Panasonic Lumix DMC-LX2: kreativní kompakt s výkonným snímačem v praxi - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Recenze - fotoaparáty

Panasonic Lumix DMC-LX2: kreativní kompakt s výkonným snímačem v praxi

18. ledna 2007, 00.00 | Panasonic nedávno uvedl nadupanou novinku kreativního kompaktu, který je přímo prošpikován funkcemi. Rozlišení 10 MPix, citlivost až ISO 1600, optická stabilizace, možnost fotografování do RAWu, záznam videa 1 280 x 720 bodů, ale především CCD snímač s poměrem stran 16:9 - to jsou lákadla, nad kterými se určitě pozastaví i leckterý profesionál.

{Základní popis}

V dnešní době, kdy kvantita ve většině oblastí mnohdy vítězí před kvalitou, je stále vzácnější, objeví-li se nějaký ojedinělý, neomšelý a čímkoli výjimečný produkt. Mnohdy se jedná o inovaci jen nepatrnou, sem tam nějaká ta novinka způsobí malou revoluci ve svém oboru. Ať tak či tak, za každou podobnou (ať již menší či větší změnu) bychom měli být vděční a rozhodně ji předem neodsuzovat. Panasonic uvedl zhruba před 3/4 rokem právě takový kompaktní přístroj – Lumix LX1, který byl jedním z prvních digitálních kompaktů, umožňujících pracovat s obrazovým širokoúhlým formátem 16:9 (CCD snímač nabízel právě tento poměr stran, oproti klasickému poměru 4:3 u většiny kompaktů na trhu). Novinka od Panasonicu a pokračovatel "el-iks-jedničky", nesoucí typové označení LX2, představuje kreativní kompaktní fotoaparát, směřující do řad náročnějších amatérů (nebo i jako druhý fotoaparát pro majitele DSLR) a přináší jak spoustu praktických funkcí, tak i několik podstatných vylepšení oproti svému předchůdci.

Hlavní rozdíly

Na první pohled vypadá "dvojka" stejně jako předešlý model LX1, ovšem po bližším prozkoumání zjistíme, že dát na první dojem se mnohdy nevyplatí a konkrétně v tomto případě by to bylo značně zavádějící. V první řadě LX2 disponuje snímačem s vyšším rozlišením 10 MPix (oproti LX1, která měla efektivní rozlišení 8,3 MPix), dále zde můžeme fotografovat na vyšší citlivosti – až ISO 1600 (u LX1 končila horní hranice na ISO 400). Vedle toho výrobce vybavil novinku také výkonnějším bleskem, záznamem videosekvencí ve vyšším rozlišení – až 1 280 x 720 bodů při frekvenci snímkování 15 sn/sek (LX1 umožňovala "pouze" 848 x 480 bodů). A na závěr zde máme příjemně velký display 2,8", který je o 1/3 palce větší než ten, kterým se mohl pochlubit předchozí model LX1. V neposlední řadě se můžete samozřejmě těšit na praktické funkce, jako je například optická stabilizace MEGA O.I.S., obrazový procesor Venus Engine 3. generace, "chytré ISO" – I.I.C., funkce manuálního nastavení WB pomocí RGB prostoru, nebo možnost ukládání snímků do RAWu. Panasonic Lumix LX2 je tedy slušně „nadupaným“ kompaktem, tak se pojďme podívat, jak je na tom přístroj v praxi a na kolik jsou všechny jeho inovace účelné.

Základní popis

Panasonic Lumix DMS-LX2 je k dispozici ve stříbrném a černém provedení (my jsme měli k dispozici model v barvě černé). Kromě svého vybavení zaujme tento aparát rozhodně také svým vzezřením. Jeho design (zejména v kombinaci s černou barvou) je vyveden tak trochu v retro stylu, zároveň si však udržuje své typické znaky pro aparáty řady Lumix. Nicméně zpracování je povedené a dává přístroji lehký punc originality. Přední straně standardně vévodí teleskopický objektiv, vedle něhož leží decentní výstupek, díky kterému se fotoaparát lépe drží. Tubus objektivu je robustní, ale jeho součástí je také optická stabilizace a navíc pokrývá obrazem netradičně řešený snímač (což je jistá daň za větší rozměry). I přesto však kompakt nabízí relativně příjemné rozměry: 106 x 56 x 26 mm a hmotnost 220 g. Plášť kompaktu tvoří kov.

Horní strana nabízí několik ovládacích prvků. Předně kruhový volič režimů, dále spoušť, kterou lemuje prstenec pro mechanické ovládání zoomu, dvoupolohový přepínač pro zapnutí/vypnutí aparátu a tlačítko pro ovládání optické stabilizace. Na horní straně nalezneme dále ještě několik otvorů, pod nimiž je ukryt mikrofon a také zabudovaný reproduktor. V opačném rohu horního panelu, než leží spoušť, nalezneme ještě pojistku, jejímž stisknutím aktivujete vysunutím blesk. Ten je trochu netradičně skryt v těle přístroje a jedná se vlastně o podobný typ blesku (vyskakovaní – tzv. pop-up), který dobře známe z EVF přístrojů či pravých digitálních zrcadlovek. Na boku aparátu je pak jen již kovové očko pro umístění řemínku na zápěstí a záslepka, pod níž se ukrývá dvojice konektorů – USB (AV Out) a napájení (DC IN). Paměťovou kartu i baterii vkládáme ze spodní strany, kde jsou chráněny plastovou krytkou. Závit stativu je kovový a umístěn je mimo osu objektivu.

Na zadní straně leží velký polykrystalový TFT display s úhlopříčkou 2,8" a rozlišením 207 000 bodů. Vedle něj umístil výrobce několik ovládacích prvků. Stejně jako u předchozích modelů LX1 nebo FZ7, i zde najdeme malý joystick, který slouží k ovládání některých parametrů (například nastavení času a clony) a svým způsobem vlastně nahrazuje roller – typický pro náročnější přístroje (DSLR nebo elektronické zrcadlovky – EVF). Kromě tohoto ovladače náleží zadní straně ještě multifunkční křížový ovladač s potvrzovací klávesou uprostřed a trojice ovládacích tlačítek: Zámek ostření/Zámek expozice, Display/LCD režim a Koš/Způsob snímání.

[-more-]{Technické parametry}

Technická specifikace

Panasonic Lumix LX2 obsahuje snímač CCD s úhlopříčkou 1/1,65" a efektivním rozlišením 10,2 MPix (fyzické rozlišení je 10,4 MPix), což umožňuje fotografovat do maximální velikosti 4 224 x 2 376 bodů. Čím se však hlavně odlišuje tento model od konkurence, je formát CCD snímače, který má poměr stran 16:9 (oproti standardu digitálních kompaktů - 4:3). V dalších velikostech můžeme poté fotografovat (stále poměr 16:9): 3 840 x 2 160, 3 072 x 1 728 a 1 920 x 1 080 bodů. Samozřejmě nechybí ani formáty 4:3 (3 168 x 2 376, 2 880 x 2 160, 2 304 x 1 728, 2 048 x 1 536, 1 600 x 1 200 a 1 280 x 960 a 640 x 480 bodů) a formát 3:2 (3 568 x 2 376, 3 248 x 2 160, 2 560 x 1 712 a 2 048 x 1 360 bodů). Mezi jednotlivými formáty přepínáme třípolohovým tlačítkem, umístěným na tubusu objektivu. Citlivost lze nastavit na ISO 100, 200, 400, 800 a 1 600. Snímky se ukládají ve formátu JPEG nebo RAW. Obrazový procesor umožňuje volbu ze tří různých stupňů kontrastu, ostrosti, barevného nasycení a redukce šumu. Nechybí ani barevné efekty pro černobílé snímky, filtr sepia a teplé/studené barvy. Ozvučené videosekvence můžeme ukládat ve formátu MOV, v maximálním rozlišení až 1 280 x 720 bodů (s frekvencí snímkování 15 sn/sek), v dalších velikostech 848 x 480 bodů, 640 x 480 bodů a 320 x 240 bodů (kromě nejvyššího rozlišení vše při frekvenci 30 nebo 15 sn/sek). Délka je omezena pouze kapacitou paměťové karty.

Jako optiku použil výrobce opět objektiv Leica DC VARIO-ELMARIT, složený z 9 čoček v 8 skupinách, s ohniskovým rozsahem 28 - 112 mm (ekvivalent 35 mm kinofilmu) a nabízející 4x optický zoom při světelnosti F2.8 - 4.9 s nejvyšším clonovým číslem F8 na nejkratším i nejširším ohnisku. Ohniskové vzdálenosti platí při fotografování s poměrem stran 16:9. Změnou poměru stran (ořezem) tedy přijdeme o část záběru, a zmenší se tím úhel. Při fotografování s poměrem 3:2 bude ekvivalent kinofilmu 32 - 128 mm a s poměrem 4:3 je to 34 - 136 mm. Autofocus pracuje v režimech: normální, makro a v případě potřeby můžete nastavit též manuální způsob ostření. Režimy ostření přepínáte také pomocí třípolohového voliče, jenž je umístěn na boku tubusu objektivu. AF v režimu Normal ostří od 50 cm na nejkratším ohnisku a od 1 m na ohnisku nejdelším. Makro ostří od 5 cm do 30 cm a manuální ostření pracuje rovněž od 5 cm do nekonečna. Měření AF pracuje 1-bodově, 3-bodově nebo 9-bodově. V režimu se třemi nebo jedním bodem lze použít vysokorychlostní ostření, které zkracuje dobu potřebnou pro zaostření, ale také omezuje rozsah zaostřitelné vzdálenosti. Součástí vybavení LX2 je optická stabilizace MEGA O.I.S, která pomocí plovoucí čočky pomáhá kompenzovat vlivy nechtěného pohybu fotoaparátu. Stabilizovat umí jak náhled scény při namáčknutí spouště a následnou expozici, tak i pouze samotnou expozici.

Expozice je měřena celoplošně, celoplošně s důrazem na střed, nebo bodově. Automatiku lze regulovat pomocí kompenzace expozice +/-2 EV po 1/3 EV. Co se týče expozičních režimů, LX2 nabízí jak plně automatický mód, tak i polomanuální a manuální režimy P, A, S, M (Program, Priorita clony, Priorita času, Priorita času a clony). Časy závěrky se pohybují dle zvoleného expozičního režimu. V automatickém režimu nastavuje aparát časy od 1/4 s do 1/2 000 s, režim Program umožňuje nejdelší časy závěrky 1 s, v režimu Priority clony/Priority času však můžete nastavit čas závěrky až na 8 sekund. V plně manuálním režimu lze zvolit nejdelší expoziční čas až dokonce 60 sekund. Kromě toho nabízí LX2 celkem 18 scénických režimů (Portrét, Pleťové tóny, Krajina, Sport, Noční portrét, Noční krajina, Autoportrét, Jídlo, Party, Svíčka, Ohňostroj, Hvězdná obloha, Pláž, Aerial foto, Sníh, Vysoká citlivost, Děti 1, Děti 2). Kontrolu správné expozice můžeme provádět během fotografování pomocí "živého" histogramu, nebo pomocí statického histogramu u uložených fotografií. K dispozici je také zobrazení přeexponovaných oblastí v režimu rychlého náhledu. Průběžné snímání pracuje rychlostí 2 snímky za sekundu – 5 nebo 3 fotografie do jedné série (standard nebo fine režim).

Interní blesk pracuje v režimech: automatika, vypnuto, s redukcí červených očí, vynucený záblesk a pomalá synchronizace. Rozsah blesku je 0,6 - 4,9 m (na nejkratším ohnisku) a 0,3 - 2,2 m (na ohnisku nejširším). Korekce záblesku je nastavitelná na -2 až +2 EV v krocích po 1/3 EV. V případě nastavení vyvážení bílé barvy můžete vybírat z možností: auto, den, zataženo, stín, žárovka, blesk a dva definovatelné režimy (Set 1/2). Světelnou teplotu lze navíc korigovat manuálně (pomocí grafu na displeji, simulující RGB prostor) v rozmezí -1 500 / +1 500 po 150K krocích. Data se ukládají na paměťovou kartu SD (nebo MMC) a přenášet je můžeme pomocí USB 2.0. Fotoaparát disponuje též A/V výstupem s formáty PAL a NTSC. Napájení je zajištěno pomocí Lithium-Iontového akumulátoru o kapacitě 1150 mAh.

[-more-]{Menu a ovládání}

Ovládání a práce v menu

Vzhledem k zaměření přístroje musíme hned zkraje upozornit na fakt, že ovládání Panasonicu Lumix DMC-LX2 je o poznání složitější než u většiny klasických kompaktů. LX2 je v tomto směru srovnatelný spíše s elektronickými (EVF) zrcadlovkami. Důležitý prvek zde představuje zejména multifunkční joystick, nahrazující zde klasický roller (typický právě pro EVF přístroje, ale také i pravé zrcadlovky – DSLR). Ten slouží pro manuální zaostřování, nastavování času expozice a clony nebo pro přístup k rychlému nastavení nejdůležitějších parametrů. Při delším stisknutí joysticku se zobrazí menu s možností rychlého nastavení vyvážení bílé, citlivosti, rozlišení a kvality snímků. Jeho použití je celkem logickým krokem, neboť vzhledem ke koncepci přístroje (a především jeho kompaktnímu tělu) by zde těžko bylo možné onen roller použít.

Další důležitý prvek představuje klasický multifunkční ovladač, sloužící jak pro listování v menu a režimu prohlížení, tak jím měníte některé parametry, jako je Kompenzace expozice (nahoru), Náhled snímku (dolů), Samospoušť (vlevo) a Funkce blesku (vpravo). Stisknutím středové potvrzovací klávesy SET vstoupíte do hlavního Menu, kde máte možnost změn a nastavení jak nejpoužívanějších funkcí, tak i všech ostatních. Tlačítko Display zobrazuje/deaktivuje údaje na displeji, včetně náhledu živého histogramu. Klávesou ležící v pravém spodním rohu nastavujete buď způsob snímání (v režimu fotografování), nebo mažete snímky (v režimu prohlížení). Tlačítko AF/AE lock uzamyká expozici a ostření.

 

 

Expoziční režimy přepínáme kruhovým voličem, umístěným na horní straně přístroje. Tam také aktivujeme optický stabilizátor. Poměr stran měníme posuvným přepínačem na horní straně tubusu objektivu. Nejde o mechanické řešení, ale jedná se o náhradu klasické položky z menu. Na levém boku tubusu objektivu je pak stejný posuvný přepínač, kterým můžeme nastavit režim ostření.

 

 

 

V menu se pohybujeme pomocí křížového ovladače a jednotlivé parametry nastavujeme pravým tlačítkem. Při vstupu do menu v režimu fotografování máme k dispozici dvě hlavní položky: Fotografování a klasický Set-up (nastavení). V první záložce měníme: vyvážení bílé, nastavení vyvážení bílé, citlivost, rozlišení snímků, komprese snímků (dvě úrovně + RAW formát), audio komentáře, režimy měření expozice, režimy zaostřování, kontinuální ostření, pomocnou diodu AF, digitální zoom, barevné efekty, parametry snímku (kontrast, ostrost, saturace, redukce šumu), animaci ze statických snímků a nastavení hodin. V menu Nastavení můžeme regulovat: hodiny, světový čas, jas displeje, nápověda, datum cesty, automatický náhled, úsporný režim, manuální ostření, zvuky, zvuk AF, zvuk závěrky, hlasitost, nulování, zvýraznění, video výstup, TV formát, jednotky (m/ft), zobrazení pozadí a nastavení jazyka.

Přepneme-li do menu prohlížení, jedná se o stejnou strukturu a zobrazení, pouze místo položky "Fotoaparátu" se nám zde logicky zobrazí jednotlivé pod-záložky pro menu prohlížení: Slideshow, oblíbené, rotace, tisk, ochrana snímků, digitální záznamník, změny velikosti, ořez, převod formátu, kopírování a formátování. Položka Nastavení zůstává shodná jako v režimu fotografování.

[-more-]{Hodnocení kvality snímků}

Kvalita snímků

Panasonic Lumix DMC-LX2 fotografuje celkem na 5 citlivostí: ISO 100, 200, 400, 800 a 1600. Na první pohled by se mohlo zdát, že přístroj sice nemá na snímcích nijak extrémně patrný šum, ovšem při bližším pohledu zjistíme, že není všechno zlato, co se třpytí. LX2 sice používá značné softwarové úpravy digitálního šumu, ale tyto zásahy jsou natolik brutální, že dochází ke značným degradacím snímků – především co se ostrosti a kresby týče. Při ISO 100 není problém, ovšem již při následující ISO 200 můžeme pozorovat znatelný úbytek kresby i ostrosti. Nicméně fotografie jsou stále dobře použitelné. ISO 400 je poslední citlivostí, na kterou lze v praxi fotografovat. Digitální šum se sice stále nijak výrazně neprojevuje, ale kresba s ostrostí již zde jsou na hraně. Ostatní dvě citlivosti – ISO 800 a ISO 1600 – už produkují vyloženě "mazanice" a fotografování na ně nelze vůbec doporučit. Panasonic Lumix LX2 se sice snaží potlačit nežádoucí šum maximálně, ovšem právě na úkor kvality snímků, a je zářným příkladem, že méně je mnohdy více. Právě v jeho případě by byla rozhodně tolerovatelnější vyšší přítomnost digitálního šum, ovšem při současném zachování lepší kresby snímků.

Fotografování na všechny citlivosti (zleva doprava, shora dolů): ISO 100, 200, 400, 800 a 1 600.

Automatické vyvážení bílé pracuje standardně. Za denního (přirozeného) světla pracuje WB spolehlivě, ovšem jak už je u této třídy aparátů zvykem, v umělém osvětlení má přístroj tendenci příklonu k teplejším odstínům barev. Pro tyto případy zde máme k dispozici výběr přednastavených režimů: Den, Zataženo, Stín, Žárovka a Zářivka. Mile určitě potěší dokonce dva typy nastavení manuální kalibrace a kromě toho umožňuje LX2 též ruční nastavení WB, pomocí grafu, simulující RGB prostor (teplotu zde lze měnit v rozmezí +/-1 500K po 150K krocích).

 

Vyvážení bílé (White balance) – vlevo: automatické, vpravo: manuální.

Kresba, ostrost a zobrazení detailů je na velmi dobré úrovni. Velký vliv má na tom samozřejmě také vysoké rozlišení, přesahující 10 miliónů bodů. Také optika překvapila. Klasické vady objektivů sice nelze eliminovat úplně, ale vzhledem ke koncepci fotoaparátu zde nejsou nijak zvlášť výrazné. Na testovacím terči je pozorovatelné jen slabé moiré. Přechody na kontrastních plochách (mezi černou a bílou), neboli chromatická aberace je trochu silnější, ovšem stále tolerovatelná. U krajů snímků sice i na nejkratším ohnisku klesá ostrost, ale tato ztráta je poměrně malá. Vzhledem k formátu obrazu i širokoúhlému ohnisku 28 mm je překvapivě nízké také soudkovité zkreslení, které přechází na nejdelším ohnisku v lehce poduškovité zkreslení. Se zvyšujícím se ohniskem však znatelně klesá též ostrost. Vinětace (ztráta světla v rozích) je v tolerovatelných mezích. Celkově, co se týče kvality snímků, vykazuje Panasonic Lumix LX2 nadstandardní výsledky.

 

Fotografování s minimálním zacloněním na nejkratším ohnisku (vlevo, F2,8) a na nejdelším ohnisku (vpravo, F4,9).

 

Fotografování se středně nastavenou clonou na nejkratším ohnisku (vlevo, F4,9) a na nejdelším ohnisku (vpravo, F6,3).

 

 

 

Fotografování na nejkratším ohnisku (vlevo) a na nejdelším ohnisku (vpravo).

 

 

Fotografování na všechny citlivosti přístroje (od shora dolů): ISO 100, 200, 400, 800 a 1600.

V režimu makro...

 

 

Fotografování v noci na všechny citlivosti přístroje (od shora dolů): ISO 100, 200, 400, 800 a 1600.

Video sekvence: 848 x 480 bodů (30 sn/sek)…

Video sekvence: 1280 x 720 bodů (15 sn/sek)…

[-more-]{Praktické zkušenosti a závěr}

Panasonic Lumix DMC-LX2 v praxi

Od zapnutí fotoaparátu až po pořízení prvního snímku uplyne cca 2,5 sekundy, což je průměrný čas v dané kategorii fotoaparátů. Při exponování bez namáčknutí spouště je výsledný čas přesně 1/2 sekundy. Změna ohniska z nejkratšího na nejdelší a naopak trvá LX2 přesně 2 sekundy, přičemž ovládání zoomu se rozděluje na 18 kroků. Krokování samotné je příjemné a dostačující, při zoomování se pracuje s aparátem velice dobře a relativně přesně. Zpoždění displeje jsme se nevyhnuli ani zde, ale je krátké a lze jej bez problémů tolerovat. Automatické měření expozice pracuje spolehlivě a můžeme se na něj spolehnout ve většině všech běžných fotografických situací. Podobně je tomu i v případě autofocusu. Ten je zde také rychlý a pracuje korektně, ovšem jak už tomu tak bývá u tohoto typu fotoaparátu, v případě slabších světelných podmínek můžete mít občas s AF problémy. V případě potřeby se však zase až tolik neděje, neboť můžete přepnout na manuální ostření, což oceníte právě tehdy, kdy bude problematické ostřit automaticky. Ovládání je celkem jednoduché (bereme-li v úvahu, že přístroj je určen již pro pokročilejší uživatele). Ze začátku vám bude možná chvíli trvat, než si zvyknete na ovládání à la joystisk, neboť to není příliš standardní způsob (přeci jen – roller je roller), ale po několika dnech cviku by vám to již nemělo činit větší potíže. Tlačítka se používají dobře, spoušť má čitelný chod, zoomování má příjemné ovládání i dostatečně jemné krokování.

Bezpochyby nejzajímavější funkcí na LX2 je samozřejmě možnost fotografování do obou běžných formátů, tedy 3:2 a 4:3, ale také do formátu 16:9. Musíme však mít na paměti, že výchozí je zde právě 16:9, tudíž při použití ostatních dvou (4:3 a 3:2) dochází k ořezu po stranách, čímž se nám pochopitelně sníží také rozlišení. Při fotografování do "kompaktního" standardu (4:3) máme k dispozici maximální velikost 7,5 MPix a v případě snímání do formátu typického pro DSLR přístroje (3:2) se dostaneme na maximální velikost 8,5 MPix. I tak se však jedná v obou případech o plně dostačující rozlišení, se kterým se nemusíte bát ani žádných experimentů. Dalším praktickým pomocníkem zde je optická stabilizace obrazu, která pracuje ve dvou režimech (pouze při exponování, anebo průběžně při namáčknutí spouště). Stabilizace pracuje spolehlivě a pomáhá účinně kompenzovat vliv otřesů fotoaparátu při delších expozicích, nebo při používání delšího ohniska. Trochu zmatečně může působit na první pohled ovládání, ale to je jen síla zvyku. Také ovládací tlačítka jsou příliš blízko u sebe a jejich velikost je poměrně malá, což může působit větší problémy lidem se silnějšími prsty. Toto je však nevyhnutelné vzhledem k zaměření a rozměrům aparátu. Display je příjemně velký, dobře čitelný a také jeho rozměr odpovídá danému formátu 16:9. Vstřícná je též možnost zobrazení živého histogramu, nebo také zobrazení přeexponovaných míst (ta blikají černě, stejně jako je tomu například u DSLR přístrojů).

Závěr

Panasonic Lumix DMC-LX2 je poměrně ojedinělým a svým způsobem originálním (ačkoli se jedná přeci jen již o pouhého následovníka modelu LX1) digitálním fotoaparátem. Přístroj zaujme svým širokoúhlým formátem v kombinaci s širokým ohniskem 28 mm, což jej předurčuje k fotografování architektury či krajinářských fotografií, kde tuto vlastnost určitě oceníte. Tím je částečně dáno jeho zaměření a ocení jej právě především nadšení amatéři-krajináři nebo fotografové architektury. Naopak nepříliš vhodný je LX2 pro portrétní fotografii, kde při převažujícím fotografování na výšku získáváte poměrně nezvyklou "nudli". Mezi další zajímavosti přístroje patří pochopitelně široká škála manuálních režimů, optický stabilizátor, možnost fotografování do RAWu a v neposlední řadě vysoké rozlišení 10 MPix. Výsledná kvalita fotografií je na dobré úrovni, naopak v případě digitálního šumu však LX2 trochu zklamal. Přehnaná snaha výrobce o zbavení se nežádoucího šumu zašla příliš daleko a snímky jsou na vyšší citlivosti (ISO 400 a výše) až příliš vyžehlené, kde dochází k nadměrné ztrátě ostrosti a všech detailů. Panasonic Lumix DMC-LX2 ocení především nejen nadšení amatéři, ale také pokročilí fotografové, kteří jej uvítají jako kapesní alternativu ke své DSLR. Fotoaparát LX2 již je v našich prodejních sítích dostupný a to za koncovou maloobchodní cenu 11 990 Kč včetně DPH.

:: Technická specifikace

[-more-]{Živé fotografie}

Tématické zařazení:

 » Ostatní  » FotoTechnika  

 » Recenze  

 » Recenze  » Recenze - fotoaparáty  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: