Viděli jsme krásy rumunských hor z kokpitu terénních vozů - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Novinky

Viděli jsme krásy rumunských hor z kokpitu terénních vozů

16. srpna 2010, 00.00 | Skupina vybraných novinářů z ČR se zúčastnila poutavé expedice Transylvania adventure 2010, kterou byla situována do prostředí rumunských hor. V koloně terénních vozů jsme měli možnost i my shlédnout malebné scenérie pohoří Bihor, zápolit s nepřístupným terénem horských cest, navštívit nádherné jeskyně, vodopády a prožít spoustu zajímavých zážitků.

Ve dnech 8 – 11. srpna se uskutečnila velmi zajímavá expedice Transylvania adventure 2010, která směřovala do prostředí transylvánských Alp, jenž se nacházejí v Rumunsku. Cílem expedice bylo zdolat horský terén pomocí terénních vozů a podívat se na některá zajímavá místa.

Po přechodu rumunských hranic nebylo možné přehlédnout haldy odpadků, jsou pro Rumunsko jedním z jeho nechvalně známých poznávacích znaků ; Foto: Redakce

Nechyběli ani neodbytní prodejci pouličních cetek... ; Foto: Redakce

Ve skupině vybraných žurnalistů z ČR, která tuto výpravu absolvovala, jsme nechyběli ani my, a tak vám můžeme touto cestou zprostředkovat některé dojmy a zároveň vám ukázat několik fotografií, které se nám během zmiňované výpravy podařilo pořídit.

Při večerní cestě do rumunských hor nebyla nouze o krásné světlo, které jitřilo naše fotografické smysly; Foto: Redakce

Prvním úkolem expedice Transylvania adventure bylo zdolání...; Foto: Redakce

Start a cíle celé výpravy Transylvania adventure 2010 se nalézal v obci Arieseni, která se nachází v pohoří Bihor v severozápadním Rumunsku. Tam jsme dorazili v neděli 8. srpna po cca 900 km dlouhé cestě. Vyjížděli jsme z Prahy a do Rumunska jsme se dopravili přes Slovensko a Maďarsko. Největší kulturní šok jsme prožili po přechodu rumunských hranic. Připadalo nám, jako bychom se ocitli v úplně jiném světě, než na který jsme zvyklí u nás doma. Je evidentní, že Rumunsko, ač je dnes členem EU, má stále ještě co dohánět, protože je značně pozadu. Hned za hranicí se povalovaly kupy odpadků a celníci působili značně agresivním dojmem (pokus kolegy si vyfotit hraniční přechod skončil vynuceným výmazem pořízených snímků). Při cestě Rumunskem na nás ze všech stran křiklavě doléhala roztodivná architektura, která byla místy doslova představením koncentrovaného nevkusu. Viděli jsme například kostely připomínající vestibul autobusového nádraží a podobně.

...vrcholu hory Cucurbata Maré, která měla nadmořskou výšku cca 1 848 metrů; Foto: Redakce

Zbývající část prvního dne výpravy zabral náročný 35 km dlouhý přesun terénem do města Munţii Apuseni, kde jsme přenocovali.; Foto: Redakce

Postupem času se tyto ohavnosti začaly vytrácet, neboť jsme se blížili do oblasti hor, kde naštěstí byla zachována rustikální atmosféra horského venkova. Po cca 35kilometrovém stoupání po horských serpentinách jsme pozdě večer konečně dorazili do městečka Arieseni (cca 1 900 obyvatel), které se nalézá v nadmořské výšce 1 053 metrů. V okolí daného městečka již bují divoká horská příroda, ve které prý není žádnou vzácností narazit například na medvědy, rysy či vlky.

Během cesty jsme potkávali místní horaly s větrem ošlehanými tvářemi...; Foto: Redakce

... kteří se věnovali tradičnímu způsobu obživy - zemědělství; Foto: Redakce

Pokud v Česku zoufáte nad neutěšeným stavem silnic, tak při pohledu na stav rumunských cest nalézajících se v horských oblastech, vězte, že bědujete zbytečně. Ve vyšších nadmořských polohách je totiž asfaltový povrch cest zřídka viděným luxusem. Koneckonců tento fakt byl jasným důvodem na danou výpravu zavítat s kvalitními terénními vozy (vybavenými vyspělou elektronikou, zónovou klimatizací a automatickým převodovým systémem), které bude možné v těžším terénu řádně ozkoušet. Rumunsko totiž jako jedna z mála evropských zemí nijak neomezuje vjezd vozidel do horských oblastí, protože na rozdíl od nás prozatím naprosto ignoruje jakoukoliv ekologickou ochranu krajiny.

Cestou nebyla rovněž nouze o malebné krajinné rozhledy a charakteristický vzhled místních osad; Foto: Redakce

Druhý den výpravy bylo hlavním cílem zdolat s kolonou 9 terénních automobilů značky Mercedes horu Cucurbata Maré, která se tyčí do výšky 1 848 metrů nad mořem. V obtížném prostředí extrémně erodovaných cest byly terénní automobily jako ve svém živlu. Naštěstí díky kvalitnímu odpružení jsme zdejší „kostitřasavé“ cesty ustáli bez jakéhokoliv defektu či žaludeční nevolnosti. V horském sedle pod vrcholem Cucurbata Mare jsme navštívili bezejmennou osadu místních horalů, kteří ve zdejším prostředí žijí životním stylem, který se zřejmě již po několik století příliš nezměnil.

Druhý den výpravy byl zasvěcen náročné pěší túře, která směřovala...; Foto: Redakce

Po krátké zastávce jsme konečně vyrazili dobýt vrchol výše jmenované hory. Zde se nám naskytl neskutečně krásný výhled do širokých dálek, který byl lemován peřinou níže položených mraků. Okouzlující pocit z přírodních vnadů hor nám ale trochu kazilo zjištění, že vrchol Cucurbate Mare připomínal skládku odpadků, které se zde povalovaly v opravdu hojném počtu.

... k pozoruhodné jeskyni Coiba Mare, která oplývala jak gigantickými rozměry... ; Foto: Redakce

... tak vizuálně působivými výjevy. ; Foto: Redakce

Při sestupu z hory Cucurbate Mare jsme se setkali s místní fenoménem, kterým je řidičské umění Rumunů, kteří do extrémního terénu neváhají bez okolku vyrážet i obyčejnými vozy (převládaly zde různé „vytuněné“ verze populárních „Dácií“) .

Poté naše putování směřovalo k turisticky atraktivní lokaci, kterou představoval vodopád Cascada Evantai ; Foto: Redakce

Cesta k vodopádu vedla buď přes poměrně nebezpečné ferraty... ; Foto: Redakce

Odpoledne nás čekal asi nejnáročnější úsek celé výpravy. Jednalo se o cca 35 km dlouhý přesun terénem do penzionu, jenž se nalézal ve městečku Munţii Apuseni. Cestou jsme míjeli celé plejády zajímavých vesniček a osad, které charakteristicky ozvláštňují zdejší „génius loci“. Na konci této cesty byla již na všech účastnících výpravy znát výrazná únava. S notně zaprášenými tvářemi, špinavými fotoaparáty (!) a bolavými těly jsme s úlevou vystoupili ze zablácených aut a vzali hotelové pokoje bujarou ztečí, protože jsme se v nich konečně dočkali tolik vytoužené sprchy.

...anebo bylo možné se k vodopádu dostat pomocí brodění v ledově studené vodě ; Foto: Redakce

Třetí den expedice byl zasvěcen pěší turistice. První túra nás zavedla do velmi náročného terénu, kde jsme museli na kluzkých kamenech zdolávat extrémní sklony skalnatých svahů. Díky turistickým holím jsme se většina z nás naštěstí vyhnula bolestivému pádu, a tak jsme po namáhavém treku konečně dorazili před ústí monumentální jeskyně Coiba Mare. Ve srovnání s tímto jeskyním „chrámem“ jsou například naše Koněpruské jeskyně jen nevinnou „dírkou“ v zemi. Návštěva této jeskyně, jejíž strop se tyčí ve výšce cca 30 metrů, byl pro nás jedinečným zážitkem. Jeskyně Coiba Mare je jen pouhým vrcholem „ledovce“ rozsáhlého jeskynního systému, kterým protéká podzemní řeka.

Rumuni mají pověst divokého národa... ; Foto: Redakce

Odpoledne jsme dospěli k závěrečnému programu celé výpravy, v rámci kterého jsme se vydali navštívit vodopád Cascada Evantai . Cesta ke jmenovanému vodopádu rovněž nebyla žádnou procházkou „růžovým sadem“. Pohyb ve skalnatém korytě zdejší říčky nám přinášel různá úskalí a rizika. K vodopádu Cascada Evantai bylo možné se dostat dvěma způsoby: „suchou“ a „mokrou“ cestou. „Suchá“ cesta představovala takřka horolezeckou trasu, kde bylo nutné místy využívat nebezpečně vyhlížející ferraty tyčící se i do 5metrové výšky.

... ale v horách jsme narazili jen na klidné a slušné lidi; Foto: Redakce

Není divu, že většina z nás tuto variantu vzdala a rozhodla se k danému vodopádu přebrodit ledově chladnou vodou dravé říčky. Pochod studenou říčkou byl věru adrenalinovým zážitkem speciálně pro ty z nás, kteří na svých zádech nesli batohy napěchované fotografickou výbavou. Případné „vykoupání“ by se tedy spoustě z nás notně prodražilo (místy byla tato říčka se silným proudem hluboká až 100 cm). Když už jsme skoro necítili naše promrzlá chodidla, tak se nám naskytl pohled na krásný vodopád, jenž nám všechna vytrpěná „příkoří“ bohatě vykompenzoval uklidňujícím zurčením padající vody, které se malebně neslo napříč skalnatým údolíčkem.

Rumunské hory jsou stále regionem, který...; Foto: Redakce

...stále vykazuje prvky výrazné chudoby; Foto: Redakce

Po přenocování v na místní poměry luxusním penzionu, vedle kterého ovšem „čeřila“ vzduch otřesně zapáchající žumpa, jsme se brzy ráno vydali na zpáteční cestu do ČR. Když jsme po dlouhém lopocení konečně doputovali zpět do Prahy (středa 11. srpna), tak nám bylo jasné, že příznaky silné únavy brzy vystřídá příjemný pocit, že jsme se zúčastnili velmi zajímavé výpravy, která ve všech z nás zanechala spoustu poutavých zážitků. Ty plynuly jak z možnosti pohybovat se vyspělým terénními vozy, tak v dispozici se dostat do styku s jedinečnými horskými scenériemi, které byly působivě okořeněné odlišnou kulturou rumunského národa. Proto vám všem, kteří jste dobrodružnější povahy, návštěvu rumunských hor vřele doporučujeme, protože se jedná o jedny z mála hor, které nejsou dosud devalvovány masovým turistickým ruchem.

Letošní expedice Transylvania adventure 2010 byla velmi dobře zorganizovanou akcí, a tak nezbývá než touto formou poděkovat jejím organizátorům.;Foto: Redakce

Tématické zařazení:

 » Ostatní  » FotoReport  

 » Ostatní  » FotoTechnika  

 » Novinky  » Reportáže  

 » Novinky  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: