Panasonic Lumix DMC-FZ8: kreativní EVF ultrazoom v praxi - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Recenze  » Recenze - fotoaparáty  

18. září 2007, 00.00 | Panasonic DMC-FZ8 vychází ze svého předchůdce FZ7, jedná se o kompaktní ultrazoom s rozlišením 7,1 MPix a 12x zoomem s optickou stabilizací obrazu. Kromě toho nabídne novinka 2,5" displej s vysokým rozlišením, kreativní režimy nebo také možnost fotografování do RAWu. A jak dopadl tento aparát v našem redakčním testu?

{Základní popis}

Panasonic DMC-FZ8 vychází z předešlého modelu FZ7. Konstrukčně jde o EVF ultrazoomový kompakt s rozlišením 7 MPix, s 12x optickým zoomem a optickou stabilizací obrazu. Na první pohled se novinka nijak neliší od předešlého modelu, nicméně po detailním prostudování několik vylepšení přeci jen odhalíme. Předně došlo k navýšení rozlišení z 6 MPix na 7 MPix, dále citlivosti, také interní blesk má vyšší výkon a LCD displej disponuje vyšším rozlišením (207 000 bodů, FZ7 měl 114 000 bodů). Nově je zde také interní paměť, která nabízí 27 MB. Kromě těchto víceméně drobností zde však jsou také dvě poměrně podstatná vylepšení. Jednak dokáže FZ7 nově zaznamenávat snímky kromě JPEGu i do formátu RAW a pak také podporuje vysokokapacitní karty SDHC. A jak dopadl Panasonic DMC-FZ8 v našem redakčním testu? To se dočtete v následující recenzi.

Konstrukce a design

Svou koncepcí vychází FZ8 plně ze svého předchůdce (FZ7). Jedná se o klasický EVF kompakt, ačkoli rozměry nabízí – na tuto třídu digitálních fotoaparátů – vskutku dost kompaktní. Přední straně vévodí rozměrnější tubus, v kterém je ukryt LEICA objektiv s 12x optickým zoomem. Na opačné straně je úchopový grip, v kterém se nachází akumulátor a paměťové médium. Na přední straně pak dále nalezneme již jen mikrofon a asistenční diodu automatického zaostřování pro přisvícení tmavých scén. Na zadní straně je 2,5" displej a hned nad ním je elektronický hledáček. Pravá strana zadního panelu byla vyčleněna pro ovládací prvky, které navrhl a uspořádal výrobce s ohledem na co největší ergonomičnost.

Jelikož se u předešlého modelu dobře osvědčil nově instalovaný ovladač - ve formě joysticku, neváhal jej výrobce použít ani zde. Levá strana pod plastovými dvířky ukrývá dva konektory pro datový přenos (USB a A/V) a externí napájení. Na vrchní stranu umístil výrobce „vyskakovací“ (pop-up) blesk, dále kruhový volič režimů, spoušť - kterou lemuje prstenec pro ovládání zoomu a také dvojici tlačítek (stabilizace a AF režimy). Spodní strana ukrývá dvířka, pod nimiž je akumulátor a paměťová karta. Kromě toho je na dně přístroje umístěn pak již jen kovový závit pro stativ (který leží mimo osu objektivu).

Na zadní straně leží displej s úhlopříčkou 2,5" a rozlišením 207 000 bodů. Nad displej umístil výrobce elektronický hledáček. Po levé straně hledáčku leží uvolňovací pojistka blesku. Na pravé straně je přepínač mezi displejem a hledáčkem. V pravém horním rohu zůstal posuvný vypínač fotoaparátu. Pravou část zadního panelu obsadila ovládací tlačítka - včetně multifunkčního křížového ovladače s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. Rozměry a hmotnost přístroje jsou 113 x 72 x 79 mm (Š x V x H) a 340 g. Tělo je vyrobeno z plastu, barevné provedení: černé nebo stříbrné. Povrch je jemně zdrsněný, což napomáhá k lepšímu držení fotoaparátu. Část bateriového gripu je pogumována.

[-more-]{Technické parametry}

Technická specifikace

Použitý CCD snímač má úhlopříčku 1/2,5" a efektivní rozlišení 7,1 MPix (fyzické rozlišení je 7,4 MPix), to dovoluje pořizovat snímky do velikosti 3 072 x 2 304 bodů. V dalších velikostech poté: 2 560 x 1 920, 2 048 x 1 536, 1 600 x 1 200, 1 280 x 960 a 640 x 480 bodů. Poměr stran lze nastavit na klasický "kompaktní" formát 4:3, ale můžeme zvolit také poměr 3:2, nebo širokoúhlý formát 16:9 (v obou alternativních případech dojde k ořezu na spodní a horní horizontální linii). Data se ukládají do formátu JPEG avšak zajímavou novinkou je zde také možnost záznamu do RAWu. Citlivost snímače můžeme nastavit na ISO 100, 200, 400, 800 a 1250. Ve speciálním scénickém režimu "Vysoké citlivosti" nastaví automatika hodnotu ISO až na 3 200. Fotografie s takto vysokou citlivostí jsou však - vzhledem k velikosti snímače, v praxi nepoužitelné.

Obrazovému procesoru můžeme nastavit tři různé stupně kontrastu, ostrosti, barevného nasycení a redukce šumu. Nechybí ani barevné efekty pro černobílé snímky, filtr sepia a oteplující/ochlazující filtr. Ozvučené videosekvence můžeme ukládat v rozlišení 848 x 480, 640 x 480 a 320 x 240 bodů s frekvencí 30 nebo 10 snímků/sek. Délka je omezena kapacitou paměťové karty. Videosekvence můžeme ve speciálním režimu vytvářet také ze statických snímků (s frekvencí 5, nebo 10 snímků/sek).

Objektiv Leica DC Vario-Elmarit je složený z 11 čoček v 8 skupinách s rozsahem ohniskové vzdálenosti od 6 do 72 mm (ekvivalent kinofilmu je 36 - 432 mm). Jeho světelnost je F2,8-3,3. Automatické pasivní zaostřování měří kontrast na 5, 3 nebo 1 bodě. V režimu se třemi nebo jedním bodem lze také použít vysokorychlostní ostření. Minimální vzdálenost zaostření je v normálním režimu od 30 cm na nejkratším ohnisku a 200 cm na ohnisku nejdelším. Makro režim funguje od cca 5 cm na nejkratším ohnisku a 100 cm na ohnisku nejdelším. K dispozici je také možnost ostření pomocí manuálního režimu. Objektiv je vybaven i optickou stabilizaci MEGA O.I.S., která funguje na principu plovoucí čočky, a pomáhá tak kompenzovat vlivy nechtěného pohybu fotoaparátu. Stabilizovat lze ve dvou režimech - při náhledu scény u namáčknuté spouště a následnou expozici, a dále stabilizovat jen při samotné expozici. Při fotografování lze použít filtry s průměrem 55 mm (pomocí adaptéru DMW-LA2).

Expoziční měření funguje systémem celoplošného měření, s důrazem na střed a nebo bodově. Vzhledem k zaměření fotoaparátu se můžeme spolehnout vedle plné automatiky také na polomanuální (priorita clony a času) a plně manuální režim (M). Nechybí ani režim Program (čas a clona se nastavuje automaticky, ostatní ovlivňuje uživatel). Automatiku lze regulovat pomocí kompenzace expozice +/-2 EV po 1/3 EV. Čas expozice se pohybuje od 1/2 000 s až do 60 s. Kontrolu správné expozice můžeme provádět během fotografování pomocí "živého" histogramu (u již pořízených fotografií - histogramem v náhledu snímků). K dispozici je také zobrazení přeexponovaných oblastí v režimu rychlého náhledu. Sériové snímání pracuje rychlostí až 3 snímky za sekundu pro až 7 snímků (JPEG s kompresí Standard), nebo 5 snímků (JPEG s kompresí Fine). Snímat můžeme až do zaplnění paměťové karty rychlostí cca 2 snímky/sek.

Vyvážení bílé barvy je vybaveno automatickým měřením, ale nechybí ani možnost manuální kalibrace. Můžeme dále vybírat z přednastavených typů osvětlení (den, zataženo, zářivka, žárovka a blesk). Manuální nastavení WB má k dispozici 2 předvolby (Set 1, Set 2). U přednastavených hodnot a manuálního měření máme k dispozici korekci vyvážení bílé s 10 kroky k červené barvě a 10 k modré. Vestavěný vyskakovací blesk má udávaný dosah od 0 až 6 m. Využít můžeme klasické režimy, jako je redukce jevu červených očí, nebo synchronizace s dlouhým časem. Korekce záblesku je nastavitelná na -2 až +2 EV v krocích po 1/3 EV.

Fotografovat můžeme pomocí elektronického EVF hledáčku (úhlopříčka 0,44") s možností dioptrické korekce a rozlišením 188 000 bodů, nebo pomocí LCD TFT displeje na zadní straně, který má úhlopříčku 2,5" a rozlišení 207 000 bodů. Data se ukládají na paměťovou kartu SD (nebo MMC), podporovány jsou zde nově také vysokorychlostní paměťová média (SDHC). Konektivitu zajišťuje USB 2.0. Fotoaparátu nechybí A/V výstup s formáty PAL a NTSC. Napájení je zajištěno pomocí Li-on akumulátoru, který má udávanou výdrž až pro 320 snímků (dle standardů CIPA). Nechybí ani podpora českého menu.

[-more-]{Menu a ovládání}

Ovládání a práce v menu

Ovládání je vcelku jednoduché a intuitivní. Drtivou většinu ovládacích prvků výrobce umístil na zadní stranu přístroje. Výjimku tvoří pouze kruhový volič režimů, ovladač zoomu (jež obepíná spoušť) a dvojice tlačítek optického stabilizátoru a funkce ostření. Těchto pár prvků naleznete na vrchní straně fotoaparátu. Dvojice tlačítek na horní straně (pro aktivaci/deaktivaci stabilizátoru a ostření AF/MF/Makro) vyžaduje však stisknutí a podržení (cca 1 sekundu), než zareagují. Je to celkem logické a pochopitelné, neboť bez této prodlevy by mohlo často docházet k nechtěné reakci a nežádoucímu přepínání daných funkcí. Ostatní klávesy se ovládají "standardně", jejich chod je lehký a reakce okamžité. Na horní straně je pak (kromě spouště a prstence pro ovládání optického zoomu) již jen kruhový volič režimů, který nabízí jak plně automatický mód, tak dále polomanuální (A, S), plně manuální (M) režimy, kameru, přímý tisk, scénické režimy a prohlížení snímků/videí.

Všechna ostatní ovládací tlačítka jsou pak již na zadní straně Jako první zde máme joystick, kterým nastavujeme hodnoty expozice a ovládáme manuální zaostřování. Při jeho delším stisku se nám zobrazí lišta s rychlým nastavením AF zón, způsobu měření expozice, vyvážení bílé barvy, citlivosti (ISO), rozlišení a komprese snímků (včetně aktivace RAWu). Tato „vychytávka“ nechyběla již ani u předchozího modelu FZ7 a jde o velice šikovné (a rychlé) řešení. Pod joystickem je tlačítko ovládající zobrazování na displeji, kde si můžeme nechat zobrazovat informace o nastavení fotoaparátu, pomocnou mřížku rozdělující scénu a živý histogram. Delším stisknutím můžeme zesilovat intenzitu podsvícení displeje (silnější nebo maximální - vhodné například pro fotografování nad hlavou). Na horní straně - nad displejem, ještě leží dvojice kláves - aktivace blesku (pop-up) a přepínač EVF/LCD.

Křížovým ovladačem nastavujeme samospoušť, režim vestavěného blesku, zobrazování posledního pořízeného snímku, kompenzaci expozice. Volby potvrzujeme středovým tlačítkem (Set), kterým zároveň vstupujeme do menu. Sériové snímání aktivujeme tlačítkem pro mazání snímků (dolní část zadní strany - pod křížovým multifunkčním ovladačem).

Do menu vstupujeme potvrzovací klávesou SET. V menu se pohybujeme pomocí multifunkčního křížového ovladače. Hlavní struktura menu je rozdělena do dvou základních záložek - fotoaparát a nastavení. V prvně jmenované záložce měníme vyvážení bílé barvy, nastavení WB, citlivost, poměr stran snímku (4:3, 3:2, 16:9), rozlišení, komprese, audio komentáře, režimy měření expozice, režimy ostření, kontinuální ostřením, AF dioda, digitální zoom, barevné efekty, parametry snímku (kontrast, ostrost, saturace, redukce šumu), animace, konvertor, nastavení hodin. V menu nastavení (setup) nastavíme: čas, časová pásma, monitor, nápověda, datum, automatický náhled, úsporný režim, návrat zoomu, manuální ostření, zvuky, zvuky AF, závěrka, hlasitost, vynulování, jednotky MF, menu scény, ikony na displeji, jazyk. V režimu prohlížení snímků můžeme provádět základní úpravy jako je například: změny velikosti, rotace, ořezy, zobrazení data, tisk, ochrana snímků, audiodabing, kopírování, formát.

[-more-]{Hodnocení kvality snímků}

Kvalita snímků

Panasonic DMC-FZ8 fotografuje na celkem 5 volitelných citlivostí - ISO 100, 200, 400, 800 a 1250. Ve speciálním scénickém režimu je k dispozici také volba "Vysoké citlivosti" (High sensitivity), v níž se citlivost pomocí automatiky přístroje vyšplhá až na ISO 3200, nicméně tento režim (resp. citlivost) je díky malé velikosti snímače, velice silnému výskytu digitálního šumu a silným softwarovým úpravám - v praxi naprosto nepoužitelná (z fotoaparátu pak "lezou" skutečně jen těžko rozpoznatelné "mazanice").
Na nejnižších dvou citlivostech ISO 100 a 200 jsou snímky - co se týče redukce šumu, na velmi dobré úrovni. Šum zde sice je, ale téměř neznatelný (lehce rozpoznatelný pouze při měřítku 1:1). Při zvolení citlivosti ISO 400 je již redukce šumu silnější, můžeme pozorovat znatelnější zásahy, patrné hlavně v detailech. Na druhou stranu, i takto pořízené snímky jsou ještě v dosti případech použitelné. Při citlivosti ISO 800 již nastává klasický problém (v této třídě fotoaparátů) - silný digitální šum v kombinaci se softwarovou redukcí způsobuje, že takto pořízené snímky jsou již značně znehodnoceny. Ve fotografované scéně můžeme pozorovat velice silný úbytek jak detailů tak i barevných přechodů. Takové snímky lze po úpravě v PC použít maximálně jako zmenšené náhledy. Při zvolené nejvyšší manuální citlivosti ISO 1250 jsme již svědky naprosto brutální redukce, s výskytem silných modro-fialových map, velkou ztrátou kresby a redukce šumu - silně zasahující do detailů (tam kde ještě nějaké detaily zbyly). Tato citlivost je již pro nepoužitelná. Nejvíce je to patrné v situacích, kdy jsou ve scéně větší jednolité plochy (noční snímky a podobně), kde fotografii už opravdu nezachrání nic. Nicméně vzhledem k výsledkům představuje FZ8 ve své třídě (EVF kompaktů) průměr.

Fotografování na všechny citlivosti (zleva doprava, shora dolů): ISO 100, 200, 400, 800 a 1250.

Automatické vyvážení bílé barvy pracuje velmi dobře. Standardně však problém nastává v žárovkovém osvětlení, kdy je lepší použít některou z předdefinovaných předvoleb. Kladem je zde samozřejmě možnost manuální kalibrace WB, nicméně jako bonus nám přístroj nabídne hned 2 předvolby pro vlastní vyvážení bílé (Set 1 a Set 2), což zdaleka ještě není v této třídě fotoaparátů běžné.

Vyvážení bílé (White balance) – vlevo: automatické, vpravo: manuální.

Ostrost, rozlišení snímků a kresba detailů jsou na velmi dobré úrovni, což je jednak kvůli relativně vysokému rozlišení a samozřejmě také díky objektivu Leica. Snímky sice trpí klasickými vadami - mezi kterými kraluje na první pohled zejména silnější neostrost v krajích fotografie (ta lehce slábne na nejkratším ohnisku se zvětšujícím se clonovým číslem) nebo také soudkovité zkreslení, které však ubývá se zvětšujícím se ohniskem. Naopak další vady - jak moiré (na vodorovných i svislých linií) tak i chromatická aberace, se zde sice vyskytují, ale ne příliš výrazně. Vinětace (ztráta světla v rozích) je v tolerovatelných mezích. Na druhou stranu na nejdelším ohnisku však geometrickou řadou narůstá jak ztráta ostrosti, tak i chromatická aberace (je však třeba brát v potaz velké rozpětí ohniskových vzdáleností - až 12x zoom). V celkovém hodnocení tedy pořizuje Panasonic DMC-FZ8 kvalitativně dobré snímky s věrným barevným podáním, dobrou kresbou a spíše jen podprůměrnými vadami optiky (jediný silnější neduh zde představuje silný úbytek ostrosti v krajích fotografie).

Fotografování na nejkratším ohnisku a na nejdelším ohnisku.

Fotografování na nejkratším ohnisku (vlevo) a na nejdelším ohnisku (vpravo).

Fotografování na všechny citlivosti přístroje (od shora dolů): ISO 100, 200, 400, 800 a 1250.

V režimu makro...

Fotografování v noci na všechny citlivosti přístroje (od shora dolů): ISO 100, 200, 400, 800 a 1250.

Video sekvence: 640 x 480 bodů…

[-more-]{Praktické zkušenosti a závěr}

Panasonic Lumix DMC-FZ8 v praxi

Zapnutí fotoaparátu je poměrně rychlé, od posunutí přepínače do pořízení prvního snímku uplynou rovné 3 s. Při fotografování bez namáčknutí spouště dojde v pořízení snímků po cca 0,45 s. Za předpokladu zaostření (namáčknutím) je reakce fotoaparátu okamžitá - tedy pod 0,1 s (tudíž v našich podmínkách neměřitelná). Přezoomování z nejdelšího ohniska na nejkratší a naopak provede fotoaparát za 2,25 sekundy. Vezmeme-li v úvahu že krokování zoomu je rozděleno do cca 30 pozic, jde vskutku o slušně pohotový čas. V případě pracovních rychlostí, můžeme FZ8 směle označit za příjemně "akční" fotoaparát s nadstandardně rychlými reakcemi. K dispozici jinak máme širokou škálu režimů, ze kterých si můžeme vybírat ať už mezi předdefinovanými možnostmi, nebo ovládat expozici polomanuálně či plně manuálně. Automatické měření expozice pracuje rychle a spolehlivě, stejně tak je tomu i v případě autofocusu. Nicméně jak už tomu bývá, problém nezřídka kdy nastane při zaostřování v horších světelných podmínkách. Mile potěšila hlavně rychlost optického zoomu. Na fotoaparát s až 12x optickým zvětšením, je doba pouhé 2 a 1/4 sekundy ke změně z nejkratšího ohniska na nejdelší velmi dobrá.

Na druhou stranu bych vytkl právě krokování zoomu, které je - ačkoli dostatečně detailní, přeci jen dosti nepřesné - což může mít za vinu také příliš malý kolébkový ovladač, který se rád občas jakoby zasekává. Pro mnoho lidí může být také nepříjemné ovládání. Kompaktní rozměry jsou sice výborné na nošení v kapse, ovšem v případě ovládání, to je většinou spíše ku škodě věci. Také ovladače stabilizátoru a AF na horní straně přístroje jsou umístěny trochu "nedostupně", nicméně uznávám, že toto je značně individuální a ne každému to nutně musí vadit. Display i elektronický hledáček jsou dostatečně velké a fotografovat pomocí nich je příjemné. Výjimku tvoří pouze fotografování přes display v přímém protisvětle, kde je viditelnost mizerná (antireflexní vrstva by se hodila).

Displej je sice vybaven volbou zvýšeného jasu (pro případy práce právě v prudkém protisvětle), ovšem není to vždy příliš účinné řešení. Displej má zároveň i určitou prodlevu, což však je zcela běžný neduh kompaktů. Jednou z velkých výhod FZ8, je optická stabilizace MEGA O.I.S. Pomocí pohyblivé čočky fotoaparát kompenzuje otřesy. Stabilizaci oceníte zejména za horších světelných podmínek (kdy je třeba exponovat s delšími časy závěrky), nebo také při focení na dlouhých ohniscích. Dnešní ultrazoomy (s 10x optickým zoomem a vyšším) už však naštěstí začínají výrobci vybavovat optickými stabilizátory čím dál tím častěji (nicméně naprostá samozřejmost to stále ještě není). Optický zoom nelze použít v případě záznamu videosekvencí. V neposlední řadě nechybí možnosti kontroly pomocí živého histogramu (při fotografování i prohlížení), nebo také základní úpravy již pořízených fotografií přímo v přístroji.

Závěr

Panasonic FZ8 je povedeným upgradem modelu FZ7. Oproti svému předchůdci přinesl několik vylepšení v čele s vyšším rozlišením (o 1 milion obrazových bodů), podporou SDHC karet a především možností snímání do formátu RAW. Další změny představují spíše jen maličkosti (jako interní paměť, o trochu výkonnější blesk a podobně). FZ8 také dokáže fotografovat do rozlišení až ISO 3200, ale v tomto případě se jedná spíše o marketingový tah výrobce, neboť takto pořízené fotografie jsou v praxi nepoužitelné. Jinak se ale jedná o povedený a skvěle vybavený EVF přístroj, který může zaujmout jak amatéry, tak i pokročilé fotografy. V balení s fotoaparátem nalezneme také software LUMIX Simple Viewer, PhotoFun Studio Viewer, ArcSoft Photo Base, ArcSoft Photo Impression a ArcSoft Panorama Maker. Na závěr nechybí ani podpora českého menu a široká škála příslušenství. Panasonic DMC-FZ8 již je na trhu a to za velmi zajímavou koncovou cenu - 8 990 Kč včetně DPH.

:: Technická specifikace

:: Srovnání fotoaparátů: Panasonic Lumix FZ8 vs. Canon Powershot S5 IS vs. Sony Cybershot H5

[-more-]{Živé fotografie}