Jak vybrat správně digitální fotoaparát V.? – Speciální funkce - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

Saal Digital

 

Jaký největší formát fotoknihy v řadě Professional Line ve formátu na šířku lze ve standardní nabídce Saal Digital Fotoservice objednat? Nápověda: Logo sponzora soutěže

V dnešní soutěži hrajeme o:



Jak vybrat

Jak vybrat správně digitální fotoaparát V.? – Speciální funkce

DF 10 rad

2. prosince 2004, 00.00 | V našem již pátém díle o výběru digitálního fotoaparátu se budeme věnovat nevšedním funkcím, které nepatří do základní výbavy digitálního fotoaparátu. Jedná se hlavně o rozšířené funkce pro expozici, možnosti automatického ostření a jiné vlastnosti fotoaparátů. Rozebereme si postupně jednotlivé speciální funkce a popíšeme si jejich vlastnosti.

:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? I.
:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? II. - Snímače
:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? III. - Optika
:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? IV - funkční výbava

Náš seriál, o tom jak správně vybrat digitální fotoaparát a na co vše si dát při výběru pozor, se blíží ke svému konci, a tak se v tomto díle zaměříme na nestandardní funkční výbavu. V předchozím díle jsme se zaměřili na funkční výbavu, kterou nabízí skoro každý digitální fotoaparát jako je vyvážení bílé, expoziční režimy, video sekvence a pod.
Tento díl bude hlavně zaměřen na speciální funkce, chcete-li funkce pokročilé. Každý uživatel má svoji představu, co by měl jeho nový digitální přístroj umět a každý upřednostňuje trochu něco jiného. Někdo si vybírá fotoaparát podle velikosti rozlišení, někdo chce vytvářet panoramatické fotografie a někdo dá při výběru přednost fotoaparátu, který umí zachytit infračervené spektrum záření. Proto postupně rozebereme nejzajímavější pokročilé funkce, které nám digitální fotoaparáty nabízí.


Zaostřovací systémy
V článku o pasivním zaostřování jsme si vysvětlili, jak takový pasivní způsob zaostřování pracuje a jaké jsou jeho hlavní výhody a nevýhody. Nebudu zde celou problematiku rozebírat znovu, ale jen bych připomenul hlavní princip. Princip pasivního zaostřování spočívá ve vyhodnocování kontrastu zobrazení a tudíž navenek nevysílá žádné signály. Motorek optiky "projede" rozsah zaostření a přitom probíhá průběžné měření. Motorek pak nastaví optickou soustavu do toho bodu, kde byl zjištěn maximální kontrast. Problémy pasivního zaostřování nastávají ve špatné světle, kdy je velikost kontrastu natolik malý, že procesor není schopen zjistit natolik výrazné rozdíly v hodnotách, aby podle nich mohl nastavovat optickou soustavu. Tuto vlastnost mají některé přístroje levnějšího charakteru a v mnoha recenzích se na tento problém upozorňuje. Přístroje s kvalitnější technickou výbavou mívají pro tento účel doplňkové osvětlení, obvykle červené nebo bílé. Červené světlo je běžnější, protože nepůsobí tolik rušivě.
Aktivní ostření, jak již sám název napovídá, oproti pasivnímu ostření vysílá nějaký signál z cílem zjistit vzdálenost objektu. Dříve se využíval ultrazvukový signál, který fotoaparát vyslal a po té čekal na odezvu (echo). Signál o vysokém kmitočtu se od objektu odrazil a vrátil se zpět, kde ze známé rychlosti šíření ultrazvukového signálu se spočítala vzdálenost a na tu se optická soustava pomocí zaostřovacích motorků nastavila.
Dnešní digitální fotoaparáty používají pro aktivní automatické ostření, namísto ultrazvukového signálu, signál infračervený. Zaostřovací automatika pracující s infračerveným zářením obsahuje vysílač, vysílající úzký svazek infračervených paprsků, který se vychyluje a "prohlíží" si snímanou scénu. Odražené paprsky jsou registrovány fotoelektrickým čidlem a v okamžiku nejsilnějšího signálu je pohyb optické soustavy zastaven.
Výhodou fotoaparátů s aktivním zaostřováním je v rychlosti ostření, které je však dáno i rychlostí elektroniky a hlavně rychlostí a přesností motorků v objektivu. Další výhodou je ostření ve tmě bez použití přisvětlovací lampy a ostření nekontrastních ploch jako je např. bílá plocha. Nevýhodou je vzdálenost ostření, která se zpravidla pohybuje okolo 6 metrů - od této vzdálenosti je hloubka ostrosti taková, že ostření pozbývá smysl. Jedna z dalších nevýhod je fotografování přes sklo, které zmate aktivní infračervený paprsek, protože se od něj odrazí, a fotografování jasných objektů nebo zdroj světla, který snímací sensor oslepí. Aktivní autofokus využívají např. profesionální zrcadlovky Canon EOS 1DS Mark II nebo Nikon D2H.
Za zmínku stojí i hybridní autofokus, který většinou kombinuje pasivní ostření s aktivním ostřením a holografický autofokus, který vysílá předem daný obrazec a zjišťuje, kdy je nejostřejší. Holografický autofokus používá např. Sony F 825 a jeho předchůdci F707 a F717.
Některé digitální fotoaparáty umožňují i ostření manuální, u kterého nejde o mechanické ruční ostření, ale o vysílání krátkých impulsů miniaturním elektromotorkům, ovládajícím optickou soustavu. Na displeji pak , ve většině případech, vidíme ukazatele vzdálenosti v metrech nebo jiné grafické znázornění. U těch technicky vyspělejších digitálních fotoaparátů je k dispozici i možnost zaktivování pomocníka při manuálním ostření - AF-Assist Beam, který přiblíží střed displeje a umožní přesnější ostření.
Se zaostřováním blízce souvisí i režim makro, který je součástí výbavy prakticky každého digitálního fotoaparátu. Zásadní rozdíly existují v tom, na jakou vzdálenost od objektivu nás režim makro k danému objektu pustí. Režim makro je zapracováno do konstrukce objektivu a zvolením tohoto režimu se optické členy přenastaví tak, že se změní rozsah ostření. Například místo ostření od 50 cm do nekonečna bude objektiv ostřit od 10 cm do 50cm. Obvykle se ostřící vzdálenost pohybuje od 10 cm do 20 cm a některé fotoaparáty umožňují i vzdálenost menší, např. 5cm. Některé fotoaparáty disponují režimy supermakro a u těch je možné ostřit již od 1 cm, ale po té je třeba dbát na to, aby jsme si fotoaparátem nebo objektivem nestínili. Můžeme se setkat i s tím, že lze režim makro aktivovat jen ve specifickém nastavení zoomu a to většinou při nejširším úhlu záběry, tedy při nejkratším ohnisku.
Zájemci o makrofotografii - a nejen oni - by také měli dbát při výběru fotoaparátu zda je jejich vybraný přístroj uzpůsoben k připojení filtrů, předsádek a telekonvertorů. Zdaleka ne každý digitální fotoaparát je k tomu přizpůsoben a zvláště ne miniaturní kompaktní přístroje. Fotoaparáty, které umožňují připojení těchto příslušenství, mívají buď závit na obrubě objektivu, a nebo je k nim možno přikoupit redukci.
Některé přístroje, a nemusí to být zrovna ty špičkové, jsou vybaveny stabilizátorem obrazu, který redukuje otřesy přístroje nikoliv objektu. Tyto stabilizátory bývají součástí konstrukce objektivu a každá společnost má své patentované řešení fungující v podstatě na podobné bázi. Některé společnosti stabilizaci obrazu řeší stabilizací snímacího čipu, což má výhodu hlavně u digitálních fotoaparátů s výměnnými objektivy. Stabilizátor obrazu, jak již bylo řečeno, redukuje otřesy způsobené roztřesením digitálního fotoaparátu a umožňuje udržet v ruce delší expoziční časy a eliminuje rozkývání objektivu při dlouhých ohniskách.


 
vlevo: 1/30s, f/20, 100 ISO, +1EV, vypnutý Anti-Shake u fotoaparátu Konica Minolta Dynax 7D
vpravo: 1/30s, f/20, +1EV, zapnutý Anti-Shake u fotoaparátu Konica Minolta Dynax 7D

Funkce pro úpravu vlastností snímku
V poslední době nabízejí digitální fotoaparáty i možnost jednoduchých úprav snímku bez nutnosti použití grafických editorů. Umožňují například nastavit velikost saturace nebo doostření či aktivovat jeden z mnoha barevných filtrů. Nastavení saturace nedělá nic jiného, než-li nastavuje velikost sytosti a živosti barev. Tuto funkci umožňují i běžné grafické editory. Saturaci můžeme přidat, až snímek bude připomínat barvotisk, anebo naopak ubírat až ze snímku vznikne černobílá fotografie.
Na přístroji lze nastavit i doostření, který nemá žádnou spojitost s optikou přístroje, ale tato funkce na místech jasových přechodů vytváří jakési linie z výrazných bodů, takže snímek opticky vypadá ostřejší. Některé přístroje umožňují i změnit celkový nádech snímku. Pro příklad uveďme oblíbený filtr sepia, který změní barevné vlastnosti snímku bez použití grafických editorů.
Výše uvedené funkce, které nabízí některé digitální fotoaparáty, nemají velkého přímého uplatnění, pokud máme možnost upravit snímky v grafickém editoru. Nastanou, však chvíle, kdy tyto možnosti nemáme a musíme se spolehnout pouze na výbavu našeho fotoaparátu.


Rozšířené funkce pro expozici
Některé tyto funkce nám pomáhají k přesnému určení správně exponovaného snímku a některé rozvíjejí možnost naší kreativity v oblasti digitální fotografie. Mezi velké pomocníky pro určení správně exponovaného snímku patří bezesporu histogram. Histogram je graf závislosti množství bodů obrazu na jejich jasu. Zjednodušeně řečeno křivka histogramu ukazuje, jaké množství jak osvětlených bodů obrázek obsahuje. Správně exponovaná fotka má plnou škálu jasů, křivka grafu tedy obsahuje obě krajní i střední hodnoty. Při složitých světelných podmínkách (např. protisvětlo), kdy si automatický program se správnou expozicí neporadí, je zapotřebí použít korekce expozice (+-EV). Některé fotoaparáty, které disponují histogramem, umějí tento graf jasů zobrazit nejen po expozici daného snímku, ale umožňují zobrazení tohoto grafu i před samotnou expozicí. Mluvíme tak o reálném, neboli živém histogramu, který je velkou pomůckou při určení správné expozice před samotným zmáčknutím spouště.


 

Pokud jde o přesné nastavení expozice, existuje u některých fotoaparátů funkce, která ji usnadňuje - Bracketing. Nejde o nic jiného, než o postupnou expozici zpravidla tří obrázků, pokaždé s jinou expozicí. Digitální fotoaparáty vybavené touto funkcí umožňují její zapnutí a nastavení kompenzace expozice, se kterou se série snímků pořídí. Kompenzace expozice je zpravidla odstupňována po 1/3EV krocích. Po exponování s bracketingem se pořídí v krátkém časovém úseku po sobě série snímků, většinou tří, s nastavenou kompenzací EV. Některé fotoaparáty umožňují i Bracketing pro vyvážení bílé. Výhodou je získání několika fotografií s různým nastavením a možností výběru se správným nastavením.
Většina fotoaparátů má k dispozici i možnost fotografovat pomocí samospouště. Jde o nezbytnou pomůcku při vytváření autoportrétů, protože při její aktivaci dojde ke zpožděné expozici o nastavený čas, většinou o 10s. Velkým přínosem je i při fotografování s dlouhou expozicí, kdy vlivem stisknutí spouště většinou dojde k roztřesení přístroje. Při použití samospouště se tato možnost sníží na minimum, protože 10s je dostatečná doba pro "uklidnění" přístroje. Některé fotoaparáty umožňují místo samospouště využit dálkového ovládání, zpravidla na principu infračerveného světla. Novější digitální fotoaparáty umožňují i tzv. časosběrné snímání, neboli schopnost nastavit expozici za určenou dobu, např. 10 minut. Této metody se využívá hlavně ke snímání vědeckých a technických experimentálních fotografií. V poslední době se objevuje také řešení ovládané přes USB kabel.


Panoramatické fotografie
Digitální fotografie je možno spojovat do širokého i vysokého pásu a existují snímky s úhlem záběru až 360 stupňů. Nedávno jsme vám přinesli jak si takovou panoramatickou fotografii vyrobit. Některé digitální přístroje nabízí tuto volbu a umožňují poskládání snímků rovnou ve fotoaparátu. Jde vlastně o to, že s pořídí série snímků, mezi kterými existuje přesah a software ve fotoaparátu snímky pospojuje a dojde tak jejich spojení v jednu fotografii, která má větší rozlišení. takto pospojovanou fotografii můžete tisknout i na větší formáty, než umožňuje rozlišení vašeho fotoaparátu.
S funkcí panorama úzce souvisí i další dvě funkce - dva v jednom a vícenásobná expozice. Funkce dva v jednom umožňuje pořídit dva snímky a ty po té vedle sebe spojit, takže můžete např. vyfotit někoho, jak mluví sám se sebou. Vícenásobná expozice umožňuje zkombinování zcela odlišných předmětů do jednoho výtvarného celku, například ruka s klaviaturou na tmavém pozadí s měsícem. Ve své podstatě jde o exponování několika obrázků do jednoho snímku.


Infračervené snímání
Infračervené světlo je světlo, které svojí vlnovou délkou přesahuje rozsah našeho vidění a křemík používaný ve snímačích má tu vlastnost, že čím delší je vlnová délka světla, tím hlouběji do křemíku proniká. To má za následek, že v CCD je schopen vybudit elektrický náboj i infračervené záření. Naše oko ho sice nevidí, ale snímač ho zachytí, a proto se před snímač zařazují filtry, které toto záření odrážejí. Některé levnější přístroje je nemají a tyto přístroje pak umožňují experimentovat v oblasti infračervené fotografie.
Mezi technickými specifikacemi tuto vlastnost nenajdeme, a tak je nutné, buď pátrat v okruhu různých pokusníků, nebo pomocí dálkového ovladače využívající toto záření, vyzkoušet, zda zrovna tento fotoaparát spektrum infračerveného záření zachytí.
Některé digitální přístroje mají možnost odklopit tento ochranný filtr a snímat infračervené světlo. Tuto možnost má např. digitální fotoaparát společnosti Sony - DSC-F717.


Přímý tisk
Všechny výše uvedené efekty by byly do značné míry zavrženíhodné, protože jich můžeme dosáhnout i v grafických editorech, ale mnoho digitálních fotoaparátů umožňují tzv. přímý tisk. V poslední době se objevuje velké množství tiskáren a digitálních fotoaparátů, podporující protokol PictBridge, který umožňuje tisknout pořízené fotografie přímo z fotoaparátu na tiskárnu.
V Menu fotoaparátu je volba DPOF (Digital print order format), který po aktivaci umožňuje, navolit v jakém počtu se budou snímky tisknout, a po té není nic jednoduššího, než připojit fotoaparát k tiskárně, nejčastěji pomocí kabelu USB, a snímky vytisknout.
Navolení snímků k tisku pomocí DPOF není jen vize současného trendu, ale v minilabech a větších obchodních centrech se začínají objevovat samoobslužné kiosky, které tuto funkci podporují, a jenž usnadní tisk běžných fotografií.


Závěr
Stručné popsání a objasnění pojmů speciálních funkcí digitálního fotoaparátu by mělo zjednodušit výběr digitálního fotoaparátu. Opět se naskýtá připomenout, že je vhodné si pečlivě rozmyslet před samotným výběrem, co by fotoaparát měl umět a na co vše ho chceme využít. Některé speciální funkce můžeme oželet, jestliže máme možnost doupravit snímek v některém grafickém programu a na druhou stranu je si třeba uvědomit, co vše nám fotografování usnadní jako např. reálný histogram.


:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? I.
:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? II. - Snímače
:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? III. - Optika
:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? IV - funkční výbava

Tématické zařazení:

 » Vybíráme  

 » Ostatní  » FotoTechnika  

 » Vybíráme  » Jak vybrat  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: