Sony Alpha A100 - recenze první DSLR od Sony - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Recenze - fotoaparáty

Sony Alpha A100 - recenze první DSLR od Sony

22. června 2006, 00.00 | Po převzetí fotodivize Konica Minolta společností Sony bylo jasné, že Sony přijde s vlastní zrcadlovkou. Sony Alpha A100 je historicky první digitální DSLR zrcadlovka Sony, přináší její 10 MPix snímač se stabilizací, pomocí kterého i sklepává prach, bajonet pro objektivy Konica Minolta a cenu, která je velmi konkurenceschopná. Dnes vám přinášíme její podrobný redakční test.

{Popis a konstrukce}

Po převzetí fotodivize Konica Minolta společností Sony bylo jasné, že Sony přijde s vlastní zrcadlovkou. Sony Alpha A100 je historicky první digitální DSLR zrcadlovka Sony, přináší její 10 MPix snímač se stabilizací, pomocí kterého i sklepává prach, bajonet pro objektivy Konica Minolta a cenu, která je velmi konkurenceschopná. Dnes vám přinášíme její podrobný redakční test.

Konstrukce a design
Základní koncepce konstrukce vychází z menší verze původní dvojice DSLR zrcadlovek Konica Minolta, modelu Dynax 5D. Sony Alpha A100 je jen o pár milimetrů větší, na první pohled je to rozdíl těžko zaznamenatelný. Nejvíce je patrná návaznost na KM ve dvou otočných ovladačích na horní straně, což je vlastnost převzatá od kinofilmových zrcadlovek Minolta. Zatímco u 7D bylo na levém ovladači možno nastavit korekce expozice a blesku, u 5D to již byly parametry vyvážení bílé barvy. U Sony A100 byl přerod dovršen tak, že ovladačem nastavíme nejzákladnější parametry, jako je měření expozice, režim blesku, režim zaostřování, citlivost, vyvážení bílé, parametry obrazu, nebo dynamického rozsahu (vysvětlíme blíže v technické specifikaci, jedná se o úpravu pořízených snímků).

Na přední straně je pouze uvolňovací pojistka bajonetu objektivu, tlačítko pro náhled hloubky ostrosti a indikátor samospouště. Konektor USB je bohužel stejně jako u 5D ukryt za plastovou posuvnou krytkou slotu paměťové karty na pravém boku. Konektor napájení je zase na boku levém. Horní strana má již výše zmíněné dva ovladače (druhý slouží pro nastavení expozičních režimů), tlačítko aktivace sériového snímání (a samospouště), spoušť a multifunkční kolečko pro nastavení parametrů. Při prvním uchopení se zdá spoušť umístěná příliš dozadu, ale záleží to na způsobu držení přístroje. Pokud na zadní straně dáme na palec na určené místo, je vše v pořádku.

Zadní strana si uchovala typický posuvný přepínač pro zapnutí a vypnutí přístroje, který je umístěn nalevo od hledáčku. Samotný hledáček má vyměnitelnou očnici, možnost dioptrické korekce a senzory přiblížení oka (nebo jakéhokoliv předmětu) k fotoaparátu. Pokud se tak stane, zhasne displej a spustí se automatické zaostřování (pokud tuto funkci máme zapnutou). Nalevo od displeje je klasický sloupec tlačítek pro aktivaci menu, prohlížení a mazání a napravo zase křížový osmisměrný ovladač. V pravém dolním rohu je aktivátor stabilizace snímače a v horním pravém rohu dvě tlačítka pro korekci expozice a blokaci měření expozice. Pod křížovým ovladačem je pod gumovou krytkou schovaný konektor drátové spouště.

Spodní strana již klasicky nabízí pouze prostor pro baterii a kovový závit stativu. Tělo je vyrobeno z plastu s matným povrchem. Dodávat se bude černá i stříbrná barevná verze. Rozměry jsou 133 x 95 x 71 mm a hmotnost je udávána na 545 g bez baterie a 638 g s baterií.

[-more-]{Technické parametry}

Technická specifikace
Srdcem fotoaparátu je CCD snímač s efektivním rozlišením 10,2 MPix a rozměry 23,6 x 15,8 mm (formát APS-C). Jedná se zřejmě o stejný snímač, jaký byl použit v Nikonu D200. Sony přebralo od Konica Minolta systém Anti-Shake, který pomocí speciálního uchycení uměl pohybovat snímačem tak, aby kompenzoval vlivy pohybu fotoaparátu. Stabilizaci Sony pojmenovalo jako Super SteadyShot a ta umí vychýlit snímač o 5 mm na každou stranu. Celkově má tedy rozsah až 1 cm. Účinnost stabilizace závisí na mnoha faktorech, ale faktem je, že ve zhoršených světelných podmínkách umí pomoci. Snímač je také vybaven antistatickým povrchem, čímž redukuje množství usazeného prachu. Při každém vypnutí přístroje se automaticky snímač "oklepe" čímž dále pomáhá redukovat problém s prachem na snímači. Snímky umí A100 ukládat v rozlišení až 3 872 x 2 592 bodů ve formátu JPEG, nebo RAW (případně i oba formáty najednou). Citlivost lze nastavit na ISO 100, 200, 400, 800 a 1600. Dostupné jsou také režimy LO80 (ISO 80) pro scény s nízkým jasem (Low key) a HI200 (ISO 200) pro scény s vysokým jasem (High key). Vybrat si můžeme mezi zpracováním do barevného prostoru sRGB nebo Adobe RGB. Snímkům lze nastavit kontrast, saturaci a ostrost v 5 krocích. Redukce šumu se může aktivovat při expozicích delších než 1s.

Bajonet pro objektivy Sony Alpha je kompatibilní s bajonetem Minolta A. Používat lze tedy i objektivy vyrobené pro kinofilmové zrcadlovky Minolta. Počítat musíme s ořezovým faktorem 1,5x. Pro získání stejného úhlu záběru jako u kinofilmu musíme ohniskovou vzdálenost objektivu násobit 1,5x. Objektiv s ohniskovou vzdáleností 50 mm tedy poskytuje stejný úhel záběru jako 75 mm na kinofilmu, nebo DSLR se snímačem o velikosti kinofilmu. Automatické zaostřování pracuje na principu pasivního měření kontrastu. V horších světelných podmínkách pomůže sérií slabých záblesků vestavěný blesk. Zaostřování probíhá na celkem 9 bodech, 8 čárových a 1 křížovém uprostřed. Využít lze celoplošné zaostřování s využitím všech bodů, bodové ostření s výběrem jednoho z 9 bodů nebo ostření na střed. Na výběr je pak z režimů zaostřování: jednorázové zaostření, průběžné zaostřování, automatická volba ostření (vybírá automaticky ze dvou předchozích možností) a přímé manuální doostření (výsledek automatiky můžeme ovlivnit manuálním doostřením). Hledáček poskytuje 0,83x zvětšení. U hledáčku je také indikátor přiblížení. Pokud se tedy přiblížíme k hledáčku na určitou vzdálenost (několik cm), automaticky zhasne displej a pokud máme funkci aktivovanou, tak fotoaparát sám zaostří. Můžeme si tím urychlit zaostřování. Přístroj však zaostřuje "někam". Neoznačí, kam zaostřil a je určitě nutné namáčknout spoušť pro vlastní zaostření. Celý proces se tak ale většinou urychlí.

Měření expozice pracuje na 40 voštinově uspořádaných segmentech. Kromě scénických režimů, které u amatérské DSLR nemohou chybět, máme samozřejmě také možnost nastavit expozici manuálně (režim M), nebo použít jeden z poloautomatických režimů priority času (nastavíme čas a fotoaparát dopočítá clonové číslo) a priority clony (nastavíme clonové číslo a čas nastaví fotoaparát). Samozřejmostí je i režim P (automatika nastavuje čas i clonu). Korekce automatické expozice má rozsah +-2 EV po 1/3 EV krocích. Čas expozice lze nastavit od 1/4 000 s do 30 s (včetně režimu Bulb). Synchronizace s bleskem je max 1/160 s, resp. 1/125 s se zapnutým Super SteadyShotem. Součástí výbavy fotoaparátu je také funkce Dynamic Range Optimizer (DRO). Ten má za úkol řešit problém s příliš velkým dynamickým rozsahem, tedy rozdílem světel a stínů. Digitální fotoaparáty jsou známé tím, že jejich dynamický rozsah je výrazně menší než například lidského oka. Veškeré úpravy se dělají ještě před JPEG kompresí se surovými daty. Tyto úpravy jsou poměrně rychlé díky speciálnímu hardwaru. V režimu Standard zesvětluje fotoaparát pořízený snímek (okamžitě při fotografování) plošně a snaží se tak zesvětlit stíny pomocí úpravy gamma křivek. Druhý režim pracuje s jednotlivými oblastmi a při úpravách stínů nehrozí, že "přepálí" světlé části. Součástí úprav je i ovlivnění barevného podání, které by se mohlo ve stínech ztratit. Sériové snímání umí pracovat rychlostí až 3 snímky za sekundu pro neomezený počet snímků (ve formátu JPEG, omezeno pouze kapacitou paměťové karty). V RAWu můžeme pořídit až 6 snímků. Pokud budeme snímat RAW+ JPEG, pak pouze 3 snímky.

Vyvážení bílé barvy je choulostivá záležitost, a tak fotoaparát nabízí velké množství způsobů, jak jej nastavit. Kromě automatického měření máme k dispozici manuální měření, výběr z přednastavených předvoleb pro různá osvětlení a také manuální nastavení teploty v Kelvinech (2 500 - 9 900 K). Nechybí ani možnost korekce tohoto nastavení, nebo WB bracketing. Vestavěný blesk umístěný nad hledáčkem je nutno zvednout ručně, na těle nenalezneme žádnou pojistku, nebo tlačítko pro jeho aktivaci. Směrné číslo má 12. Úhel pokrytí odpovídá ohnisku 24 mm (ekvivalent kinofilmu). Pokud nám nestačí výkon vestavěného blesku, můžeme samozřejmě použít i externí blesk. Zvláštností Minolta vždy byla netradičně řešená patice pro blesky. Nesetkáme se zde s klasickou hot-shoe paticí, ale se speciální "Minolťáckou". Na Sony A100 tedy můžeme používat i staré blesky Minolta (a Konica Minolta). Existovat také budou časem i konverzní kostičky, které jsou však v současnosti vzácným zbožím.

LCD TFT displej s úhlopříčkou 2,5" má rozlišení 230 000 bodů. Vybaven je automatickým stmívačem, aby fotografa displej neoslňoval při fotografování. Stavový displej zcela chybí a informace se zobrazují na velkém zadním displeji. Hranolový průhledový SLR hledáček má zvětšení x0.83 a nabízí i dioptrickou korekci (-2,5 až +1). Konektivitu zajišťuje USB 2.0 a video výstup (PAL a NTSC). Jako paměťové médium lze použít karty Compact Flash (CF) typu I i II. Pro použití karet Memory Stick Duo a Duo Pro lze použít CF redukci, do které se Memory Stick (pouze zkrácená verze Duo) zasune. Napájení zajišťuje Li-Ion akumulátor NP-FM55H.

[-more-]{Ovládání fotoaparátu}

Ovládání
Téměř celé ovládání bylo převzato od minulých modelů Konica Minolta. Oproti Dynax 5D se rozšířila funkčnost levého otočného voliče na horní straně, díky kterému můžeme poměrně rychle nastavit nejdůležitější parametry (měření expozice, režim blesku, režim zaostřování, citlivost, vyvážení bílé, parametry obrazu, nebo dynamického rozsahu). Stačí posunout ovladač na odpovídající polohu, stisknout horní tlačítko Fn a zvolit příslušný parametr. Nic zde nemusíme potvrzovat, stačí na libovolnou hodnotu nastavení najet a můžeme fotografovat.

Prvním pocitem při držení A100 bylo, že spoušť má příliš vzadu. Automaticky jsem položil ukazováček do oblasti, kde je kolečko. Vše je díky trochu jinému způsobu držení fotoaparátu na zadní straně. Pokud přístroj uchopíme tak, že máme palec na zadní straně na správném místě, ukazováček je přesně nad spouští. Není zde tedy problém, jde jen o zvyk. Tlačítka se dobře používají, na rozdíl od Dynaxu 5D se otočné voliče dají pohodlně otáčet a spoušť má čitelný dlouhý chod.

Zajímavostí je, že fotoaparát nemá stavový displej na horní straně. Jeho funkci simuluje zadní LCD displej, který slouží zejména k prohlížení snímků. Na něm můžeme po namáčknutí spouště na několik sekund vidět nastavené parametry. Po několika sekundách se displej zhasne z důvodu úspory baterie. Přístroj je vybaven i senzorem orientace, takže při natočení na výšku, se informace zobrazí také na výšku. Pohodlné je to zejména při fotografování na stativu.
Design samotného menu zůstal stejný jako u DSLR zrcadlovek Konica Minolta. Menu je rozděleno na čtyři kategorie, které obsahují určitý počet záložek (2 až 3). Zde můžeme nastavit rozlišení, aktivovat čištění snímače od prachu, start AF přiblížením oka k hledáčku apod. Velkou výhodou pro český trh je české menu.

[-more-]{Kvalita snímků a hodnocení}

Kvalita snímků
Úroveň digitálního šumu je takto velké rozlišení poměrně dobrá. Srovnání s Nikonem D200 nemá příliš smysl, protože se jedná o stejný CCD snímač. Platí pro něj tedy i stejné hodnocení. Samozřejmě velký vliv má na výsledek také zpracování obrazu, které má Sony A100 a Nikon D200 zcela jiné. Zařazením mezi konkurenci tak sice Sony A100 nedosahuje nízkého šumu jako DSLR od Canonu, ale na druhou stranu je lepší než šum na vysokých citlivostech u Olympusu. Stejně jako u ostatním DSLR nemusíme šum na nízkých citlivostech prakticky vůbec řešit. Znatelný vliv má až od citlivosti ISO 800. Na ISO 400 je ještě sotva rozpoznatelný. Vytknout snad můžeme jen nemožnost jemnějšího krokování citlivosti.


Porovnání šumu na neutrálně šedé při citlivosti (zleva doprava a shora dolů: ISO 100, 200, 400, 800 a 1600), výřezy 1:1 z barevného testovacího terče

Možnosti vyvážení bílé patří ke standardu, se kterým se můžeme u DSLR setkat. Automatika pracuje spolehlivě až na žárovkové osvětlení, kde stejně jako většina DF generuje snímky s teplými odstíny barev. Nastavit bílou však můžeme ručně pomocí měření, nastavení konkrétní teploty, nebo předvoleb pro jednotlivé druhy osvětlení.

 
Porovnání vyvážení bílé (vlevo automatické, vpravo manuální měření)

Samotná kvalita snímků velmi záleží na použitých objektivech. My jsme při testu používali setový objektiv 18-70mm F3,5-5,6, který se bude dodávat s fotoaparátem ve zvýhodněném balení (koupit můžeme i samotné tělo, nebo s dvojicí setových objektivů 18-70 A 70-300). Tyto objektivy však představují spíše začátek nabídky a nepatří ke špičce jak kvalitou kresby, tak i světelností. Ostrost a kresba detailů, optické vady apod. tedy velmi záleží na použitém objektivu. K setovému objektivu 18-70 lze říci to, že jeho kvalita je překvapivě dobrá a pro amatérské fotografování může potřeby uživatele uspokojit. Chromatické aberace je však pozorovatelná.
Samotné rozlišení 10 MPix, které nám umožňuje pořídit snímky s rozlišením až 3 872 x 2 592 bodů nám dává více prostoru než 6 MPix (cca 3 000 x 2 000), ale ne o tolik, jako se zdá. Magická psychologická hranice čísla 10 je velmi silná motivace pro kupující. Takto velké rozlišení při fotografování na internet, nebo pro prohlížení na počítači příliš nevyužijeme. Hodit se může snad pro extrémnější ořezávání snímků. Náročnější uživatelé ocení větší možnosti při tisku na velké formáty, nebo větší prostor pro úpravy snímků v počítači.


Ukázka optického zkreslení a rozlišení se setovým objektivem 18-70mm F3,5-5,6 (35mm, ekvivalent kinofilmu je 52 mm, zacloněno na F9,0)

 

 


Porovnání šumu na denních snímcích (zleva doprava a shora dolů: ISO 100, 200, 400, 800 a 1600), výřezy 1:1

 

 


Porovnání šumu na nočních snímcích (zleva doprava a shora dolů: ISO 100, 200, 400, 800 a 1600), výřezy 1:1
[-more-]{Praktické zkušenosti a závěr}

Praktické zkušenosti
Oproti anti-prachovému řešení u Olympusu, které se spouští při zapnutí přístroje, je Sony A100 o něco promyšlenější. Automatické čištění probíhá při vypínání fotoaparátu, čímž se nezdržuje start, který tak může být výrazně rychlejší a zlepšuje tak jeho pohotovost. Samotné vibrace jsou citelné při držení fotoaparátu v ruce. O škodlivém vlivu těchto vibrací lze jen spekulovat, nemáme žádné zprávy i tom, že by s tím byly problémy, ale tato otázka se nabízí téměř sama. Spolu s antistatickou úpravou povrchu snímače tak dostáváme poměrně silný nástroj v boji proti prachu na snímači. Nejde sice o 100% řešení, ale oproti Canonu, Nikonu a Pentaxu tak jde alespoň o nějaký pokrok (Olympus nabízí ultrazvukový filtr před snímačem).

Tomuto řešení vděčíme zejména systému stabilizace snímače, který umí kompenzovat vlivy pohybu fotoaparátu a zmenšit tak riziko rozmazaných snímků. Super SteadyShot umístěný v těle fotoaparátu znamená to, že máme k dispozici stabilizaci pro všechny námi používané objektivy. Nemusíme tak investovat do drahých objektivů s vestavěnou plovoucí čočkou. Na druhou stranu si neužijeme stabilizovaného náhledu při fotografování, protože stabilizované objektivy nabízejí "zklidnění" obraz již při jeho komponování. Sony tvrdí, že s neoriginálním objektivy od třetích stran (Sigma, Tamron atd) nedodávají fotoaparátu dostatečné množství potřebných informací a stabilizace tak nemusí pracovat tak efektivně jako se Sony objektivy.

Dalším benefitem, kterým Alpha A100 disponuje, je indikátor přiblížení oka k hledáčku. Spouští tak jednak automatické ostření, které nám pomáhá přeostřit a zhasíná displej, který by fotografa mohl oslňovat. Problémem však je, že před-zaostřování jednoduše spustíme čímkoliv, co se přiblíží hledáčku. Pokud tedy nosíme fotoaparát na krku, bude se AF spouštět stále dokola. Při přikládání fotoaparátu k oku také musíme již mířit na danou scénu. Pokud budeme zvedat fotoaparát z pozice "objektiv směrem k zemi", AF zaostří jinam.

Podobně skeptičtí jsme k funkci optimalizace dynamického rozsahu, kterou využijí spíše uživatelé mající jen minimální tušení o možnostech úpravy snímků v počítači. Jedná se o pouhé zesvětlování snímků pomocí gamma křivek. Stejný, nebo lepší (a hlavně ovlivnitelný) výsledek získáme úpravou RAWu v počítači. Tuto funkci tedy berme jako pomoc začátečníkům, rozhodně ne jako řešení problému s dynamickým rozsahem. To se v současnosti snaží řešit snad jen SuperCCD SR snímač ve Fujifilm S3Pro.

Výhody a nevýhody
+ velké rozlišení
+ stabilizace
+ čištění snímače
+ existující bazarový trh s objektivy a příslušenstvím
+ poměr cena/výkon
+ zaostřování reagující na přiblížení oka k hledáčku
+ čeština

- konektor USB pod krytkou baterie
- nemá hot-shoe konektor (v současné době je extrémně obtížné sehnat konverzní kostičku
- senzor před-zaostřování reaguje na cokoliv od určité vzdálenosti (ostření spustíme jakýmkoliv předmětem, například rukou, nebo tělem při nošení na krku)

Závěr
Sony Alpha A100 je velmi povedený vstup společnosti Sony na DSLR trh, pokud hodnotíme její parametry. Otázkou je, jak Sony zvládne část marketingovou, obchodní a výrobní (z hlediska kapacity). Model A100 není pouhým přebrandováním Dynamu 5D od Konica Minolta, ale zdařilou evolucí. Důkazem může být zcela jiný snímač, možnost čištění snímače pomocí otřesů stabilizačního prvku, pozměněné ovládání, zcela nový obrazový procesor (nepříliš pochopitelně pojmenovaný Bionz). Maloobchodní doporučená cena samotného těla je 25 990 Kč, cena setu s objektivem 18-70 F3,5-5,6 je stanovena na 27 990 Kč a set s dvojicí objektivů (18-70 a 70-300) je 33 990 Kč. Ceny jsou včetně DPH. První kusy by se na pultech měly objevit v druhé polovině července.

:: Technická specifikace Sony Alpha A100

[-more-]{Živé fotografie}

Živé fotografie

Tématické zařazení:

 » Ostatní  » FotoTechnika  

 » Recenze  

 » Recenze  » Recenze - fotoaparáty  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: