5. prosince 2006, 00.00 | V půlce listopadu Nikon představil svou novou digitální zrcadlovku D40, což bude jeho nejlevnější DSLR v nabídce. Za cenu, za jakou jsme ještě nedávno pořídili slušný EVF kompakt, lze nyní pořídit zrcadlovku i s objektivem. D40 je zacílen právě na takové uživatele, kterým nevyhovují EVF, ale nechtějí investovat tolik peněz do drahých DSLR. Rozlišení 6 MPix v této kategorii postačí a malé lehké tělo potěší na cestách. Jak se s D40 fotografuje, se dočtete v recenzi.
{Popis a konstrukce}
V půlce listopadu Nikon představil svou novou digitální zrcadlovku D40, což bude jeho nejlevnější DSLR v nabídce. Za cenu, za jakou jsme ještě nedávno pořídili slušný EVF kompakt, lze nyní pořídit zrcadlovku i s objektivem. D40 je zacílen právě na takové uživatele, kterým nevyhovují EVF, ale nechtějí investovat tolik peněz do drahých DSLR. Rozlišení 6 MPix v této kategorii postačí a malé lehké tělo potěší na cestách. Jak se s D40 fotografuje, se dočtete v recenzi.
Konstrukce a design
I přesto, že D40 vychází z modelu D50 a je velmi podobná ostatním Nikonům, je konstrukce svým způsobem nová. Nejvíce změn konstruktéři provedli hlavně ve způsobu ovládání a celkových rozměrech. Design je stejný jako u ostatních DSLR Nikon a stejně kvalitní je i zpracování povrchu, které nepůsobí nijak levně a "plastově" Chybí pouze pogumování gripu, což je nahrazeno použitím měkčího plastu. Fotoaparát se drží velmi dobře a grip je dostatečně velký i přes celkově malé rozměry přístroje. Na šířku má pouze 126 mm, na výšku 94 mm a do hloubky 64 mm. Hmotnost bez baterie a paměťové karty je cca 475 g. Se setovým objektivem, baterií a kartou je to 722 g.
Na přední straně je bajonet s pojistkou (na bajonetu chybí pohon zaostřovacího mechanismu, blíže problém popisujeme v technické specifikaci) a pomocná lampa autofokusu. Na levé straně bajonetu nalezneme dvojici tlačítek sloužících pro aktivaci vyskakovacího blesku a programovatelné tlačítko (blíže popsáno v sekci Ovládání).
Horní straně chybí stavový LCD displej, což je u levnějších DSLR nová móda. Stavový displej byl z důvodu úspory místa odstraněn a informace se zobrazují na hlavním LCD displeji na zadní straně. Zbytek horní strany má klasické uspořádání. Vystouplý hledáček s vestavěným bleskem, kruhový volič expozičních režimů, dvojice tlačítek pro korekci expozice (a nastavení clony) a zobrazení informací na zadním displeji a otočný prstencový přepínač aktivující fotoaparát. Uprostřed prstence je umístěno tlačítko spouště. Toto uspořádání zjednodušuje a zrychluje spuštění fotoaparátu a pořízení prvního snímku.
Konektory USB a A/V jsou umístěny na levém boku pod plastovou krytkou. Slot paměťové karty je zase na boku pravém. Stejně jako u D50 a D80 je zde posuvná odklápěcí krytka, pod kterou je ukryt slot pro SD paměťové karty. Na spodní straně nechybí kovový závit pro stativ umístěný v ose objektivu a prostor pro Li-Ion akumulátor.
Konstrukčně se toho na zadní straně oproti D50 příliš nezměnilo. Po levé straně displeje je řada funkčních tlačítek, nad displejem je průhledový SLR hledáček s možností dioptrické korekce, po pravé straně je křížový ovladač a v pravém horním rohu je multifunkční kolečko. U něj nechybí ani tlačítko blokace expozice. Celkově zde tedy není tolik tlačítek jako na pokročilejších zrcadlovkách. To usnadňuje začátečníkům orientaci.
[-more-]{Technické parametry}
Technická specifikace
Fotoaparát je vybaven stejným CCD snímačem jako D50 a D70s, který má efektivní rozlišení 6,1 MPix a rozměry 23,7 x 15,6 mm (formát DX). Díky němu můžeme pořizovat snímky s rozlišením 3 008 x 2 000, 2 256 x 1 496 a 1 504 x 1 000 bodů s citlivostí 200, 400, 800, 1600 a 3200 ISO ve formátech JPEG a RAW (NEF). Ukládat lze také oba formáty zároveň. Můžeme nastavit ukládání snímků ve třech barevných prostorech sRGB, sRGB s důrazem na zelenou barvu a Adobe RGB. Obrazovému procesoru můžeme nastavit parametry pro doostřování snímků, kontrast, nasyceni barev a barevný posun.
Použít lze objektivy s bajonetem Nikon F mount a samozřejmě můžeme také nasadit objektivy DX Nikkor, které jsou speciálně určené pro DSLR se snímačem formátu DX. Díky rozměrům snímače musíme počítat s prodlužovacím (ořezovým) faktorem 1,5x, který nám změní úhel záběru. To znamená, že nasazením 24 mm objektivu máme stejný úhel záběru jako na kinofilmu s 36 mm objektivem. Automatické zaostřování zajišťuje modul Nikon Multi-CAM530, který pracuje na principu pasivního TTL měření kontrastu. Nastavit můžeme kromě manuálního zaostřování také jednorázové zaostření AF-S, kontinuální zaostřování AF-C, nebo nový režim AF-A, který automaticky přepíná mezi posledními dvěma zmiňovanými režimy v závislosti na situaci. Můžeme si vybrat libovolný zaostřovací bod ze tří, nebo nám bude muset stačit automatická volba a režim zaostřování na nejbližší bod. Automatice ve špatném osvětlení pomáhá přisvětlovací lampa. D40 nemá vestavěný motor autofokusu, který pohání zaostřovací mechanismus u objektivů bez motorku. Musíme tedy používat pouze objektivy, které mají vlastní zaostřovací motorky, jinak musíme zaostřovat manuálně. U Nikonu se takové objektivy značí zkratkou AF-S. Hledáček u D40 má větší zvětšení než u D50. Zvětšení je 0,8x (s objektivem 50 mm zaostřeným na nekonečno).
Expozici můžeme nastavit celou sami díky manuálnímu režimu. Pokud si nejsme jistí, můžeme použít režim priority clony (a čas dopočítá automatika) nebo režim priority času (a clonu nastaví fotoaparát). Pak je zde k dispozici klasický automatický režim (čas i clonu nastaví automatika), plně automatický režim (fotoaparát nastaví čas, clonu, citlivost, vyvážení bílé, zaostřování apod.) a několik scénických režimů (portrét, krajina, děti, sport, makro, noční snímek). O měření expozice se stará systém 3D color matrix metering II pomocí 420 pixelového RGB senzoru. Měření oblasti expozice lze nastavit celoplošné, celoplošné s důrazem na střed (75% citlivosti měření je na kruhu 8 mm uprostřed obrazu), nebo bodové (3,5mm, což odpovídá cca 2,5% plochy záběru). Kompenzace automatické expozice nabízí rozsah úprav o +-5EV po 1/3 EV krocích. Čas závěrky se může pohybovat od 1/4000 s do 30 s, včetně možnosti nastavení režimu Bulb (expozice probíhá po dobu držení spouště). Synchronizace blesku pomocí X-sync zvládá časy až do 1/500 s. Sériové snímání umí pracovat rychlostí 2,5 snímků za sekundu.
Vyvážení bílé barvy nabízí automatické a manuální měření a samozřejmě také několik přednastavených hodnot pro různá osvětlení (slunce, stín, zataženo, blesk, žárovka a zářivka). TFT LCD na zadní straně má úhlopříčku 2,5" a disponuje 230 000 body. Vestavěný blesk má směrné číslo 17 při ISO 200. Využít můžeme režim vynuceného záblesku, redukce červených očí, synchronizace s dlouhým časem závěrky, redukce červených očí se synchronizací zároveň, nebo synchronizace na druhou lamelu. Externí blesky můžeme nasadit do Hot-shoe patice, nejlépe ty, které mají i-TTL řízení záblesku, které podporuje také tento fotoaparát. Konkrétně jde o modely Nikon SB-800, SB-600 a SB-400.
Při prohlížení snímků si můžeme zobrazit jejich histogram, informace o jejich pořízení, nebo přeexponovaná místa (bílé přepaly). Přístroj je také vybaven senzorem natočení, díky kterému si můžeme nechat automaticky otáčet snímky. Snímky se ukládají na paměťovou kartu SD (Secure Digital) a použít lze i SDHC karty. Kromě přenášení do počítače pomocí USB 2.0, nebo tisknutí na tiskárně pomocí PictBridge si je také můžeme promítat pomocí videovýstupu podporujícím videoformáty PAL a NTSC. Napájení zajišťuje Li-Ion akumulátor EN-EL9 (7,4 V a 1000 mAh).
[-more-]{Ovládání fotoaparátu}
Ovládání
Jak jsme již naznačili v předchozím textu, konstrukčně se zadní strana příliš nezměnila, v porovnání s Nikonem D50. Radikálně se však změnil způsob ovládání fotoaparátu, který se zadní stranou velmi blízce souvisí. U všech předchozích DSLR od Nikonu jsme byli zvyklí na nastavování parametrů pomocí stisknutí příslušného tlačítka a současného otáčení multifunkčního kolečka. To bylo stejné i u D50, ale u D40, která jej nahrazuje, je vše jinak. Drtivá většina uživatelů, kteří si D40 pořídí, budou bývalí uživatelé kompaktů. Lze jen těžko pochybovat, že si D40 koupí někdo se zkušenostmi s DSLR, pouze snad v případě, že na lepší nemá peníze. Z tohoto důvodu se tedy inženýři u Nikonu odvrátili od této koncepce ovládání, i když byla poměrně jednoduchá. U D40 mají tlačítka po levé straně displeje pouze jednu funkci a parametry jako je citlivost, rozlišení a vyvážení bílé se nastavuje pomocí menu, resp. stavového displeje.
Samotný stavový displej na zadní straně má dva různé typy zobrazení. Jedno informativní, s grafickým znázorněním zaclonění a druhé aktivní, kde se lze po položkách pohybovat a nastavovat je. Stavové informace vyvoláme tlačítkem u spouště (zobrazí pouze informace), nebo spodním tlačítkem nalevo od displeje. Jeho první stisk zobrazí pouze informace a druhý stisk ono zmíněné stavové menu, kde lze nastavovat rozlišení a formát snímků, vyvážení bílé barvy, citlivost, sériové snímání a samospoušť, režim ostření, počet AF bodů, oblast měření expozice, korekci blesku, korekci expozice a režim blesku. Je zvláštní, že výběr konkrétního AF bodu (v režimu 1 AF bodu) provádíme v tzv. informativním zobrazení, ne v tom aktivním. Pro výběr není ani žádný zámek, snadno tak pomocí křížového ovladače změníme vybraný zaostřovací bod.
Menu fotoaparátu máme přehledně rozděleno na záložky, stejně jako u ostatních DSLR Nikonu. V záložce "Playback" nastavíme adresář, kam se zapisují soubory, otáčení prohlížených snímků, tisk, slideshow, nebo zde smažeme paměťovou kartu. Záložka "Shooting" nabízí nastavení parametrů obrazu (ostrost, kontrast, barevný prostor, saturaci a odstín) včetně přednastavených režimů (kde je i černobílé nastavení), rozlišení snímků, vyvážení bílé, citlivosti a redukci šumu. Záložka "Custom settings" je oproti D80 značně ořezaná, ale stále nabízí několik užitečných nastavení, jako je vypnutí zvuků zaostření, nastavení režimu AF (jednorázové, kontinuální, automatické rozpoznání), výběr režimu AF bodů (jeden bod, zaostření na nejbližší objekt, dynamická oblast - pro pohyblivé objekty), oblast měření expozice, blokaci focení při absenci paměťové karty, automatické zobrazení pořízeného snímku, korekci záblesku, zapnutí pomocné lampy AF, automatické nastavení citlivosti (nastavit lze i max. citlivost, nebo nejdelší čas expozice), přiřazení funkce programovatelnému tlačítku (samospoušť, rozlišení, citlivost, vyvážení bílé), funkci tlačítka blokace expozice, režim vestavěného blesku, délku samospouště a dobu čekání na signál od dálkového ovládání.
[-more-]{Kvalita snímků a hodnocení}
Kvalita snímků
Úroveň digitálního ošumu je velmi dobrá. Je prakticky stejná jako u D70s a D50, což je logické, protože používají stejný snímač. Rozdíl je tak pouze v postprocessingu. Na rozdíl od výše zmíněných umí D40 fotografovat také s rozšířenou citlivostí na úrovni ISO 3200. Zde je již šum o poznání silnější, než na ISO 1600. Režim nejvyšší citlivosti tak může sloužit pro řešení situací, kdy potřebujeme co nejrychlejší čas závěrky, nebo nemáme dostatek světla.
Porovnání šumu na neutrálně šedé při citlivosti (zleva doprava: 200, 400, 800, 1600 a 3200 ISO)
Automatické vyvažování bílé zvládá Nikon již tradičně poměrně dobře. V exteriéru se na něj můžeme spolehnout a nenechá se zmást ani zářivkovým osvětlením. Problém pouze pod žárovkovým osvětlením, kde generuje výrazně teplejší barvy, což je vlastnost prakticky všech digitálních fotoaparátů. Kromě automatiky a přednastavených hodnot máme k dispozici také manuální měření.
Porovnání vyvážení bílé (vlevo automatické, vpravo ruční nastavení)
Rozlišovací schopnost u D40 není na stejné úrovni jako u současných 8 MPix a 10 MPix zrcadlovek od konkurence, ale je nutno říci, že tato úroveň je plně postačující pro běžného uživatele. Rozlišení 6 MPix bohatě stačí pro kvalitní výtisk na formát A4. Uživatel jen nemůže tolik ořezávat, jako u vyššího rozlišení, pokud se rozhodne snímek radikálněji upravovat. Celková úroveň ostrosti, zkreslení, chromatické aberace apod. je velmi závislá na použitém objektivu. My testovali se setovým objektivem Nikkor AF-S DX 18-55 mm F3.5-F5.6 G II, který dobře poslouží jako základní objektiv. Nelze od něj ovšem očekávat stejnou kvalitu jako od dražších objektivů.
Ukázka optického zkreslení a rozlišení (ohnisko 38mm F8,0 1/15s)
Porovnání optického přiblížení objektivu Nikkor AF-S DX 18-55 mm F3.5-F5.6 G II (vlevo ohnisko 18mm, vpravo 55mm)
[-more-]{Praktické zkušenosti a závěr}
Praktické zkušenosti
Nikon D40 je jakýmsi derivátem modelů D70s a D50. Díky stejnému snímači mají prakticky stejnou kvalitu obrazu a největší rozdíly jsou tedy v ovládání a dalších funkcích fotoaparátu. Nikonu D40 je nejčastěji vytýkáno to, že nemá vestavěný pohon automatického zaostřování a musíme tedy používat objektivy, které mají vlastní motorky. Objektiv bez motorku lze na D40 nasadit, pracují funkce měření expozice, ale zaostřovat musíme manuálně. Z nabídky Nikonu si tedy musíme vybírat objektivy s označením AF-S a AF-I, kterých je poměrně dost, ale nabídka je přeci jen omezená. Vybrat si můžeme z osmi DX objektivů (devátý DX objektiv typu "rybí oko" motorek nemá). Z ostatní nabídky Nikonu nám zbylo cca 13 objektivů od širokoúhlých přes základní až po tele a makro objektivy. Vybrat si samozřejmě můžeme i z nabídky jiných výrobců, jako je Sigma, Tamron, nebo Tokina. Zde si ale musíme ověřit, zda-li objektiv má vlastní motorek zaostřování. Určitě jej mají modely označené jako HSM u Sigmy, nebo ekvivalentně u Tamronu a Tokiny, což značí ultrazvukové zaostřování. Výběr objektivů tedy omezený je, ale nijak tragicky.
Samotné fotografování je s D40 velmi příjemné. Grip je dostatečné velký, aby se na něj vešly všechny prsty, tlačítka jsou kvalitně zpracována a spoušť má krátký, ale čitelný chod. Pokud se uživatel rozhodne pro černou verzi, dočká se velmi dobrého vzhledu fotoaparátu. Povrchové zpracování je velmi dobré a zrcadlovka působí profesionálně. Jak je zmíněno v předchozím textu, ovládání je oproti ostatním DSLR od Nikonu radikálně změněno. Nelze ale hovořit o tom, že k lepšímu. "Dvojchvaty", kterými se nastavovala citlivost, rozlišení a vyvážení bílé nebyly rozhodně nijak složité. Nyní musíme pro přístup ke změně těchto parametrů buď do menu, nebo dvakrát stisknout tlačítko v dolním levém rohu zadní strany, abychom se dostali na aktivní stavový displej, kde tyto a jiné parametry měníme. Proces není tak rychlý jak bychom si představovali.
při zoomování se mění délka objektivu
I když je fotoaparát celkově velmi rychlý (je zapnutý ihned po otočení přepínače), malá výtka směřuje k automatickému zaostřování. Osvědčený zaostřovací modul z D70, D70s a D50 byl zaměněn jiným a podle našeho názoru pomalejším. Kromě méně zaostřovacích bodů tak zaostření i v určitých situacích o něco málo déle trvá. Stále je vše rychlejší než u kompaktů, ale není to tak rychlé jako u předchozích modelů. Na druhou stranu 3 AF body postačují.
Závěr
Nikon D40 zcela jistě znamená cenově přístupnější DSLR přístroj zavedené značky, který nabízí očekávanou kvalitu obrazu. Již nyní je k dostání na trhu. Cena setu (tělo + objektiv) je 16 990 Kč včetně DPH. Vážnější konkurencí jsou pro něj zejména levné DSLR od Pentaxu a Samsung (což jsou přejmenované Pentaxy). Díky těmto posunů na trhu se velmi snížila cena doprodávaného Nikonu D50, kterého D40 nahrazuje. K dostání budou dvě barevné verze, černá a stříbrná.
::Technické parametry Nikon D40
[-more-]{Živé fotografie}
Živé fotografie
Vložit nový příspěvek
