detekce obličejů, mnoho scénických režimů, výklopný displej atd.
- DSLR naopak nedisponuje některými funkcemi, jejichž využití nelze u nezkušeného uživatele předpokládat - například vyvážení bílé na teplotu v Kelvinech, současné ukládání snímků na dvě paměťové karty, RGB histogram atd.
Cena je klíčem úspěchu v amatérské třídě a tak např. 10 MPix DSLR Sony A200 se stabilizátorem v těle a objektivem 18-70 mm se světelností 3.5-5.6 byla v době psaní článku (11/2008) k dispozici pod 10.000,- Kč včetně DPH.
Těla amatérských DSLR jsou často nabízena v setu se základními a velmi levnými objektivy s jediným cílem - konkurovat cenou celé sestavy. Amatér většinou pořizuje DSLR jako běžný fotoaparát a proto potřebuje mít v krabici vše včetně objektivu. Samotné tělo by bylo také špatným dárkem pod stromeček - bez objektivu je logicky k ničemu. Amatérské DSLR lze tedy shrnout slovy - "Za co nejméně peněz co nejvíce muziky".
Olympus a poté Panasonic nabídly alternativní konstrukci hledáčku se zrcadly do stran. Umožní to zmenšit DSLR ale obraz v hledáčku je temnější a menší.
Poloprofesionální třída
Slovo "poloprofesionální" není příliš šťastné, ale ujalo se a znamená "něco
mezi". Je to tedy třída, která klade na cenu menší důraz, než třída amatérská, a
proto znamená kvalitativní skok. Ne až tak moc (jak již bylo uvedeno) v kvalitě
obrazu či rozlišení, ale zejména v robustnosti a výbavě. Slovo "poloprofesionální" by se
tedy dalo chápat i tak, že tyto DSLR často pořizují skuteční profesionálové,
protože jim prostě stačí. Tuto třídu však pořizují i pokročilí amatéři, kteří mají vyšší nároky
na práci, s fotoaparátem např. často cestují a potřebují proto odolnější stroj.
Typický zástupce DSLR střední třídy - 15 MPix Pentax K20D. V době psaní článku bylo možné pořídit tělo za asi 21.000,- Kč včetně DPH.
Střední třída DSLR logicky zvyšuje laťku v parametrech uváděných u amatérské třídy. Ovládání již předpokládá poučeného a znalého uživatele a u DSLR je možné nastavit opravdu kde co. Tělo je větší, odolnější a bohužel i těžší. Přístroje jsou vybaveny většinou i druhým nepodsvíceným a černobílým LCD displejem, který může ukazovat různé stavové informace. Barevný displej totiž vyžaduje podsvícení a má proto velkou spotřebu a je nutné jej stále zhasínat. Naproti tomu černobílý LCD displej může být aktivní velmi dlouho, což je praktické. V této třídě se většinou výrazně zlepšuje i hledáček, jehož obraz je viditelně větší a jasnější.
Základní rysy se dají shrnout takto:
- Robustnější a více kovové tělo (z hořčíkových slitin), proto ale větší a těžší.
- Lepší hledáček (jasnější a větší) a často i více informací zobrazených v hledáčku.
- Barevný displej je doplněn většinou o druhý stavový LCD displej zobrazující trvale (má velmi malou spotřebu) užitečné informace.
- Rychlost ostření, počet ostřících bodů, rychlost sériového snímání, velikost vnitřní vyrovnávací paměti atd. je znatelně vyšší než u amatérské třídy.
- Ovládání je více podřízeno rychlé reakci na měnící se podmínky, může být ale proto pro začátečníky složitější a matoucí.
- DSLR obvykle disponuje pokročilými funkcemi a předpokládá i bohatší vybavení a příslušenství - například možnost definovat význam některých tlačítek, ukládat systémové nastavení, definovat chování DSLR v některých případech atd.
Typickým znakem DSLR střední třídy je užitečný a trvale ukazující druhý
displej a větší množství ovládacích prvků - v tomto případě dvě kolečka i
joystick. Na snímku 15 MPix Canon EOS 50D.
Vedlejším efektem této třídy je fakt, že většinou vyžaduje dražší příslušenství. Například bezdrátová infračervená dálková spoušť Canon RC-1 za cca 600,- Kč je kompatibilní jen s amatérskými modely EOS 350D, 400D, 450D a 1000D. Pro modely vyšší třídy (EOS 30D, 40D, 50D, 5D, 1D, 1Ds) je nutná již bezdrátová infračervená dálková spoušť Canon LC-5, která však originální stojí kolem 9.000,- Kč a její neznačkový ekvivalent (JJC WR-100A) kolem 2.000,- Kč.
Jednoduchá a levná infračervená dálková spoušť Canon RC-1 je kompatibilní jen s amatérskými modely.
Model Canon LC-5 určený pro střední a vyšší třídu DSLR je sice lepší, ale
také výrazně dražší.
I když je možné na toto tělo přirozeně nasadit i levné setové objektivy z amatérské třídy, nemá to obvykle velký význam. Nemá totiž příliš logiku degradovat dražší stroj levným objektivem a tak je třeba počítat i s vyšší pořizovací cenou objektivů. Také objektivy případně nabízené v setu bývají z té lepší skupiny, ale jak jistě tušíte, také dražší. Zkrátka - střední cenová hladina se týká obvykle všeho, částečně je to vyvoláno vyššími potřebami, částečně to může být prostě politika výrobce.
Profesionální třída
Je asi jasné, že u profesionální třídy jde zejména o spolehlivost, odolnost, rychlost, rozsáhlé možnosti nastavení a do pozadí ustupuje cena, jednoduchost, váha
i
velikost. Ovládání musí být rozsáhlé, rychlé, účelné a klidně i složitější -
znalý uživatel se jej jistě snadno naučí. Přístroj prostě musí fotografovat a
tak je konstrukce často podřízena spolehlivosti. S tím souvisí i možnost ukládat
na dvě (často různé) paměťové karty současně, nekompromisní konstrukce baterií,
zrcátka, závěrky i hledáčku. Přístroje mají běžně na těle i tři displeje.
Typický zástupce DSLR profesionální třídy - 12 MPix Nikon D3 se senzorem velikosti kinofilmu. Na snímku je vidět absence interního blesku, tři displeje, řada ovládacích prvků, integrovaný bateriový grip i vertikální spoušť. Nikon D3 sice nevyniká rozlišením, ale rychlost snímání 9 snímků/vteřinu jej předurčuje pro sportovní fotografy, náročnou reportáž atd.
Některé díly (například matnice či optika hledáčku) jsou uživatelsky výměnné, což např. u amatérské třídy nemá velký význam. Důraz se často klade i na speciální aplikace - práce ve studiu, práce na ramenu, bezobslužná a automatická práce v terénu (zvířata), okamžité zasílání snímků přes WiFi do redakce atd. I když rozlišení profesionálních přístrojů bývá nejvyšší (běžně nad 20 MPix), není často paradoxně nutné. Řada snímků sice vzniká za obtížných podmínek, ale rozlišení často stačí i nižší.
Nekorunovanými králi profi DSLR jsou zrcadlovky Canon 1D (sportovní varianta) a 1Ds (studiová varianta), nyní v modifikaci Mark III. Nabízí rozlišení 10 MPix, resp. 21 MPix a rychlost snímání 10, resp. 5 snímků/vteřinu.
Základní rysy přístrojů profesionální třídy:
- Robustní velké kovové tělo (z hořčíkových slitin), proto jsou i největšími a nejtěžšími fotoaparáty.
- Často je integrovaný a neodnímatelný bateriový grip a druhá vertikální spoušť.
- Často chybí interní blesk a je třeba se spoléhat na externí systémový blesk.
- Vyšší rozlišení (kolem 20 MPix) a často kinofilmová (tzv. full frame 24x36 mm) velikost senzoru.
- Bezkonkurenční spolehlivost, rychlost ostření i rychlost sekvenčního snímání.
- Složité ovládání, často i pomocí různých dvojstisků a více displejů.
- Možnost nastavit, ovládat a většinou i uložit řadu funkcí, parametrů a modelů chování.
- Rozsáhlé možnosti různého speciálního příslušenství do studia i do terénu.
Typické pro profi třídu je možnost ukládat na dvě karty. Důvod je prostý - o snímky není možné nikdy přijít a to ani při poruše karty.
I když přístroji této třídy jsou vybaveny hlavně profesionální fotoreportéři velkých redakcí či studia, pořizují si je často i pokročilí a nároční amatéři. Prostě z nějakého důvodu chtějí či potřebují tuto třídu, V této souvislosti je však třeba varovat. Ani tyto přístroje nenabízejí nijak významný krok vpřed u problémů jako je automatické stanovení expozice, správné zaostření, dynamický rozsah, ISO šum atd. Jinými slovy - nejsou to lepší automatické fotoaparáty a tak v rukou neznalého uživatele poskytnou mnohdy vzhledem k složitějšímu ovládání spíše horší výsledky.
V hledáčku profi DSLR se zobrazuje mnoho informací a fotograf tak má o řadě parametrů přehled. Laika však podobné množství údajů většinou spíše mate.
I když to není možné vyloučit, tak není typické nabízet tyto přístroje v sadě s objektivy. Jednak profesionál již celou řadu objektivů jistě má a také ne každý objektiv se hodí na tělo za sto tisíc. Investice do profesionálního těla tak obvykle vyvolá odpovídající investici do kvalitních objektivů - jiný postup totiž postrádá logiku.
Nováčkem v profi třídě je Sony A900. Sice někde mírně slevila - například nemá integrovaný bateriový grip a tím ani vertikální spoušť - oboje lze ale snadno dodat jako příslušenství. S rozlišením 25 MPix a plnou velikostí senzoru do profi třídy ale rozhodně patří.
Tabulka dostupných DSLR
Pro základní zařazení současných DSLR na trhu jsme pro vás sestavili
uvedenou tabulku platnou na stav v listopadu 2008:
Základní třída | Střední třída | Profi třída | |
Canon | EOS 450D EOS 1000D EOS 400D EOS 350D EOS 300D |
EOS 50D EOS 40D EOS 30D EOS 20Da EOS 20D EOS 10D EOS D60 EOS D30 |
EOS 1Ds Mk III* EOS 1Ds Mk II* EOS 1Ds Mk I* EOS 1D Mk III EOS 1D Mk II N EOS 1D Mk II EOS 1D Mk I EOS 5D Mk II* EOS 5D* |
Nikon | Nikon D60 Nikon D50 Nikon D40x Nikon D40 |
Nikon D300 Nikon D200 Nikon D100 Nikon D90 Nikon D80 Nikon D70s Nikon D70 |
Nikon D3* Nikon D700* Nikon D2Xs Nikon D2Hs Nikon D2X Nikon D2H Nikon D1X Nikon D1H Nikon D1 |
Sony | Sony A200 Sony A100 Minolta 5D |
Sony A700 Sony A350 Sony A300 Minolta 7D |
Sony A900* |
Pentax | Pentax K200D Pentax K100Ds Pentax K100D Pentax K110D Pentax *istDS2 Pentax *istDS Pentax *istDL2 Pentax *istDL |
Pentax K20D Pentax K10D Pentax *istD |
645D |
Olympus | Olympus E-420 Olympus E-410 Olympus E-400 Olympus E-330 Olympus E-300 |
Olympus E-520 Olympus E-510 Olympus E-500 |
Olympus E-3 Olympus E-1 |
Panasonic | DMC-L1 DMC- L10 |
||
Samsung | Samsung GX1s Samsung GX1L |
Samsung GX-20 Samsung GX-10 |
|
Ostatní | Fuji S5 Pro Sigma SD15 Sigma SD14 |
Leica M8.2 Leica M8 |
Pozn.: Šedě označené modely jsou již
výběhové.
* Označuje modely s plnou kinofilmovou velikostí senzoru 24x36 mm (tzv. Full Frame).
Tématické zařazení:
» Ostatní » Svět skrz objektiv
» Vybíráme
» Praxe
» Ostatní » FotoTechnika
» Vybíráme » Technologie
» Praxe » Tipy & triky
» Novinky
Poslat článek
Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:
-
14. května 2014
Jak vkládat snímky do galerií a soutěží? Stručný obrazový průvodce
-
2. února 2012
-
23. dubna 2014
Konica Minolta přenesla výhody velkých zařízení do kompaktních modelů
-
12. června 2012
-
9. dubna 2014
-
30. listopadu 2014
Nový fotoaparát α7 II: první plnoformát s pětiosou optickou stabilizací obrazu na světě
-
15. prosince 2014
Konica Minolta pomůže živnostenským úřadům s digitalizací dokumentů
-
11. května 2014
-
26. listopadu 2014
Canon Junior Awards již posedmé ocení mladé fotografy v rámci Czech Press Photo
-
21. srpna 2014